Starbucks

Pro ty z vás, kteří Starbucks neznají-jedná se o americký řetězec kaváren, který má snad brzo proniknout i do Česka. Stala jsem se lehce posedlou jejich kávou, která nemá chybu a je stejně dobrá v Cardiffu, Vídni nebo Soulu, ve kterém Starbucks najdete na každém kroku(příhoda: jednou jsme se domlouvali, kde se setkáme a kdosi řelk, že u Starbucks. Ti znalejší věděli, že v okolí hotelu jsou minimálně čtyři a proto následoval logický dotaz u kterýho? V tu chvíli se mi málem podlomily kolena štěstím... Ano, já vím, jsem strašná pipka)
Anyway, Lucka Macková mi dneska psala, že s Terezou sedí ve Švýcarským Starbucks a užívají si to.
Mám pro vás radu: Až budete někdy sedět ve Starbucks, tak mi nepište! It makes me jealous! Až bych vraždila!

Nedochvilnost jako fenomén

Jsem si plně vědomá své příšerné nedochvilnosti a omlouvám se za ni. Bohužel je to liška podšitá a zbavit se jí není tak snadné. Zkusila jsem snad už všechno: deset budíků nastavených na zvonění minutu po sobě(z těch drastičtějších) nebo jsem dooknce poprosila svou matku, aby mě probudila když nevylezu z postele(je ještě horší než já a zapomene že má dceru, která musí na osm do školy, tak mě budí třeba o půl osmé...), zkusila jsem jít spát v devět večer, dala jsem si dokonce k posteli špendlík a sůl. Zdá se vám to jako divná metoda? Vysvětlím. Když mi zazvoní budík mám vysokou tendenci ho zamáčknout a spát dál. Měla jsem tak i bláznivý nápad, že když si vytvořím určitý ranní rituál, tak třeba i vstanu. Měl spočívat v tom, že hned po zazvonění budíku si píchnu do ruky špendlík a do takto vzniklého podrážděného místa nasypu sůl, aby to pálilo. Sice bych pak asi neusnula, ale nakonec jsem tuto metodu odsoudila jako až příliš drastickou.
Bohužel žádný z mých plánů zatím nefungoval. Pokud nějaký máte napište mi ho, ráda ho vyzkouším. Věřím, že i vás sere(pardon) má příšerná nedochvilnost.

Plumlov

Kdo ví jestli si nědo všiml odmlky.
Jsem na Plumlově, podivném zámku na Moravě, kde dělám průvodce.
Tak se ještě nějakou dobu nebudu ozývat.
Užívejte si prázdniny:-)

Stávám se keště větším bláznem než jsem teď?

Nevím čím to je, ale jsem čím dál víc odtržená od reality. Snad je to léčitelný.
Existuje jeden film, o kterým byste rozhodně meli vědět. Pokud vás ale nezajímá můžete zbytek tohohle postu přeskočit...
Film se jmenuje True Lies. Videla jsem ho castecne v Koreji anglicky(bezel na jednom nasem oblíbeném kanálu) a částečně česky v Česku. Hraje tam Arnie a Jamie Lee Curtis. Je to buď strašně špatnej akční film nebo skvělá parodie akčního filmu, anebo možná obojí, kdo ví...
Arnie je tajný agent, který ale před ženou úspěšně předstírá, že je nudný obchodník s počítači a celých patnáct let mu to vycházelo. Jeho žena je dokonce tak znuděná, že se seznámí s obchodníkem s auty, který předstírá, že je tajný agent, aby ji dostal do postele. To Arnieho nasere(omluvte ten slovník) a dá ji sledovat. Když ji i obchodníka s auty chytí(zamaskovaní, aby ho nepoznala) obchodníka pustí a jí "naverbují" k tajné službě. Její první mise má být hraní šlapky, která má umístit zákazníkovi do pokoje štěnici. No a zákazník není nikdo jiný než její manžel, což ona neví. Ja je to možný ptáte se asi - je schovanej ve stínu a řekne jí ať mu tančí. Ze stydlivé puťky se stane tanečnice - posuďte sami:
http://www.youtube.com/watch?v=zKwoiL_NIdE&mode=related&search=
V zápětí jsou ale zajati teroristy a vyjde najevo Arnieho skutečná identita. A on se svojí ženou a dcerou zachrání svět.
Scény, které stojí za to:
Jamie Curtis jako šlapka
Arnie, který na konci jednou rukou řídí letadlo, jednou drží dceru, která visí z letadla, a tou třetí bojuje s teroristou
Kameře, která natáčí poselství teroristů(Amerika je hnusná) dojdou baterky
J.L.Curtis upadne samopal a postřílí všechny teroristy

Citace:
J.L.Curtis: Zabil jsi někoho?
Arnie: Jo, ale jenom ty zlý.

J.L.C.: Nic je nezastaví?
A.:Jedině my. Vem si tohle(podá jí zbraň)
J.L.C.: A kruci

Tolik nudný post o filmu, který se z mého nudného postu může jevit nudný, ale je vtipný a doporučuju ho, pokud se chcete zasmát...

LONG LIVE THE RADAR

Dřív jsem sice byla v otázce radaru v Česuk docela vlažná a neangažovaná, ale mám čím dál tím víc pocit, že argumenty proti němu jsou docela nesmyslný. A to obzvlášť ty, které tzv. odpůrci radaru používají.
Doporučuju se podívat na diskuzi o radaru, diskutující jsou Chytilová a Topfer...
www.ct24.cz/vysilani/?id=156171&datum=2007-07-16&porad=
Zvlášť bych zdůraznila taková základní fakta jakko že Chytilová skáče Topferovi do řeči a tyká mu, zatímco on jí vyká. To do formy.
Každý debatér si určitě udělá sám obrázek o její argumentaci.
Líbí se mi třeba pasáž:
Chytilová: Jsme ve válce? Otazník.
Topfer: Ano, tak samozřejmě, že jsme.
Chytilová mu skočí do řeči s výkřikem Nejsme ve válce.
Hmmm, ať žije slušnost a racionální debata s věcnýma argumentama...
Chjo, jen se na to podívejte a udělejte si obrázek sami...

Youth Forum

Tak jsem se vrátila z Youth Fora. Letos bylo v Česku, takže to nebylo zase tak daleko, i když já jsem si tu cestu krásně prodloužila:-D Turnaj byl v Třešti a Anton mě přemluvil, abych vstávala někdy ve dvě ráno a jela vlakem do České Třebové, tam přestoupila na bus a dojela někdy o půl deváté na místo, Problémem se ale ukázalo být, že díky úžasnému značení autobusových zastávek(je to asi speciální šifra, kterou znají pouze zasvěcení: např. pokud chcete jet busem směr Třeboň najdete zastávku na které je napsáno Ústí nad Orlicí...) mi bus ujel. Takže jsem v konečném důsledku cestovala asi osm hodin. Myslela jsem, že mi hrábne...
Úroveň první debaty mě překvapila. Začala jsem si myslet, že se to od Makedonie pohlo správným směrem, jenže zbytek debat byl jenom utrpení:-( CO už...
Jenom bych chtěla i coachovat ne jen rozhodovat, ale IDEA došla k závěru, že pokud mi není dvacet a nemám dokočenou střední, tak prostě nejsem vhodná...
No po asi šestihodinové cestě zpátky(Třešť-Praha-Olomouc) jsem docela ráda, že se můžu pořádně vyspat.

Bad day?

Prani k svatku jsem od svych rodicu vazne necekala. Ale kdyz matka o pul sedme vrazila ke mne do pokoje a nekolik minut na me rvala, jak si to jako predstavuju, ze jedu pryc(vedela to minimalne tyden dopredu), vazne jsem myslela ze budu vrazdit. Nejvtipnejsi moment dnesniho strasneho rana ale prisel ve chvili, kdy se zase vratila a pronesla neco stylu, tak vstan at se muzem domluvit.
Vazne mi jebne....
Prani k svatku od Nicol me pak uz totalne dorazilo. Ten kontrast rodicu, kteri si na to ani nevzpomenou me dojal. Ne, necekam, ze si vsichni budou pomatovat, kdy mam svatek, ale cekala bych, ze na me aspon nebudou o pul sedme rano bezduvodne rvat.

Sileny ridic?

Kdybyste nekde videli stribrneho Focuse a v nem holku co vypada spis na trinact nez na osmnact, tak to jsem ja:-) Ridim rada a nadmerne. Dokonce jsem zacala jezdit i s odpadkama autem. Nutno rict, ze to jsou odpadky tridene, a tudiz jsou kontejnery dal nez deset metru(vzdalenost nasi popelnice na směšný odpad). Nic to ale nemeni na tom, ze kdyz uz vydyndam na našich auto, zálibně s ním kroužím po Olomouci. Jsem asi blázen,že? Nic to ale nemění na tom, že jsem zamilovaná do řízení...
Je třeba ale udělat jasný rozdíl mezi mou láskou k řízení a schopností řídit. Ta bohužel není ještě úplně vypilovaná, především kvůli nedostatku příležitostí řídit (dostatek by podle mých maniakálních měřítek byl řídit 24 hodin denně). Ale těšte se, za chvíli ze mě bude pirát silnic!

Rano nebo noc?

Jet lag? Nevim, kazdopadne mam pocit ze jsem uplne vzhuru a to presto, ze je po pulnoci... Chjo. V Soulu je ted rano. Zvlastni je, ze pri ceste tam jsem mela pocit, ze na me posun nejak nepusobi. Ale mozna, ze vtomhle pripade je to zpusobeny spis moji nespavosti:-(
Nocni deprese, chjo. Pozitiva statu quo se hledaji těžko, ale řekla bych, že se mezi ně dá započítat třeba to, že žiju, nebo to, že řídím. To nezní nijak skvěle. Chjo. Doufam lidi, že se mojí depresi aspoň zasmějete.

Casovej posun?

Zjistila jsem zvlastni vec ktera me vede k tomuhle pokusu. Mam totiz takovy blize nedefinovatelny pocit ze se mi u zapisu zobrazuje jiny cas nez by mel takze tohle publikuju v 16:25 uvidime jak to dopadne:-D

Blog Addict

Jak uz Lucy napsala v jednom commentu stava se ze me blog addict. Cim se to projevuje?
1-Delkou zapisu - jak si muzete povsimnout predchozi dva jsou poradne dlouhe
2-Mnozstvim zapisu - Tenhle je tento den uz treti a asi budu pokracovat:-D

Here I am, back again

Tak uz mame zavazadla, teda aspon ja.
POkracovani minulyho postu:
Let do Vidne
Pred vystoupenim z letadla ze Soulu nam velice mila Korejska letuska rekla ze musime bezet abysme to stihli... Po silenym behu po letisti v Parizi(zase) jsme dobehli k te spravne gate kde ostatni zjistili, ze (nesnasim kdyz to nekdo rika) jsem mela pravdu a letadlo opravdu otevira check in az o hodinu a pul pozdeji nez melo odlitat. Hmmm... Let s Austrian Airlines byl urcite zajimavej nicmene jsem hned vytuhla takze ho vazne nemuzu hodnotit. Probudilo me az pristani ve Vidni:-D
Noc stravena na Videnskym letisti byla nezazivna a nastesti z velke casti stravena spanim na lavici v jedne ze zavrenych restauraci. Myslim ze bych mohla uspesne kandidovat na bezdomovce, pac to tak nejak vypadalo...
Cesta busem se Student Agency byla stejne dobra jako pred odletem, takze nas cekal uz "jenom vlak". Po tom co jsem dorazila domu jsem myslela ze mi jebne...nastesti tech skvelych tricet pet hodin cesty bylo uspesne za nama, takze jsem se uz nemusela desit zadnych dalsich hruz krome facing my lovely family.
Matka me nastesti behem spanku nebudila a tak jsem se probrala do sveta, ktery sice nebyl ani zdaleka dokonaly ale aspon brother-free

Zavazadla

Hmm tak nam nekde zasantrocili zavazadla:-D i kdyz ono se vlastne ani neni moc cemu divit, pri tom jaky je letiste Charles de Gaulla v Parizi bych se nedivila kdyby se ztratili i kdybysme nemeli zpozdeni a letadlo kterym jsme puvodne meli letet do VIdne nebylo rozbity... Ale kazdopadne je to vtipny, jenom doufam ze nam daj nejaky prachy, to by bylo vtipny:-)
Vsera po priletu jsem nejdriv chvili statecne vzdorovala spanku ale nakonec jsem precejenom usla. Puvodne to bylo mineno jako spanek na hodinku dve. Nakonec jsem se probudila ve trictvrte na pet. Byl to docela sok. Nejdriv jsem zkontrolovala jak to vypada venku, ale mohl to byt stejne tak usvit jako zapad slunce(pro ty bystrejsi:nedoslo mi ze v lete slunce zapada az nekdy po osme...). Znovu jsem se podivala na hodiny ktere hrde hlasaly 4:45 hmm, doslo mi ze kdyby bylo odpoledne bylo by tam asi 16:45 takze mi tak nejak doslo ze misto dvouhodinoveho spanku, jsem vytuhla na skoro patnact hodin... Strasne me boli hlava:-D Taky me napada ze v SOulu vlastne bylo 11:45 coz byl s Lucy takovy nas spolecny vstavaci cas nekolik tech poslednich dni.
Zcela nekulturne jsme se kvuli spani do pozde vykkaslaly nejprve na debaty potom i na uzasny kulturni zazitecek ze smlouvani na trzisti s doprovodem nasich milych hochu:-) Nejhorsi byl ten den pred odletem. Na finale se mi vazne vubec nechtelo ale nejak me tam Lucy dostala. PO "uzasne" veceri v nasem "uzasnem"hotelu jsme s Matejem, Lucy a Markem dopili, nebo spis skoro dopili tu flasku vodky(mandarinkove) kterou jsme zakoupili(nebo spis nas drahy trener zakoupil) v protejsi liquer store, a ktera se nakonec ukazala byt neprilis chutnou. Nastesti jsme ji prebili pomerancovym dzusem. V noci probehla druha a nastesti posledni z mych krizi na turnaji, a dekuju Matejovi ze se mnou az do ctyr do rana sedel na lavicce, kouril a pomahal mi:-) Musim se priznat ze jsem ze stredy na ctvrtek vykourila nejakejch sedm cigaret za coz se stydim, ale bylo to helpful...
Mimojine ale to ze jsem sla spat az ve ctyri znamenalo ze jsem spala pred odjezdem vsehovsudy dvehodiny, coz nebylo moc dobry, vzhledem k tomu ze pred nama byla dlouha cesta, na ktere nas necekal vubec zadny(Lucy), precejenom nejaky i kdyz velice nepohodlny(ja) anebo velice dlouhy(Sonya) spanek.
Let ze SOulu byl operated by Korean Airlines takze se hosi misto francouzek museli spokojit s Korejkami:-) Jidlo sice nebylo tak dobry jako s Air France nicmene kvalita letu byla minimalne stejne dobra ne-li lepsi. Rozhodne bylo na vyber z vice filmu(ja se koukala na In the land of women a Zodiac, Friends a HOuse) prestoze Milionar nam chybel...
Odlitali jsme s asi hodinovym zpozdenim, kvuli velkymu provozu, a taky jsme se zpozdenim, i kdyz jen asi pulhodinovym, prileteli.
Post bude pokracovat za chvili, muj hyperaktivni mozek ma prave chut na vanu:-)

Soul

Vyrazime do Soulu! Akorat ma Lucy kratke saty, ktere se prave rozhodla vymenit za neco vhodnejsiho na piknik:-) Nasla jsem skvelej park, doufam ze bude stejne dobrej jak vypada na mape... Marek je srab nechce se mu jit do Asijskych casti SOulu. K cemu to je byt v Asii a pohybovat se jenom po Evropsky/Americky vypadajicich castech? Hmm musim se priznat ze pres to ze chci jit do te "prave" Asie tak jsem taky trochu srab. Nektery jejich jidla jsou vazne divny, treba kimci(not sure about the transcription) jsem se ani neodhodlala zkusit. Ale neco je fakt dobry, treba ty nudle co jsme na Soul tour meli s Ondrou na pul byly dobry...
Skoda ze se za ctyri dny uz vracime, so far jsem videla prd:-(

AC

Nesnasim klimatizaci! A to strasne moooc, Korejci ji jsou posedli a je vsude, kde to jde. Takze je clovek permanentne vystaven odpornym skokum teploty. Venku je pres tricet a vlhko, v busech, skolach, hotelu apod. je vsechno klimatizovany na dvacet stupnu. V buse je to nejhorsi, klimoska vam tam fuci na hlavu... Uz mi z toho hrabe
DMZ: Super zazitek az na to ze to bylo o nicem. Krome uzasnyho vyletu do tunelu, kterym se severokorejci snazili dostat na Jih aby na ne mohli zautocit jsme byli v centrech pro turisty. Vsude nam pustili propagandisticke video, ktere oplyvalo uzasnymi informacemi, kterym k dokonalosti chybelo jenom to ze Severni Korea je opravdu na severu, bylo tam i par zajimavosti. Treba to ze severokorejci vykopali ctyri tunely, kteryma chteli zautocit, ten nejvetsi, ve kteym jsme byli, koncil neco malo pres padesat kilometru od Soulu. Nebo nam rekli spoustu informaci o tom kolik jakych budov postavili Severokorejci na sve strane hranice, jako propagandu...
Je to vtipny, jak je Severni Korea uzavrena a nikdo se nedostane ani tam ani zpet, ale Jihokorejci se tomu moc nesmejou. Ani se jim nedivim...
Debaty jsou na prd, prohry o jeden az pet bodu vazne nastvou zvlast kdyz jich je nekolik v rade. Mohli jsme se dostat do octos, urcite na to mame, ale split decisions ktery jsou vazne o ten bod dva, to je proste smula.
Na mym pokoji prave po stopadesate prvni omilaji case na freetrade takze koncim, pac asi mozna uz! budou potrebovat ty dukazy co tu na pocitaci jsou... CHJO
I am fucked up, sick and tired and angry, in love, jet lagged, air conditioned, tired of case discussions, hating my new hair style, hoping for better tomorrows but expecting only worse...

Let

Jednim slovek skvelej:-) Air france ma bozske jidlo a kazdej pasazer ma svoji miniobrazovku s vyberem z myslim dvanacti filmu a spousty hudby a her, takze to bylo super... Po priletu jsme byli vzati na hul ve smenarne ktera mela extremne nevyhodny kurz ale co uz, potrebovali jsme na bus... Imperial Palace Hotel je silenej, na jednu stranu fakt luxus a pohoda, na druhou stranu je to preplacanej evropskej styl typu Bouzov, takze hmmm. Pristup ke vsem facilities je za poplatek a to dost vysoky ovsem je vyhodne zakoupit si clenstvi v klubu za nejakych bratru 10000 dolaru:-) Coz nikdo z nas neudelal, prekvapive...
Na pokoji nas cekal docela sok, kdyz do manzelskeho pokoje dali jeste bunk bed aby se tam vlezli tri lidi, sice jsme se pak poprehazovali, takze tam nakonec spim jen ja a Lucy, ale palanda zustala, takze mame spoustu mista pro nas bordel.
Nekdymam pocit ze jsme nejvetsi burani siroko daleko, okolo nas chodi nacancany prachaci, tak je to vtipny... Varovali nas ze do haly a na snidani nemame chodit v zupanu a papucich, coz by nas normalne ani nenapadlo, ale v zoufalem stavu hladu nekdy okolo pulnoci jsme si vcera s Lucy vzali ono inkriminovane obleceni a behaly po hotelu a hledaly Ondru.

Letadlo

Do letadla jsme se uz tesili, jednim z lakadel byl i snack, bohuzel se ale ukazalo ze jde o malinkou cokoladovou vec stylu Bebe Brumik nebo jak se to sakra jmenuje... na Parizskem letisti jsme byli letuskou presvedcovani ze dostat se na let do Koreje kterej uz mel byt uzavrenej bude trvat jenom tri nebo ctyri minutky. Nakonec se ukazalo ze pujde o deseti minutovy beh, ale nastesti jsme to vsechno stihli... No a pak nasledoval absolutne dokonaly let do Soulu(beze stopy ironie). pokracovani priste

Korea

Neuveritelne se stalo skutecnosti a ja jsem uz druhej den v Korei, te Jizni nastesti. Hmmm co dodat
Cesta byla dlouha a dost silena. Nejdriv hodka a neco z Olomouce do Brna(odjezd nekdy ve ctvrt na deset) a pak nekolika hodinovy cekani na bus do Vidne, kterej jel ve tri rano. Cas byl straven v dobre hospudce s fotbalkem a podezrelym cisnikem, ktery se o nas uzasne staral:-) V mirne priopilem stavu jsem si pak na poloserem nastupisti lovila cocky z oci a bylo to docela dobrodruzny. Cesta se Student agency byla luxusni, takze ubehla rychle. Hm vubec by mi nevadilo vetsi zpozdeni protoze jediny co nas cekalo ve Vidni bylo zase cekani a teda taky meeting se Sonyou. Vlezli jsme do nejaky kavarny, ktera se ukazala byt mafianskou a jeji majitel tam kul pikle stylem kurva pico dame mu do nosu a on si to priste kurevsky rozmysli... Bang se ukazal byt spolecne s poslouchanim nadavek reprezentantu nasi vlasti v Rakousku skvelym zaplacanim casu, takze jsme to prezili ve zdravi... Ale spanku bylo pomalu vsehovsudy tak dve hodinky...
Cesta z Vidne bude popsana v dalsim prispevku

Odjezd, směr Korea

Hmm zvláštní je, že mám spoustu místa jak v kufru tak v batohu. Nevím jestli jsem úspornější než loni když jsem jela do Walesu, ale přijde mi to podezřelý. Mám pocit, že jsem určitě milion věcí zapoměla... Chjo, hlavně ať stihnu vlak, jinak by to byl pořádnej průser.Hmm loučím se s Českem a odjíždím... Pá Pá

Weird

Někteří lidi mají prostě štěstí na magory. Včera jsem se asi hodinu a pul bavila na icq s člověkem, kterej mi nechce říct, kdo je... Je to divný bavit se s někým, kdo vás zná a vy jeho pravděpodobně taky, ale přitom netušíte, kdo to je. Mohl by být kdokoliv... Hmmm Zvláštní pocit, jako by byl člověk pod lupou, zkoumaný neznámým člověkem, kterej se vám dostal příliš blízko k tělu...
Dřív jsem strašně nesnášela, když někdo za větou psal místo jedné tečky tři. Vlastně to pořád trochu nesnáším, i když to sama dělám docela často. Nechává to za větou imaginární prostor na přemýšlení, naznačuje to, že to, co člověk chtěl říct nemá jedno určité místo, kde to přestane. Ale je to všechno až moc neurčitý.