Halloween

Když člověk vyrůstá v Česku, Halloween ho moc nepoznamená. Nezvykne si vyrábět/kupovat kostýmy(s přibývajícím věkem se zvyšuje drasticky i míra sluttiness), nezvykne si vyřezávat dýně, nezvykne si na divoké Halloweenské večírky. I když na ty se ještě zvyká docela snadno, to spíš ty kostýmy mě ničí.
Když někdo neví, jak být sexy, jak má vybrat kostým, jehož jediným účelem je bytí sexy? A co hůř, i když ho vybere, jak ho má na sobě mít a reálně vypadat sexy(není nic horšího než žena v sexy šatech, která je v nich viditelně nesvá)? A jak má takový člověk jít na večírek, kde se sexy/slutty Haloween costume očekává?

Kdyby si webové stránky pomatovaly špatná hesla, které člověk zkusil před tím správným, a pak je vyzkoušely na jiné stránky, které stejná IP navštívila, asi by se dost snadno hackli do mnoha účtů. Just a thought, I am not an IT person.
Dating is tough. What if you find that someone you thought could be the one is just a random person who is not very interesting and laughs at really stupid jokes in a really stupid movie?
I miss the sunny weather of the past few days.

The Rules?

Supposedly there are The Rules when it comes to dating. Being a weirdo, I have never really learned to obey them or to play other games in a relationship. (Maybe that is the reason why I am not in one.) But what if you start dating someone who sticks to them. Should you start behaving like these rules are the code of behaviour?
The silliest rule so far encountered is the three day rule - apparently if a guy likes a gal and they had an amazing date, he is still not supposed to call her until after 3 days. I don´t really get this need to show how much you DON´T care. And yes, I am aware that men are supposed to be the hunters and need the thrill and mystery and conquest, but it is just stupid to me. Either you like someone and want to know him/her better, see them again, or you don´t...
(And maybe this view on The Rules will result in me being a crazy cat lady.)

Sometimes the world seems to be cruel, harsh and depressing to live in. Sometimes you get so used to the misery that you don´t even notice it anymore. But from time to time, there is this moment when you just don´t feel that way. And with your eyes open you are able to see that life can also be amazing, exciting and definitely worth living.

Všechno jinak, všechno stejně

Zázrakem se podařilo získat další kredity a přece jen studuji. Ale asi dost nejsem schopná dodělat bakaláře během jediného roku(získat přes 80 kreditů, napsat bakalářku, udělat státnice..)
I did not lead anyone on.
However I broke my moral code and it makes me wonder if there is any point in sticking to it from now on. If it means that I would be a hypocrite or if I would be stupid not to try to uphold the values that I think are right.
Jebe mi z takové pitomé události, jako výměna karty. Proč proboha?! A proč to musí být na jednom konkrétním místě v republice?!

In one day I got kicked out of school, probably lead someone on(still not sure if I actually just did that or not), disappointed my parents and myself, failed to eat a thing, sent a dozen desperate emails to people from my faculty trying to find someone willing to give me a chance to pass an exam from a course I have not attended, got an angry email from one of the teachers at our school who was insulted that I even asked him, and who thinks I am a cheating immoral person. And I actually started thinking about the advise my mum gave me yesterday: "You are a beautiful girl, use it!" I don´t even know how...

A year gone by

Přesně před rokem jsem se taky učila na zkoušku v tomhle bytě. Ale skoro všechno ostatní je jinak. Nikdy bych si nemyslela, že rok zmizí tak rychle. Přijde mi, jako by se všechno stalo včera a ne před dlouhou dobou(možná to patří ke stárnutí, ten pocit, že čas ubíhá stále rychleji..).
Regrets? Some.
Time? Lost.
Mood? Much better now than a year ago.
But my wisdom teeth have somewhat grown.

Po měsíc a půl dlouhém pozorování se odvažuji vyslovit hypotézu - dělnící, dřevorubci, řemeslníci a stavaři mají šestý smysl. Vždy, když nemůžu v noci spát a potřebuji se dospat, začnou už před sednou ráno budovat. Vždy, když se chci učit, začnou buď vrtat do panelu nebo (jako třeba celý dnešní den) řezat asfaltový chodník pod našimi okny. Je sice trochu sebestředné si myslet, že jejich speciální schopnosti jsou cílené na moji maličkost, avšak tato hypotéza je podporována četnými pozorováními a přesným načasováním dělníku, které nemůže být náhoda.

U konce s dechem

Ač jsem na tomto Godardově filmu nakonec nebyla, jeho název se mi líbí. Možná proto, že přesně tak se aktuálně cítím. Ale to půjde. Jen musím kromě pochopení principu vylepšit schopnost memorování kvan termínů.

Fear

Můj bratr mi vyprávěl příhodu, kterou považoval za vtipnou. Měla bych možná zdůraznit, že můj bratr je vysoký s dlouhými dready a lehce děsivým obličejem. Typ hocha, který je sice strašně hodný, ale padesátileté spořádané dámy by si k němu v metru nesedly. No a jednou v noci šel z metra a před ním šla nějaká slečna. Měli stejnou cestu a můj bratr považoval za vtipné jít za ní jakoby ji pronásledoval. Takže když si všimla, že za ní jde nějaký dreadatý člověk s kapucí v pozdní noční hodině, a zrychlila, tak zrychlil taky. Když zpomalila, tak zpomalil taky. Až došla ke svému vchodu(ke stejnému, kde bydlí můj bratr) a hledala klíče. Byla vyděšená k smrti a bratr přišel, vytáhl svoje klíče a řekl: "S dovolením..", otevřel si a pak řekl: "uvidíme se ve výtahu." Slečna prý vypadala na infarkt a nebyla se schopná pohnout. Nedivím se jí.
Mně stačila mnohem méně děsivá příhoda včera večer. Myslela jsem si naivně(asi jsem přecejen venkovské děvče či co), že jít nakoupit do Tesca na Andělu je v pohodě i v 11 večer. Bohužel jsem si neuváženě stoupla do fronty, která byla sice nejkratší, za to v ní přede mnou stál opilý muž mluvící s ruským přízvukem, který kupoval flašku vodky. Chtěl se se mnou ve frontě bavit, ale já jsem se s ním nebavila, dokonce si začal myslet, že ani nemluvím česky. Pak odcházel, ale rozmyslel si to a počkal na mě. A začal mě pronásledovat, chodil za mnou, okolo mě, mluvil na mě. Řekla jsem mu, že se s ním nechci bavit a ať mě nechá být. A on mi zastoupil cestu, začal mi bránit v jití pryč a začal na mě křičet, co si myslím, že udělám. Jestli zavolám policii jako malé dítě, jestli si myslím, že mi to pomůže.. Jestli jsem tak blbá a myslím, že nějaká ochranka ho zastaví. Přiznávám, že tak vyděšená jsem asi v životě nebyla..

The ultimate test of a prospective relationship is a kiss. If you don´t feel anything he is really just a friend, if you feel something, well, you are beyond friends.
But what if you decide to kiss him and you feel nothing but he feels something. It gets you much deeper into shit than you have been before. So, should you try kissing him, when you are not sure?

Being sure

I don´t trust people when they are 100% sure. The more certain they are, the less certain I am that they are right. And vice versa - if they are not sure, I am. Why is that? I just don´t know..

Ignorance

Moments when I think about my ignorance:
1-When a Muslim woman in niqab laughed, I realized that I had had the image of "poor opressed woman who has to cover herself" buried so deep in my brain that I had expected her and every other Muslim woman never to laugh or be happy. How prejudicial of me!
2-When people few years younger than me talk about some TV show I don´t know. And I start thinking that maybe "I am too old for this stuff". That maybe if I walked into a room full of teenagers, I would be "the old one".. And it seems kinda funny that I am even thinking that way at 21.
3-When I am unable to get what is so fabulous about some movie or a book. Like One Hundred Years Of Solitude which I was unable to finish or Amarcord which I just did not like.

The rain that washes away all dirt. Brings serenity and silence. Clears everything. And then you see. Or do you?
I feel like I am in between chapters, in the empty space between worlds. And I cannot see what is the future holding for me.
How can you ever move on, when you feel anchored in the past? And when from time to time the rope you have been tied to tries to bring you closer. You struggle, you push forward with all your strength, but you are not sure it is gonna be enough.

"This is how it works
you´re young until you´re not
you love until you don´t..."(Regina Spektor, On The Radio)


Never before did I need to make a decision so hard. Hmm. And the funny thing is that this is the same thing that comes kick me in the back every once in a while - should a decision be based on the heart or the mind?

Možná bych měla být větší pesimista ohledně lidské přirozenosti.
Možná bych měla být typ člověka, který říká lidem okolo, že někdo jiný je svině.
Možná bych měla najít způsob, jak lidmi manipulovat.
Možná bych měla přesvědčit sama sebe, že mstít se dává smysl.
Možná bych měla přestat se snahou odstranit bariéry okolo sebe, ale naopak je přidávat.

When academically failing I try to motivate myself to do better. But when I am failing even at that I just feel like giving up. Even when I studied for something, I am still not able to do great. Is it the fact that I am not intelligent enough? Or is it laziness? Or what?! I am pissed at myself. Sinking into depression. What´s wrong with me?

Manželka jak se sluší a patří?

V domění, že jako správná česká hospodyně bych neuspěla, jsem se rozhodla ovládnout recepty jako knedlík, svíčková, omáčky atd. Začala jsem hned tím prvním - babiččin 50 let starý recept na houskové knedlíky(nekynuté, se sněhem z bílků) miluju, a tak jsem vydyndala návod na přípravu. Zatím cvičím správný poměr sněhu ke krupici a délku vaření, dosavadní výsledky nejsou špatné, ale prostor pro zlepšení jistě je.
Když jsem babičku o svých pokrocích víkendu v Olomouci informovala, začala rozvíjet jeden ze svých monologů, tentokrát na téma, co správná hospodyně uměla a věděla. Nějak se časem dostala k tomu, jak se ona ptala své matky(mé prababičky), jak je to s tou postelí, že před svatbou je to fuj a po je to svátost manželská. Na dotaz prý moje prababička reagovala okřiknutím, že je taková nemravná a že to má určitě od těch doktorů(babička byla zdravotní sestra), že ti jsou zvířata, a následným útěkem z místnosti. Tak by mě zajímalo, kdo zkazil tu celou generaci dnešních žen, že se nejen ptají, ale i konají.

Compulsive behaviour

I find that sometimes it is just hard to stop. If it is easy to do something and you have already done it in the past, why not do it again? Even when you know it is not what you are supposed to be doing. Like eating fries, making out with a jerk, watching a bad movie you secretly like, reading gossip online even when your mother taught you that people reading gossip are bad, wasting your time on FB, seeing the world in black and white etc.. Why is it so easy to judge other people but very hard to change our own behavioural patterns?

Feeling old

Sounds paradoxical when 21 year old person says she is feeling old. Or does it? There is so much to do, so little time. And now and then you stop for a moment and think about your choices. Things you did and you shouldn´t have, things you should have done and you didn´t, things that could have been different. What matters is if at the end of the day you are left with regrets or hope. So which one is it?