Once you start truly loving someone, they become a fact in your existence. You cannot even imagine not having them around. It is not that your life is revolving around them, but they are an anchor, that keeps you in the right place. You are unable to imagine that they would disappear. And then, they do. They die. And as life continues to go on, as it fails to stop, you feel like screaming. Everyone and everything should stop, freeze, not continue moving, but they don´t. You don´t understand how that could be..
With time you acknowledge that that anchor was just a subjective feeling. Your loss and anger transforms into fear. Fear that you will be able to forget the things that were important. Fear that with time, you might forget the person.
Není to kynuté těsto, které je na dotyk jako babiččina kůže, ale je to babiččina kůže, která byla na dotyk jako kynuté těsto.
You realize that the details are becoming blurry, that your memories are losing the sharpness that they once had. You cannot help it and yet you wish to prevent it in any way possible.
Then you realize that you did not cry yourself to sleep for some time and in a way that bothers you. It feels like you have abandoned the person you loved, like you moved on, when you should not have, when you decided that you never would.
Dílo času, kterému nelze uniknout.
sobota 28. ledna 2012
pátek 20. ledna 2012
New and Old
Whenever I buy a piece of clothes, some accessory, shoes or even a stupid shampoo, I am bound to part with it someday. But let´s not skip to the end of the story right away.
Some people are active in their pursuit of happiness. They search for the perfect bag/running shoe/toothbrush. They compare the available options and pick the most suitable one, buy it and take it home.
Other people rather wait for the thing to sort of come to them. When they go into a store, they have difficulty imagining that they would simply pick a bag because it fulfills certain criteria. That just cannot be enough. They need to form that connection to the new sweater or pair of shoes (however absurd it may sound to the first group), feel it before they buy it.
In the end I guess it does not matter that much, which group one belongs to. When you allow that thing to become a part of your life, sooner or later you develop an attachment. You get to like the amazing qualities and you learn to work around the imperfections. But one day - BAM! - and the thing becomes broken/empty/torn. You can try to prolong its life, you can try to mend it, but in the end you have to go to a store for a replacement.
But there is never the exact same thing available. You can find something similar, but it is never the original, the one. You might even start liking it just like you liked the first one. However you still kinda miss that perfect bag, that was just right for you. Over time you lose the hope for a miraculous repair that would make the thing work again. So you get yourself something shiny and new. And maybe it will be more than just a replacement. Right?
Some people are active in their pursuit of happiness. They search for the perfect bag/running shoe/toothbrush. They compare the available options and pick the most suitable one, buy it and take it home.
Other people rather wait for the thing to sort of come to them. When they go into a store, they have difficulty imagining that they would simply pick a bag because it fulfills certain criteria. That just cannot be enough. They need to form that connection to the new sweater or pair of shoes (however absurd it may sound to the first group), feel it before they buy it.
In the end I guess it does not matter that much, which group one belongs to. When you allow that thing to become a part of your life, sooner or later you develop an attachment. You get to like the amazing qualities and you learn to work around the imperfections. But one day - BAM! - and the thing becomes broken/empty/torn. You can try to prolong its life, you can try to mend it, but in the end you have to go to a store for a replacement.
But there is never the exact same thing available. You can find something similar, but it is never the original, the one. You might even start liking it just like you liked the first one. However you still kinda miss that perfect bag, that was just right for you. Over time you lose the hope for a miraculous repair that would make the thing work again. So you get yourself something shiny and new. And maybe it will be more than just a replacement. Right?
středa 18. ledna 2012
Kozačky
V zimě se bez kozaček asi obejít nedá, neb sněhule ani pohorky mi nepřijdou jako vhodná obuv do městských ulic. Když děvče navíc nosí v zimě sukni, kozačky nabízí zahřátí celé spodní části nohy, známé také jako lýtko, což je bezpochyby fajn. U mě osobně ale pořád převažují negativa, a tak ke kozačkám nemám vůbec vřelý vztah. Což bohužel neznamená, že je nenosím. Před nimi prostě není úniku.
Na kozačkách mi vadí například to, že se každou zimu město začne hemžit těmi lesklými koženými/koženkovými lýtky a všechny ženy najednou vypadají buď jako selky, chystající se kydat hnůj, nebo jako lehké děvy, čekající na ulici na zákazníka. Nevím proč kozačky ve mě tyto asociace vzbuzují, nicméně se jich neumím zbavit. Ať se člověk snaží, jak se snaží, i ty nejjednodušší kožené hladké kozačky vypadají tak nějak vulgárně. Nebo vesnicky.
Pominu-li praktický problém toho, že se vám kozačky vždycky nutně divně nařasí okolo kotníků, je tu ještě problém kalhot v kozačkách. Fenomén to velmi rozšířený, což ale nic nemění na tom, že považuji kalhoty v kozačkách za krajně nevzhledné. Obzvlášť pokud nositelkou kozaček není slečna štíhlá, vysoká a dlouhonohá.
Jeden bývalý přítel byl kozačkami z nějakého důvodu fascinovaný. Skoro jsem se bála, že poprvé v životě budu muset v botách do postele a ještě k tomu rovnou v kozačkách. Sice k tomu naštěstí nikdy nedošlo, ale doteď nerozumím tomu, co se mužům může na kozačkách líbit..
Na kozačkách mi vadí například to, že se každou zimu město začne hemžit těmi lesklými koženými/koženkovými lýtky a všechny ženy najednou vypadají buď jako selky, chystající se kydat hnůj, nebo jako lehké děvy, čekající na ulici na zákazníka. Nevím proč kozačky ve mě tyto asociace vzbuzují, nicméně se jich neumím zbavit. Ať se člověk snaží, jak se snaží, i ty nejjednodušší kožené hladké kozačky vypadají tak nějak vulgárně. Nebo vesnicky.
Pominu-li praktický problém toho, že se vám kozačky vždycky nutně divně nařasí okolo kotníků, je tu ještě problém kalhot v kozačkách. Fenomén to velmi rozšířený, což ale nic nemění na tom, že považuji kalhoty v kozačkách za krajně nevzhledné. Obzvlášť pokud nositelkou kozaček není slečna štíhlá, vysoká a dlouhonohá.
Jeden bývalý přítel byl kozačkami z nějakého důvodu fascinovaný. Skoro jsem se bála, že poprvé v životě budu muset v botách do postele a ještě k tomu rovnou v kozačkách. Sice k tomu naštěstí nikdy nedošlo, ale doteď nerozumím tomu, co se mužům může na kozačkách líbit..
sobota 14. ledna 2012
On My Bookshelf
It seems that books are accumulating these days, at least as far as my humble library is concerned. Apart from The Girl with the Dragon Tattoo, which is obviously a famous bestseller that I never would have consented to reading had it not been for my mother´s recommendation (and my mother does not recommend books not worth one´s time), there are a few others. Like the new Murakami book 1Q84 that comes highly appraised or Wuthering Heights which I bought in an antique shop. Unwisely so, since I spent the next 6 hours doing the Christmas shopping with several books in my handbag (one for reading on the subway, few I bought in the antique shop, one that I borrowed from the city library because of an exam...). In the end quite a painful experience.
Anyway since I have finished The Widdow for One Year by John Irving, I should have been focused on reading articles on virology and polyomaviruses. Instead, I am increasing the numbers of fiction on my shelves. And I am not even able to get to those since I am going to work almost every day.. An intellectual´s hell.
Anyway since I have finished The Widdow for One Year by John Irving, I should have been focused on reading articles on virology and polyomaviruses. Instead, I am increasing the numbers of fiction on my shelves. And I am not even able to get to those since I am going to work almost every day.. An intellectual´s hell.
středa 11. ledna 2012
Vrnění
Dokážu si spočítat, že na lidi působí i to, jak věci říkám, a ne jen to, co vlastně říkám, ale převedení tohoto uvědomění do praxe už pokulhává.
Když řeknu, že bych preferovala jiné řešení, opravdu tím nemyslím, že původní je strašně špatné a že na něj mohl přijít jen totální blb. Když se zeptám, proč je něco nějak, opravdu se ptám proto, že mě to zajímá/potřebuju to vědět, a ne proto, že bych chtěla říct, že je současný stav věcí špatně a že je hrozné, že se to vůbec nechalo zajít až tak daleko.
Co mě nejvíc na ženách zaráží je jejich potřeba "vrnění". Nevím, jak lépe se dá popsat skutečnost, že souhlasné "vrnění", které podkresluje rohovor, je zcela zásadní pro dobrou a úspěšnou komunikaci s jinými ženami (respektive jejich absolutní většinou). Pokud toto "vrnění" není přítomné, vše vyřčené je vnímané jako jaksi útočné nebo nepřátelské. Jakmile ale vrníte, můžete říkat skoro cokoliv a je to v pořádku. Jde to myslím ruku v ruce s používáním zdrobnělin (viz moje máma a její: "Nechceš si dát saláteček? Mám tu rajčátka, okurčičku, papričku, nějaký ten ledový salátek..).
Jsem asi chlap.
Když řeknu, že bych preferovala jiné řešení, opravdu tím nemyslím, že původní je strašně špatné a že na něj mohl přijít jen totální blb. Když se zeptám, proč je něco nějak, opravdu se ptám proto, že mě to zajímá/potřebuju to vědět, a ne proto, že bych chtěla říct, že je současný stav věcí špatně a že je hrozné, že se to vůbec nechalo zajít až tak daleko.
Co mě nejvíc na ženách zaráží je jejich potřeba "vrnění". Nevím, jak lépe se dá popsat skutečnost, že souhlasné "vrnění", které podkresluje rohovor, je zcela zásadní pro dobrou a úspěšnou komunikaci s jinými ženami (respektive jejich absolutní většinou). Pokud toto "vrnění" není přítomné, vše vyřčené je vnímané jako jaksi útočné nebo nepřátelské. Jakmile ale vrníte, můžete říkat skoro cokoliv a je to v pořádku. Jde to myslím ruku v ruce s používáním zdrobnělin (viz moje máma a její: "Nechceš si dát saláteček? Mám tu rajčátka, okurčičku, papričku, nějaký ten ledový salátek..).
Jsem asi chlap.
pondělí 2. ledna 2012
Cestování vlakem
Po dlouhých měsících odhodlávání jsem konečně udělala svou první zkušenost s vlaky pana Jančury, a tak mohu vesele hodnotit.
Nákup jízdenky
Při nákupu jízdenky na RJ (RegioJet) jsem byla oslněna její podobností s nákupem letenky. Dodalo mi to pocitu velkého cestovatele a dospělého člověka. Vadou na kráse jest skutečnost, že v mobilní verzi "není zaručeno správné fungování rezervačního systému" a prakticky opravdu nefunguje. U ČD je ale skvělé zlepšení - jejich e-shop nabízí nákup jízdenek za výhodné ceny s rezervací místa zdarma. Ač jsem to ještě nevyzkoušela, vychází mi to po srovnání alespoň vnějších znaků RJ:ČD 1:1.
Intermezzo
Když si na IDOSu hledáte spojení pražské MHD, myslete! Já nemyslela a spokojila se se spojem jedoucí na Hlavní nádraží. Bohužel mi nedošlo, že tramvaj je prostředek, který a) jede na tramvajovou zastávku (vím, objev!) a je tedy potřeba čas navíc na dojití do nádražní budovy a b) může mít zpoždění kvůli situaci v dopravě. Naštěstí jsem se ukázala být přeborníkem v disciplíně běh na podpatcích a stihla jsem za 3 minuty trasu: zastávka tramvaje - nástupiště č.3 (nebo 4?).
Servis v průběhu jízdy:
Jak je mnohým jasné, zde vyhrál na plné čáře RJ - stevardka byla milá a pozorná celou dobu jízdy - cca 2,5 hod (a předčila tím výdrž mnoha mužů snažících se u ženy vzbudit zájem končící v posteli). Nabídla balenou vodu (ne, díky), mátový čaj/kafe (poprosila bych vás o mátový čaj) a noviny (lidové, jste moc hodná). Pravidelně se vyskytovala a dávala nám možnost objednávky dalších, tentokrát už zpoplatněných, položek (prosím, jednou sushi). Neochutnala jsem ze sortimentu mnoho, tak mohu hodnotit jen sushi - byl to dobrý oběd (nemám moc srovnání kromě pravděpodobně snobského sushi z práce). Vedle mě si ale pochutnávali na zákuscích, které vypadali lákavě. Na rozdíl od některých svých kamarádů není pro mne rozhodující pohlednost slečen pracujících v jídelním voze ČD a i díky skutečnosti, že u RJ se nemusíte někam vydávat - vyhrává jednoznačně RJ minimálně 2:0.
Dochvilnost vlaků:
Ne, opravdu tentokrát nebudu spílat nad hroznými zpoděními ČD. Ve všech zkušenostech, které s vlaky ČD mám v posledním půl roku, se jelo na čas, s jedinou vyjímkou - někdo skoncoval u Kolína se životem (skokem pod vlak či neopatrností), a tak se objíždělo přes Nymburk(???), za což ČD rozhodně nemohly. RJ, kterým jsem jela, dorazil na čas. Výsledek je tedy 1:1.
Cena jízdenky:
Jsem liška podšitá, a tak využívám studentské slevy. Cena jízdenek je s ní u RJ i ČD přibližně stejná, při nákupu přes zmiňovaný e-shop ČD je v obou zahrnutá i místenka. Poměr ujeté kilometry/cena je tedy stejný; RJ:ČD 1:1.
Celkové zhodnocení:
Po sečtení bodů docházím k výsledku 5:3 pro RJ, především díky bonusům v podobě novin a kávy zdarma, příjemným stevardkám, plnému servisu v průběhu jízdy a fungujícímu vlakovému rozhlasu, ve kterém nehrčí a ve kterém mluví lidé s normálním hlasem. Kdybych nevěděla ve chvíli nákupu jízdenky, kdy pojedu, zvolila bych ČD, jinak budu 100% vždy první kontrolovat, jestli není místo ve žlutém vlaku.
Nákup jízdenky
Při nákupu jízdenky na RJ (RegioJet) jsem byla oslněna její podobností s nákupem letenky. Dodalo mi to pocitu velkého cestovatele a dospělého člověka. Vadou na kráse jest skutečnost, že v mobilní verzi "není zaručeno správné fungování rezervačního systému" a prakticky opravdu nefunguje. U ČD je ale skvělé zlepšení - jejich e-shop nabízí nákup jízdenek za výhodné ceny s rezervací místa zdarma. Ač jsem to ještě nevyzkoušela, vychází mi to po srovnání alespoň vnějších znaků RJ:ČD 1:1.
Intermezzo
Když si na IDOSu hledáte spojení pražské MHD, myslete! Já nemyslela a spokojila se se spojem jedoucí na Hlavní nádraží. Bohužel mi nedošlo, že tramvaj je prostředek, který a) jede na tramvajovou zastávku (vím, objev!) a je tedy potřeba čas navíc na dojití do nádražní budovy a b) může mít zpoždění kvůli situaci v dopravě. Naštěstí jsem se ukázala být přeborníkem v disciplíně běh na podpatcích a stihla jsem za 3 minuty trasu: zastávka tramvaje - nástupiště č.3 (nebo 4?).
Servis v průběhu jízdy:
Jak je mnohým jasné, zde vyhrál na plné čáře RJ - stevardka byla milá a pozorná celou dobu jízdy - cca 2,5 hod (a předčila tím výdrž mnoha mužů snažících se u ženy vzbudit zájem končící v posteli). Nabídla balenou vodu (ne, díky), mátový čaj/kafe (poprosila bych vás o mátový čaj) a noviny (lidové, jste moc hodná). Pravidelně se vyskytovala a dávala nám možnost objednávky dalších, tentokrát už zpoplatněných, položek (prosím, jednou sushi). Neochutnala jsem ze sortimentu mnoho, tak mohu hodnotit jen sushi - byl to dobrý oběd (nemám moc srovnání kromě pravděpodobně snobského sushi z práce). Vedle mě si ale pochutnávali na zákuscích, které vypadali lákavě. Na rozdíl od některých svých kamarádů není pro mne rozhodující pohlednost slečen pracujících v jídelním voze ČD a i díky skutečnosti, že u RJ se nemusíte někam vydávat - vyhrává jednoznačně RJ minimálně 2:0.
Dochvilnost vlaků:
Ne, opravdu tentokrát nebudu spílat nad hroznými zpoděními ČD. Ve všech zkušenostech, které s vlaky ČD mám v posledním půl roku, se jelo na čas, s jedinou vyjímkou - někdo skoncoval u Kolína se životem (skokem pod vlak či neopatrností), a tak se objíždělo přes Nymburk(???), za což ČD rozhodně nemohly. RJ, kterým jsem jela, dorazil na čas. Výsledek je tedy 1:1.
Cena jízdenky:
Jsem liška podšitá, a tak využívám studentské slevy. Cena jízdenek je s ní u RJ i ČD přibližně stejná, při nákupu přes zmiňovaný e-shop ČD je v obou zahrnutá i místenka. Poměr ujeté kilometry/cena je tedy stejný; RJ:ČD 1:1.
Celkové zhodnocení:
Po sečtení bodů docházím k výsledku 5:3 pro RJ, především díky bonusům v podobě novin a kávy zdarma, příjemným stevardkám, plnému servisu v průběhu jízdy a fungujícímu vlakovému rozhlasu, ve kterém nehrčí a ve kterém mluví lidé s normálním hlasem. Kdybych nevěděla ve chvíli nákupu jízdenky, kdy pojedu, zvolila bych ČD, jinak budu 100% vždy první kontrolovat, jestli není místo ve žlutém vlaku.
pátek 30. prosince 2011
New Year´s Eve
Just like every year I dont really wanna celebrate the NYE. It all seems awfully artificial. We decide that this one day is the end of the year and that we need to party. Everyone is expected to go out and have fun. Feels forced.
However I am aware of the fact that by 7pm tomorrow I would have started feeling like a total loser, had I decided to stay in for the evening. So I need to make a decision - which of the parties (that i dont particularly like) to attend. NYE is gonna be so much fun!
středa 28. prosince 2011
Feeling Christmassy Yet?
Since I was working till the 23rd, I barely had time to buy gifts, let alone get into the right mood. Christmas have always been about family for me and so this year I was expecting it to be hard to accept that there are only 4 chairs occupied, where there should have been 5 of us enjoying the Christmas dinner. Maybe that was the reason I was avoiding the Christmas season in the first place.
My grandma´s absence was certainly felt and we all missed her, but it turned out to be fine family festivities. However it did not feel like Christmas. I am still waiting for the right mood to kick in. Maybe my mind has decided to skip Christmas altogether while my body kept going through the motions.
But the eleven-hours-of-sleep-per-night average of the past 6 days is not so bad afterall.
My grandma´s absence was certainly felt and we all missed her, but it turned out to be fine family festivities. However it did not feel like Christmas. I am still waiting for the right mood to kick in. Maybe my mind has decided to skip Christmas altogether while my body kept going through the motions.
But the eleven-hours-of-sleep-per-night average of the past 6 days is not so bad afterall.
pondělí 19. prosince 2011
Be careful what you (secretly) wish for?
The hopes and dreams that we have for ourselves are not the trickiest ones. The trickiest ones are those that we have for other people. We expect them to become who we would like them to become, do things we expect them to do, grow in the way we wish for.
The hopes that we have for someone, with someone, become a part of our love and affection for that person. We don´t admire and respect just the person standing in front of us, but also who that person can be.
If for some reason the people around us cannot (or just won´t) fulfill the dreams that we have for them, we feel cheated. And we have two or three options. Accept who they have become and love them for it, which, sadly, does not happen all that often. Or we wait around and continue hoping that the anticipated turn of events is still possible.
Or, and this is the last and very common option, we start resenting the objects of our affection. We see fault in the mere fact that they are not, who we thought they could be. We feel that we cannot really blame them, especially since it might not even be their choice (or lack of it) that prevented the development. In some cases it could have been a disability or lack of talent or death or in other cases it could have been a love or infatuation that faded. Yet the bitterness stays with us and influences our actions and we might not even be aware of its effects..
The hopes that we have for someone, with someone, become a part of our love and affection for that person. We don´t admire and respect just the person standing in front of us, but also who that person can be.
If for some reason the people around us cannot (or just won´t) fulfill the dreams that we have for them, we feel cheated. And we have two or three options. Accept who they have become and love them for it, which, sadly, does not happen all that often. Or we wait around and continue hoping that the anticipated turn of events is still possible.
Or, and this is the last and very common option, we start resenting the objects of our affection. We see fault in the mere fact that they are not, who we thought they could be. We feel that we cannot really blame them, especially since it might not even be their choice (or lack of it) that prevented the development. In some cases it could have been a disability or lack of talent or death or in other cases it could have been a love or infatuation that faded. Yet the bitterness stays with us and influences our actions and we might not even be aware of its effects..
úterý 13. prosince 2011
Discovering New Flavours
Over the past two months or so, I have tried a lot of new food (partially thanks to my employer). It started with sushi, but it definitely did not stop there. General observation is that if you have a good cook, almost anything can be delicious!
I found that beef tongue is actually nice and tasty, but that the structure, namely the appearance of taste buds is pretty revolting.
Les escargots or in English - snails are tasty but also kinda chewy. If you eat more than just a few, they become somewhat disgusting and vomit-inducing, even though they tasted great at the beginning. Recommend them as an entree but definitely not as a main course.
Crème brûlée is good but tastes a lot like the Czech pudding that you make from milk and the powder that comes in 8Kc-a-piece packet. Yes, there is the caramel crust on the top, that is an added value but overall crème brûlée is not that impressive.
To be continued.
I found that beef tongue is actually nice and tasty, but that the structure, namely the appearance of taste buds is pretty revolting.
Les escargots or in English - snails are tasty but also kinda chewy. If you eat more than just a few, they become somewhat disgusting and vomit-inducing, even though they tasted great at the beginning. Recommend them as an entree but definitely not as a main course.
Crème brûlée is good but tastes a lot like the Czech pudding that you make from milk and the powder that comes in 8Kc-a-piece packet. Yes, there is the caramel crust on the top, that is an added value but overall crème brûlée is not that impressive.
To be continued.
úterý 6. prosince 2011
Online Tests
You can use internet to test almost anything. From creating a medical diagnosis based on your symptoms (you fill them in the test and wait for the word "cancer" to appear on your screen) to counting your sobriety based on last night´s consumption to finding out what your perfect male companion looks like. Sometimes you use the tests to amuse yourself, sometimes you are really interested in what the result is going to be. I have had two encounters with tests of different sorts in the past week or so.
First time I wanted to find out how much of a smartass I am. Since my roommate is constantly teasing me about being from "Asian village" (meaning I am from Olomouc and not Prague) the goal of taking the test was to prove that I have detailed knowledge of one of the things typical for Prague - the subway/metro/underground, whichever is the right term. I took time picking the answers, but when I pressed the button to get my result, I was asked to give the website the access to my FB profile, which I refused. After repeating the action for a few times, I finally acknowledged the sad reality - unless I give them my personal information, I will never find out, if I was right or wrong. Pissed me off. Especially since they could have warned me before I spent my time on the test..
Second time was a few minutes ago, when one of my friends on FB posted a test that helps you determine your biological age. I tried to be as critical of my lifestyle as possible, so that I would get a realistic answer. Even though the results were satisfying (apparently my body is cca 5 years younger than the number of candles on my birthday cake would suggest), I got angry a little when I saw some of the options that got the highest number of points = those that were supposed to be the right ones. Since eating only low-fat dairy products is not healthy just like using animal fats is not wrong, I am not sure that whoever wrote the test can be trusted. I know, I know, the test was never to be trusted in the first place, but girl can´t help herself from time to time.. Does this mean that my "find your perfect guy" test result is not to be trusted as well?
First time I wanted to find out how much of a smartass I am. Since my roommate is constantly teasing me about being from "Asian village" (meaning I am from Olomouc and not Prague) the goal of taking the test was to prove that I have detailed knowledge of one of the things typical for Prague - the subway/metro/underground, whichever is the right term. I took time picking the answers, but when I pressed the button to get my result, I was asked to give the website the access to my FB profile, which I refused. After repeating the action for a few times, I finally acknowledged the sad reality - unless I give them my personal information, I will never find out, if I was right or wrong. Pissed me off. Especially since they could have warned me before I spent my time on the test..
Second time was a few minutes ago, when one of my friends on FB posted a test that helps you determine your biological age. I tried to be as critical of my lifestyle as possible, so that I would get a realistic answer. Even though the results were satisfying (apparently my body is cca 5 years younger than the number of candles on my birthday cake would suggest), I got angry a little when I saw some of the options that got the highest number of points = those that were supposed to be the right ones. Since eating only low-fat dairy products is not healthy just like using animal fats is not wrong, I am not sure that whoever wrote the test can be trusted. I know, I know, the test was never to be trusted in the first place, but girl can´t help herself from time to time.. Does this mean that my "find your perfect guy" test result is not to be trusted as well?
čtvrtek 1. prosince 2011
Working in the Office
Though it seems like the easiest job there is, working at reception is nowhere near undemanding. I used to think that all receptionists care about is looking pretty, which includes, but is not limited to, doing their nails while on the job. As it turns out, I could not have been further from the truth (at least when it comes to my employer).
After a while of working for the company, it sometimes becomes difficult to keep it together. Especially when one is extensively criticised for every tiny mistake or even the impression of a mistake or even when one just does the job right but doesn´t use the right words, when talking about it, which might possibly lead someone to the conclusion that one did not do it 100% right. I used to think that I was constantly overthinking everything, now it seems I am not thinking enough.
On the bright side - the pressure that forces everyone at work to deal with the problems instead of avoiding them, teaches me how to do the same. Maybe sometime in the near future, I will know how to work at a relationship (of any kind), so that I don´t end up pretending that other ppl´sflaws imperfections don´t exist/I don´t mind them even when I do.
After a while of working for the company, it sometimes becomes difficult to keep it together. Especially when one is extensively criticised for every tiny mistake or even the impression of a mistake or even when one just does the job right but doesn´t use the right words, when talking about it, which might possibly lead someone to the conclusion that one did not do it 100% right. I used to think that I was constantly overthinking everything, now it seems I am not thinking enough.
On the bright side - the pressure that forces everyone at work to deal with the problems instead of avoiding them, teaches me how to do the same. Maybe sometime in the near future, I will know how to work at a relationship (of any kind), so that I don´t end up pretending that other ppl´s
čtvrtek 24. listopadu 2011
Reading
Since the headphones connector on my cell stopped working properly a while ago, I have gone back to books (when travelling). Not only have I finished one book, I am almost done with another. It was nice to be reminded of how much I love reading.
A partially related thought:
"When she´d made up her mind about somebody, it was the height of boredom to wait for the man to seduce her." (A Widow For One Year, John Irving)
If the woman would have decided not to wait for the man to seduce her, had she decided to seduce him, to him she would no longer be even worth seducing (of course that would not change the fact that he would sleep with her).
I have gotten used to the fact that sometimes there is nothing that could be done about the way things work. You just have to accept it. Does not mean that I think it is reasonable or logical.
Love the quote.
A partially related thought:
"When she´d made up her mind about somebody, it was the height of boredom to wait for the man to seduce her." (A Widow For One Year, John Irving)
I have gotten used to the fact that sometimes there is nothing that could be done about the way things work. You just have to accept it. Does not mean that I think it is reasonable or logical.
Love the quote.
úterý 22. listopadu 2011
Emo evening
I am jealous of songs. They are able to say I love you without hesitation or regret. Always sharing the emotion to the fullest. I can´t do that. I was able to say I love you only once. In a past tense. Drunk. Late at night. When I (probably) did not feel that way anymore. Why is it so easy for singers to sing I love you songs, singing I miss you, I will never get over you or even I hate you, I wish you were never born etc.? I have never been able to share emotions so raw so openly. Maybe I have never loved enough or maybe I have never been in the right relationship. Or maybe it is just who I am. Someone unable to say I love you.
pátek 18. listopadu 2011
Sushi
I lost my sushi virginity today. I had great sushi (for lunch and dinner) and I tried everything - nigiri, maki, california roll, seattle roll, something that looked like maki but was like 4 times bigger (is maki defined by size or not?)...
Even though I liked sushi and I am no longer frightened by the idea of raw meet in my food, I did not feel overwhelmed or amazed. Yes, it was pleasant, but it was not the greatest thing ever. Is that what losing one´s virginity should feel like?
Even though I liked sushi and I am no longer frightened by the idea of raw meet in my food, I did not feel overwhelmed or amazed. Yes, it was pleasant, but it was not the greatest thing ever. Is that what losing one´s virginity should feel like?
neděle 13. listopadu 2011
Dinner ehm meetings
You have a really bad day, but you don´t wanna cancel, so you suck it up, make yourself presentable and try to look happy, friendly and easy-to-talk-to. Later you find yourself sitting at a table with a guy, who you maybe kinda like, eating dinner and you know that almost everything that comes out of your mouth is just wrong. You know that the other person is/will be reaching conclusions that are not only a far cry from the impression that you wanna make, but that these conclusions make you look like a completely different person, usually someone that you yourself would have hated. But somehow you just can´t help yourself.
I guess the good thing about this is that when the guy still wants to kiss you/make out/sleep with you, you know that he probably wasn´t really interested in who you are in the first place.
I guess the good thing about this is that when the guy still wants to kiss you/make out/sleep with you, you know that he probably wasn´t really interested in who you are in the first place.
sobota 5. listopadu 2011
úterý 1. listopadu 2011
Stavební spoření
http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/penize/clanek.phtml?id=719821
Fenomén stavebního spoření je velmi rozšířený mezi českými rodinami. Ve většině případů mě známých rodiče/prarodiče našetřené peníze daly dětem/vnoučatům, aby "měly něco do začátku". Pak je ale také opačný případ, kdy rodiče uzavřou na děti smlouvy, ale berou peníze na účtu jako svoje. Dalo by se říct, že tak vlastně zneužijí jména svého dítěte k uzavření smlouvy a zároveň podvedou/podvedli stát, který chtěl vyplácet podporu pro každého jednotlivce se smlouvou, ale takhle vlastně nechtěně víckrát podpořil jednoho člověka-rodiče.
Pak jsou také případy, kde nejen, že rodiče peníze vezmou a utratí podle svého uvážení, ale vezmou si ještě na potomka půjčku. Což jde sice jen u dospělých potomků, kteří jsou k tomu svolní, ale dejte košem vlastním rodičům.. Argumenty typu: "rychle a řádně splacená půjčka bude skvělá položka v tvojí finanční historii a spíš ti někdy ještě půjčí, až to budeš potřebovat, takže ti vlastně pomáháme," a: "stejně ten dům jednou zdědíš," jsou ale stejně spíš výsměch.
Fenomén stavebního spoření je velmi rozšířený mezi českými rodinami. Ve většině případů mě známých rodiče/prarodiče našetřené peníze daly dětem/vnoučatům, aby "měly něco do začátku". Pak je ale také opačný případ, kdy rodiče uzavřou na děti smlouvy, ale berou peníze na účtu jako svoje. Dalo by se říct, že tak vlastně zneužijí jména svého dítěte k uzavření smlouvy a zároveň podvedou/podvedli stát, který chtěl vyplácet podporu pro každého jednotlivce se smlouvou, ale takhle vlastně nechtěně víckrát podpořil jednoho člověka-rodiče.
Pak jsou také případy, kde nejen, že rodiče peníze vezmou a utratí podle svého uvážení, ale vezmou si ještě na potomka půjčku. Což jde sice jen u dospělých potomků, kteří jsou k tomu svolní, ale dejte košem vlastním rodičům.. Argumenty typu: "rychle a řádně splacená půjčka bude skvělá položka v tvojí finanční historii a spíš ti někdy ještě půjčí, až to budeš potřebovat, takže ti vlastně pomáháme," a: "stejně ten dům jednou zdědíš," jsou ale stejně spíš výsměch.
pondělí 31. října 2011
Balancing 2 jobs, lectures, bachelor´s thesis and an eye infection can be a little difficult (and time consuming) especially if you are trying to have a social life (trying being the operative word there). One really appreciates the extra hour that she gets because of the time change (summer time as a concept is still a dumb idea though).
The stress is getting to me. I have had terrible case of insomnia last night after quite a while of insomnia-free existence.
On the plus side, I am really looking forward to going to work tomorrow morning, weird, huh?
The stress is getting to me. I have had terrible case of insomnia last night after quite a while of insomnia-free existence.
On the plus side, I am really looking forward to going to work tomorrow morning, weird, huh?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)