PPM

Možná jsem jediná a možná taky ne. Čas od času mám pocit, který ze všeho nejvíc nesnáším. Pocit pomalého mozku. Mozek běží, ale jsem si vědomá toho, že tak na 30% kapacity. Je to jako by mi chyběla ruka. Nejde s tím nic dělat, jen čekat až to přejde.
Pocit pomalého mozku přichází obzvlášť při nedostatku spánku, někdy se objeví i jindy. Většinou naschvál v okamžiku, kdy je to nejmíň potřeba.
Zajímalo by mě, jestli hloupějším lidem mozek tímto způsobem prostě jen (ne)funguje dlouhodobě.

Dressing down

In the Czech republic dressing down is the necessary means of survival. Since dressing up or just wearing what one consider´s "normal" results in some raised eyebrows, weird questions or not-so-funny remarks, knowing when to dress down has become crucial if one wants to avoid the unwanted attention. Some ladies don´t care if they are considered overdressed and I applaud them. However when I am meeting people who are used to me wearing worn-out jeans and sneakers(kinda water under the bridge), I try to leave skirts, dresses and heels at home. Maybe it´s better to dress appropriately for one´s standards and not for the standards of others, but hell, I don´t want to keep explaining that clothes, just like feelings and opinions, change with time.

Creatures of habit

Dealing with new and/or unexpected situations is stressful and demanding. If people do only the things they know, they are also rarely caught off guard, unprepared. They don´t have to stay alarmed. They don´t have to use their brains to think about all moves that they are about to make.
Somehow humans are built to create habits. Habits that we repeat every day, over and over again. Habits that control our behaviour even when they are no longer beneficial.
Once we get used to something it becomes very hard to stop doing it.
It applies to the way we cut vegetables, the choice of food and drinks in a restaurant or even to talking to other people. The pattern of behaviour, once formed, stays the same.

Žít se ženou

-zahrnuje příliš mnoho konverzace. Ženy mají potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Ty méně upovídané jsou ok, ale jakmile jsou jen slabě nad průměrem, je to už k nepřežití. Možná je to věc názoru, ale popisovat činnosti, které žena zjevně v danou chvíli dělá, typu ohřívám si jídlo v mikrovlnce apod., je opravdu zbytečné. Natožpak se o tom snažit vést rozhovor.
-je náročné na rozum. Ženy(respektive jejich většina) mají tendenci chovat se nelogicky a naštvávat se kvůli blbostem. Věc, která je vždycky jedno, je najednou problém. Jak se má člověk orientovat v neústále se měnících pravidlech, které jsou navíc ukryté hluboko v něčí hlavě?
-je náročné na nervy. Náladovost některým ženám vlastní je chvílemi opravdu k zbláznění.
-je náročné na sebeúctu. Spousta žen má tendenci snažit se dosáhnout svých drobných cílů drobnou manipulací, velkých cílů velkou manipulací. Člověk si je vědom, že je s ním manipulováno a jak, ale radši než říct: "Proč mi to neřekneš přímo?", což by vyvolalo naštvání(viz body 2 a 3), je jednoduší to neřešit a udělat to, co žena chce. Jenže pak se člověk cítí jako blbec bez vlastní vůle a sebeúcty.

Tento text je odporně generalizující, založený na naštvání a náladovosti autorky, která cítí potřebu si o tom popovídat.

Lies, white lies, honesty, brutal honesty, just plain rude

Pohled na politickou korektnost v Česku

Kde je přesně hranice mezi v nadpise uvedenými? People often seem to mistake one for another.

Homo Radottiensis

Radotín je území vysoce specifické. Mimo jiné zde najdeme i Člověka radotínského, také známého jako Radotíňák. Na rozdíl od Homo Pragensis se vyznačuje především výrazně odlišnými kulturními i oděvními zvyklostmi. Dnes se budeme věnovat především samečkům.

Odívání:
Každý Radotíňák dobře ví, jaká uniforma se sluší a patří. Pro každodenní nošení se nejlépe hodí volné plážové kraťasy, sandály s ponožkami a ideálně odhalený břuch, pokud je chladněji, je možné zvolit lehký nátělník. Mladí samečci dávají najevo svoji převahu především stažením kraťasů do půle zadku, někdy i se spodním prádlem, někdy spodní prádlo ani nemají. K čemu taky.
Pro slavnostní příležitosti se hodí to nejelegantnější - pořádně seprané džíny a nějaké vyšisované tričko. Ale to je opravdu jen pro ty speciální okamžiky, na běžné nošení by toho byla škoda. Mladí samečci se ovšem potřebují předvádět před samičkami, a tak preferují slavnostní oblečení i pro běžné situace, ve kterých by mohli na nějakou ženu narazit.

Volnočasové aktivity:
Každý radotínský muž ví, že nejlépe se zabaví v hospodě. V dnešních těžkých časech je ale potřeba šetřit, a tak se volí i z jiných možnosti. Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně tato: Muži v počtu 15-20 se sejdou u cesty mezi panelákovým sídlištěm a nádražím, kde vybalí pivo lahvové i plechovkové a začnou popíjet. V případě, že okolo jde žena(jakéhokoliv věku a vzezření), jmou se zuřivě dohadovat, zda by jim dotyčná vykouřila či ne. Pokud ano, nastává krok hodnocení očekávané kvality, pokud ne, následuje hromada nadávek na frigidnost ženy. Tato zábava vydrží hodiny a hodiny a poskytuje příslušníkům rodu Homo Radottiensis velké potěšení.
Méně náročnou, trochu méně zábavnou, ale zároveň o to rozšířenější variantou je prosté obdivné hvízdání, kdykoliv žena prochází okolo muže. (Je možno doplnit i pokřikováním a pozvánkami na místní kulturní akce.) Již dlouhé roky si badatelé lámou hlavy důvody pro toto chování, neb samiček druhu Homo Radottiensis není nijak tragický nedostatek. Jedna z teorií je, že se jedná o unikátní rituál námluv.

Zaměstnání:
Místní jsou buď zaměstnaní v blízké cementárně, dojíždí do Prahy(ti vzdělaní) či pracují v některém z místních obchodů či hostinců. Zaměstnání v Radotíně jsou vysoce náročná, i proto si místní otevřou lahváč ihned po odchodu z práce a na autobusových zastávkách si stěžují na to, jací jsou ti zákazníci hajzli.

Výzkum oblasti výskytu Člověka radotínského dále probíhá a my budeme laskavého čtenáře dále informovat o nejnovějších zjištěních(ať chce, či nechce).

Vzpomínky se probudí až děsivě snadno. Člověk ucítí nějakou vůni ve vzduchu. Otevře po pár letech knihu a najde jízdenku, kterou ji založil. Ve skříni je zapadlé tričko, které od daného momentu nenosil. Uvidí film, ve kterém někdo použije konkrétní gesto. Stane se událost, která by byla vyvolala diskuzi. Nastane čas zavařování okurek. Člověk upeče dort...
Vzpomínky se probudí až děsivě snadno a nejde s tím bojovat. Jen to zvládnout a pak udělat další krok směrem do budoucnosti.

The more I think about it, the more I find respect crucial for a relationship. Either I am getting wise or just old, but love is not enough (in itself). It is the respect for the other person and the other person´s respect for you that makes the relationship work. The weird thing is that one can be in love without respecting the object of her/his affection. Took me quite a while to realize that.

Still standing

In the past the hardest thing for me to imagine (and to do) was being in a serious committed relationship. But living through the worst month of my life made me reconsider that. It would be nice to be with someone I could lean on. Especially since my friends (when I tell them all the stuff that has been going on) don´t know how to act around me and that makes me feel like a leper at times. Yes, I would not know how to act were the situation reversed, but I have not become mentally ill or retarded and I don´t need anything but the sense of normality and/or someone to get terribly drunk with.

The curse of having one´s IQ measured

Since I now know my IQ and it does not explain my lack of academic achievements at all, the only reasonable conclusion is that I am lazy. Not living up to the potential that I am supposed to possess is a little disappointing. Then again, maybe the test was wrong and I am dumb after all. Would be a relief..

Thoughts on grief 2

Mascara or any eye-makeup in general is a stupid idea, even if you think you are ok.
You needn´t worry about what you are going to wear at the funeral since your relatives are going to be very, ehm, representative - sneakers with a suit(worn by a sixty-something-year-old woman) or hair that has not been washed for like a week(my 25-year-old cousin(a girl)) are just some of the highlights.
A coffin will always seem too tiny for a person you loved.
Cats don´t like moving to a different city.
Whiskey and/or whisky go well with grieving.
Funerals bring strange serenity.

Thoughts on grief

If I am going through the "five stages of grief", then I must be in phase one - denial.
At times, it is almost like nothing happened. For a few minutes I forget. Then it comes back and I remember.
The weirdest thing is that I feel more stable than ever before in my life. Does not mean that I do not feel this hole in my soul, but (with one exception) I have not done anything crazy(at least not crazy enough to qualify as crazy compared to my other crazy) and I did not act out in the past three weeks.
Cooking and running are a good therapy.
I won´t be let to continue being in denial on Saturday and I am scared.

Oh, this is going to be fun!

So this 22 year old girl, not a virgin, who drinks alcohol, who does not believe in any god or religion, is pro-choice, pro gay marriage and does not keep the sabbath holy is going to attend a marriage ceremony of two deeply religious Roman Catholics.

Morality in health care

The health care system in the Czech republic is deeply flawed - everybody is trying to get preferential treatment based on either who they know or even worse by bribery. I have never been able to do or tolerate either. Yes, I wouldn´t know how to bribe anyone, but I also don´t think that that is the way the system should work. It should distribute health care based on who needs it the most. (Yes, there should be the option to pay for higher quality materials or more complicated and expensive surgeries that are not paid for by health insurance, but you should not be able to threaten someone´s life or well being by getting ahead of them in the queue just because you know someone in the hospital).
The problem is that when somebody you love needs a surgery, the persuation goes to hell and the black-and-white world suddenly seems to turn into all shades of grey. Many people(myself included) would do anything to get their loved ones the best care they can get. It might be the reason why the system is not working, but doing your best to protect your family and friends is inevitably a part of human nature. As long as doctors and hospitals are willing to tolerate this corruption, nothing is going to change.
Having one member of my family in the hospital right now and another going there in a few days time I should be happy about the status quo(my family has a few doctor friends) and I am. It´s just that it seems like I failed at the same time.

Neuvěřitelné se stalo skutkem

Poprvé ve svém životě se po několika dnech strávených se svojí matkou necítím hůř ale mnohem mnohem líp. Nějak jsem začala být optimistická a věřím, že babička bude v pořádku. Netrápí mě, že nevidím lidem do hlavy a že nevím, co vlastně chtějí říct vágními, matoucími nebo protichůdnými prohlášeními a činy. Jestli chtějí, abych něco pochopila, musí to mé natvrdlé hlavě naservírovat blbuvzdorným způsobem. Nestresuju se ze 2 zkoušek a 1 zápočtu v příštích třech dnech. Neřeším podivné sny, které se mi uplynulý týden zdály a přisuzuji je nejprve lékům a bolesti a pak kocovině. Úspěšně se mi podařilo zapomenout na vraždu slepýše, kterou jsem asi včera spáchala pouhým něžným dotykem. Odmítám řešit booty calls, které má vůbec někdo tu drzost udělat po dvou rande. Ať si myslí kdo chce co chce, I am not that kind of girl.
Ať si mě vesmír klidně snaží rozhodit, já se nenechám!
(Nikdy jsem si nemyslela, že by takový efekt mohla mít zrovna moje rodina.)

You know that few really shitty days when everything just seems to go the worst possible way? Well, I must have pissed the universe off real bad. I am so worried about my grandma who was admitted to the hospital and don´t know how to deal with the possibility of losing her.
In times like this there are moments when I just wish to hide from the world in somebody´s, well, anybody´s arms. But then I remind myself that that´s not the right way to deal with stuff and that I cannot go into hiding. Even if it means hurting more, I cannot run away.

"Regrets and mistakes, they're memories made,
Who would have known how bittersweet this would taste?"
http://www.youtube.com/watch?v=qemWRToNYJY

There are the memorable firsts in a girl´s life. First bra, first kiss, first boyfriend, first love(the order is strictly optional)... But then comes one first of a very different kind - the one when a guy starts saying that his girlfriend and him don´t really get along very well, that she does not understand him, does not get him. That he just needs someone to talk to because she no longer listens. That he needs a friend and that it should be you.
Makes me wonder if women are really dumb enough to buy that.

What running does to a person..

I could not help but observe all the magic that relatively simple and undemanding thing like running can do. It helped with the syndrome of cold feet(..., and cold hands), insomnia, weight, strength and stamina. Plus I finally felt like I was alive.
The terrible part of this story is that as soon as I have made a few-day pause(debate tournament), old issues started to reappear - especially the insomniac part of me was awakened. So it seems that running is not just a pleasure or simply a physical activity that everyone should engage in from time to time, but it also became a necessity for me.

I am not sure how to describe this without sounding hypocritical/unable to see myself in the mirror..

Politeness is a value put aside these days. Even those, who claim that they abide by its rules, often seem to forget, what is polite and what is not.
In discussions about current affairs, political situation, possible changes or laws proposed etc., be it in the debating club, a coffee place or in a pub, it is ok to disagree, let the other party know about that and argue passionately about the aspects of the issue.
However when it comes to normal every-day interactions, I get (not sure how to describe the feeling exactly) disgruntled by other people´s need to attack the views of the other person/insist on knowing 100% that someone is wrong/knowing what is right for them and the others etc. Even when talking about some book or a movie, it is rather unnecessary to engage in a conflict - instead of saying "I know you are wrong", why don´t people bother to try to go for the more agreeable "I think it happened differently/In my opinion the zombies tried to eat the heroin´s head because she reminded them of the father that molested them/I don´t think she has apologized for her actions...".
It might sound very weird coming from me, since (at least to some) I seem to be an angry person, who argues about everything. If that is the case, I am sorry for being annoying and/or overbearing.