Cesta tam a zase zpátky

Můj postoj k cestování vlakem s Českými Drahami je dobře známý, a tak jsem i přes asi půl hodinové zpoždění, které měl můj vlak z Prahy, chtěla toto téma vynechat. Jenže jsem se rozčilila v tramvaji(jeden starý pán tvrdil, že s Petrem Čechem není něco v pořádku a špatně mu fungují reflexy) a vystoupila na zastávce, kde mě do očí praštil veliký billboard. České Dráhy na něm velikými písmeny hlásaly: "Zrychlujeme dopravu" V tu chvíli jsem se docela dost naštvala, nejen, že můj vlak měl zpoždění rovnající se více než šestině jeho jízdní doby, ale ona společnost se ještě chlubí tím jak dopravu urychluje. Následně mě však pobavilo, že Českě Dráhy moji reakci a reakci mnoha jiných zřejmě čekaly, a tak plakát doplnili menším napisem: "Děkujeme za pochopení při dopravních omezeních" a webovou adresou www.cd.cz/vyluky. Co se na to dá říct?

Dalnice a CD again

O vikendu jsem měla to potěšení cestovat do Prahy a zpět. Tam jsem si užila řízení za větru, deště a sněhu, v zácpě a uzávěrách, uhýbání sanitkám(chvíle napětí jestli jsem uhla na správnou stranu byla docela strašná). Zpátky jsem využila služeb našich skvělých Českých Drah. Musím je pochválit, topení sice nefungovalo většinu cesty a my tak byli oblažování množstvím ledového vzduchu z klimatizace, ale je třeba říct, že několik momentů z jízdy fungovalo a to je pozitivum. Zastávku jsme si sice udělali asi čtvrthodinovou, abychom se pokochali lesy a lukami, zato byla jen jedna a tak jsme dojeli jen s desetiminutovým zpožděním. Jsem tedy velice spokojená...
V Praze jsem se poprvé pořádně občansky vyjádřila-jelikož jsem v posledních volbách ještě jakožto nezletilá nemohla volit, nezbývá mi než využít všech možných příležitostí k demonstracím a peticím. Chvíli jsem sice byla na pochybách jestli se najde nějaké shromáždění, kterého by se mohl účastnit normální člověk, ale nakonec jsem přece jen zjistila, že se nemusím přidat ani k anarchistům ani neonacistům, ale že mohu přidat na objemu pietnímu shromáždění. Jaké bylo mé rozladění, když jsem neviděla za celou tu dobu ani jediného nacistu. Jak ráda bych se do některého trefila dlažební kostkou, já, pacifistický člověk... Bohužel nebo vlastně bych spíš měla napsat bohudík vše proběhlo víceméně v klidu a já získala pocit angažovaného občana přispívajícího k demokracii:D Co vše dokáže jedna demonstrace...