Night time questions

Through pain and suffering we grow, but we do not want to get hurt or be hurting. Is personal growth the silver lining of break ups? And if so, is it enough to make us not regret that the relationship with somebody we loved has ended? How long are you allowed to grieve before you become pathetic? How do you move on? Yes, it would be nice to move on to someone else, but how to manage that when you do see less than few people worth falling for? And even if you did manage that - will you ever heal completely?

Foreign dreams

Lately I have been having all those weird dreams. They are usually easy to decipher - but I do not like what they are suggesting. Things that I thought are burried in the past, that have nothing to do with who I am now. Some are things that I know are still occupying my brain but I wish they were not. How to make my brain stop having dreams? And on the other hand - do I really want to stop dreaming?

My blog obviously became the it-place for nonsensical comments:-D Whatever.


When you figure out who you are and who and what you want in your life, things surprisingly do not get any easier.:-(

Since I am unable to describe my feelings, I buried myself in textbooks and music. I especially like this one song(for some reason I cannot get it out of my head): http://www.youtube.com/watch?v=0Agxi21STJY&feature=related

So many things are on my mind right now. How certain someone number 1 has not been an act of revenge or torture but how I genuinely loved him. How I am quite confused about my feelings right now. How I changed over past few months. And if that change was bound to happen or if it was caused by meeting certain someone number 2. How can you ever figure things out? Paradoxes in life are huge - you do not want to be in a relationship and you meet someone who does and when you want to be in a relationship you meet someone who does not. Damn.

Můj malý mor

Zkouškové je velice specifická část roku. U mě se projeví hlavně tím, že na jeho začátku provedu velký úklid(abych se ještě nemusela začít učit, potřeba to dřív nebo později bude). Na začátku každého studijního úseku je potřeba zkontrolovat, co se stalo na facebooku(když se teď k němu nějakou dobu nedostanu, budu se přece učit), přečíst nové maily a titulky zpravodajství aspoň na 4 serverech(BBC, aktualne, ihned, idnes). Pak se možná i podaří dokopat mou maličkost k tomu, abych otevřela prezentaci popřípadě nahrávku přednášky a pustila si to, když v tom si uvědomím, že musím někomu na něco odepsat(nebo cokoliv podobného), a tak se vracím zase na začátek. Nebo je třeba si udělat něco k jídlu, zajít nakoupit, najít, který telefon si koupím, zkontrolovat, že jsem poslala do Kataru vše, co jsem měla, zjistit jestli svěřenci poctivě pracují na argumentech do Kataru.. Největším nepřítelem není učení, ale má vlastní lenost. Jak s tím bojovat?

Avatar

Dnešní plán na návštěvu kina se zpočátku nevyvíjel dobře. Při spuštění projekce Avatara vyšlo najevo, že se jedná o dabovanou verzi. Fakt, kterýžto Aničku, Michala a mě znechutil natolik, že jsme jeli do jiného kina. Tam už jsme se pohodlně usadili a ten skoro tříhodinový spektákl si užili, někteří více, někteří méně.
Můj problém v 99% filmů je ten, že si nedokážu film užívat a místo toho přemýšlím nad tím, jestli je dobrý střih, hudba a jestli herci hrají dobře, jestli se dá děj hodnotit jako originální apod. V některých z těchto ohledů bych asi Avatara neměla ráda - děj je jedno cliche za druhým(recenzenti to označují za archetypální příběh, asi se chtějí vyhnout pojmu cliche), hudba je občas špatně přiřazená - víte, co se stane jen kvůli ní a to není dobře.
Proto jsem překvapila sama sebe, když jsem dokázala svoji hodnotící část tak ve třetině filmu vypnout a začala jsem si ho opravdu užívat. Ano, je tam jedna cliche situace za druhou, ale to nebrání tomu, aby se člověk ponořil do děje, začal se bát o Na´Vi a fandil jim, prožíval romantiku příběhu páru, proti kterým stojí celý svět(so cliche:-D), cítil radost z létání..
Cameron možná natočil příběh, který tu už mockrát byl, ale natočil ho líp než kdokoliv jiný.

Bilanční

Nový rok vede spoustu lidí k hodnocení toho, co se za ten minulý povedlo/nepovedlo, jak moc se člověk změnil. A přestože mi v roce 2009 bylo poprvé doopravdy zlomeno srdce, byl to asi zatím nejlepší rok. Změny, které proběhly, proběhly ve většině k lepšímu, přestala jsem být malou holkou s utkvělým pocitem, že nejsem good enough. Jedinou věc bych tomu poslednímu roku vyčetla - jak si sakra Ježíšek může myslet, že už jsme s bráchou za věkem, kdy chceme velký stromeček a hromadu dárků pod ním?

Bad Romance?

What if two people who have been wounded deeply by someone they loved fall for each other. And what if they are from two different countries, cultural backgrounds..? Should they just give up on the idea of a relationship from the very beginning or try to build something that may very likely end up hurting them again?
Where is our threshold, when does the number of times you have been hurt begin to be too overpowering, when do you stop trying and give up?
I do not want to sound bitter or pessimistic. Those are legitimate questions. I kinda ignore them at the moment, do not want to know the answers. But those questions do exist. And we may all have to face them. So even when you spend the day by trying to get your loved one the soup he wants or realize how much in love you are - do you see those questions haunting you?

Ač jsem normálně spíš na rock nebo věci jako Depeche Mode, nemůžu si pomoct, ale tohle je nakažlivé!
http://www.youtube.com/watch?v=ACm9yECwSso

Když mi kamarádka cítila potřebu mobilem sdělit, že jí do kuskusu dali hodně sýra a pořádně tlustá kolečka okurek, měla jsem sto chutí zakřičet něco jako Get a life! nebo Začni už sakra řešit nějaké pořádné věci! Jenže pak mi došlo, že každý řešíme nějaké voloviny, které nám na rozdíl od ostatních lidí příjdou podstatné. Koho zajímá jaké to je být ve vztahu nevztahu, snažit se kamarádit s bývalým nebo jak se mi líbil poslední speciál Doctor Who.. Takže od teď raději mlčím a snažím se pochopit, proč je tloušťka koleček okurky zásadní.

Tak by mě zajímalo proč se vždycky všechno děje v pozitivních nebo negativních blocích. Buď najednou všechno nevychází a vy máte pocit, že se svět hroutí, nebo, jako třeba teď, najednou jedna věc za druhou dopadá skvěle. Obzvlášť poslední dva až tři dny:-) Jen se zbývá děsit příchodu dalšího negativního bloku:-D

Murakami quotes I like

"Pain is inevitable. Suffering is optional."
— Haruki Murakami

"I dream. Sometimes I think that's the only right thing to do."
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"But I didn't understand then. That I could hurt somebody so badly she would never recover. That a person can, just by living, damage another human being beyond repair."
— Haruki Murakami

"...There are ways of dying that don't end in funerals. Types of death you can't smell."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"With each passing moment I'm becoming part of the past. There is no future for me, just the past steadily accumulating."
— Haruki Murakami

"Love can rebuild the world, they say, so everything's possible when it comes to love."
— Haruki Murakami

"No mistake about it. Ice is cold; roses are red; I'm in love. And this love is about to carry me off somewhere. The current's too overpowering; I don't have any choice. It may very well be a special place, some place I've never seen before. Danger may be lurking there, something that may end up wounding me deeply, fatally. I might end up losing everything. But there's no turning back. I can only go with the flow. Even if it means I'll be burned up, gone forever."
— Haruki Murakami

"I may be the type who manages to grab all the pointless things in life but lets the really important things slip away."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"And it came to me then. That we were wonderful travelling companions, but in the end no more than lonely lumps of metal on their own separate orbits. From far off they look like beautiful shooting stars, but in reality they´re nothing more than prisons, where each of us is locked up alone, going nowhere. When the orbits of these two satellites of ours happened to cross paths, we could be together. Maybe even open our hearts to each other. But that was only for the briefest moment. In the next instant, we would be in absolute solitude. Until we burned up and became nothing"
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"We knew exactly what we wanted in each other. And even so, it ended. One day it stopped, as if the film simply slipped off the reel. "
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"two people can sleep in the same bed and still be alone when they close their eyes"
— Haruki Murakami (Hardboiled Wonderland and the End of the World)

It was as if my whole life revolved around trying to judge the right point in a conversation to say goodbye."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"Unfortunately, the clock is ticking, the hours are going by. The past increases, the future recedes. Possibilities decreasing, regrets mounting."
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"Being with her I feel a pain, like a frozen knife stuck in my chest. An awful pain, but the funny thing is I'm thankful for it. It's like that frozen pain and my very existence are one.
The pain is an anchor, mooring me here."
— Haruki Murakami (Kafka on the Shore)

"I wondered if she was trying to convey something to me, something she could not put into words - something prior to words that she could not grasp within herself and which therefore had no hope of ever turning into words."
— Haruki Murakami (Norwegian Wood)

"We might have ended up happy. But we´d already passed that point. That possibility was sealed up, frozen solid. And it would never open up again."
(Blind Willow, Sleeping Woman)

Post-break-up remedies

When somebody you love breaks up with you it always hurts. But what do you do, when you cannot be angry at that person(or anyone else for that matter), you lose the ability to cry after few days, you simply do not know, how to deal with all the emotions that are deep inside of you? Staying in and eating ice cream(in my case substituted with vinegar crisps) did not work and going out, drinking heavily and partying did not help either. SO what now? Being this deeply sad is exhausting me and I certainly cannot carry on with this insomniac lifestyle..

I had spent several days thinking about the question bothering many people and very popular topic for debates(although contenwise these debates usually suck) - Is it better to love and lose than never love? And I finally reached a conclusion - of course it is better to love and lose than never love. And the best option of all is to love and never lose:-D

Happiness.

Once upon a time a girl fell in love. Her brain stopped working, she started feeling that she should change her hair colour to blond and she started changing. May be she is just a fool, but she can´t help it. She is happy. For the first time in her life.(Which is sad and great at the same time.)

This relationship stuff is a mutherf.cker

My mind is stuck. Stuck on one piece of information, analyzing it from all the angles possible. When did I turn into this obsessive irrational person? I myself do not know the exact point, but I guess it has a lot to do with certain someone. And now I am not sure what way to react. The worst thing is that I do not know what would be rational and what irrational anymore. Is it rational to run or is it just a way to let the fear inside me show itself. Is it irrational to stay once you know sthg or would it be totally rational to stay because in reality feelings and experiences have not changed? Are we who we were and what we did in the past or are we just who we are now? Dammit

I guess people are bound to be surprised every day. Some surprises are bigger, some are small, some are pleasant, some not so much.
But I guess I will stick to Carrie Bradshaw: "Men who have had a lot of sexual partners are not called sluts. They're called very good kissers, a few are even called romantics."

Občas člověka něco zaskočí.
Vždycky jsem si říkala, že lidé, kteří na základě nějaké věty, pár slov, změní svůj pohled na vztah/práci/cokoliv, musí být blázni. Objektivní realita se nemění vyřčením nějakého výroku. Na druhou stranu se pak ale dozvím něco, co bych raději nevěděla, a co mě začne nutit přemýšlet a pochybovat o každé minutě. A to mi vlastně nebylo řečeno nic až tak zásadního nebo konkrétního.
Co způsobuje, že jsem tak snadno schopná začít pochybovat o věcech, které mi před 24mi hodinami přišly zcela jasné? Asi strach. Ale co to říká? Jsou pochyby jenom známka racionálního přemýšlení a opak slepé zamilovanosti nebo to ukazuje, že je něco špatně? A když se jednou objeví, jak se jich zbavit?

2 blogy

V průběhu posledního asi čtvrt roku mě zaujaly dva blogy, každý úplně jiný. Oba ale stojí za to!
http://expanze.blogspot.com/ je dosti syrový, nevím k čemu ho přirovnat, možná tak k Sexu ve městě, ale to není ani zdaleka přesně. Doporučuji číst chronologicky od nejstaršího k nejnovějšímu.
http://extra.cz/blog/ je úplně jiný šálek kávy(ne čaje!!!!). Čermáka asi zná hodně lidí, ale tady si na rozdíl od Reflexu přečtete i sloupky pro Sme a další..