Balancing 2 jobs, lectures, bachelor´s thesis and an eye infection can be a little difficult (and time consuming) especially if you are trying to have a social life (trying being the operative word there). One really appreciates the extra hour that she gets because of the time change (summer time as a concept is still a dumb idea though).
The stress is getting to me. I have had terrible case of insomnia last night after quite a while of insomnia-free existence.
On the plus side, I am really looking forward to going to work tomorrow morning, weird, huh?

Zlozvyk

Měli jste nějaký zlozvyk. Snažili jste se z něj vyléčit. Jakš takš se vám to podařilo, i když asi ne úplně. Jenže v mezičase ho od vás někdo chytil. A teď pokaždé, když se potkáte, zjišťujete, jak strašně otravný ten váš zlozvyk je. Na jednu stranu nic vám nepomůže se ze zlozvyku vyléčit rychleji a definitivněji, než když to vidíte na někom jiném. Na druhou stranu teď budete pořád trestáni za to, že jste si ten zlozvyk vůbec vytvořili, jeho otravnou přítomností v někom jiném.

Headed to the World of Corporate Culture

Getting a job at X as a receptionist, I realized that there is an exciting(?) new world for me to enter. The world of corporate culture, starting with the dress code. I now belong into the tiny percentage of people who have to wear suits for work. (9% in the US, it is probably even less in the Czech republic.)
But when I finally thought about it, I found that I have no suitable clothing for the "business formal" (Mo-Th) and that my most formal wear can only be used for "casual Friday". Not to mention that I found out that I lost weight in the worst way possible - by realizing that even the smallest sizes won´t fit (later confirmed by the scales). Since jackets and other formalwear is usually not sold in the kid´s sizes, I am probably doomed.
____________________________________________________________

Vstupní prohlídka u doktora:
"Tak se svlékněte, vlastně, počkejte, nejdřív vám změřím tlak."
Doktor provede měření
"Všechno dobré, ale ten tep máte nějak strašně zrychlený, vy se mě bojíte?"
"Ne, já se jen stydím svlékat před cizím mužem."

Job Hunting

I have really not picked the best time to look for a job. It is hard to get an interview(for one to screw up), let alone a paying job.
After more-than-an-hour-long interview at X(US consulting firm) for a receptionist job, I feel like the HR person knows me better than my mother(which is actually not that shocking, my mum just gave me a velvet scrunchie and expects me to wear it). It seems that when X hires a receptionist they need to thoroughly explore her values, opinions, hobbies, not only past job experience but also completely unrelated experiences, priorities in life, possible carreer aspirations etc. All the hard questions that I have not really dealt with just yet, being asked within the span of one hour. It probably wasn´t the brightest idea not to have the perfect rehearsed answers ready.
Guess I´ll just have to continue looking while I figure out who I wanna be when I grow up.
___________________________________________

Well, I got the job, so I must have done something right. Still find it funny though that for a receptionist position, you need to go on a long and very thorough interview to be even considered.

"You can't ruin a friendship with sex. That's like trying to ruin ice cream with chocolate sprinkles." TBBT´s new episode is hillarious.

Den Dé

Očekávání se zvyšují, napětí roste, blíží se nějaký klíčový moment, kdy se věci změní, nebo by se mohly změnit. Člověk je ve stresu, bojí se, taky trochu těší. Pokud je člověk jako já, tak je navíc nervózní a špatně spí.
A pak je to najednou tady. Okamžik přijde, přejde a zmizí. A ... nic. Byli jste před tím, budete i potom. Nějak.
Měl by se dostavit pocit vítězství, úspěchu, hrdosti na sebe sama. Jste skvělí, protože jste to všechno zvládli. To přece musí cítit všichni ti závodníci ve formulích, co dojedou první a pak sebe a ostatní kropí bublinkami, ne?
Jenže já vždycky cítím akorát úlevu, že už je to za mnou, že mě to nemusí trápit.
Pak následuje hnusný dojezd z rauše, který ani nebyl, ve kterém mě doženou všechny potlačované a odkládané věci, které je potřeba prožít, udělat, vypořádat se s, zajistit. Najednou mi dojde, že jsem jako každý rok zapomněla na jaře zaplatit poplatek za odpad na olomouckém magistrátě, že jsem ještě nereklamovala boty, které jsem měla reklamovat před měsícem a milion dalších podobných věcí. Pak mě popadne každoroční koncozářijová sebedestruktivní tendence a chuť na cigaretu. Možná jsem se měla polít nějakým alkoholem, třeba se to vstřebává kůží a funguje jinak, a proto jsou ti vítězové ve formuli takoví usměvaví.

mám tě rád

Není zákeřnější slovní spojení. V reakci na tuhle větu o třech slovech se lámou skeptici a ti s nadějí. Ti první vidí cit přátelský, ti druzí zamilování. Nejhorší je slyšet je od člověka, kterého v podstatě neznáte a nevíte, komu, kdy a hlavně z jakých důvodů, s jakou motivací tohle říkává. Nakonec tak říct: "mám tě rád," vlastně nic neznamená, když si to druhý nemůže nebo neumí správně vyložit.
Analogie je třeba pusa na čelo a v některých vymykajících se případech i polibek na rty.

Běh pro ženy (5 km)

Po dnešním běhu pro ženy se samými ženami mám ženy rázem mnohem míň ráda. Před startem i po startu se chovaly spíš jako hejno splašených slepic spíš než jako lidi. Ach jo.
Ve spojení se špatnou organizací a vyššími než ideálními teplotami je celkový zážitek o kus horší než z 10 km v Olomouci v červnu. Třeba se na jaře dočkám lepších akcí.

Shopping

Co se týče nakupování, jsou asi dvě hlavní věci, které mě ničí:

1) Prodavačky a prodavači
Při příchodu do obchodu si vás změří pohledem, pozdraví vás, protože mají naučeno, že pozdravený člověk bude s menší pravděpodobností krást a pak na vás hodí bobek, protože dojdou k závěru, že si nic ve skutečnosti koupit nechcete. Když byste pomoc potřebovali, žádné se vám nedostane. Když už přijdete až za nimi a přímo je oslovíte s nějakou žádostí, vyhoví vám, ale bude to s naštvaným nebo povýšeným výrazem v obličeji. Takových prodavaček a prodavačů díky bohu není dnes už tolik a v Praze je jich rozhodně o mnoho méně než třeba v Olomouci, ale ještě zdaleka nevymizeli.
Dnešní příklad ze Sephory - stojím u nabídky kosmetiky(která nepatří k tomu nejlevnějšímu, co je na trhu) a viditelně hledám nějakého z prodavačů, aby mi pomohl s výběrem. Okolo jich projde několik, ale nikdo se nemá k tomu, aby se mi věnoval. Jedna prodavačka si dokonce všimne paní okolo čtyřicítky stojící za mnou (která nevypadá na to, že by akutně potřebovala asistenci) a pošle k ní kolegyni. A já tam stojím jako blb.

2)Nekonfekčnost konfekčních velikostí
Vím, že deprese z toho, že je mi tričko velikosti 34 příliš velké, je jen můj problém, měla jsem se (podle názoru výrobců oblečení) narodit ramenatější, prsatější, s širším hrudníkem, větším břichem a rozhodně širším pasem. Co mi ale nejde do hlavy, jsou kusy oblečení, které jedním rozměrem absolutně vybočují. Jako když tričko velikosti XS, které je tak akorát uzké a tak akorát dlouhé má výstřih, ze kterého vyléza polovina podprsenky(návrhář byl asi heterosexuální nadržený chlap bez vkusu), nebo sedí výstřihem a šířkou, ale najednou má délku pod zadek. Nebo když jsou šaty úzké(pas, prsa) a najednou jsou ramena strašně široká. (A ne, nemyslím "zajímavé módní prvky" u jednotlivých střihů, to je záležitost na jinou, mnohem rozsáhlejší, esej). Jo, jsou holky, které mají velikost podprsenky 70E, ale není jich(bohužel?) mnoho. Stejně jako většina žen nemá 2 metry. Nemají ke drobné konstituci najednou olbřímí ramena atd.

PPM

Možná jsem jediná a možná taky ne. Čas od času mám pocit, který ze všeho nejvíc nesnáším. Pocit pomalého mozku. Mozek běží, ale jsem si vědomá toho, že tak na 30% kapacity. Je to jako by mi chyběla ruka. Nejde s tím nic dělat, jen čekat až to přejde.
Pocit pomalého mozku přichází obzvlášť při nedostatku spánku, někdy se objeví i jindy. Většinou naschvál v okamžiku, kdy je to nejmíň potřeba.
Zajímalo by mě, jestli hloupějším lidem mozek tímto způsobem prostě jen (ne)funguje dlouhodobě.

Dressing down

In the Czech republic dressing down is the necessary means of survival. Since dressing up or just wearing what one consider´s "normal" results in some raised eyebrows, weird questions or not-so-funny remarks, knowing when to dress down has become crucial if one wants to avoid the unwanted attention. Some ladies don´t care if they are considered overdressed and I applaud them. However when I am meeting people who are used to me wearing worn-out jeans and sneakers(kinda water under the bridge), I try to leave skirts, dresses and heels at home. Maybe it´s better to dress appropriately for one´s standards and not for the standards of others, but hell, I don´t want to keep explaining that clothes, just like feelings and opinions, change with time.

Creatures of habit

Dealing with new and/or unexpected situations is stressful and demanding. If people do only the things they know, they are also rarely caught off guard, unprepared. They don´t have to stay alarmed. They don´t have to use their brains to think about all moves that they are about to make.
Somehow humans are built to create habits. Habits that we repeat every day, over and over again. Habits that control our behaviour even when they are no longer beneficial.
Once we get used to something it becomes very hard to stop doing it.
It applies to the way we cut vegetables, the choice of food and drinks in a restaurant or even to talking to other people. The pattern of behaviour, once formed, stays the same.

Žít se ženou

-zahrnuje příliš mnoho konverzace. Ženy mají potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Ty méně upovídané jsou ok, ale jakmile jsou jen slabě nad průměrem, je to už k nepřežití. Možná je to věc názoru, ale popisovat činnosti, které žena zjevně v danou chvíli dělá, typu ohřívám si jídlo v mikrovlnce apod., je opravdu zbytečné. Natožpak se o tom snažit vést rozhovor.
-je náročné na rozum. Ženy(respektive jejich většina) mají tendenci chovat se nelogicky a naštvávat se kvůli blbostem. Věc, která je vždycky jedno, je najednou problém. Jak se má člověk orientovat v neústále se měnících pravidlech, které jsou navíc ukryté hluboko v něčí hlavě?
-je náročné na nervy. Náladovost některým ženám vlastní je chvílemi opravdu k zbláznění.
-je náročné na sebeúctu. Spousta žen má tendenci snažit se dosáhnout svých drobných cílů drobnou manipulací, velkých cílů velkou manipulací. Člověk si je vědom, že je s ním manipulováno a jak, ale radši než říct: "Proč mi to neřekneš přímo?", což by vyvolalo naštvání(viz body 2 a 3), je jednoduší to neřešit a udělat to, co žena chce. Jenže pak se člověk cítí jako blbec bez vlastní vůle a sebeúcty.

Tento text je odporně generalizující, založený na naštvání a náladovosti autorky, která cítí potřebu si o tom popovídat.

Lies, white lies, honesty, brutal honesty, just plain rude

Pohled na politickou korektnost v Česku

Kde je přesně hranice mezi v nadpise uvedenými? People often seem to mistake one for another.

Homo Radottiensis

Radotín je území vysoce specifické. Mimo jiné zde najdeme i Člověka radotínského, také známého jako Radotíňák. Na rozdíl od Homo Pragensis se vyznačuje především výrazně odlišnými kulturními i oděvními zvyklostmi. Dnes se budeme věnovat především samečkům.

Odívání:
Každý Radotíňák dobře ví, jaká uniforma se sluší a patří. Pro každodenní nošení se nejlépe hodí volné plážové kraťasy, sandály s ponožkami a ideálně odhalený břuch, pokud je chladněji, je možné zvolit lehký nátělník. Mladí samečci dávají najevo svoji převahu především stažením kraťasů do půle zadku, někdy i se spodním prádlem, někdy spodní prádlo ani nemají. K čemu taky.
Pro slavnostní příležitosti se hodí to nejelegantnější - pořádně seprané džíny a nějaké vyšisované tričko. Ale to je opravdu jen pro ty speciální okamžiky, na běžné nošení by toho byla škoda. Mladí samečci se ovšem potřebují předvádět před samičkami, a tak preferují slavnostní oblečení i pro běžné situace, ve kterých by mohli na nějakou ženu narazit.

Volnočasové aktivity:
Každý radotínský muž ví, že nejlépe se zabaví v hospodě. V dnešních těžkých časech je ale potřeba šetřit, a tak se volí i z jiných možnosti. Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně tato: Muži v počtu 15-20 se sejdou u cesty mezi panelákovým sídlištěm a nádražím, kde vybalí pivo lahvové i plechovkové a začnou popíjet. V případě, že okolo jde žena(jakéhokoliv věku a vzezření), jmou se zuřivě dohadovat, zda by jim dotyčná vykouřila či ne. Pokud ano, nastává krok hodnocení očekávané kvality, pokud ne, následuje hromada nadávek na frigidnost ženy. Tato zábava vydrží hodiny a hodiny a poskytuje příslušníkům rodu Homo Radottiensis velké potěšení.
Méně náročnou, trochu méně zábavnou, ale zároveň o to rozšířenější variantou je prosté obdivné hvízdání, kdykoliv žena prochází okolo muže. (Je možno doplnit i pokřikováním a pozvánkami na místní kulturní akce.) Již dlouhé roky si badatelé lámou hlavy důvody pro toto chování, neb samiček druhu Homo Radottiensis není nijak tragický nedostatek. Jedna z teorií je, že se jedná o unikátní rituál námluv.

Zaměstnání:
Místní jsou buď zaměstnaní v blízké cementárně, dojíždí do Prahy(ti vzdělaní) či pracují v některém z místních obchodů či hostinců. Zaměstnání v Radotíně jsou vysoce náročná, i proto si místní otevřou lahváč ihned po odchodu z práce a na autobusových zastávkách si stěžují na to, jací jsou ti zákazníci hajzli.

Výzkum oblasti výskytu Člověka radotínského dále probíhá a my budeme laskavého čtenáře dále informovat o nejnovějších zjištěních(ať chce, či nechce).

Vzpomínky se probudí až děsivě snadno. Člověk ucítí nějakou vůni ve vzduchu. Otevře po pár letech knihu a najde jízdenku, kterou ji založil. Ve skříni je zapadlé tričko, které od daného momentu nenosil. Uvidí film, ve kterém někdo použije konkrétní gesto. Stane se událost, která by byla vyvolala diskuzi. Nastane čas zavařování okurek. Člověk upeče dort...
Vzpomínky se probudí až děsivě snadno a nejde s tím bojovat. Jen to zvládnout a pak udělat další krok směrem do budoucnosti.

The more I think about it, the more I find respect crucial for a relationship. Either I am getting wise or just old, but love is not enough (in itself). It is the respect for the other person and the other person´s respect for you that makes the relationship work. The weird thing is that one can be in love without respecting the object of her/his affection. Took me quite a while to realize that.

Still standing

In the past the hardest thing for me to imagine (and to do) was being in a serious committed relationship. But living through the worst month of my life made me reconsider that. It would be nice to be with someone I could lean on. Especially since my friends (when I tell them all the stuff that has been going on) don´t know how to act around me and that makes me feel like a leper at times. Yes, I would not know how to act were the situation reversed, but I have not become mentally ill or retarded and I don´t need anything but the sense of normality and/or someone to get terribly drunk with.

The curse of having one´s IQ measured

Since I now know my IQ and it does not explain my lack of academic achievements at all, the only reasonable conclusion is that I am lazy. Not living up to the potential that I am supposed to possess is a little disappointing. Then again, maybe the test was wrong and I am dumb after all. Would be a relief..

Thoughts on grief 2

Mascara or any eye-makeup in general is a stupid idea, even if you think you are ok.
You needn´t worry about what you are going to wear at the funeral since your relatives are going to be very, ehm, representative - sneakers with a suit(worn by a sixty-something-year-old woman) or hair that has not been washed for like a week(my 25-year-old cousin(a girl)) are just some of the highlights.
A coffin will always seem too tiny for a person you loved.
Cats don´t like moving to a different city.
Whiskey and/or whisky go well with grieving.
Funerals bring strange serenity.