Romance for new millenium

As we got used to the omnipresent sex, we are also changing our views on what constitutes a romance. At least that´s my impression of the current trends in movies. After Love and Other Drugs, No Strings Attached is opening this week and there are many more movies that make us think that the true romance is having casual sex and then realizing that you love each other. Hmm. 1 - it does not work that way 2 - sex is great, don´t get me wrong, but is this kind of a movie really a romance? Carrie asks in one episode of SATC if women in New York got used to living in a sugar-free existence meaning that they would not know romance if it was standing right in front of them. Maybe this now applies to all women and men in the Western society.
After reading what I have just written I am realizing that maybe I am an old-fashioned gal and a prude even though so many people(e.g. Muslims) on this planet would consider me a whore. Hmm.

Song that says everything about my mood today.

A, B, C, D, E

So A tells B that C is making D to move to a different country, B asks C if he is being fair to D, C asks D if he really wants to move, D says he does and he tells A that B told C, A asks B if she told C, B says she did, but did not mention A in any way, C and D just assumed that A was involved, B says to C that D told A that B told C that A and B might have concerns about D moving, which is not exactly what B said, C offers to show B the mail conversation with D to prove that he is not pushing D to move, B says that there is really no need and points out that this circle of A, B, C and D is kinda funny.
C then asks B about what she wrote to E, because E asked C if he knows about it. C replied to E that he does not know anything and calls B to ask what it is all about. B ensures C that what she wrote to E is between her and E and did not include C in any way. C is curious about what B wrote to E. B does not share that with C. E told C it was very angry and mean. C says that E needed to hear that, whatever it was that B wrote. B is confused by C wanting B to be mean to E, D and A being good friends, E telling C about what B wrote and assuming C knows about it, A, C, D and E chatting all the time and the complicated relations between all 5.

Facebook friends mystery

What puzzled me in the past week was the varying number of my Facebook friends. I would get that it decreases from time to time, since someone who you met years ago no longer wants to share their life with you and removes you from freinds. I do that to other people and I assume that other people do that to me(even though for some reason there is no notification for that). But that is not the reason why I was confused. What surprised me, was that the number of my friends grew without me approving any friend requests. How do you explain that one, huh?

Frozen in time?

Somehow it feels like when you are making a new acquaintance you set the rules in stone and they cannot be changed. You create relationship roles, patterns of behaviour, you get to know the person, well at least who that person is at that moment in time. But for some reason we don´t really notice the changes that people around us go through. Some people may think that a person can never change, but I don´t believe that is correct. It might not be an earth-shattering 180 degree transformation, but it is a pity that we generally don´t notice the small and yet important things that are different. For some reason we get stuck in time without the ability to change our perception of someone.

Funny, just as Valentine´s approaches every year, things turn to shit. You break up, you find out that the person you spent your time with has lied and/or was/is a jerk, indifference might turn into anger, you start thinking that all men are shit, which is unfair to all the good guys out there and to the lucky women who found them/were found by them.
I somehow see couples everywhere(maybe it´s just the fact that I think about it more) and I can´t find the right words that would describe the way I feel about that. It might be a combination of being happy for them, being so jealous of them while at the same time being happy with being single, plus maybe some anger at being made feel like the odd one out, which I actually am.
Somehow being an optimist gets easier with age though. I have always thought it would be the other way round. So, as I see the hearts and the red everywhere around me, I stay positive and believe in the good in people, even though this might just be the time of the year, when this turns into the hardest thing ever.

The Rules?

When it comes to relationships, there are few rules that are to be followed. One of them is that if you date one guy and you break up, you don´t start dating his friend. But what if you were never really officially in a relationship with the first guy, what if they are not close friends but rather acquaintances, what if... Can you break a rule without being the bitch who walks over people?
On an unrelated note - is it ok to make a relationship prejudice based on past experience with a specimen of the kind? Like if you dated let´s say a guy who liked fishing and he hurt you in the end(let´s say with a fish hook), can you make a rule of not dating fishermen? Well, of course you can do that, but is it ok? Then what do you do when you meet a cute and witty guy who asks you out, but also likes fishing?

Trpěla jsem pocitem, že žít bez internetu je strašné utrpení. Proto si dovedete představit, jak mě zaskočilo, když se můj laptop rozhodnul úplně umřít. Po asi šestém pokusu o zapnutí a šestém setkání se s černou obrazovkou jsem snahu vzdala a zavolala příteli na telefonu, který měl ale čas na opravu až večer. A tak jsem byla odsouzena ke dni bez počítače.
Neb nemám jiný přehrávač hudby, než laptop, byla jsem nucela vytáhnout rádio a poslouchat celý den hudbu z něj. Což bylo ještě docela ok, vzhledem k existenci Rádia Beat.
Překvapilo mě, kolik věcí člověk stihne udělat, pokud neexistuje možnost jen tak odskočit k počítači. Kromě dokonalého úklidu svého pokoje jsem zvládla nastříhat pexeso, otřít listy kytkám, přišít několik knoflíků, několik hodin v kuse jsem četla(což se mi kupodivu poslední dobou vůbec nedařilo), uvařila jsem si teplé jídlo, roztřídila poznámky z dvou a půl let studia, vyluštila dvě křížovky... Den bez počítače tak nakonec měl velice pozitivní bilanci. Budu si ho muset udělat častěji!

Never ever date a foreigner unless you are sure that(in this order):
-he wants to stay a while
-he has applied for the long-term visa(he won´t have to leave after 3 months and stay out of the country and the EU for the next 3 months)
-he is worth the increased risk of you getting hurt (and the ugly comments you get from people you meet)
Skipping steps number two and three is not worth it.

She's lonely
And he says
It's for her only
That he lusts
She doesn't trust him
Nothing is true
But he will do

Things that I ve never before hated so much:
-stupid immigration laws of the Czech Republic and the EU respectively
-people who do not do enough research to be able to deal with the stupid immigration laws on time
-the fact that I have actually cried/actually cry

So I went out with M the other night. We were sitting at a table in a bar, talking about all sorts of random stuff. He has just started telling me a story when a group of three or four sits at the next table. One of them, a Czech, a guy, stops M in the middle of a sentence and starts giving him shit about how being a foreigner does not mean he is cool and how he should not be talking, but rather listening to me, to what I say. (Just to be clear, we were having a normal conversation, he was just telling a story and there was no reason to interfere. Even if there were, it still would not be any of his business, but there wasn´t.)
The comments of that guy make me so pissed that I want to leave. M goes to pay the bill by the bar. I am sitting at the table, alone for a moment. The Czech guy starts offering me drinks. I send him to hell. I leave with M.
Yes, that guy was a random jerk. Yes, I should not care about any of that. But it got me pissed and sad and depressed. I started looking at everything with scepticism and disbelief. Now I feel like I am tired and do not want to stay in a thing that I did not even define. I am not sure if it is just being sad and it will pass or if it will linger. Hmm.

New Year. The time for evaluating the past and thinking about the future. Deciding what is it that you want and then getting it. Hmm.
I am stuck in the moment that I can´t get out of.
I have no good reason to continue doing what I am doing but I also don´t have a reason enough to stop.

On gold diggers or what happened to me a month ago..

When on a date with a foreigner one gets all sorts of weird comments. Czech people feel like when the person is not able to understand them, they can say whatever they want. Anything goes. But what really got me was the following situation.
We were sitting at a table with his friends(American and Spanish) and their Czech/Slovak girlfriends. What surprised me was the fact that the girlfriends spoke in Czech/Slovak only, did not even bother to try to be a part of the general conversation. And what they discussed struck me even more - they were stating their reasons for hanging out with Americans - possibly getting a green card, going on fancy dates, having a rich boyfriend(they presumed that any American is rich), getting English lessons for free etc. None of them even mentioned actually liking the guy. One girl used to go out with one American and when they broke up she found another one to go out with. Not because he was handsome, intelligent and/or funny, but because he was from the States.
I didn´t get it at all and I had not been more ashamed of my fellow Czechs in a long long time..

What should a relationship look like?
Weird, that I should even be asking that question. I should have that all figured out by now, right? But I don´t. Is the relationship supposed to make you feel relaxed, make you not worry about anything, make you be able to not think and just enjoy yourself? And is it enough if you´re getting all that without feeling deeper emotional connection, without really getting to know the person and the person getting to know you, without feeling that tiny little bit of admiration that you need to be able to love that person?
Which makes me wonder about the need to define a relationship. What if you realize that you no longer need or even want to know the label that fits best? Because you don´t want it to be a relationship anymore and at the same time you don´t want to be the slut that does not need the thing to be exclusive or is not able to make the man make the commitment. I would call that the trap of modern times. It is no longer considered immoral to be casual but people will still judge you and think less of you if you do that.

Debata mě naučila, že definice jsou zcela zásadní. Ať už člověk začíná cokoliv, měl by se ujistit, že je všem zúčastněným jasné, co jednotlivé pojmy znamenají, co je co. Jasné definice často působí v debatě problém, jeden má pocit, že význam je jiný, než jak ho bere druhý.. Ve vědecké práci, v debatě a u spousty dalších věcí je i proto potřeba udělat ve věcech jasno a nastavená pravidla k tomu ve své podstatě každého nutí. Kéž by to pokaždé bylo tak jednoduché.

Sníh ve městě?

Spousta lidí nemá rádo sníh ve městě, především asi proto, že se mění ve břečku rychlostí blesku. Když se ale zadaří a zároveň se sněžením příjde ochlazení, sníh netaje, netvoří se mokrá břečka, ale spíš hromady sněhu, kterými se je potřeba brodit. Na domech, stromech a všude okolo zůstává krásný sněhový koberec, jako v nějaké zimní pohádce. And I just can´t get enough!

Things I like that I also consider cheating

When a song I love appears in a movie I am watching and it makes me like the movie much more.
When I eat 7 of my grandmas dumplings after I have found that I lost weight.
When I sleep in instead of going to a lecture.

"Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhou po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu." Kundera
Proč nikdo nepředpokládá opak? To, že by žena mohla mít problém usnout s mužem a to dokonce i takovým, kterého má ráda. V každém správném cliche je to muž, který zanechává usnuvší ženu a vytrácí se, ale co když je to naopak? Co když žena ne nechce, ale skoro nemůže spánek sdílet?

Malichernosti

V běžném životě se člověk čas od času setká poprvé se situací nikterak vyjímečnou, která ho stejně určitým způsobem zaskočí. Na doporučení šílené doktorky Dany Diamantové(dermatoložky) jsem se o prázdninách konečně odhodlala nechat do sebe říznout a rozebrat kousky sebe aka odstranit tři znamínka. Objednala jsem se tedy na zákrok, což bylo možné nejdřív za 4 měsíce. Ok, tak tedy za 4 měsíce. Nic tak dlouho dopředu sice neplánuju, ale když to muselo být.
V úterý jsem se vydala do nemocnice v Olomouci na tento v podstatě banální zákrok. Nebyla jsem si jistá, jestli budou mé kroky směřovat na chirurgii nebo na kožní, ale doufala jsem, že mi na vrátnici poradí stejně jako vždy v minulosti. Na místě jsem ale byla lehce zaskočena skutečností, že vrátnice zmizela a jediné informační středisko je na chirurgii. Existovala šance, že tam stejně jdu, tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem odtamtud nakonec byla odeslána na kliniku chorob kožních a pohlavních(na zcela jiném konci areálu).
Po vstupu jsem si během pár okamžiků připomněla některé neduhy českého zdravotnictví-pacienti odevzdaně čekající dlouhé minuty až hodiny než na ně přijde řada, sestřičky v lepším případě pořvávaly na pacienty přes chodby, v tom horším je seřvávaly za to, že s sebou nepřinesli pero(můj případ), nebo si dovolili přistoupit k objednávacímu okýnku aniž byli vyzváni(opět já).
Samotný zákrok trval asi 15 minut, což bylo super, nebolelo nic, paní doktorka byla skvělá. Jen mě zaskočilo několik detailů - souhlas se zákrokem a zároveň i to, že jsem byla seznámena se vším, co zákrok obnáší, jsem podepisovala kus před tím, než jsem se s doktorkou vůbec potkala. Podrobné seznámení se se zákrokem proběhlo víceméně v průběhu výkonu(kvůli mým zvědavým otázkám) a ve většině po něm. Při zákroku jsem zcela nesmyslně musela být vysvlečená do spodního prádla, což dávalo smysl u horní části těla, ale ne u dolní a i při té čtvrthodině mi byla dost zima. Na vytahování stehů se se mnou domlouvali zatímco jsem se polonahá potácela k židli s věcmi, všechno ve spěchu, neb do sálu už vcházela další pacientka. Atd.
Ke své hrůze jsem se dozvěděla, že se operovaná místa(to zní lehce jako hyperbola) nesmí minimálně týden namočit. Nějak jsem to možná tušila, ale nechtělo se mi věřit, že bude potřeba si týden, tedy celých 7 dní nemýt vlasy. Jsem asi příliš cimprlich, ale je to pro mě dost utrpení. Vyhýbám se lidem(díkybohu angína mi pro to dala legitimnější důvod, jinak bych se musela ke své malichernosti přiznat) a nevycházím z domu.
Což mě vede k úvaze o tom, kdy jsem naposledy za posledních řekněme 5 let vydržela víc než 3 dny bez umytí vlasů, makeupu, vyjití z domu atd. Asi jsem víc závislá na výdobytcích civilizace než jsem si myslela.

Screw up

Didn´t use my brain at all. Wasn´t thinking. What´s happening to me?
And the sad part is that even though I screwed up real bad, it still felt amazing to just not think, switch off the controlling voice inside of my head. Which is not right.

Halloween

Když člověk vyrůstá v Česku, Halloween ho moc nepoznamená. Nezvykne si vyrábět/kupovat kostýmy(s přibývajícím věkem se zvyšuje drasticky i míra sluttiness), nezvykne si vyřezávat dýně, nezvykne si na divoké Halloweenské večírky. I když na ty se ještě zvyká docela snadno, to spíš ty kostýmy mě ničí.
Když někdo neví, jak být sexy, jak má vybrat kostým, jehož jediným účelem je bytí sexy? A co hůř, i když ho vybere, jak ho má na sobě mít a reálně vypadat sexy(není nic horšího než žena v sexy šatech, která je v nich viditelně nesvá)? A jak má takový člověk jít na večírek, kde se sexy/slutty Haloween costume očekává?

Kdyby si webové stránky pomatovaly špatná hesla, které člověk zkusil před tím správným, a pak je vyzkoušely na jiné stránky, které stejná IP navštívila, asi by se dost snadno hackli do mnoha účtů. Just a thought, I am not an IT person.
Dating is tough. What if you find that someone you thought could be the one is just a random person who is not very interesting and laughs at really stupid jokes in a really stupid movie?
I miss the sunny weather of the past few days.

The Rules?

Supposedly there are The Rules when it comes to dating. Being a weirdo, I have never really learned to obey them or to play other games in a relationship. (Maybe that is the reason why I am not in one.) But what if you start dating someone who sticks to them. Should you start behaving like these rules are the code of behaviour?
The silliest rule so far encountered is the three day rule - apparently if a guy likes a gal and they had an amazing date, he is still not supposed to call her until after 3 days. I don´t really get this need to show how much you DON´T care. And yes, I am aware that men are supposed to be the hunters and need the thrill and mystery and conquest, but it is just stupid to me. Either you like someone and want to know him/her better, see them again, or you don´t...
(And maybe this view on The Rules will result in me being a crazy cat lady.)

Sometimes the world seems to be cruel, harsh and depressing to live in. Sometimes you get so used to the misery that you don´t even notice it anymore. But from time to time, there is this moment when you just don´t feel that way. And with your eyes open you are able to see that life can also be amazing, exciting and definitely worth living.

Všechno jinak, všechno stejně

Zázrakem se podařilo získat další kredity a přece jen studuji. Ale asi dost nejsem schopná dodělat bakaláře během jediného roku(získat přes 80 kreditů, napsat bakalářku, udělat státnice..)
I did not lead anyone on.
However I broke my moral code and it makes me wonder if there is any point in sticking to it from now on. If it means that I would be a hypocrite or if I would be stupid not to try to uphold the values that I think are right.
Jebe mi z takové pitomé události, jako výměna karty. Proč proboha?! A proč to musí být na jednom konkrétním místě v republice?!

In one day I got kicked out of school, probably lead someone on(still not sure if I actually just did that or not), disappointed my parents and myself, failed to eat a thing, sent a dozen desperate emails to people from my faculty trying to find someone willing to give me a chance to pass an exam from a course I have not attended, got an angry email from one of the teachers at our school who was insulted that I even asked him, and who thinks I am a cheating immoral person. And I actually started thinking about the advise my mum gave me yesterday: "You are a beautiful girl, use it!" I don´t even know how...

A year gone by

Přesně před rokem jsem se taky učila na zkoušku v tomhle bytě. Ale skoro všechno ostatní je jinak. Nikdy bych si nemyslela, že rok zmizí tak rychle. Přijde mi, jako by se všechno stalo včera a ne před dlouhou dobou(možná to patří ke stárnutí, ten pocit, že čas ubíhá stále rychleji..).
Regrets? Some.
Time? Lost.
Mood? Much better now than a year ago.
But my wisdom teeth have somewhat grown.

Po měsíc a půl dlouhém pozorování se odvažuji vyslovit hypotézu - dělnící, dřevorubci, řemeslníci a stavaři mají šestý smysl. Vždy, když nemůžu v noci spát a potřebuji se dospat, začnou už před sednou ráno budovat. Vždy, když se chci učit, začnou buď vrtat do panelu nebo (jako třeba celý dnešní den) řezat asfaltový chodník pod našimi okny. Je sice trochu sebestředné si myslet, že jejich speciální schopnosti jsou cílené na moji maličkost, avšak tato hypotéza je podporována četnými pozorováními a přesným načasováním dělníku, které nemůže být náhoda.

U konce s dechem

Ač jsem na tomto Godardově filmu nakonec nebyla, jeho název se mi líbí. Možná proto, že přesně tak se aktuálně cítím. Ale to půjde. Jen musím kromě pochopení principu vylepšit schopnost memorování kvan termínů.

Fear

Můj bratr mi vyprávěl příhodu, kterou považoval za vtipnou. Měla bych možná zdůraznit, že můj bratr je vysoký s dlouhými dready a lehce děsivým obličejem. Typ hocha, který je sice strašně hodný, ale padesátileté spořádané dámy by si k němu v metru nesedly. No a jednou v noci šel z metra a před ním šla nějaká slečna. Měli stejnou cestu a můj bratr považoval za vtipné jít za ní jakoby ji pronásledoval. Takže když si všimla, že za ní jde nějaký dreadatý člověk s kapucí v pozdní noční hodině, a zrychlila, tak zrychlil taky. Když zpomalila, tak zpomalil taky. Až došla ke svému vchodu(ke stejnému, kde bydlí můj bratr) a hledala klíče. Byla vyděšená k smrti a bratr přišel, vytáhl svoje klíče a řekl: "S dovolením..", otevřel si a pak řekl: "uvidíme se ve výtahu." Slečna prý vypadala na infarkt a nebyla se schopná pohnout. Nedivím se jí.
Mně stačila mnohem méně děsivá příhoda včera večer. Myslela jsem si naivně(asi jsem přecejen venkovské děvče či co), že jít nakoupit do Tesca na Andělu je v pohodě i v 11 večer. Bohužel jsem si neuváženě stoupla do fronty, která byla sice nejkratší, za to v ní přede mnou stál opilý muž mluvící s ruským přízvukem, který kupoval flašku vodky. Chtěl se se mnou ve frontě bavit, ale já jsem se s ním nebavila, dokonce si začal myslet, že ani nemluvím česky. Pak odcházel, ale rozmyslel si to a počkal na mě. A začal mě pronásledovat, chodil za mnou, okolo mě, mluvil na mě. Řekla jsem mu, že se s ním nechci bavit a ať mě nechá být. A on mi zastoupil cestu, začal mi bránit v jití pryč a začal na mě křičet, co si myslím, že udělám. Jestli zavolám policii jako malé dítě, jestli si myslím, že mi to pomůže.. Jestli jsem tak blbá a myslím, že nějaká ochranka ho zastaví. Přiznávám, že tak vyděšená jsem asi v životě nebyla..

The ultimate test of a prospective relationship is a kiss. If you don´t feel anything he is really just a friend, if you feel something, well, you are beyond friends.
But what if you decide to kiss him and you feel nothing but he feels something. It gets you much deeper into shit than you have been before. So, should you try kissing him, when you are not sure?

Being sure

I don´t trust people when they are 100% sure. The more certain they are, the less certain I am that they are right. And vice versa - if they are not sure, I am. Why is that? I just don´t know..

Ignorance

Moments when I think about my ignorance:
1-When a Muslim woman in niqab laughed, I realized that I had had the image of "poor opressed woman who has to cover herself" buried so deep in my brain that I had expected her and every other Muslim woman never to laugh or be happy. How prejudicial of me!
2-When people few years younger than me talk about some TV show I don´t know. And I start thinking that maybe "I am too old for this stuff". That maybe if I walked into a room full of teenagers, I would be "the old one".. And it seems kinda funny that I am even thinking that way at 21.
3-When I am unable to get what is so fabulous about some movie or a book. Like One Hundred Years Of Solitude which I was unable to finish or Amarcord which I just did not like.

The rain that washes away all dirt. Brings serenity and silence. Clears everything. And then you see. Or do you?
I feel like I am in between chapters, in the empty space between worlds. And I cannot see what is the future holding for me.
How can you ever move on, when you feel anchored in the past? And when from time to time the rope you have been tied to tries to bring you closer. You struggle, you push forward with all your strength, but you are not sure it is gonna be enough.

"This is how it works
you´re young until you´re not
you love until you don´t..."(Regina Spektor, On The Radio)


Never before did I need to make a decision so hard. Hmm. And the funny thing is that this is the same thing that comes kick me in the back every once in a while - should a decision be based on the heart or the mind?

Možná bych měla být větší pesimista ohledně lidské přirozenosti.
Možná bych měla být typ člověka, který říká lidem okolo, že někdo jiný je svině.
Možná bych měla najít způsob, jak lidmi manipulovat.
Možná bych měla přesvědčit sama sebe, že mstít se dává smysl.
Možná bych měla přestat se snahou odstranit bariéry okolo sebe, ale naopak je přidávat.

When academically failing I try to motivate myself to do better. But when I am failing even at that I just feel like giving up. Even when I studied for something, I am still not able to do great. Is it the fact that I am not intelligent enough? Or is it laziness? Or what?! I am pissed at myself. Sinking into depression. What´s wrong with me?

Manželka jak se sluší a patří?

V domění, že jako správná česká hospodyně bych neuspěla, jsem se rozhodla ovládnout recepty jako knedlík, svíčková, omáčky atd. Začala jsem hned tím prvním - babiččin 50 let starý recept na houskové knedlíky(nekynuté, se sněhem z bílků) miluju, a tak jsem vydyndala návod na přípravu. Zatím cvičím správný poměr sněhu ke krupici a délku vaření, dosavadní výsledky nejsou špatné, ale prostor pro zlepšení jistě je.
Když jsem babičku o svých pokrocích víkendu v Olomouci informovala, začala rozvíjet jeden ze svých monologů, tentokrát na téma, co správná hospodyně uměla a věděla. Nějak se časem dostala k tomu, jak se ona ptala své matky(mé prababičky), jak je to s tou postelí, že před svatbou je to fuj a po je to svátost manželská. Na dotaz prý moje prababička reagovala okřiknutím, že je taková nemravná a že to má určitě od těch doktorů(babička byla zdravotní sestra), že ti jsou zvířata, a následným útěkem z místnosti. Tak by mě zajímalo, kdo zkazil tu celou generaci dnešních žen, že se nejen ptají, ale i konají.

Compulsive behaviour

I find that sometimes it is just hard to stop. If it is easy to do something and you have already done it in the past, why not do it again? Even when you know it is not what you are supposed to be doing. Like eating fries, making out with a jerk, watching a bad movie you secretly like, reading gossip online even when your mother taught you that people reading gossip are bad, wasting your time on FB, seeing the world in black and white etc.. Why is it so easy to judge other people but very hard to change our own behavioural patterns?

Feeling old

Sounds paradoxical when 21 year old person says she is feeling old. Or does it? There is so much to do, so little time. And now and then you stop for a moment and think about your choices. Things you did and you shouldn´t have, things you should have done and you didn´t, things that could have been different. What matters is if at the end of the day you are left with regrets or hope. So which one is it?

Memory loss

I don´t know what is wrong with me. I realized that lately there are pieces missing in my memory(no, it is not alcohol related) and that had never happened before. Usually when I focus I can find lost stuff just by remembering exactly where and when I last had it. My memories sometimes go as far as describing the exact clothes other people wore, the weather on a particular day or what kind of food I ate. But now I am not able to remember doing even the simple things. Has my brain given up? Or is it just a part of getting older and eventually senile?

When one realizes how close one is to getting kicked out of school, it is definitely time to freak out. Am I that dumb? Or that lazy? Or both? Will knowing that I cannot fail motivate me enough? I just want to slap myself hard enough to wake up from this weird state of mind that is lasting for somewhat a year and a half now.

Deal breakers

Is a bad kisser non-negotiable? Can you teach a guy how to kiss? Just two questions that popped up in my head at the end of a date with a really great guy when he kissed me. Hmm.

Should I stay or should I go?

When faced with an important dilemma I used to remain undecisive for as long as possible, wait until one of the choices was no longer available and thereby avoid making it. My new me is different. Or is it?
At least three options where to live next year. Number 3 is actually not an option, since my mother creates terrible atmosphere of stress and panic and even if she didn´t, moving back to one´s parents would be a step backwards that I am not willing to make.
But it is really hard to decide between number one and two, knowing whether you should choose one friend or another.. Whether to stick to the devil I know rather than taking a leap of faith and live with someone with possibly better kitchen hygiene habits. It is not about emotions(well it is, but it should not be), it is about me. Do I want to live with someone who makes me feel guilty or who makes me feel comfortable but aim lower? Important questions for which I have not yet figured out an answer.

Thinking about people

What defines whether we are a good person or a bad one? Is it the way we treat our friends and family or is it the way we treat our mere acquaintances or even enemies?
If the former - what if your friend behaves nicely enough to you but thinks you are a fool or a loser and does not trust your judgement one bit?
If the latter - are people obliged to be nice to everyone? Do you have to smile and be polite to people that are rude to you? Do you have to try to find common ground with everyone?
On the other hand it cannot work like my tribe good, the other tribe bad, let´s stab them in their backs, right?
Which makes me think that the boundaries can never be clear. And even when you figure them out for yourself, they will never match the boundaries that other people have created for themselves. In the end - situations necessarily lead to a mess, especially when someone judges others without applying the same standards to herself/himself.

Sometimes, usually late at night, you start thinking.

A i když se často ukáže, že logika byla založena na vyšším příjmu alkoholu, v daný moment se vám jeví jako absolutně dokonalá. Máte pocit, že věci se vyjasní a vy vidíte jasně. Ne? Tak aspoň já se tak občas cítím.

Příhoda aneb někteří muži jsou ještě víc nepochopitelní než jiní

Dějství prvé: Noční tramvaj před více než rokem, velice pohledný Korejec studující medicínu a hrající v nějakém orchestru univerzity Karlovy či co se dává do řeči s Češkou jedoucí domů díky šílenci snažícímu se jim oběma vnutit pozvánku na vernisáž výstavy. Půl hodinu společné cesty se baví, jeden by řekl, že přeskočila nějaká jiskra. Korejec se loučí a vystupuje.
Dějství druhé: Asi o dva tři měsíce později před menzou na Albertově. Češka jde zrovna pozdě na cvičení s povinnou docházkou, když v tom někdo volá její jméno. Ukazuje se, že pohledný Korejec obědvá ve výše zmíněné menze, neb měl přednášku v přilehlé budově lékařské fakulty. Tentokráte se zeptá na telefonní číslo, které je mu poskytnuto, neb se oné Češce líbil už v tramvaji a litovala, že se s ním nemá jak potkat. Češka odchází na cvičení s velkým úsměvem.
Dějství třetí: Češka následující týden nepozorovaně kontroluje mobilní telefon, aby zjistila znovu a znovu, že Korejec se neozval.
Dějství čtvrté: O pár měsíců později zazvoní telefon a Češce volá Korejec, který je zjevně zmaten a spletl si číslo. Or did he? Každopádně se pouze omluví za to, že vyrušoval a zavěsí.
Dějství páté: Dnes okolo jedenácté večerní přijde Češce od Korejce smska dotazující se, zda jí o telefonní číslo požádal už v oné tramvaji, když se potkali poprvé.
Češka dochází k závěru, že mužům nerozumí a Korejcům už vůbec ne.

When you get used to living with pain, you are surprised when it s suddenly gone.

Krása je ve všech věcech okolo. Taylor kdysi řekl, že štěstí je stav mysli nezávislý na věcech, kterých člověk dosáhl, které se dějí okolo. A tehdy jsem si myslela, že to je blbost. Vždyť přece potřebujeme něčeho dosáhnout nebo třeba být s někým, koho milujeme, abychom mohli být šťastní. Čím dál víc ale přicházím na to, že měl/má pravdu. Těšit se na blbosti, vidět v nich krásu, mít z nich radost. Slyšet písničku, jejíž slova jako báseň vyprávějí příběh, někdy i ten můj. Koupit si vanilkové aroma do kávy nebo třeba proužkované podkolenky. Vidět úplně růžové auto jak se proplétá šedí na Barandovském mostě. ... Krása.

Men are full of shit. Everybody lies.

Začínám chápat, proč ženy hrají hry a muže všelijak testují. Možná, že jen tak jde najít těch pár, kteří nekecají, a odlišit je od zbytku. Hmmm. Jenže občas i zpětně jde jen těžko zjistit, kdo konkrétně byl/je ten jerk. Má smysl snažit se přijít na to, kdo si vymýšlel? Kdo je ta svině?
A někdy vám lže i kamarádka, což už je hodně špatné. Měla by zůstat kamarádkou? Co už nejde odpustit a co ještě ano?

If in real life the only reason to be in a relationship is reason, something is wrong. If in real life you have the rare luck and find someone who loves you back, it is never enough and in the end there is always something that fucks it all up.
It would be really nice if fairy tale endings happened to actual people. People who live around me. It would surely help me stay an optimist.

Kdyby se váš život měl sestříhat do traileru na film(maximálně 2 a půl minuty), co by v něm bylo? Kolik by v něm bylo lidí, kolik událostí, kolik zlomů? Jaké by bylo jeho poselství? Kolik knih, filmů nebo hudby vás utvářelo? Kolik bylo vlastních všeměnících zážitků? Co dělá lidi tím, kým jsou?

1-start being decisive
2-figure out what you want
3-find your motivation
4-learn how to fight for it

Too bad I only got so far as step number 2. How do you start being motivated?

Modern culture has scientific studies for all sorts of questions. We know how many things are harmful to our health, in fact we sometimes get a feeling that we should rather stop living because anything we do/eat/choose is somehow damaging. But then we carry on living in the very same way we know is harmful. My heart has to be seriously damaged due to the vast amounts of caffeine that I have drunk over past years and yet I love coffee so much I am not going to stop drinking it any time soon. Am I carefully balancing the pros and cons of another cup or am I just being stupid?

Crappy TV shows
- surprisingly enough they sometimes stumble upon a piece of wisdom.
- you can switch off when watching them.
- are a guilty pleasure.
- unfortunately exist.

"...when someone tells you that they somehow stopped missing you, you're pretty much screwed no matter what you say."

OK, enough, here comes the end of mourning. I am going to stop being sad and start being awesome instead.

Night time questions

Through pain and suffering we grow, but we do not want to get hurt or be hurting. Is personal growth the silver lining of break ups? And if so, is it enough to make us not regret that the relationship with somebody we loved has ended? How long are you allowed to grieve before you become pathetic? How do you move on? Yes, it would be nice to move on to someone else, but how to manage that when you do see less than few people worth falling for? And even if you did manage that - will you ever heal completely?

Foreign dreams

Lately I have been having all those weird dreams. They are usually easy to decipher - but I do not like what they are suggesting. Things that I thought are burried in the past, that have nothing to do with who I am now. Some are things that I know are still occupying my brain but I wish they were not. How to make my brain stop having dreams? And on the other hand - do I really want to stop dreaming?

My blog obviously became the it-place for nonsensical comments:-D Whatever.


When you figure out who you are and who and what you want in your life, things surprisingly do not get any easier.:-(

Since I am unable to describe my feelings, I buried myself in textbooks and music. I especially like this one song(for some reason I cannot get it out of my head): http://www.youtube.com/watch?v=0Agxi21STJY&feature=related

So many things are on my mind right now. How certain someone number 1 has not been an act of revenge or torture but how I genuinely loved him. How I am quite confused about my feelings right now. How I changed over past few months. And if that change was bound to happen or if it was caused by meeting certain someone number 2. How can you ever figure things out? Paradoxes in life are huge - you do not want to be in a relationship and you meet someone who does and when you want to be in a relationship you meet someone who does not. Damn.

Můj malý mor

Zkouškové je velice specifická část roku. U mě se projeví hlavně tím, že na jeho začátku provedu velký úklid(abych se ještě nemusela začít učit, potřeba to dřív nebo později bude). Na začátku každého studijního úseku je potřeba zkontrolovat, co se stalo na facebooku(když se teď k němu nějakou dobu nedostanu, budu se přece učit), přečíst nové maily a titulky zpravodajství aspoň na 4 serverech(BBC, aktualne, ihned, idnes). Pak se možná i podaří dokopat mou maličkost k tomu, abych otevřela prezentaci popřípadě nahrávku přednášky a pustila si to, když v tom si uvědomím, že musím někomu na něco odepsat(nebo cokoliv podobného), a tak se vracím zase na začátek. Nebo je třeba si udělat něco k jídlu, zajít nakoupit, najít, který telefon si koupím, zkontrolovat, že jsem poslala do Kataru vše, co jsem měla, zjistit jestli svěřenci poctivě pracují na argumentech do Kataru.. Největším nepřítelem není učení, ale má vlastní lenost. Jak s tím bojovat?

Avatar

Dnešní plán na návštěvu kina se zpočátku nevyvíjel dobře. Při spuštění projekce Avatara vyšlo najevo, že se jedná o dabovanou verzi. Fakt, kterýžto Aničku, Michala a mě znechutil natolik, že jsme jeli do jiného kina. Tam už jsme se pohodlně usadili a ten skoro tříhodinový spektákl si užili, někteří více, někteří méně.
Můj problém v 99% filmů je ten, že si nedokážu film užívat a místo toho přemýšlím nad tím, jestli je dobrý střih, hudba a jestli herci hrají dobře, jestli se dá děj hodnotit jako originální apod. V některých z těchto ohledů bych asi Avatara neměla ráda - děj je jedno cliche za druhým(recenzenti to označují za archetypální příběh, asi se chtějí vyhnout pojmu cliche), hudba je občas špatně přiřazená - víte, co se stane jen kvůli ní a to není dobře.
Proto jsem překvapila sama sebe, když jsem dokázala svoji hodnotící část tak ve třetině filmu vypnout a začala jsem si ho opravdu užívat. Ano, je tam jedna cliche situace za druhou, ale to nebrání tomu, aby se člověk ponořil do děje, začal se bát o Na´Vi a fandil jim, prožíval romantiku příběhu páru, proti kterým stojí celý svět(so cliche:-D), cítil radost z létání..
Cameron možná natočil příběh, který tu už mockrát byl, ale natočil ho líp než kdokoliv jiný.

Bilanční

Nový rok vede spoustu lidí k hodnocení toho, co se za ten minulý povedlo/nepovedlo, jak moc se člověk změnil. A přestože mi v roce 2009 bylo poprvé doopravdy zlomeno srdce, byl to asi zatím nejlepší rok. Změny, které proběhly, proběhly ve většině k lepšímu, přestala jsem být malou holkou s utkvělým pocitem, že nejsem good enough. Jedinou věc bych tomu poslednímu roku vyčetla - jak si sakra Ježíšek může myslet, že už jsme s bráchou za věkem, kdy chceme velký stromeček a hromadu dárků pod ním?

Bad Romance?

What if two people who have been wounded deeply by someone they loved fall for each other. And what if they are from two different countries, cultural backgrounds..? Should they just give up on the idea of a relationship from the very beginning or try to build something that may very likely end up hurting them again?
Where is our threshold, when does the number of times you have been hurt begin to be too overpowering, when do you stop trying and give up?
I do not want to sound bitter or pessimistic. Those are legitimate questions. I kinda ignore them at the moment, do not want to know the answers. But those questions do exist. And we may all have to face them. So even when you spend the day by trying to get your loved one the soup he wants or realize how much in love you are - do you see those questions haunting you?

Ač jsem normálně spíš na rock nebo věci jako Depeche Mode, nemůžu si pomoct, ale tohle je nakažlivé!
http://www.youtube.com/watch?v=ACm9yECwSso

Když mi kamarádka cítila potřebu mobilem sdělit, že jí do kuskusu dali hodně sýra a pořádně tlustá kolečka okurek, měla jsem sto chutí zakřičet něco jako Get a life! nebo Začni už sakra řešit nějaké pořádné věci! Jenže pak mi došlo, že každý řešíme nějaké voloviny, které nám na rozdíl od ostatních lidí příjdou podstatné. Koho zajímá jaké to je být ve vztahu nevztahu, snažit se kamarádit s bývalým nebo jak se mi líbil poslední speciál Doctor Who.. Takže od teď raději mlčím a snažím se pochopit, proč je tloušťka koleček okurky zásadní.

Tak by mě zajímalo proč se vždycky všechno děje v pozitivních nebo negativních blocích. Buď najednou všechno nevychází a vy máte pocit, že se svět hroutí, nebo, jako třeba teď, najednou jedna věc za druhou dopadá skvěle. Obzvlášť poslední dva až tři dny:-) Jen se zbývá děsit příchodu dalšího negativního bloku:-D

Murakami quotes I like

"Pain is inevitable. Suffering is optional."
— Haruki Murakami

"I dream. Sometimes I think that's the only right thing to do."
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"But I didn't understand then. That I could hurt somebody so badly she would never recover. That a person can, just by living, damage another human being beyond repair."
— Haruki Murakami

"...There are ways of dying that don't end in funerals. Types of death you can't smell."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"With each passing moment I'm becoming part of the past. There is no future for me, just the past steadily accumulating."
— Haruki Murakami

"Love can rebuild the world, they say, so everything's possible when it comes to love."
— Haruki Murakami

"No mistake about it. Ice is cold; roses are red; I'm in love. And this love is about to carry me off somewhere. The current's too overpowering; I don't have any choice. It may very well be a special place, some place I've never seen before. Danger may be lurking there, something that may end up wounding me deeply, fatally. I might end up losing everything. But there's no turning back. I can only go with the flow. Even if it means I'll be burned up, gone forever."
— Haruki Murakami

"I may be the type who manages to grab all the pointless things in life but lets the really important things slip away."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"And it came to me then. That we were wonderful travelling companions, but in the end no more than lonely lumps of metal on their own separate orbits. From far off they look like beautiful shooting stars, but in reality they´re nothing more than prisons, where each of us is locked up alone, going nowhere. When the orbits of these two satellites of ours happened to cross paths, we could be together. Maybe even open our hearts to each other. But that was only for the briefest moment. In the next instant, we would be in absolute solitude. Until we burned up and became nothing"
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"We knew exactly what we wanted in each other. And even so, it ended. One day it stopped, as if the film simply slipped off the reel. "
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"two people can sleep in the same bed and still be alone when they close their eyes"
— Haruki Murakami (Hardboiled Wonderland and the End of the World)

It was as if my whole life revolved around trying to judge the right point in a conversation to say goodbye."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"Unfortunately, the clock is ticking, the hours are going by. The past increases, the future recedes. Possibilities decreasing, regrets mounting."
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"Being with her I feel a pain, like a frozen knife stuck in my chest. An awful pain, but the funny thing is I'm thankful for it. It's like that frozen pain and my very existence are one.
The pain is an anchor, mooring me here."
— Haruki Murakami (Kafka on the Shore)

"I wondered if she was trying to convey something to me, something she could not put into words - something prior to words that she could not grasp within herself and which therefore had no hope of ever turning into words."
— Haruki Murakami (Norwegian Wood)

"We might have ended up happy. But we´d already passed that point. That possibility was sealed up, frozen solid. And it would never open up again."
(Blind Willow, Sleeping Woman)

Post-break-up remedies

When somebody you love breaks up with you it always hurts. But what do you do, when you cannot be angry at that person(or anyone else for that matter), you lose the ability to cry after few days, you simply do not know, how to deal with all the emotions that are deep inside of you? Staying in and eating ice cream(in my case substituted with vinegar crisps) did not work and going out, drinking heavily and partying did not help either. SO what now? Being this deeply sad is exhausting me and I certainly cannot carry on with this insomniac lifestyle..

I had spent several days thinking about the question bothering many people and very popular topic for debates(although contenwise these debates usually suck) - Is it better to love and lose than never love? And I finally reached a conclusion - of course it is better to love and lose than never love. And the best option of all is to love and never lose:-D

Happiness.

Once upon a time a girl fell in love. Her brain stopped working, she started feeling that she should change her hair colour to blond and she started changing. May be she is just a fool, but she can´t help it. She is happy. For the first time in her life.(Which is sad and great at the same time.)

This relationship stuff is a mutherf.cker

My mind is stuck. Stuck on one piece of information, analyzing it from all the angles possible. When did I turn into this obsessive irrational person? I myself do not know the exact point, but I guess it has a lot to do with certain someone. And now I am not sure what way to react. The worst thing is that I do not know what would be rational and what irrational anymore. Is it rational to run or is it just a way to let the fear inside me show itself. Is it irrational to stay once you know sthg or would it be totally rational to stay because in reality feelings and experiences have not changed? Are we who we were and what we did in the past or are we just who we are now? Dammit

I guess people are bound to be surprised every day. Some surprises are bigger, some are small, some are pleasant, some not so much.
But I guess I will stick to Carrie Bradshaw: "Men who have had a lot of sexual partners are not called sluts. They're called very good kissers, a few are even called romantics."

Občas člověka něco zaskočí.
Vždycky jsem si říkala, že lidé, kteří na základě nějaké věty, pár slov, změní svůj pohled na vztah/práci/cokoliv, musí být blázni. Objektivní realita se nemění vyřčením nějakého výroku. Na druhou stranu se pak ale dozvím něco, co bych raději nevěděla, a co mě začne nutit přemýšlet a pochybovat o každé minutě. A to mi vlastně nebylo řečeno nic až tak zásadního nebo konkrétního.
Co způsobuje, že jsem tak snadno schopná začít pochybovat o věcech, které mi před 24mi hodinami přišly zcela jasné? Asi strach. Ale co to říká? Jsou pochyby jenom známka racionálního přemýšlení a opak slepé zamilovanosti nebo to ukazuje, že je něco špatně? A když se jednou objeví, jak se jich zbavit?

2 blogy

V průběhu posledního asi čtvrt roku mě zaujaly dva blogy, každý úplně jiný. Oba ale stojí za to!
http://expanze.blogspot.com/ je dosti syrový, nevím k čemu ho přirovnat, možná tak k Sexu ve městě, ale to není ani zdaleka přesně. Doporučuji číst chronologicky od nejstaršího k nejnovějšímu.
http://extra.cz/blog/ je úplně jiný šálek kávy(ne čaje!!!!). Čermáka asi zná hodně lidí, ale tady si na rozdíl od Reflexu přečtete i sloupky pro Sme a další..

Popis mé osoby, že nevím, co chci, ale vím, co nechci, poslední dobou není správný. Nejenže si někdy myslím, že vím, co chci, abych následně zjistila, že to vůbec není tak jasné, ale někdy ani nevím, co nechci. Kdybych věděla, co chci, tak by bylo hodně věcí o kus jednodušších a nebylo by tak snadné mě svést ze správného směru. Každopádně doufám, že jsem na cestě k tomu, abych opravdu věděla, co chci a zároveň i to, co nechci, jako normální rozumný člověk. Jedna část mě má pocit, že nikdy vědět nebude. A jedna, že už ví. Ale zjevně se v tom dobře potácím.

Zjevně jsem živočich s proměnou nedokonalou.

Going through metamorphosis

Some say people change, some think that people never change. I have to support the first statement since I am going through a change myself. And although I am not changing into a beetle(as Kafka´s character in Metamorphosis), I am definitely going through sthg big. It would not be so bad if I were not changing into sthg I have always loathed - a girl who would do anything for her boyfriend, someone who starts listening to the other person´s music and loves it, who cannot think about anyone else but him. So next time you meet me the change may be complete and I will be totally different myself. Get ready!

Matěj jednou řekl, že právo na soukromí je nesmyslné. Že by mu nevadilo, kdyby ho někdo sledoval 24 hodin denně. Můj postoj je přesně opačný, mě by vadilo, kdyby mě někdo sledoval i 10 minut.
Po přečtení jednoho titulku na BBC jsem začala přemýšlet nad tím, co by se přesně změnilo ve světě, kde by o nás bylo všechno známo. Změnili bychom svoje chování, nebo bychom zůstali stejní. Je mnoho věcí, které tajíme před světem, z těch nejhloupějších třeba to, jaké knihy čteme, na jak hloupé telenovely/seriály se díváme. Přestali bychom s tím, kdybychom věděli, že se na nás někdo dívá? Že někdo ví, že nečteme jenom intelektuální věci apod.? A ad absurdum nevedlo by to ke zvýšení vzdělanosti populace?

Další debatní turnaj je za námi

Po delší pauze, kterou mé ego potřebovalo ke vzpomatování se z loňské prohry(nebo aspoň předstírání, že to stačilo), jsem se opět vydala na středoškolský debatní turnaj. Třebaže jsem se v roli trenérky národního týmu mohla cítit jako velký boss, tento pocit se nedostavoval. A tak jsem prostě a jednoduše strávila víkend jako rozhodčí, který bez obalu kritizuje, a jako alkoholik/vysokoškolák, který konzumuje každou noc do pozdních večerních/brzkých raních hodin. Už mě to nějak zmáhá, a proto to všechno léčím zimním spánkem.

Náprava

Po předchozím velice optimistickém postu se navracím ke své obvyklé depresi a skepticismu. Jeden kamarád mi říkal, že se dřív stresoval ze zkoušek. Pak s tím přestal, ale po čase se začal stresovat z toho, že se nestresuje. Pak ale i to přešlo a teď s ním nic nehne. A já se obávám, že na sobě začínám pozorovat stejný průběh, ale ve velice zrychlené verzi. Aktuálně se totiž stresuji z toho, že se nestresuji ze zkoušky, což může být důsledek toho, že když jsem se z nich stresovala a měla pocit, že nic neumím, nakonec jsem dostala jedničku. Obávám se ale, že zítra už zkoušejícího neoblbnu.

Matters of the heart

Listening to The Beatles, my mind was racing. Is it really true that All You Need Is Love? Even if you really fall in love, the great issue is reciprocity. And even when that is ensured there is million other circumstances which may sabotage the relationship. And all it leaves you with is broken heart and loneliness. So should we still try to seek love? Definitely! Because if we ever are lucky and find our soulmate we can listen to The Beatles and nodd.

Hloupost a populismus zvítězí nad rozumem a reformami?

Nejnovější vývoj na české politické scéně mě děsí, ale asi je spíš s podivem, že k němu nedošlo už dřív. Pokud hodlá ODS s reformami skončit, kvůli veřejnosti naočkované Paroubkem, tak to bude velká škoda. Nejvtipnějším paradoxem je, že většině lidí beztak vadí spíš 30 Kč za položku na receptu a 30 Kč u lékaře klidně zaplatí. Ale i tak zvolili Paroubka s Rathem, kteří slíbili zrušit poplatky u doktora v krajských nemocnicích, což nakonec ovlivní jen velmi málo lidí a bude se navíc s největší pravděpodobností jednat o obcházení zákona. Přesto přese všechno se musím obdivovat velmi dlouho trvající podpoře Topolánka Julínkovi a to i za cenu prohraných voleb. V porovnání s minulými ministry zdravotnictví vydržel dlouho a konečně něco udělal. Výměna ministra Julínka je doufám jen změnou tváře a ne změnou přístupu.

Úvaha

Dopravní prostředk jsou bezpochyby panoptikem. Můžete potkat absolutně jakýkoliv typ člověka, včetně zjevných bláznů. Co mě ale zarazilo na jedné cestě zpět na kolej, byla úvaha nad tím, jestli si lidé, ať už vědomě nebo podvědomě, vybírají jestli budou sedět ve směru jízdy, proti směru jízdy, nebo případně bokem, a to nakolik to odráží jejich obecný postoj k životu. Například mi došlo, že já většinou sedím zády ke směru jízdy a vidím tak jenom cestu, kterou bus/vlak už ujel. A zároveň v životě mám pocit, že nevím kam jedu a jen se dívám na to, co je za mnou. Proto mě napadá - jsou lidé sedící zády ke směru jízdy tažení do neznáma? A vědí lidé, kteří vidí kam vozidlo směřuje, kam směřují v životě? A co ti, kteří sedí bokem? Údajně je to nezdravé pro páteř, ale co když to zároveň znamená, že mají nějaký směr, ale není to jejich rozhodnutí a tak se za ním ještě úplně nevydali. A tak ubližují nejenom svojí páteři, ale i sami sobě.

Vánoce Vánoce odcházejí

Ač jsem si hodně dlouho neuvědomovala, že se blíží Vánoce, děsila jsem se jich jako čert kříže. Především proto, že díky nápadu mého otce měly proběhnout v 2+kk bytě v Praze, kam se mělo vejít pět lidí sdílejících významnou část DNA. Moje rodina má tendenci se pozabíjet pokud jsou v jednom městě každý jinde, takže mé obavy mohou být snadno pochopitelné. Překvapivě ale nakonec (so far) všechno probíhá v klidu, což musím zaklepat na dřevo. Líbilo by se mi to ještě víc, kdybych neležela v posteli s chorobou:-(

Boj s Ním a jeho Vistami

Vtipů o Windows a jejich tvůrci(nebo aspoň člověku braném jako jejich tvůrce, i když to teď za něj dělají kupy programátorů) bylo napsáno bezpočetně, stejně tak bylo napsáno mnoho kritiky. Když se objevily Visty nekritizovala jsem je, přestože zabírají dvojnásobek operační paměti než XP. Vadil mi lehce fakt, že při prohlížení jakékoliv složky s videosoubory mi vyskakoval co pár sekund bubák informující mě, že jakýs COM Surrogate prestal fungovat a nedalo se toho zbavit, ale presto se mi libil hezky vzhled Vist(jsem prece jen holcicka) a nemela jsem sklon je nenavidet. Pohar uz ale pretekl! Blokuji mi downloady veci i kdyz mam vyply firewall a vsechny bezpecnostni opatreni, obcas se rozhodnout proste nespustit nejaky program, obcas vytuhnou uplne nekdy jen trochu. Jsou nekompatibilni a k nicemu! Jej! Kristýnka se nastvala a chce Okna vyhodit oknem. Kdyby to jen neznamenalo vyhodit notebook s nima..

Ať žije laboratoř!

Zameškání dvou laboratorních technik postavilo mě a Nicol(my lab partner) před nelehký úkol - dát za dva týdny čtyři čtyřhodinovky. Může se to zdát jako snadné, ale rozhodně to snadné není. Dnes jsme kupříkladu měly jednu nahrazenou hodinu a skončilo to tím, že jsem se hezky zpříma nadýchala chlorovodíku. Takže teď přemýšlím nad tím, jestli jsem nemocná, nebo je bolest v krku způsobená naleptanou sliznicí..

Pátek, aneb kam vás dovedou úvahy bezesné noci

Většina lidí pátek pravděpodobně považuje za nejlepší den v týdnu. Povětšinou bych s nimi sice souhlasila, ale tento pátek byl něčím vyjímečný. Především nedostatkem spánku, způsobeným klubáním jedné z mých "osmiček" - zubu moudrosti. Jakoby nestačila všechna ta vysoká, ještě se mě vlastní zub snaží přesvědčit, že je načase začít být dospělá. Další perlou tohoto pátku bylo cvičení z biologie buňky, o kterém jsem se dozvěděla tak třičtvrtě hodiny před jeho začátkem,takže jsem následující hodinu místo obědem strávila cestováním do školy a pak tři hodiny koukala do mikroskopu. Ne že by mě to nebavilo, ale s prázdným žaludkem se mi myslí těžko.
Jediným světlým bodem měl být shopping s Aničkou. Nakonec mi ale zůstala jen otázka: Je hledání pana Dokonalého stejný problém jako najít dokonalou podprsenku? A jestli ano, je ono hledané pouze mimo dosah nebo neexistuje vůbec?

Zhnusení

Ve čtvrtek jsem jela do Olomouce a tím se odřízla od internetového připojení(zjevně trpím sklony k masochismu či co..). Jedním z důvodů byla i účast na skvělé věci jménem krajské volby. Jelikož to byly první volby, ve kterých jsem mohla hlasovat, velice jsem se těšila. Některé děti se těší, že až budou velké, budou si moct koupit kolik lízátek budou chtít, já se vždy těšila až se budu moct občansky vyjádřit. Lehce mě sice mátlo to, že jsem na internetu i v médiích viděla Olomouc mezi místy, kde se konají i senátní volby ačkoliv jsem dostala hlasovací lístky pouze k těm krajským, ale vzhledem k tomu, že v mé volební místnosti byly velké cedule s nápisy KRAJSKÉ VOLBY s jakákoliv zmínka o senátních nebyla přítomna, došla jsem k závěru, že se volba do sněmu moudrých starců koná v nějaké jiné části Olomouce. Nadšení, které jsem cítila, když jsem vhazovala obálku se svým hlasovacím lístkem do urny, rychle opadlo, když jsem o den později viděla odhady výsledků a nakonec i výsledky samotné. Vážně mě nenapadlo, že se přihodí až taková katastrofa. To, kolik hlasů získala strana, jejíž předseda je zjevně nezničitelný muž, který přežije všechny svoje průsery a dlouhodobě se stýká s mafiány, mě natolik dorazilo, že mé nadšení z voleb opadlo. Babička(posledních dvacet let volící ODS) prohlásila, že to mají "ódéesáci" za to jak zavedli "nemorální" poplatky u doktora. Zjevně lidem nedochází, že to byl krok nutný a účinný(ušetřených několik miliard korun jim zjevně nepřipadá jako dostatečný argument). Výsledkem je, že v naší skvělé zemi volí stranu bezpáteřního hovada, který nemá žádnou svoji vizi a dělá velká populistická gesta, která budou stát spoustu peněz, jen to nebude tak jasné jako když člověk musí vytáhnout ze své peněženky 30 Kč u doktora. Takže HURÁ! Nebudeme muset platit poplatek u doktora, ale zato zaplatíme vyšší daně a tím i přilepšíme některým lidem. Bohužel to nebudou v levicovém duchu ti potřební, ale spíš Paroubkovi kamarádi, kteří budou dostávat v podivných soutěžích krajské zakázky. Teď už zbývá jen to, aby podobným způsobem dopadly volby celostátní za dva roky a můžem se jít zakopat..

Věková bariéra

Člověk, který vypadá jako já, má prostě čas od času problém s tím, že ho nepovažují za zletilého. Poslední dobou je to ale až příliš často. Nejdřív mě nechtěli pustit do klubu, což bych ještě mohla chápat. Bohužel to ale dospělo až do stavu, kdy mi nechtěla paní ve večerce nechtěla prodat dva lahváče a po tom, co jsem jí ukazála občanku měla projev stylu: "Vážně? Tolik? Jejda!" což mě už dorazilo. For heaven s sake, people! Nesuďte lidi podle toho jak vypadají.

Žloutenka

Člověk nikdy neví na co může na cestě narazit. Podivná individua, žloutenku apod.. Nebezpečí této zákeřné choroby jsem si nějak neuvědomovala, dokud se několik mých kamarádek nezačalo bavit o tom, jak si myjí ruce minimálně patnáctkrát denně a pokaždé aspoň deset minut, nedotýkají se ve veřejné dopravě ničeho a pokud to jen trochu jde, chodí pěšky. To narušilo mé přesvědčení, že pravděpodobnost střetu se žloutenkou je malá, a tak jsem začala malým stihomamem trpět taky. Moje spolubydlící, která studuje medicínu, mi přečetla výňatek z jejích skript o tom jak se vyhnout chorobě v době epidemie(chřipky ale i jakékoliv jiné nemoci). Seznam čítal takové věci jako zdržovat se pouze doma, nechodit na veřejná místa, kde se vyskytuje více lidí, necestovat dopravními prostředky, nechodit do práce/školy atd. Pokud bych se radami jistě velice chytré autorky měla řídit, asi bych zbytek života strávila v protiatomovém krytu. Proot zbývá jen doufat,že žloutenka brzy zežloutne zlostí a odporoučí se do věčných lovišť 200 případů ročně..

Čajovna U Džoudyho s Weinbym,

Následuje úplný přepis textu napsaného v čajovně mnou a mým kamarádem Weinbym mezi řádky cilichilli: Svou návštěvu jsem započali originálním dotazem směřovaným na teamana: "Mohu se vás zeptat, jestli jste Ten Jouda(čtěte anglicky Džouda)?" Jsou události níže popsané aktem pomsty za tento dotaz?! Pod slibným názvem Květy divokého čajovníku se skrýval "výluh chuti nepopsatelné a pachu přesahujícího hranice lidského poznání."(scénická poznámka číslo 1: Kristýna právě dalším mohutným záchvatem smíchu sfrkla všechny medovníkové drobky na sebe a koberec a Weinby se začal po požití čaje dusit)(scénická poznámka číslo 2 Weinby se směje nepřetržitě už hodinu a půl)(scénická poznámka číslo 3 Kristýna se právě pokusila fagocytovat zbytek medovníku. úspěšně.) Zpět k popisu: Čaj je servírován v PRŮHLEDNÉ skleněné konvici, což bohužel umožňuje zřít onu magickou čajovou směs(scénická poznámka číslo 4: Weinby jde na záchod. Opět. Byla vyslovena hypotéza, že čaj je mimojiné močopudný) Ve vroucí vodě plovou hnědé mimozemsky vypadající chuchvalce aka květy. Na základě neoddiskutovatelné vizuální podobnosti bly tyto UFO(unidentifiable floating objects) označeny jako himalájský syfl, vyblité ragú nebo též tibetská filcka. Kristýna dodala, že najít něco takového doma, použije na to savo.(Což už možná někdo udělal, pokud vezmeme v úvahu roztoDIVNÉ čichové vjemy)(scénická poznámka číslo 5: Weinby právě označil vůni tohoto čaje za hroší prd a následně se konvice ozvala podivným kviknutím)Byl navrhnut atraktivní popisek pro tento čaj: Tento čaj je sbírán speciální metodou hadru. Chuchvalce, které byste z použitého hadru spláchli do odpadu, jsou v tomto případě vysušeny a použity k přípravě této dobroty.(scénická poznámka číslo 6 Weinby právě sebral všechnu odvahu a dotkl se jednoho chuchvalce vyvrženého konvicí)(dodatek ke scénické poznámce číslo 6 konvici se netřeba divit, chuchvalec by vyvrhl každý)(důsledek dodatku ke scénické poznámce číslo 6: Kristýna se celá smíchy posmrkala) Této metodě člověk vděčí za nekonečnou varietu chuťových dispozic tohoto čaje. Ty závisí na substanci, která byla před extrakcí setřena hadrem.(V našem případě se pravděpodobně jedná o opakovaně vydávené chlupy z perského koberce)(scénická poznámka číslo 7: Weinby uvažuje o použití této směsi k dezinfekci savu rezistentní špíny na toaletě a nabízí se i komerční vužití jako náhradní náplň do prostředků proti hmyzu nebo na hubení plevele)Zakončíme tento traktát zbožným přáním: Ó velký Joudo, nedopusť, aby se tento recept dostal do rukou teroristům!!!

Stále ještě studentem VŠ

První den bydlení na kolejích proběhl asi přesně podle toho, co byste čekali od vysoké školy. Jediným mínusem snad byla cesta do klubu až na Jižák(přes celou Prahu) a především zpátky-pokud jsem žloutenku nechytila v noční tramvaji od všech těch úžasných lidí(bezdomovců, narkomanů a opilců), tak už ji asi nechytnu nikdy.
Přes počáteční šok z kolejí a asi i díky přestěhování se do aspoň trochu lepšího pokoje to vypadá, že přece jen budu schopná přežít na koleji. Jsem asi příliš rozmazlené dítě a prostě mi nějak nejde si zvyknout na to, že sdílím pokoj s cizím člověkem, nemám kuchyňku a nádobí musím mýt v umvadle. Přesto se asi vyvíjím do homo vysokoškolensis, který vydrží vše.
Nejvíc mě ale doráží fakt, že jsem za poslední měsíc naplnila svou peněženku bohužel ne penězi ale průkazkami na všechno možné. Jejich počet už překročil desítku a začíná to mít vliv i na mé duševní zdraví. Jedinou cestou ven z tohoto přeprůkazkovaného pekla je asi pořídit si dokladovku, kterou během prvního týdne ztratím. Hurá!

Vysokoškolský systém

Existuje něco, co bych nazvala vysokoškolským systém a co mě dokonale mate. Matka mě sice varovala, že mazáci přece nemůžou nováčkům hned všechno říct, že by pak mezi těmi zkušenými a nezkušenými nebyl rozdíl, ale i tak je mi záhadou, jak je schopná většina studentů projít začátkem akademického roku a neztratit se ve změti různých a často i protichůdných informací. Začátkem všeho je naučit se nový slovník – už nemáte žákovskou nebo studijní průkaz, ale „index“(pozn.nemá nic společného se seznamem zakázané literatury). Nechodíte na hodiny, ale na „přednášky“. Předměty nemáte přidělené, ale musíte si je aktivně „zapsat“. Pro potvrzení o studiu si nechodíte k třídnímu učiteli, ale na „studijní“. Ale univerzita/vysoká škola vás nemate jen jinými dosud neznámými slovy. Zaměstnancům a studentům vyšších ročníku je systém znám a nepřipadá jim nutné ho vysvětlovat. Zmatený nováček tak nedostane informace k absolutní většině věcí a musí se hodiny zabývat jejich hledáním na internetu. I zde ale byly nalíčeny různé pasti. Nejenže neexistují nějaké jednotné stránky, kde se dá najít všechno se studiem spojené, ale je několik elektronických systémů, do kterých se musíte přihlásit, a nejméně čtyři weby(počítám pouze domény, i když si teď nejsem jistá jestli je doména správný výraz) – stránky kolejí a menz, stránky univerzity, stránky fakulty, stránky vaší konkrétní koleje. Na každé z výše zmíněných vás čeká jiný kousek informací, ze kterých si možná poskládáte dohromady aspoň jakýs takýs obraz o tom, co vás čeká. Před zápisem se je třeba vybavit minimálně osmi průkazovými fotografiemi(pokud budete mít větší štěstí než já, bude vá fotit člověk a ne mluvící budka, která vám udělá stařecký krk). A hlavně je třeba si s sebou vzít dostatečné množství čtiva, protože strávíte velice mnoho času čekáním v různých frontách(na průkaz studenta, na kupon na MHD, na potvrzení kartičky na žákovské jízdné na studijním oddělení, na zápis…). Asi stačilo prostě napsat, že mi z počátků univerzitního života hrabe.

ETMO

Každým dnem vznikají na zemi nové styly. Já před pár dny nevědomky propojila emo a etno. Na zámku byl koncert. Hrálo na něm asi šest kapel, ale jedna byla vážně skvělá. Stáhli jsme si discografii a poslouchali ji pořád dokola. Pak jsem ale zjistila, že jedna z písniček, o které jsem si myslela, že je to dobrý lovesong, se ve skutečnosti jmenuje Žiletko má lásko. V tom světle se najednou všechny písničky začaly jevit v jiném světle. Bohužel se mi je už nepodařilo dostat z hlavy, a tak jsem asi lehce emo. Kdybyste mě někdy viděli s hromadami korálků na zápěstích dotáhněte mě na psychiatrii.Lze jen doufat, že tak daleko nedojdu. Může tomu napomoct i syntéza s etno stylem. Začalo to jedním neviným tričkem, pokračovalo to taškou přes rameno a kdo ví, kde to skončí. Přesné znaky ETMO stylu zatím nejsou známé, ale budou brzy definovány. Zahrnují ale učitě poslouchání EMO hudby a nošení ETNO oblečení.

Cesta za duševní potravou

Když mi skončilo členství v knihovně, dospěla jsem k závěru, že je zbytečné ho obnovovat, neboť stejně za chvilku budu v Praze a budu chodit do knihovny tam. Nicméně má potřeba čtiva je velká, a tak jsem s radostí přivítala nabídku kamarádky odjíždějící na dovolenou, abych si půjčila její průkazku a půjčila si na ní nějaké knihy. To jsem také udělala, objednala jsem si je a s trochou obav(sežerou mi, že jsem někdo jiný, než doopravdy jsem?) jsem vkročila do budovy knihovny. Ve frontě mi došlo, že budu muset podepsat papírek o tom, že jsem knihy převzala a v tu chvíli mi zatrnulo - budu muset zfalšovat podpis! Nezalekla jsem se a odvážně vykročila k paní u pultu. Dala mi knihy a já se podepsala jako Kočí. Jenže pak zůstala na onen papír s mým potažmo Klářiným falešným podpisem koukat. Já se začala děsit. Typické dilema fight or flight? Zůstala jsem a to mě zachránilo. Šlo totiž o to, že mi omylem nachystali jinou knihu než měli, a tak tam zítra musím znovu a znovu zfalšovat podpis a tvářit se, že jsem někdo jiný. Lehce mě potěšil fakt, že žádné ze série drobných faux pas, kterých jsem se v průběhu minulých dvou let v knihovně dopustila, nebylo dostatečně zapomatovatelné a mé vydávání se za někoho jiného mi prošlo.

Presumpce viny?

Pan Paroubek mě neustále udivuje. Myslela jsem si, že ten člověk bude po CzechTechu a svém povolebním projevu úplně vyřízený, ale Česko zjevně umožňuje opakované zmrtvýchvstání nebo že by byl Paroubek kočka s devíti životy? Každopádně nechápu, že lidé jsou schopní mu na jeho hesla přistoupit. Nejenom, že ten člověk v podstatě nemá žádný politický program a v podstatě deklaruje, že jeho morálka se bude měnit s každým novým průzkumem veřejného mínění, ale hodlá zavádět do praxe i presumpci viny. Tahle myšlenka mě naštvala už sama o sobě - jak se může v demokratické společnosti a právním státě(já vím, je to spíš takový právní bordel) deklarovat presumpce viny? Další vývoj mě ale zaskočil nepřipravenou - lidem se tahle myšlenka zjevně líbí. Nezáleží na tom, že v takové společenské atmosféře bude stačit bez důkazů někoho obvinit a podle presumpce viny bude zbaven jakýchkoliv funkcí a pravomocí, byť je třeba nevinný. A vzhledem k mé obavě, že Paroubek bude příštím premiérem se děsím dní, které příjdou.
Překvapuje mě i další věc - a to, že existují lidé, kteří posledních dvacet let volí ODS a teď hodlají volit Paroubka. Nejenom, že se tak dopustili totálního názorového obratu, ale zvolí si podporovat absolutně bezpáteřní svini. To, že nejsou spokojení s tím jak ODS aktuálně vládne na sto procent přece neznamená, že půjdou a zvolí protistranu!

Blízké setkání třetího druhu... s českým zdravotnictvím

Není nad to, když se vám po snězení pár pistácii začne špatně dýchat, nateče a zčervená vám obličej, ucpe se vám nos a zalehnou uši. Moje nově objevená alergie na pistácie mě zaskočila nepřipravenou. Nicméně české zdravotnictví připraveno díkybohu bylo, a tak jsem nezemřela v čekárně na udušení. Dostala jsem skvělý koktejl sestávající se z asi pěti různých léků(za takový Cosmopolitan nebo Pina Coladu bych to vyměnila v mžiku sekundy). Bohužel jsem musela zůstat přes noc na pozorování a to znamenalo poupravení meho pozitivního dojmu z českého zdravotnictví v praxi. Sestřička vypadala, že neví jak připojit a odpojit správně infúzi, což způsobilo mé neustálé obavy, aby se mi do krve nedostal vzduch a já neumřela. Chození na záchod jsem si prakticky musela vybojovat(nějak se necítím na mísu v devatenácti) a stálo mě to poslouchání nekonečných litanii o tom, jak tam můžu zkolabovat a jak oni musí odpojit a připojit všechny ty zařízení. Noc byla dost nepříjemná, neboť v jedné ruce jsem měla infúzi a měřič tepu, na druhé ruce tlakoměr, který pravidelně automaticky měřil tlak a na ehm hrudi jsem měla elektrody na měření asi srdeční činnosti(bylo jich pět a ke každé vedl jeden drát). Nejvtipnějším momentem večera zůstává to, když mě z té pohotovosti převáželi do pokoje a vezli mě vleže na posteli. Jela jsem okolo všech těch lidí, kteří tam čekali, na sobě spousty drátů, kyslíkovou masku, a viděla jsem jak se na mě všichni dívají s myšlenkou: "chudák holka má na kahánku..."

googlování na druhou

Z nějakého důvodu mají lidé podivný zvyk dělat z věcí lidské bytosti. Mluvit s nimi, svěřovat se jim, dokonce se s nimi pohádat(pravda dalo by se to nazvat i samonasráním se). Já jsem svůj vlastní zážitek měla dnes v 21:23, kdy mě můj chorý mozek dovedl k nápadu svěřit se počítači. Lépe řečeno Mozille a www stránkám. Začala jsem náhodně zadávat prohlášení ve formě webových adres a zjistila jsem několik zajímavých věcí - neexistují stránky www.iamdisfunctional.com, www.ididnotgoonadatewithacuteguyfornoreason.com, ale existuje např. stránka www.ihaveissues.com(je to uzavřené fórum, do kterého jsem se nezaregistrovala, a tak můžou řešit třeba barvy podlah, ale měla jsem pocit, že zaregistrovat se tam by bylo nejvíc troskoidní věc possible). Zkoušela jsem i další stránky, ale ty zveřejňovat by asi nebylo dobré, i když to že jsem disfunkční a svěřuji se počítačovému programu je dost patetické samo o sobě.