Svět

Lidé mají schopnost ale i potřebu utvářet svůj svět. Ve světě, který není "náš" se necítíme dobře. Chceme podvědomě, aby se přizpůsobil nám a ne my jemu.
Až v poslední době jsem si ale uvědomila, jak moc jsem přistupovala ke věcem pasivně. Bylo pro mě složité se odhodlat změnit nastavení věcí, které vyhovovalo ostatním, protože jsem svůj vlastní nárok na okolní prostředí vlastně nepovažovala za důležitý a potlačovala ho. Klíčovou věcí, kterou jsem se v poslední době naučila, tak je odhodlání měnit svůj svět, aby mi vyhovoval. Klíčovou znalostí je zjištění, že svět se přizpůsobí výrazně snáz, než jsem si myslela. Život může být i kamarád, když se člověk nenechá unášet proudem.

Instalatér

Ve videozáznamech na internetu člověk velmi rychle zjistí, jak to s takovými instalatéry funguje. Nastane potíž a bezradná žena tedy přivolá odborníka na pomoc. Jedná se o mladé a pohledné, byť možná trochu plastové, chlapce, kteří rádi ženě v nesnázích pomůžou a postarají se o všechna její přání.
Když jsem se i já dostala do situace, kdy jsem potřebovala pomoc od instalatéra, věděla jsem, že sice odolám pokušení na rozdíl od všech žen přede mnou, ale bude se aspoň na co dívat. A to tedy rozhodně bylo. Instalatér, který dorazil, byl asi padesátiletý, morbidně obézní a cesta do druhého patra po schodech ho málem položila. Dorazil v teplácích a tričku, durch propocený. Preventivně měl dokonce ručník okolo krku, kterým se neustále otíral.
Odborným okem shlédl bojler a došel k expertnímu názoru, že je potřeba ho vyměnit. To by došlo každému, a tak jsem doufala, že se třeba dozvím, co se přesně pokazilo. Nedozvěděla jsem se. Expert odolával mým dotazům zatímco stále lapal po dechu a svezl se na okraj vany. K mému velkému údivu dokonce tvrdil, že je schopný zajistit výměnu bojleru za nový. Což jsem pochopila až další den, když dorazil se dvěma pomocníky, kterým dělal mozek. Takže teď už vím, že internetům se nedá věřit. Plus že pojišťovák není člověk z pojišťovny, ale přetlakový ventil. A taky, že instalatéři jsou na výměnu kotle potřeba minimálně tři.

The power of songs

When faced with a hard time, especially relationshipwise, I turn to songs. Even though I mostly don't listen to music that much on regular basis, sometimes it saves my life. It's like the song lets me fully live through the emotion that I would otherwise try to suppress. So thank god great music exists. That and alcohol...

Máme doma krokodýla ve vaně

Přistěhuje se nová spolubydlící a vy víte, že má domácího mazlíčka. Mysleli jste, že je to morče. Ale ani se nenadějete a máte doma krokodýla ve vaně.
V úplnosti - zeptala se. Dokonce přesně na to, jestli může mít krokodýla ve vaně. Jen vás to tak zaskočilo, že jste použili univerzální odpověď: "jo, jasně." A už je tam.
Co teď s ním?

Je to tenhle krokodýl. Rozumím tomu, že lidi mají protiskluzové podložky ve sprše, když jsou staří. Ale to si mám ve vaně sednout na porézní gumu, která je významnou část dne vlhká a žije v ní kde co? Proč mají lidi protiskluzové podložky ve vaně? A vůbec - nemáte vy náhodou taky krokodýla ve vaně?

P.S. Kdo jako malý poslouchal Petra Skoumala a jeho písničku Jeleni, má bod.

Visiting Istanbul - A Brief Overview of Turkish Delights

..that I have tried so far.

Lokum - the strange cube covered with powdered sugar that I received from a very kind stewardess on the plane turned out to surprise me. Basically it is a jelly with nuts in it. There are several variations including lokum with rose water, but I have not tried that one just yet.



Ayran - yogurt with cold water and salt. Does not sound great, but it is very refreshing and works well with almost every dish. My favourite drink of choice in Turkey.

Kebap - very well known to everyone, no need to describe further. Shockingly, I like kebap sold in Germany way more..

Kofte - meatballs that actually hold various shapes. Can be inside a sandwich or on a plate.

Balik ekmek - fish sandwich. We tried it in a ferry dock and it was quite good. Definitely can recommend.



Menemen - scrambled eggs with pepper and tomatoes. I loved that one! Best place to try: Breakfast Street. Not that there is officially anything named like that in Istanbul, the area around Sair Veysi Sokak hosts an amazing number of cafes offering delicious breakfast food. From what I hear, all day long!!!

Portakal suyu - fresh orange juice. Here in Istanbul it is sold on every corner by street vendors and is extremely cheap.

Turkish coffee - tried once in a naive hope that it will be better than what is sold in the Czech republic. Was mistaken, was even worse. I am plucking up courage to try it again.

Mahallebi - very nice rice pudding. I am generally not a big fan of puddings but I liked this one.



Elma cay - apple tea that for some reason is given to tourists sometimes when they ask for tea. It tastes like apple juice warmed to a tea temperature. Maybe Turks don't believe that their tea can be handled by anyone but them.

Patlican kebap - pieces of lamb grilled with aubergine. This is a delicious juicy dish that has little to do with doner kebap that everyone knows. Highly recommend it.

What remains to be tried (and I probably won't make it): Borek, manti, kumpir, pide, su boregi.
What I will definitely not try: Kokorec=seasoned grilled intestines

(Images are from google images results, I am very lazy today to be more thorough when citing. Will hopefully correct that sometime in the future.)

Surprise!

So, I never thought I would get to the point where I live with a boyfriend. It seemed impossible that I would even be in a relationship, let alone sleep over or live with someone. I have never shared a bedroom since the age of 11 (or something like that), except for 10 months in a college dorm and that was hell, and I have only shared an apartment with girls.
Imagine my surprise, when I find myself living with someone. And I have only really noticed after few months. How ignorant do you have to be not to notice, that you live with someone?...

Dealing with the PhD Blues

I like science. But...

- I can easily imagine other things that I would enjoy doing
- I am not sure what it is that we are trying to find (I guess I am spoiled by the Konvalinka's lab in this aspect) and this lack of purpose kills my motivation as well as it makes me wonder whether I am completely wasting my time
- I am not sure if one of my colleagues is not crazy
- without knowing it, I entered a particular area that, it seems to me, has been done to death

So...

either I carry on, find my own questions and purpose and finish my PhD in six to eight years OR I do something else. Hmmm.

Disapproving of a friends boyfriend

Well, it's a trap...

New job, new target degree, new friends. All of that finally lead to what I have been dreading for so long - my new friend has a boyfriend that I loathe. He is probably typical Czech guy and, well, for me I guess that's the issue. I could never stand up men who sit and expect women to do everything just because they are women. Who expect the woman to just silently sit and look up to him while he goes on about something dumb, when the woman is so much smarter and funnier than him. Who just can't reach for the bottle he wants that is sitting on the table just next to him, so the woman needs to get up, walk across the room and hand him the bottle that he could easily reach himself without the least effort.Who doesn't let her finish one sentence...

The question is, what do I do? Usually when I disagree or disapprove, I do not hesitate much to say it out loud. But in this case... I guess it's none of my business and I am a new friend, while he has been around for several years.

But will I be able to say nothing and develop a poker face - something I have always lacked?

Living in Europe Circa Now

So another big step towards adulthood was made. I handed in my diploma thesis. Could have been better, could have been worse. I also need to move within the next two weeks, study for my states exam and work full-time in a lab I am leaving at the end of the month. No worries, no pressure...
In the world where geopolitical landscapes undergoing an earthquake, it occurred to me that my plans might not be as long-term as I would have liked them to be. My life will be shaped by the decisions of Mr. Putin and Mr. Obama and Mrs. Merkel and many others.
The graduates in Europe have been facing uncertain future for past 6 years. It was because of the economic crisis. Are we now moving into a world where the uncertainity stems from war?

A girl always looks for her father in every boy she dates. Maybe its true generally, maybe just in certain cases. I might be one of them. The scariest part is that you might think that he's different than your father, but as time goes by, you somehow realize that you were just fooling yourself.
Funny part being that when you want someone to commiserate with, your mother will understand you, however she has learned to live with precisely those character flaws, so she will not see them as a deal breaker.

Writing my thesis makes me ask myself why didn't I read all those articles two years ago.

10 Simple Words Every Girl Should Learn?

Narazila jsem na článek Sorayi Chemaly: k nalezení zde. V podstatě autorka pozoruje, že muži se v konverzaci smíšených skupin jednak chovají dominantně, jednak jsou víc slyšeni. A vyvozuje, že příčina je ve výchově holek k tomu, aby se chovaly slušně, zatímco u chlapců se na to rezignuje, nebo jsou požadavky výrazně menší.
Zarazilo mě na tom, jak moc jsou její pozorování odrazem mé zkušenosti z konverzace smíšených skupin vzdělaných chytrých lidí, kteří jsou ještě k tomu třeba debatéři. Často stejná věc řečená ženou totálně zapadne, aby o pár minut později řekl přesně tu stejnou věc muž(někdy dokonce úplně stejnými slovy) a vzbudilo to ohlas a rozproudila se konverzace na dané téma. Skákání do řeči často probíhá přesně tak, jak popisuje autorka - ženy to spíš nedělají, muži ano, pokud hovoří žena.
A ještě jeden fenomén, který tedy autorka nepozoruje - pokud se stane, že se začnou víc bavit ženy, i když to je o stejném tématu, o jakém byla konverzace předtím mezi muži, muži vypnou a přestanou poslouchat a za chvíli téma změní.
Dynamika skupiny se ale výrazně mení, pokud je žena mezi samými muži, nebo pokud je muž mezi samými ženami - normálně se baví.
Zajímavá mi přijde ještě skutečnost, že doporučení autorky - aby se ženy naučily ohradit proti tomu, že jim někdo skáče do řeči, říkat, že přece nepotřebují, aby jim to někdo vysvětloval, nebo, že danou věc přece samy zrovna řekly, dle mého názoru úplně nefungují. Když skáču do řeči stejně jako muži, jsou z toho muži nervózní a podráždění a najednou jsem vnímaná jako děsně agresivní. Když jsem se naučila říkat svůj názor dostatečně hlasitě, vypadám prý naštvaně a lidi "se se mnou bojí diskutovat". Řeknu-li, že jsem daný nápad říkala, jsem jen cry baby, které nesnese, že někdo měl lepší nápad než já(i když je to ten stejný).
Všechno to můžou nakonec být jen moje charakterové vady a zaujaté pozorování a dlouho jsem ani nepřemýšlela nad tím, že by to mohlo být jinak. Nedávno jsme ale seděli v restauraci a bylo nás přibližně stejně žen jako mužů. Muži vesele vedli konverzaci a ženy jen seděly a poslouchaly. V tu chvíli mi došlo, že je něco divně..

Konzistentní argumentace

Měla jsem takhle jednou zkoušku. Deset otázek, 0-všechny správné odpovědi, otázky mají různé počty bodů, které ale student neví. Za špatně zaškrtnutou možnost se body odečítají, opět není řečeno kolik. Z pozice studenta mě štve nevědět, jak budu hodnocena. Z pozice vyučujícího student nekalkuluje a nezkouší, ale jen odpovídá na otázky, jak nejlíp dovede.
Ne, že bych si vedla hvězdně, ale z deseti otázek v testu byly 3 na témata, která se letos vůbec neprobírala. Při řešení se vyučující projevil v lepším světle, než je všeobecně známý (navrhl mi zkoušku omluvit a tím pádem bych neztratila termín a mohla přijít znovu, i když já bych preferovala být hodnocená na těch zbylých sedmi otázkách), ovšem jeho argumentace byla dost chaotická. Zároveň tvrdil vždycky minimálně dvě protichůdné věci. A já nevím, jak je to možné. U vědce, vyučujícího, inteligenta, vzdělance.
Možná přeceňuju to, co je běžné. Možná mi po těch letech debatování přijdou některé věci tak bolestně zřejmé, že už neuvažuju jako debatou nepolíbený jedinec. Nějak ale automaticky očekávám, že si lidi, minimálně ti vzdělaní, mají tendenci neprotiřečit v rámci pár vět. Že mají ujasněný přístup k hodnocení studentů, když jsou vyučující. Že pro něj mají důvody. A že je jsou schopní koherentně sdělit.
Co se dá dělat...

First they came for Abkhazia and Ossetia and I didn't speak up...
because it was in Asia.

Then they came for Crimea and I didn't speak up...
because it was once theirs anyway.

Then they came for Eastern Ukraine and I didn't speak up...
because it could cost me money.

What's next?

Když kvůli někomu jinému máme měnit svůj svět, potřebujeme k tomu několik věcí:
-rozpoznat, jak moc je to pro druhého důležité
-vědět, jak moc nám na tom druhém záleží
-uvědomit si, kde je hranice toho, co jsme a nejsme ochotní udělat kvůli jinému člověku a kvůli tomu konkrétnímu

V žádné z těch kategorií si nejsem úplně jistá. Kdo taky je... Asi na to člověk přijde teprve až dojde na lámání chleba.

Deklarace

Přisuzuju slovům a jejich významům velkou váhu. Možná větší než si zaslouží. Nebo ne?

Jak důležité jsou deklarace? Stačí věci vědět a pociťovat jejich důsledky, nebo je potřeba je i slyšet nebo vyslovit?

Můžu cítít, že vražda je špatná věc, je to ale jasné vyřčení v zákoně, které mě ubezpečuje o tom, že žiju ve společnosti nesouhlasící s vraždou. Že je to obecná hodnota, ne jen můj dojem, a že se možná díky tomu můžu cítit i trochu bezpečněji. Jasně, jsou to jen slova. Důležité pro mě ale je, o čem vypovídají.

Stejně tak v osobním životě cítím potřebu deklarací. Nejen v označeních vztahů (to aby bylo jasno), tak aby obě strany měly co možná nejvíc podobná očekávání. Ale i v obecném fungování v mezilidských vztazích. Jsem možná trochu asociál, ale bez deklarace těžkosti někdy nepoznám, že je potřeba pomoct, bez deklarace emoce nepoznám, že se něco děje, bez deklarace cíle někdy nevím, čeho je třeba dosáhnout atd. atp.

My way or no way?

They say that as ppl grow older, they become less radical, more tolerant and more willing see all shades of grey:-)
Somehow that does not work on me. Even though I cannot really say why, I see myself less willing to compromise and spend time on things that I perceive as nonsensical. Is it the realization that time is limited, stubbornness or senility?

PhD job hunting

Looking for the right lab to do your PhD is kinda tricky. You never have enough information. Either your information source is the group leader and gossip(don't need to explain the problem there) or you don't have comparison with other labs, with other possibilities. Should you take the job that is right in front of you or should you wait for another, one that may never arrive..

Moving from I want to be with you to I don't want to be with anyone else to I don’t want to be without you then to I can’t be without you. Each represents a significant step. Frightening and freeing at the same time.

It's a question of lust, it's a question of trust...

Trust is a complicated issue. Sometimes, well, quite often, you lack trust, even when there is no reason to be skeptical. Other times, you can't help but trust someone, even though it is not sensible. You know the odds, you even sometimes struggle emotionally, trying to defeat your fears, but in the end the trust is there, unshaken, unmoved. Can you end up being the village idiot in the little play called life? Probably.