Žít se ženou

-zahrnuje příliš mnoho konverzace. Ženy mají potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Ty méně upovídané jsou ok, ale jakmile jsou jen slabě nad průměrem, je to už k nepřežití. Možná je to věc názoru, ale popisovat činnosti, které žena zjevně v danou chvíli dělá, typu ohřívám si jídlo v mikrovlnce apod., je opravdu zbytečné. Natožpak se o tom snažit vést rozhovor.
-je náročné na rozum. Ženy(respektive jejich většina) mají tendenci chovat se nelogicky a naštvávat se kvůli blbostem. Věc, která je vždycky jedno, je najednou problém. Jak se má člověk orientovat v neústále se měnících pravidlech, které jsou navíc ukryté hluboko v něčí hlavě?
-je náročné na nervy. Náladovost některým ženám vlastní je chvílemi opravdu k zbláznění.
-je náročné na sebeúctu. Spousta žen má tendenci snažit se dosáhnout svých drobných cílů drobnou manipulací, velkých cílů velkou manipulací. Člověk si je vědom, že je s ním manipulováno a jak, ale radši než říct: "Proč mi to neřekneš přímo?", což by vyvolalo naštvání(viz body 2 a 3), je jednoduší to neřešit a udělat to, co žena chce. Jenže pak se člověk cítí jako blbec bez vlastní vůle a sebeúcty.

Tento text je odporně generalizující, založený na naštvání a náladovosti autorky, která cítí potřebu si o tom popovídat.

Lies, white lies, honesty, brutal honesty, just plain rude

Pohled na politickou korektnost v Česku

Kde je přesně hranice mezi v nadpise uvedenými? People often seem to mistake one for another.

Homo Radottiensis

Radotín je území vysoce specifické. Mimo jiné zde najdeme i Člověka radotínského, také známého jako Radotíňák. Na rozdíl od Homo Pragensis se vyznačuje především výrazně odlišnými kulturními i oděvními zvyklostmi. Dnes se budeme věnovat především samečkům.

Odívání:
Každý Radotíňák dobře ví, jaká uniforma se sluší a patří. Pro každodenní nošení se nejlépe hodí volné plážové kraťasy, sandály s ponožkami a ideálně odhalený břuch, pokud je chladněji, je možné zvolit lehký nátělník. Mladí samečci dávají najevo svoji převahu především stažením kraťasů do půle zadku, někdy i se spodním prádlem, někdy spodní prádlo ani nemají. K čemu taky.
Pro slavnostní příležitosti se hodí to nejelegantnější - pořádně seprané džíny a nějaké vyšisované tričko. Ale to je opravdu jen pro ty speciální okamžiky, na běžné nošení by toho byla škoda. Mladí samečci se ovšem potřebují předvádět před samičkami, a tak preferují slavnostní oblečení i pro běžné situace, ve kterých by mohli na nějakou ženu narazit.

Volnočasové aktivity:
Každý radotínský muž ví, že nejlépe se zabaví v hospodě. V dnešních těžkých časech je ale potřeba šetřit, a tak se volí i z jiných možnosti. Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně tato: Muži v počtu 15-20 se sejdou u cesty mezi panelákovým sídlištěm a nádražím, kde vybalí pivo lahvové i plechovkové a začnou popíjet. V případě, že okolo jde žena(jakéhokoliv věku a vzezření), jmou se zuřivě dohadovat, zda by jim dotyčná vykouřila či ne. Pokud ano, nastává krok hodnocení očekávané kvality, pokud ne, následuje hromada nadávek na frigidnost ženy. Tato zábava vydrží hodiny a hodiny a poskytuje příslušníkům rodu Homo Radottiensis velké potěšení.
Méně náročnou, trochu méně zábavnou, ale zároveň o to rozšířenější variantou je prosté obdivné hvízdání, kdykoliv žena prochází okolo muže. (Je možno doplnit i pokřikováním a pozvánkami na místní kulturní akce.) Již dlouhé roky si badatelé lámou hlavy důvody pro toto chování, neb samiček druhu Homo Radottiensis není nijak tragický nedostatek. Jedna z teorií je, že se jedná o unikátní rituál námluv.

Zaměstnání:
Místní jsou buď zaměstnaní v blízké cementárně, dojíždí do Prahy(ti vzdělaní) či pracují v některém z místních obchodů či hostinců. Zaměstnání v Radotíně jsou vysoce náročná, i proto si místní otevřou lahváč ihned po odchodu z práce a na autobusových zastávkách si stěžují na to, jací jsou ti zákazníci hajzli.

Výzkum oblasti výskytu Člověka radotínského dále probíhá a my budeme laskavého čtenáře dále informovat o nejnovějších zjištěních(ať chce, či nechce).

Vzpomínky se probudí až děsivě snadno. Člověk ucítí nějakou vůni ve vzduchu. Otevře po pár letech knihu a najde jízdenku, kterou ji založil. Ve skříni je zapadlé tričko, které od daného momentu nenosil. Uvidí film, ve kterém někdo použije konkrétní gesto. Stane se událost, která by byla vyvolala diskuzi. Nastane čas zavařování okurek. Člověk upeče dort...
Vzpomínky se probudí až děsivě snadno a nejde s tím bojovat. Jen to zvládnout a pak udělat další krok směrem do budoucnosti.

The more I think about it, the more I find respect crucial for a relationship. Either I am getting wise or just old, but love is not enough (in itself). It is the respect for the other person and the other person´s respect for you that makes the relationship work. The weird thing is that one can be in love without respecting the object of her/his affection. Took me quite a while to realize that.

Still standing

In the past the hardest thing for me to imagine (and to do) was being in a serious committed relationship. But living through the worst month of my life made me reconsider that. It would be nice to be with someone I could lean on. Especially since my friends (when I tell them all the stuff that has been going on) don´t know how to act around me and that makes me feel like a leper at times. Yes, I would not know how to act were the situation reversed, but I have not become mentally ill or retarded and I don´t need anything but the sense of normality and/or someone to get terribly drunk with.

The curse of having one´s IQ measured

Since I now know my IQ and it does not explain my lack of academic achievements at all, the only reasonable conclusion is that I am lazy. Not living up to the potential that I am supposed to possess is a little disappointing. Then again, maybe the test was wrong and I am dumb after all. Would be a relief..

Thoughts on grief 2

Mascara or any eye-makeup in general is a stupid idea, even if you think you are ok.
You needn´t worry about what you are going to wear at the funeral since your relatives are going to be very, ehm, representative - sneakers with a suit(worn by a sixty-something-year-old woman) or hair that has not been washed for like a week(my 25-year-old cousin(a girl)) are just some of the highlights.
A coffin will always seem too tiny for a person you loved.
Cats don´t like moving to a different city.
Whiskey and/or whisky go well with grieving.
Funerals bring strange serenity.

Thoughts on grief

If I am going through the "five stages of grief", then I must be in phase one - denial.
At times, it is almost like nothing happened. For a few minutes I forget. Then it comes back and I remember.
The weirdest thing is that I feel more stable than ever before in my life. Does not mean that I do not feel this hole in my soul, but (with one exception) I have not done anything crazy(at least not crazy enough to qualify as crazy compared to my other crazy) and I did not act out in the past three weeks.
Cooking and running are a good therapy.
I won´t be let to continue being in denial on Saturday and I am scared.

Oh, this is going to be fun!

So this 22 year old girl, not a virgin, who drinks alcohol, who does not believe in any god or religion, is pro-choice, pro gay marriage and does not keep the sabbath holy is going to attend a marriage ceremony of two deeply religious Roman Catholics.

Morality in health care

The health care system in the Czech republic is deeply flawed - everybody is trying to get preferential treatment based on either who they know or even worse by bribery. I have never been able to do or tolerate either. Yes, I wouldn´t know how to bribe anyone, but I also don´t think that that is the way the system should work. It should distribute health care based on who needs it the most. (Yes, there should be the option to pay for higher quality materials or more complicated and expensive surgeries that are not paid for by health insurance, but you should not be able to threaten someone´s life or well being by getting ahead of them in the queue just because you know someone in the hospital).
The problem is that when somebody you love needs a surgery, the persuation goes to hell and the black-and-white world suddenly seems to turn into all shades of grey. Many people(myself included) would do anything to get their loved ones the best care they can get. It might be the reason why the system is not working, but doing your best to protect your family and friends is inevitably a part of human nature. As long as doctors and hospitals are willing to tolerate this corruption, nothing is going to change.
Having one member of my family in the hospital right now and another going there in a few days time I should be happy about the status quo(my family has a few doctor friends) and I am. It´s just that it seems like I failed at the same time.

Neuvěřitelné se stalo skutkem

Poprvé ve svém životě se po několika dnech strávených se svojí matkou necítím hůř ale mnohem mnohem líp. Nějak jsem začala být optimistická a věřím, že babička bude v pořádku. Netrápí mě, že nevidím lidem do hlavy a že nevím, co vlastně chtějí říct vágními, matoucími nebo protichůdnými prohlášeními a činy. Jestli chtějí, abych něco pochopila, musí to mé natvrdlé hlavě naservírovat blbuvzdorným způsobem. Nestresuju se ze 2 zkoušek a 1 zápočtu v příštích třech dnech. Neřeším podivné sny, které se mi uplynulý týden zdály a přisuzuji je nejprve lékům a bolesti a pak kocovině. Úspěšně se mi podařilo zapomenout na vraždu slepýše, kterou jsem asi včera spáchala pouhým něžným dotykem. Odmítám řešit booty calls, které má vůbec někdo tu drzost udělat po dvou rande. Ať si myslí kdo chce co chce, I am not that kind of girl.
Ať si mě vesmír klidně snaží rozhodit, já se nenechám!
(Nikdy jsem si nemyslela, že by takový efekt mohla mít zrovna moje rodina.)

You know that few really shitty days when everything just seems to go the worst possible way? Well, I must have pissed the universe off real bad. I am so worried about my grandma who was admitted to the hospital and don´t know how to deal with the possibility of losing her.
In times like this there are moments when I just wish to hide from the world in somebody´s, well, anybody´s arms. But then I remind myself that that´s not the right way to deal with stuff and that I cannot go into hiding. Even if it means hurting more, I cannot run away.

"Regrets and mistakes, they're memories made,
Who would have known how bittersweet this would taste?"
http://www.youtube.com/watch?v=qemWRToNYJY

There are the memorable firsts in a girl´s life. First bra, first kiss, first boyfriend, first love(the order is strictly optional)... But then comes one first of a very different kind - the one when a guy starts saying that his girlfriend and him don´t really get along very well, that she does not understand him, does not get him. That he just needs someone to talk to because she no longer listens. That he needs a friend and that it should be you.
Makes me wonder if women are really dumb enough to buy that.

What running does to a person..

I could not help but observe all the magic that relatively simple and undemanding thing like running can do. It helped with the syndrome of cold feet(..., and cold hands), insomnia, weight, strength and stamina. Plus I finally felt like I was alive.
The terrible part of this story is that as soon as I have made a few-day pause(debate tournament), old issues started to reappear - especially the insomniac part of me was awakened. So it seems that running is not just a pleasure or simply a physical activity that everyone should engage in from time to time, but it also became a necessity for me.

I am not sure how to describe this without sounding hypocritical/unable to see myself in the mirror..

Politeness is a value put aside these days. Even those, who claim that they abide by its rules, often seem to forget, what is polite and what is not.
In discussions about current affairs, political situation, possible changes or laws proposed etc., be it in the debating club, a coffee place or in a pub, it is ok to disagree, let the other party know about that and argue passionately about the aspects of the issue.
However when it comes to normal every-day interactions, I get (not sure how to describe the feeling exactly) disgruntled by other people´s need to attack the views of the other person/insist on knowing 100% that someone is wrong/knowing what is right for them and the others etc. Even when talking about some book or a movie, it is rather unnecessary to engage in a conflict - instead of saying "I know you are wrong", why don´t people bother to try to go for the more agreeable "I think it happened differently/In my opinion the zombies tried to eat the heroin´s head because she reminded them of the father that molested them/I don´t think she has apologized for her actions...".
It might sound very weird coming from me, since (at least to some) I seem to be an angry person, who argues about everything. If that is the case, I am sorry for being annoying and/or overbearing.

Self-destructive

This time I kept running faster and faster, until it hurt, until I was no longer able to think about stuff. Even better - my body is going to ache all over tomorrow. So from productive and healthy back to self-destructive and procrastinating.

Sčítání

--Original Message--
From: xxxxx@seznam.cz
Date: 13.3.2011 12:03:41
To: info@scitani.cz
Subject:

Dobry den,
bydlim na Xxxxxxxx xxxx/xx, Praha 5, 155 00 a vubec nam do schranky neprislo oznameni o tom, kdy k nam scitaci komisar prijde. Mohl/a byste mi prosim napsat, kde ziskam formular pro scitani?
S pozdravem
Kristyna Blazkova

16.4. 2011, 15:57

Dobrý den,

Při zpětné kontrole systémů elektronické pošty jsme nedohledali notifikaci, že Vám byla doručena odpověď na Váš dotaz zaslaný na info@scitani.cz.

Při kontrole bylo zjištěno, že v době kdy jste posílal váš e-mail, došlo v průběhu přechodu na nové technické zařízení k technickému problému, následkem čehož Vám nemusela být doručena odpověď na Váš dotaz.

Přijměte prosím naši omluvu za způsobené problémy.

S pozdravem
Petra Gazdíková CC SLD

Kočí

"Vím, že mě odposlouchávají, tak řeknu přesně to, z čeho mě oponenti podezřívají, abych jim vypálila rybník!"
Logika paní Kočí je opravdu nad mé chápání...
Česká politika je nad mé chápání
Česká média jsou nad mé chápání.

Jde o spor o ministerstvo vnitra a ODS je zjevně schopná zajít strašně daleko, aby ho získala. Musí se strašně bát buď kostlivců ve skříni, nebo ztráty koryt, moci a vlivu. Aktuálně se ale potápí sama. Možná i proto, že si za spojence vybrala blondýnu.

Few days ago, I bragged about being mature and confident enough not to share every detail of my life online, seeking validation from others. I am not. I am proud of myself for going running every day for the past 3,5 weeks and I want other people to know how fabulous I am:-)

Bárta založil ABL. Bárta je ve VV. Takže VV=ABL.
John je ve VV. ABL=VV. Takže John je spojený s ABL.
ABL je firma. VV jsou strana. VV=ABL. Takže ABL chce získat politickou moc přes VV.
VV se snaží získat politickou moc přes VV. VV mají ministerstva. Takže ABL získá zakázky ministerstev VV.
Kdokoliv z VV je ABL. VV mají ze své strany vybrat ministry nespojené s ABL. Takže Hlava XXII.
Do I even need to analyze the logical and factual flaws in this?

Potupa

Málo jsem tušila, že koupě bot se promění v ponížení. Vešla jsem plna očekávání do obchodu a jala se kochat mnohými krásnými běžeckými botami hrajících všemi barvami. Ale všechny mi přišly veliké. Pak jsem ale spatřila ty velikostí nejlépe odpovídající a zajásala jsem. Ukázalo se ale, že bota je dětská. Hmm. Oficiálně jsem byla zařazena mezi děti a Anička se mi celou cestu smála. Stejně jako prodavačka, která byla zjevně pobavena tím, že mi akorát byla ona maličká botka pro malé atlety.

Jogging is fun

Je skvělý pocit, když člověka přestane bolet každý další krok a může konečně pořádně běžet. Vzdálenosti, které se zdály být nemožnými, jsou překonány a laťka se posunuje. Noční můry z 1,5 km v hodině tělocviku na střední se zdají najednou býti vskutku směšnými. Jen kdyby se nezačaly ozývat klouby(kolena a kotníky). Asi se mi mé staré tělo snaží říct, že bych měla pořídit běžecké boty(ne obyč tenisky, ve kterých běhám teď). Anebo, že je na čase začít holdovat chrupavkám. Tak či tak, chci běhat dáááál!

Decision to start jogging every day was definitely the right one. It might actually solve all my problems, from insomnia to low blood pressure and fatigue. But I should have started slowly. After jogging every day for four days, my legs are sore and I can barely walk without looking like a crippled person.. Even though waking up an hour early just to go jogging before leaving to spend the whole day at the lab, made me feel like the hip modern woman who does it all. I want to experience that feeling again, but I should probably wait for my (almost non-existent) muscles to heal.

Sometimes the mind does what it wants without taking the heart into consideration. It wanders into the land of memories, of things long gone. Thinking about the what ifs and the maybes is painful for so many reasons, but the mind does it anyway. Sometimes, like right now, it is when I am conscious, sometimes it is during the so-valued sleep. I am not sure which is worse. When it happens when I am awake but I get the opportunity to overcome these thoughts by sleeping or when I am not in control and I cannot really blame myself for dreaming, but thoughts considered in sleep linger in my mind all of the following day?

It all seems so stupid
It makes me want to give up
But why should I give up
When it all seems so stupid
(DM)

When at least 3 people independently reach the conclusion that I have the same gestures, the same way of expressing myself like the bad actress from Twilight, it makes me wanna shoot myself. Kristýna is not Kristen and I am not waiting for a handsome vampire. How does one change her gestures?

Harry: You realize of course that we could never be friends.
Sally: Why not?
Harry: What I'm saying is — and this is not a come-on in any way, shape or form — is that men and women can't be friends because the sex part always gets in the way.
Sally: That's not true. I have a number of men friends and there is no sex involved.
Harry: No you don't.
Sally: Yes I do.
Harry: No you don't.
Sally: Yes I do.
Harry: You only think you do.
Sally: You say I'm having sex with these men without my knowledge?
Harry: No, what I'm saying is they all want to have sex with you.
Sally: They do not.
Harry: Do too.
Sally: They do not.
Harry: Do too.
Sally: How do you know?
Harry: Because no man can be friends with a woman that he finds attractive. He always wants to have sex with her.
Sally: So you're saying that a man can be friends with a woman he finds unattractive?
Harry: No, you pretty much want to nail 'em too.
Sally: What if they don't want to have sex with you?
Harry: Doesn't matter because the sex thing is already out there so the friendship is ultimately doomed and that is the end of the story.
Sally: Well, I guess we're not going to be friends then.
Harry: Guess not.
________________________________________________________________________

I should finally give up on the naive idea that friendship between men and women is possible. The evidence to the contrary is mounting and can no longer be ignored.

Romance for new millenium

As we got used to the omnipresent sex, we are also changing our views on what constitutes a romance. At least that´s my impression of the current trends in movies. After Love and Other Drugs, No Strings Attached is opening this week and there are many more movies that make us think that the true romance is having casual sex and then realizing that you love each other. Hmm. 1 - it does not work that way 2 - sex is great, don´t get me wrong, but is this kind of a movie really a romance? Carrie asks in one episode of SATC if women in New York got used to living in a sugar-free existence meaning that they would not know romance if it was standing right in front of them. Maybe this now applies to all women and men in the Western society.
After reading what I have just written I am realizing that maybe I am an old-fashioned gal and a prude even though so many people(e.g. Muslims) on this planet would consider me a whore. Hmm.

Song that says everything about my mood today.

A, B, C, D, E

So A tells B that C is making D to move to a different country, B asks C if he is being fair to D, C asks D if he really wants to move, D says he does and he tells A that B told C, A asks B if she told C, B says she did, but did not mention A in any way, C and D just assumed that A was involved, B says to C that D told A that B told C that A and B might have concerns about D moving, which is not exactly what B said, C offers to show B the mail conversation with D to prove that he is not pushing D to move, B says that there is really no need and points out that this circle of A, B, C and D is kinda funny.
C then asks B about what she wrote to E, because E asked C if he knows about it. C replied to E that he does not know anything and calls B to ask what it is all about. B ensures C that what she wrote to E is between her and E and did not include C in any way. C is curious about what B wrote to E. B does not share that with C. E told C it was very angry and mean. C says that E needed to hear that, whatever it was that B wrote. B is confused by C wanting B to be mean to E, D and A being good friends, E telling C about what B wrote and assuming C knows about it, A, C, D and E chatting all the time and the complicated relations between all 5.

Facebook friends mystery

What puzzled me in the past week was the varying number of my Facebook friends. I would get that it decreases from time to time, since someone who you met years ago no longer wants to share their life with you and removes you from freinds. I do that to other people and I assume that other people do that to me(even though for some reason there is no notification for that). But that is not the reason why I was confused. What surprised me, was that the number of my friends grew without me approving any friend requests. How do you explain that one, huh?

Frozen in time?

Somehow it feels like when you are making a new acquaintance you set the rules in stone and they cannot be changed. You create relationship roles, patterns of behaviour, you get to know the person, well at least who that person is at that moment in time. But for some reason we don´t really notice the changes that people around us go through. Some people may think that a person can never change, but I don´t believe that is correct. It might not be an earth-shattering 180 degree transformation, but it is a pity that we generally don´t notice the small and yet important things that are different. For some reason we get stuck in time without the ability to change our perception of someone.

Funny, just as Valentine´s approaches every year, things turn to shit. You break up, you find out that the person you spent your time with has lied and/or was/is a jerk, indifference might turn into anger, you start thinking that all men are shit, which is unfair to all the good guys out there and to the lucky women who found them/were found by them.
I somehow see couples everywhere(maybe it´s just the fact that I think about it more) and I can´t find the right words that would describe the way I feel about that. It might be a combination of being happy for them, being so jealous of them while at the same time being happy with being single, plus maybe some anger at being made feel like the odd one out, which I actually am.
Somehow being an optimist gets easier with age though. I have always thought it would be the other way round. So, as I see the hearts and the red everywhere around me, I stay positive and believe in the good in people, even though this might just be the time of the year, when this turns into the hardest thing ever.

The Rules?

When it comes to relationships, there are few rules that are to be followed. One of them is that if you date one guy and you break up, you don´t start dating his friend. But what if you were never really officially in a relationship with the first guy, what if they are not close friends but rather acquaintances, what if... Can you break a rule without being the bitch who walks over people?
On an unrelated note - is it ok to make a relationship prejudice based on past experience with a specimen of the kind? Like if you dated let´s say a guy who liked fishing and he hurt you in the end(let´s say with a fish hook), can you make a rule of not dating fishermen? Well, of course you can do that, but is it ok? Then what do you do when you meet a cute and witty guy who asks you out, but also likes fishing?

Trpěla jsem pocitem, že žít bez internetu je strašné utrpení. Proto si dovedete představit, jak mě zaskočilo, když se můj laptop rozhodnul úplně umřít. Po asi šestém pokusu o zapnutí a šestém setkání se s černou obrazovkou jsem snahu vzdala a zavolala příteli na telefonu, který měl ale čas na opravu až večer. A tak jsem byla odsouzena ke dni bez počítače.
Neb nemám jiný přehrávač hudby, než laptop, byla jsem nucela vytáhnout rádio a poslouchat celý den hudbu z něj. Což bylo ještě docela ok, vzhledem k existenci Rádia Beat.
Překvapilo mě, kolik věcí člověk stihne udělat, pokud neexistuje možnost jen tak odskočit k počítači. Kromě dokonalého úklidu svého pokoje jsem zvládla nastříhat pexeso, otřít listy kytkám, přišít několik knoflíků, několik hodin v kuse jsem četla(což se mi kupodivu poslední dobou vůbec nedařilo), uvařila jsem si teplé jídlo, roztřídila poznámky z dvou a půl let studia, vyluštila dvě křížovky... Den bez počítače tak nakonec měl velice pozitivní bilanci. Budu si ho muset udělat častěji!

Never ever date a foreigner unless you are sure that(in this order):
-he wants to stay a while
-he has applied for the long-term visa(he won´t have to leave after 3 months and stay out of the country and the EU for the next 3 months)
-he is worth the increased risk of you getting hurt (and the ugly comments you get from people you meet)
Skipping steps number two and three is not worth it.

She's lonely
And he says
It's for her only
That he lusts
She doesn't trust him
Nothing is true
But he will do

Things that I ve never before hated so much:
-stupid immigration laws of the Czech Republic and the EU respectively
-people who do not do enough research to be able to deal with the stupid immigration laws on time
-the fact that I have actually cried/actually cry

So I went out with M the other night. We were sitting at a table in a bar, talking about all sorts of random stuff. He has just started telling me a story when a group of three or four sits at the next table. One of them, a Czech, a guy, stops M in the middle of a sentence and starts giving him shit about how being a foreigner does not mean he is cool and how he should not be talking, but rather listening to me, to what I say. (Just to be clear, we were having a normal conversation, he was just telling a story and there was no reason to interfere. Even if there were, it still would not be any of his business, but there wasn´t.)
The comments of that guy make me so pissed that I want to leave. M goes to pay the bill by the bar. I am sitting at the table, alone for a moment. The Czech guy starts offering me drinks. I send him to hell. I leave with M.
Yes, that guy was a random jerk. Yes, I should not care about any of that. But it got me pissed and sad and depressed. I started looking at everything with scepticism and disbelief. Now I feel like I am tired and do not want to stay in a thing that I did not even define. I am not sure if it is just being sad and it will pass or if it will linger. Hmm.

New Year. The time for evaluating the past and thinking about the future. Deciding what is it that you want and then getting it. Hmm.
I am stuck in the moment that I can´t get out of.
I have no good reason to continue doing what I am doing but I also don´t have a reason enough to stop.

On gold diggers or what happened to me a month ago..

When on a date with a foreigner one gets all sorts of weird comments. Czech people feel like when the person is not able to understand them, they can say whatever they want. Anything goes. But what really got me was the following situation.
We were sitting at a table with his friends(American and Spanish) and their Czech/Slovak girlfriends. What surprised me was the fact that the girlfriends spoke in Czech/Slovak only, did not even bother to try to be a part of the general conversation. And what they discussed struck me even more - they were stating their reasons for hanging out with Americans - possibly getting a green card, going on fancy dates, having a rich boyfriend(they presumed that any American is rich), getting English lessons for free etc. None of them even mentioned actually liking the guy. One girl used to go out with one American and when they broke up she found another one to go out with. Not because he was handsome, intelligent and/or funny, but because he was from the States.
I didn´t get it at all and I had not been more ashamed of my fellow Czechs in a long long time..

What should a relationship look like?
Weird, that I should even be asking that question. I should have that all figured out by now, right? But I don´t. Is the relationship supposed to make you feel relaxed, make you not worry about anything, make you be able to not think and just enjoy yourself? And is it enough if you´re getting all that without feeling deeper emotional connection, without really getting to know the person and the person getting to know you, without feeling that tiny little bit of admiration that you need to be able to love that person?
Which makes me wonder about the need to define a relationship. What if you realize that you no longer need or even want to know the label that fits best? Because you don´t want it to be a relationship anymore and at the same time you don´t want to be the slut that does not need the thing to be exclusive or is not able to make the man make the commitment. I would call that the trap of modern times. It is no longer considered immoral to be casual but people will still judge you and think less of you if you do that.

Debata mě naučila, že definice jsou zcela zásadní. Ať už člověk začíná cokoliv, měl by se ujistit, že je všem zúčastněným jasné, co jednotlivé pojmy znamenají, co je co. Jasné definice často působí v debatě problém, jeden má pocit, že význam je jiný, než jak ho bere druhý.. Ve vědecké práci, v debatě a u spousty dalších věcí je i proto potřeba udělat ve věcech jasno a nastavená pravidla k tomu ve své podstatě každého nutí. Kéž by to pokaždé bylo tak jednoduché.

Sníh ve městě?

Spousta lidí nemá rádo sníh ve městě, především asi proto, že se mění ve břečku rychlostí blesku. Když se ale zadaří a zároveň se sněžením příjde ochlazení, sníh netaje, netvoří se mokrá břečka, ale spíš hromady sněhu, kterými se je potřeba brodit. Na domech, stromech a všude okolo zůstává krásný sněhový koberec, jako v nějaké zimní pohádce. And I just can´t get enough!

Things I like that I also consider cheating

When a song I love appears in a movie I am watching and it makes me like the movie much more.
When I eat 7 of my grandmas dumplings after I have found that I lost weight.
When I sleep in instead of going to a lecture.

"Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhou po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu." Kundera
Proč nikdo nepředpokládá opak? To, že by žena mohla mít problém usnout s mužem a to dokonce i takovým, kterého má ráda. V každém správném cliche je to muž, který zanechává usnuvší ženu a vytrácí se, ale co když je to naopak? Co když žena ne nechce, ale skoro nemůže spánek sdílet?

Malichernosti

V běžném životě se člověk čas od času setká poprvé se situací nikterak vyjímečnou, která ho stejně určitým způsobem zaskočí. Na doporučení šílené doktorky Dany Diamantové(dermatoložky) jsem se o prázdninách konečně odhodlala nechat do sebe říznout a rozebrat kousky sebe aka odstranit tři znamínka. Objednala jsem se tedy na zákrok, což bylo možné nejdřív za 4 měsíce. Ok, tak tedy za 4 měsíce. Nic tak dlouho dopředu sice neplánuju, ale když to muselo být.
V úterý jsem se vydala do nemocnice v Olomouci na tento v podstatě banální zákrok. Nebyla jsem si jistá, jestli budou mé kroky směřovat na chirurgii nebo na kožní, ale doufala jsem, že mi na vrátnici poradí stejně jako vždy v minulosti. Na místě jsem ale byla lehce zaskočena skutečností, že vrátnice zmizela a jediné informační středisko je na chirurgii. Existovala šance, že tam stejně jdu, tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem odtamtud nakonec byla odeslána na kliniku chorob kožních a pohlavních(na zcela jiném konci areálu).
Po vstupu jsem si během pár okamžiků připomněla některé neduhy českého zdravotnictví-pacienti odevzdaně čekající dlouhé minuty až hodiny než na ně přijde řada, sestřičky v lepším případě pořvávaly na pacienty přes chodby, v tom horším je seřvávaly za to, že s sebou nepřinesli pero(můj případ), nebo si dovolili přistoupit k objednávacímu okýnku aniž byli vyzváni(opět já).
Samotný zákrok trval asi 15 minut, což bylo super, nebolelo nic, paní doktorka byla skvělá. Jen mě zaskočilo několik detailů - souhlas se zákrokem a zároveň i to, že jsem byla seznámena se vším, co zákrok obnáší, jsem podepisovala kus před tím, než jsem se s doktorkou vůbec potkala. Podrobné seznámení se se zákrokem proběhlo víceméně v průběhu výkonu(kvůli mým zvědavým otázkám) a ve většině po něm. Při zákroku jsem zcela nesmyslně musela být vysvlečená do spodního prádla, což dávalo smysl u horní části těla, ale ne u dolní a i při té čtvrthodině mi byla dost zima. Na vytahování stehů se se mnou domlouvali zatímco jsem se polonahá potácela k židli s věcmi, všechno ve spěchu, neb do sálu už vcházela další pacientka. Atd.
Ke své hrůze jsem se dozvěděla, že se operovaná místa(to zní lehce jako hyperbola) nesmí minimálně týden namočit. Nějak jsem to možná tušila, ale nechtělo se mi věřit, že bude potřeba si týden, tedy celých 7 dní nemýt vlasy. Jsem asi příliš cimprlich, ale je to pro mě dost utrpení. Vyhýbám se lidem(díkybohu angína mi pro to dala legitimnější důvod, jinak bych se musela ke své malichernosti přiznat) a nevycházím z domu.
Což mě vede k úvaze o tom, kdy jsem naposledy za posledních řekněme 5 let vydržela víc než 3 dny bez umytí vlasů, makeupu, vyjití z domu atd. Asi jsem víc závislá na výdobytcích civilizace než jsem si myslela.

Screw up

Didn´t use my brain at all. Wasn´t thinking. What´s happening to me?
And the sad part is that even though I screwed up real bad, it still felt amazing to just not think, switch off the controlling voice inside of my head. Which is not right.

Halloween

Když člověk vyrůstá v Česku, Halloween ho moc nepoznamená. Nezvykne si vyrábět/kupovat kostýmy(s přibývajícím věkem se zvyšuje drasticky i míra sluttiness), nezvykne si vyřezávat dýně, nezvykne si na divoké Halloweenské večírky. I když na ty se ještě zvyká docela snadno, to spíš ty kostýmy mě ničí.
Když někdo neví, jak být sexy, jak má vybrat kostým, jehož jediným účelem je bytí sexy? A co hůř, i když ho vybere, jak ho má na sobě mít a reálně vypadat sexy(není nic horšího než žena v sexy šatech, která je v nich viditelně nesvá)? A jak má takový člověk jít na večírek, kde se sexy/slutty Haloween costume očekává?

Kdyby si webové stránky pomatovaly špatná hesla, které člověk zkusil před tím správným, a pak je vyzkoušely na jiné stránky, které stejná IP navštívila, asi by se dost snadno hackli do mnoha účtů. Just a thought, I am not an IT person.
Dating is tough. What if you find that someone you thought could be the one is just a random person who is not very interesting and laughs at really stupid jokes in a really stupid movie?
I miss the sunny weather of the past few days.

The Rules?

Supposedly there are The Rules when it comes to dating. Being a weirdo, I have never really learned to obey them or to play other games in a relationship. (Maybe that is the reason why I am not in one.) But what if you start dating someone who sticks to them. Should you start behaving like these rules are the code of behaviour?
The silliest rule so far encountered is the three day rule - apparently if a guy likes a gal and they had an amazing date, he is still not supposed to call her until after 3 days. I don´t really get this need to show how much you DON´T care. And yes, I am aware that men are supposed to be the hunters and need the thrill and mystery and conquest, but it is just stupid to me. Either you like someone and want to know him/her better, see them again, or you don´t...
(And maybe this view on The Rules will result in me being a crazy cat lady.)

Sometimes the world seems to be cruel, harsh and depressing to live in. Sometimes you get so used to the misery that you don´t even notice it anymore. But from time to time, there is this moment when you just don´t feel that way. And with your eyes open you are able to see that life can also be amazing, exciting and definitely worth living.

Všechno jinak, všechno stejně

Zázrakem se podařilo získat další kredity a přece jen studuji. Ale asi dost nejsem schopná dodělat bakaláře během jediného roku(získat přes 80 kreditů, napsat bakalářku, udělat státnice..)
I did not lead anyone on.
However I broke my moral code and it makes me wonder if there is any point in sticking to it from now on. If it means that I would be a hypocrite or if I would be stupid not to try to uphold the values that I think are right.
Jebe mi z takové pitomé události, jako výměna karty. Proč proboha?! A proč to musí být na jednom konkrétním místě v republice?!

In one day I got kicked out of school, probably lead someone on(still not sure if I actually just did that or not), disappointed my parents and myself, failed to eat a thing, sent a dozen desperate emails to people from my faculty trying to find someone willing to give me a chance to pass an exam from a course I have not attended, got an angry email from one of the teachers at our school who was insulted that I even asked him, and who thinks I am a cheating immoral person. And I actually started thinking about the advise my mum gave me yesterday: "You are a beautiful girl, use it!" I don´t even know how...

A year gone by

Přesně před rokem jsem se taky učila na zkoušku v tomhle bytě. Ale skoro všechno ostatní je jinak. Nikdy bych si nemyslela, že rok zmizí tak rychle. Přijde mi, jako by se všechno stalo včera a ne před dlouhou dobou(možná to patří ke stárnutí, ten pocit, že čas ubíhá stále rychleji..).
Regrets? Some.
Time? Lost.
Mood? Much better now than a year ago.
But my wisdom teeth have somewhat grown.

Po měsíc a půl dlouhém pozorování se odvažuji vyslovit hypotézu - dělnící, dřevorubci, řemeslníci a stavaři mají šestý smysl. Vždy, když nemůžu v noci spát a potřebuji se dospat, začnou už před sednou ráno budovat. Vždy, když se chci učit, začnou buď vrtat do panelu nebo (jako třeba celý dnešní den) řezat asfaltový chodník pod našimi okny. Je sice trochu sebestředné si myslet, že jejich speciální schopnosti jsou cílené na moji maličkost, avšak tato hypotéza je podporována četnými pozorováními a přesným načasováním dělníku, které nemůže být náhoda.

U konce s dechem

Ač jsem na tomto Godardově filmu nakonec nebyla, jeho název se mi líbí. Možná proto, že přesně tak se aktuálně cítím. Ale to půjde. Jen musím kromě pochopení principu vylepšit schopnost memorování kvan termínů.

Fear

Můj bratr mi vyprávěl příhodu, kterou považoval za vtipnou. Měla bych možná zdůraznit, že můj bratr je vysoký s dlouhými dready a lehce děsivým obličejem. Typ hocha, který je sice strašně hodný, ale padesátileté spořádané dámy by si k němu v metru nesedly. No a jednou v noci šel z metra a před ním šla nějaká slečna. Měli stejnou cestu a můj bratr považoval za vtipné jít za ní jakoby ji pronásledoval. Takže když si všimla, že za ní jde nějaký dreadatý člověk s kapucí v pozdní noční hodině, a zrychlila, tak zrychlil taky. Když zpomalila, tak zpomalil taky. Až došla ke svému vchodu(ke stejnému, kde bydlí můj bratr) a hledala klíče. Byla vyděšená k smrti a bratr přišel, vytáhl svoje klíče a řekl: "S dovolením..", otevřel si a pak řekl: "uvidíme se ve výtahu." Slečna prý vypadala na infarkt a nebyla se schopná pohnout. Nedivím se jí.
Mně stačila mnohem méně děsivá příhoda včera večer. Myslela jsem si naivně(asi jsem přecejen venkovské děvče či co), že jít nakoupit do Tesca na Andělu je v pohodě i v 11 večer. Bohužel jsem si neuváženě stoupla do fronty, která byla sice nejkratší, za to v ní přede mnou stál opilý muž mluvící s ruským přízvukem, který kupoval flašku vodky. Chtěl se se mnou ve frontě bavit, ale já jsem se s ním nebavila, dokonce si začal myslet, že ani nemluvím česky. Pak odcházel, ale rozmyslel si to a počkal na mě. A začal mě pronásledovat, chodil za mnou, okolo mě, mluvil na mě. Řekla jsem mu, že se s ním nechci bavit a ať mě nechá být. A on mi zastoupil cestu, začal mi bránit v jití pryč a začal na mě křičet, co si myslím, že udělám. Jestli zavolám policii jako malé dítě, jestli si myslím, že mi to pomůže.. Jestli jsem tak blbá a myslím, že nějaká ochranka ho zastaví. Přiznávám, že tak vyděšená jsem asi v životě nebyla..

The ultimate test of a prospective relationship is a kiss. If you don´t feel anything he is really just a friend, if you feel something, well, you are beyond friends.
But what if you decide to kiss him and you feel nothing but he feels something. It gets you much deeper into shit than you have been before. So, should you try kissing him, when you are not sure?

Being sure

I don´t trust people when they are 100% sure. The more certain they are, the less certain I am that they are right. And vice versa - if they are not sure, I am. Why is that? I just don´t know..

Ignorance

Moments when I think about my ignorance:
1-When a Muslim woman in niqab laughed, I realized that I had had the image of "poor opressed woman who has to cover herself" buried so deep in my brain that I had expected her and every other Muslim woman never to laugh or be happy. How prejudicial of me!
2-When people few years younger than me talk about some TV show I don´t know. And I start thinking that maybe "I am too old for this stuff". That maybe if I walked into a room full of teenagers, I would be "the old one".. And it seems kinda funny that I am even thinking that way at 21.
3-When I am unable to get what is so fabulous about some movie or a book. Like One Hundred Years Of Solitude which I was unable to finish or Amarcord which I just did not like.

The rain that washes away all dirt. Brings serenity and silence. Clears everything. And then you see. Or do you?
I feel like I am in between chapters, in the empty space between worlds. And I cannot see what is the future holding for me.
How can you ever move on, when you feel anchored in the past? And when from time to time the rope you have been tied to tries to bring you closer. You struggle, you push forward with all your strength, but you are not sure it is gonna be enough.

"This is how it works
you´re young until you´re not
you love until you don´t..."(Regina Spektor, On The Radio)


Never before did I need to make a decision so hard. Hmm. And the funny thing is that this is the same thing that comes kick me in the back every once in a while - should a decision be based on the heart or the mind?

Možná bych měla být větší pesimista ohledně lidské přirozenosti.
Možná bych měla být typ člověka, který říká lidem okolo, že někdo jiný je svině.
Možná bych měla najít způsob, jak lidmi manipulovat.
Možná bych měla přesvědčit sama sebe, že mstít se dává smysl.
Možná bych měla přestat se snahou odstranit bariéry okolo sebe, ale naopak je přidávat.

When academically failing I try to motivate myself to do better. But when I am failing even at that I just feel like giving up. Even when I studied for something, I am still not able to do great. Is it the fact that I am not intelligent enough? Or is it laziness? Or what?! I am pissed at myself. Sinking into depression. What´s wrong with me?

Manželka jak se sluší a patří?

V domění, že jako správná česká hospodyně bych neuspěla, jsem se rozhodla ovládnout recepty jako knedlík, svíčková, omáčky atd. Začala jsem hned tím prvním - babiččin 50 let starý recept na houskové knedlíky(nekynuté, se sněhem z bílků) miluju, a tak jsem vydyndala návod na přípravu. Zatím cvičím správný poměr sněhu ke krupici a délku vaření, dosavadní výsledky nejsou špatné, ale prostor pro zlepšení jistě je.
Když jsem babičku o svých pokrocích víkendu v Olomouci informovala, začala rozvíjet jeden ze svých monologů, tentokrát na téma, co správná hospodyně uměla a věděla. Nějak se časem dostala k tomu, jak se ona ptala své matky(mé prababičky), jak je to s tou postelí, že před svatbou je to fuj a po je to svátost manželská. Na dotaz prý moje prababička reagovala okřiknutím, že je taková nemravná a že to má určitě od těch doktorů(babička byla zdravotní sestra), že ti jsou zvířata, a následným útěkem z místnosti. Tak by mě zajímalo, kdo zkazil tu celou generaci dnešních žen, že se nejen ptají, ale i konají.

Compulsive behaviour

I find that sometimes it is just hard to stop. If it is easy to do something and you have already done it in the past, why not do it again? Even when you know it is not what you are supposed to be doing. Like eating fries, making out with a jerk, watching a bad movie you secretly like, reading gossip online even when your mother taught you that people reading gossip are bad, wasting your time on FB, seeing the world in black and white etc.. Why is it so easy to judge other people but very hard to change our own behavioural patterns?

Feeling old

Sounds paradoxical when 21 year old person says she is feeling old. Or does it? There is so much to do, so little time. And now and then you stop for a moment and think about your choices. Things you did and you shouldn´t have, things you should have done and you didn´t, things that could have been different. What matters is if at the end of the day you are left with regrets or hope. So which one is it?

Memory loss

I don´t know what is wrong with me. I realized that lately there are pieces missing in my memory(no, it is not alcohol related) and that had never happened before. Usually when I focus I can find lost stuff just by remembering exactly where and when I last had it. My memories sometimes go as far as describing the exact clothes other people wore, the weather on a particular day or what kind of food I ate. But now I am not able to remember doing even the simple things. Has my brain given up? Or is it just a part of getting older and eventually senile?

When one realizes how close one is to getting kicked out of school, it is definitely time to freak out. Am I that dumb? Or that lazy? Or both? Will knowing that I cannot fail motivate me enough? I just want to slap myself hard enough to wake up from this weird state of mind that is lasting for somewhat a year and a half now.

Deal breakers

Is a bad kisser non-negotiable? Can you teach a guy how to kiss? Just two questions that popped up in my head at the end of a date with a really great guy when he kissed me. Hmm.

Should I stay or should I go?

When faced with an important dilemma I used to remain undecisive for as long as possible, wait until one of the choices was no longer available and thereby avoid making it. My new me is different. Or is it?
At least three options where to live next year. Number 3 is actually not an option, since my mother creates terrible atmosphere of stress and panic and even if she didn´t, moving back to one´s parents would be a step backwards that I am not willing to make.
But it is really hard to decide between number one and two, knowing whether you should choose one friend or another.. Whether to stick to the devil I know rather than taking a leap of faith and live with someone with possibly better kitchen hygiene habits. It is not about emotions(well it is, but it should not be), it is about me. Do I want to live with someone who makes me feel guilty or who makes me feel comfortable but aim lower? Important questions for which I have not yet figured out an answer.

Thinking about people

What defines whether we are a good person or a bad one? Is it the way we treat our friends and family or is it the way we treat our mere acquaintances or even enemies?
If the former - what if your friend behaves nicely enough to you but thinks you are a fool or a loser and does not trust your judgement one bit?
If the latter - are people obliged to be nice to everyone? Do you have to smile and be polite to people that are rude to you? Do you have to try to find common ground with everyone?
On the other hand it cannot work like my tribe good, the other tribe bad, let´s stab them in their backs, right?
Which makes me think that the boundaries can never be clear. And even when you figure them out for yourself, they will never match the boundaries that other people have created for themselves. In the end - situations necessarily lead to a mess, especially when someone judges others without applying the same standards to herself/himself.

Sometimes, usually late at night, you start thinking.

A i když se často ukáže, že logika byla založena na vyšším příjmu alkoholu, v daný moment se vám jeví jako absolutně dokonalá. Máte pocit, že věci se vyjasní a vy vidíte jasně. Ne? Tak aspoň já se tak občas cítím.

Příhoda aneb někteří muži jsou ještě víc nepochopitelní než jiní

Dějství prvé: Noční tramvaj před více než rokem, velice pohledný Korejec studující medicínu a hrající v nějakém orchestru univerzity Karlovy či co se dává do řeči s Češkou jedoucí domů díky šílenci snažícímu se jim oběma vnutit pozvánku na vernisáž výstavy. Půl hodinu společné cesty se baví, jeden by řekl, že přeskočila nějaká jiskra. Korejec se loučí a vystupuje.
Dějství druhé: Asi o dva tři měsíce později před menzou na Albertově. Češka jde zrovna pozdě na cvičení s povinnou docházkou, když v tom někdo volá její jméno. Ukazuje se, že pohledný Korejec obědvá ve výše zmíněné menze, neb měl přednášku v přilehlé budově lékařské fakulty. Tentokráte se zeptá na telefonní číslo, které je mu poskytnuto, neb se oné Češce líbil už v tramvaji a litovala, že se s ním nemá jak potkat. Češka odchází na cvičení s velkým úsměvem.
Dějství třetí: Češka následující týden nepozorovaně kontroluje mobilní telefon, aby zjistila znovu a znovu, že Korejec se neozval.
Dějství čtvrté: O pár měsíců později zazvoní telefon a Češce volá Korejec, který je zjevně zmaten a spletl si číslo. Or did he? Každopádně se pouze omluví za to, že vyrušoval a zavěsí.
Dějství páté: Dnes okolo jedenácté večerní přijde Češce od Korejce smska dotazující se, zda jí o telefonní číslo požádal už v oné tramvaji, když se potkali poprvé.
Češka dochází k závěru, že mužům nerozumí a Korejcům už vůbec ne.

When you get used to living with pain, you are surprised when it s suddenly gone.

Krása je ve všech věcech okolo. Taylor kdysi řekl, že štěstí je stav mysli nezávislý na věcech, kterých člověk dosáhl, které se dějí okolo. A tehdy jsem si myslela, že to je blbost. Vždyť přece potřebujeme něčeho dosáhnout nebo třeba být s někým, koho milujeme, abychom mohli být šťastní. Čím dál víc ale přicházím na to, že měl/má pravdu. Těšit se na blbosti, vidět v nich krásu, mít z nich radost. Slyšet písničku, jejíž slova jako báseň vyprávějí příběh, někdy i ten můj. Koupit si vanilkové aroma do kávy nebo třeba proužkované podkolenky. Vidět úplně růžové auto jak se proplétá šedí na Barandovském mostě. ... Krása.

Men are full of shit. Everybody lies.

Začínám chápat, proč ženy hrají hry a muže všelijak testují. Možná, že jen tak jde najít těch pár, kteří nekecají, a odlišit je od zbytku. Hmmm. Jenže občas i zpětně jde jen těžko zjistit, kdo konkrétně byl/je ten jerk. Má smysl snažit se přijít na to, kdo si vymýšlel? Kdo je ta svině?
A někdy vám lže i kamarádka, což už je hodně špatné. Měla by zůstat kamarádkou? Co už nejde odpustit a co ještě ano?

If in real life the only reason to be in a relationship is reason, something is wrong. If in real life you have the rare luck and find someone who loves you back, it is never enough and in the end there is always something that fucks it all up.
It would be really nice if fairy tale endings happened to actual people. People who live around me. It would surely help me stay an optimist.

Kdyby se váš život měl sestříhat do traileru na film(maximálně 2 a půl minuty), co by v něm bylo? Kolik by v něm bylo lidí, kolik událostí, kolik zlomů? Jaké by bylo jeho poselství? Kolik knih, filmů nebo hudby vás utvářelo? Kolik bylo vlastních všeměnících zážitků? Co dělá lidi tím, kým jsou?

1-start being decisive
2-figure out what you want
3-find your motivation
4-learn how to fight for it

Too bad I only got so far as step number 2. How do you start being motivated?

Modern culture has scientific studies for all sorts of questions. We know how many things are harmful to our health, in fact we sometimes get a feeling that we should rather stop living because anything we do/eat/choose is somehow damaging. But then we carry on living in the very same way we know is harmful. My heart has to be seriously damaged due to the vast amounts of caffeine that I have drunk over past years and yet I love coffee so much I am not going to stop drinking it any time soon. Am I carefully balancing the pros and cons of another cup or am I just being stupid?

Crappy TV shows
- surprisingly enough they sometimes stumble upon a piece of wisdom.
- you can switch off when watching them.
- are a guilty pleasure.
- unfortunately exist.

"...when someone tells you that they somehow stopped missing you, you're pretty much screwed no matter what you say."

OK, enough, here comes the end of mourning. I am going to stop being sad and start being awesome instead.

Night time questions

Through pain and suffering we grow, but we do not want to get hurt or be hurting. Is personal growth the silver lining of break ups? And if so, is it enough to make us not regret that the relationship with somebody we loved has ended? How long are you allowed to grieve before you become pathetic? How do you move on? Yes, it would be nice to move on to someone else, but how to manage that when you do see less than few people worth falling for? And even if you did manage that - will you ever heal completely?

Foreign dreams

Lately I have been having all those weird dreams. They are usually easy to decipher - but I do not like what they are suggesting. Things that I thought are burried in the past, that have nothing to do with who I am now. Some are things that I know are still occupying my brain but I wish they were not. How to make my brain stop having dreams? And on the other hand - do I really want to stop dreaming?

My blog obviously became the it-place for nonsensical comments:-D Whatever.


When you figure out who you are and who and what you want in your life, things surprisingly do not get any easier.:-(

Since I am unable to describe my feelings, I buried myself in textbooks and music. I especially like this one song(for some reason I cannot get it out of my head): http://www.youtube.com/watch?v=0Agxi21STJY&feature=related

So many things are on my mind right now. How certain someone number 1 has not been an act of revenge or torture but how I genuinely loved him. How I am quite confused about my feelings right now. How I changed over past few months. And if that change was bound to happen or if it was caused by meeting certain someone number 2. How can you ever figure things out? Paradoxes in life are huge - you do not want to be in a relationship and you meet someone who does and when you want to be in a relationship you meet someone who does not. Damn.

Můj malý mor

Zkouškové je velice specifická část roku. U mě se projeví hlavně tím, že na jeho začátku provedu velký úklid(abych se ještě nemusela začít učit, potřeba to dřív nebo později bude). Na začátku každého studijního úseku je potřeba zkontrolovat, co se stalo na facebooku(když se teď k němu nějakou dobu nedostanu, budu se přece učit), přečíst nové maily a titulky zpravodajství aspoň na 4 serverech(BBC, aktualne, ihned, idnes). Pak se možná i podaří dokopat mou maličkost k tomu, abych otevřela prezentaci popřípadě nahrávku přednášky a pustila si to, když v tom si uvědomím, že musím někomu na něco odepsat(nebo cokoliv podobného), a tak se vracím zase na začátek. Nebo je třeba si udělat něco k jídlu, zajít nakoupit, najít, který telefon si koupím, zkontrolovat, že jsem poslala do Kataru vše, co jsem měla, zjistit jestli svěřenci poctivě pracují na argumentech do Kataru.. Největším nepřítelem není učení, ale má vlastní lenost. Jak s tím bojovat?

Avatar

Dnešní plán na návštěvu kina se zpočátku nevyvíjel dobře. Při spuštění projekce Avatara vyšlo najevo, že se jedná o dabovanou verzi. Fakt, kterýžto Aničku, Michala a mě znechutil natolik, že jsme jeli do jiného kina. Tam už jsme se pohodlně usadili a ten skoro tříhodinový spektákl si užili, někteří více, někteří méně.
Můj problém v 99% filmů je ten, že si nedokážu film užívat a místo toho přemýšlím nad tím, jestli je dobrý střih, hudba a jestli herci hrají dobře, jestli se dá děj hodnotit jako originální apod. V některých z těchto ohledů bych asi Avatara neměla ráda - děj je jedno cliche za druhým(recenzenti to označují za archetypální příběh, asi se chtějí vyhnout pojmu cliche), hudba je občas špatně přiřazená - víte, co se stane jen kvůli ní a to není dobře.
Proto jsem překvapila sama sebe, když jsem dokázala svoji hodnotící část tak ve třetině filmu vypnout a začala jsem si ho opravdu užívat. Ano, je tam jedna cliche situace za druhou, ale to nebrání tomu, aby se člověk ponořil do děje, začal se bát o Na´Vi a fandil jim, prožíval romantiku příběhu páru, proti kterým stojí celý svět(so cliche:-D), cítil radost z létání..
Cameron možná natočil příběh, který tu už mockrát byl, ale natočil ho líp než kdokoliv jiný.

Bilanční

Nový rok vede spoustu lidí k hodnocení toho, co se za ten minulý povedlo/nepovedlo, jak moc se člověk změnil. A přestože mi v roce 2009 bylo poprvé doopravdy zlomeno srdce, byl to asi zatím nejlepší rok. Změny, které proběhly, proběhly ve většině k lepšímu, přestala jsem být malou holkou s utkvělým pocitem, že nejsem good enough. Jedinou věc bych tomu poslednímu roku vyčetla - jak si sakra Ježíšek může myslet, že už jsme s bráchou za věkem, kdy chceme velký stromeček a hromadu dárků pod ním?

Bad Romance?

What if two people who have been wounded deeply by someone they loved fall for each other. And what if they are from two different countries, cultural backgrounds..? Should they just give up on the idea of a relationship from the very beginning or try to build something that may very likely end up hurting them again?
Where is our threshold, when does the number of times you have been hurt begin to be too overpowering, when do you stop trying and give up?
I do not want to sound bitter or pessimistic. Those are legitimate questions. I kinda ignore them at the moment, do not want to know the answers. But those questions do exist. And we may all have to face them. So even when you spend the day by trying to get your loved one the soup he wants or realize how much in love you are - do you see those questions haunting you?

Ač jsem normálně spíš na rock nebo věci jako Depeche Mode, nemůžu si pomoct, ale tohle je nakažlivé!
http://www.youtube.com/watch?v=ACm9yECwSso

Když mi kamarádka cítila potřebu mobilem sdělit, že jí do kuskusu dali hodně sýra a pořádně tlustá kolečka okurek, měla jsem sto chutí zakřičet něco jako Get a life! nebo Začni už sakra řešit nějaké pořádné věci! Jenže pak mi došlo, že každý řešíme nějaké voloviny, které nám na rozdíl od ostatních lidí příjdou podstatné. Koho zajímá jaké to je být ve vztahu nevztahu, snažit se kamarádit s bývalým nebo jak se mi líbil poslední speciál Doctor Who.. Takže od teď raději mlčím a snažím se pochopit, proč je tloušťka koleček okurky zásadní.

Tak by mě zajímalo proč se vždycky všechno děje v pozitivních nebo negativních blocích. Buď najednou všechno nevychází a vy máte pocit, že se svět hroutí, nebo, jako třeba teď, najednou jedna věc za druhou dopadá skvěle. Obzvlášť poslední dva až tři dny:-) Jen se zbývá děsit příchodu dalšího negativního bloku:-D

Murakami quotes I like

"Pain is inevitable. Suffering is optional."
— Haruki Murakami

"I dream. Sometimes I think that's the only right thing to do."
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"But I didn't understand then. That I could hurt somebody so badly she would never recover. That a person can, just by living, damage another human being beyond repair."
— Haruki Murakami

"...There are ways of dying that don't end in funerals. Types of death you can't smell."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"With each passing moment I'm becoming part of the past. There is no future for me, just the past steadily accumulating."
— Haruki Murakami

"Love can rebuild the world, they say, so everything's possible when it comes to love."
— Haruki Murakami

"No mistake about it. Ice is cold; roses are red; I'm in love. And this love is about to carry me off somewhere. The current's too overpowering; I don't have any choice. It may very well be a special place, some place I've never seen before. Danger may be lurking there, something that may end up wounding me deeply, fatally. I might end up losing everything. But there's no turning back. I can only go with the flow. Even if it means I'll be burned up, gone forever."
— Haruki Murakami

"I may be the type who manages to grab all the pointless things in life but lets the really important things slip away."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"And it came to me then. That we were wonderful travelling companions, but in the end no more than lonely lumps of metal on their own separate orbits. From far off they look like beautiful shooting stars, but in reality they´re nothing more than prisons, where each of us is locked up alone, going nowhere. When the orbits of these two satellites of ours happened to cross paths, we could be together. Maybe even open our hearts to each other. But that was only for the briefest moment. In the next instant, we would be in absolute solitude. Until we burned up and became nothing"
— Haruki Murakami (Sputnik Sweetheart)

"We knew exactly what we wanted in each other. And even so, it ended. One day it stopped, as if the film simply slipped off the reel. "
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"two people can sleep in the same bed and still be alone when they close their eyes"
— Haruki Murakami (Hardboiled Wonderland and the End of the World)

It was as if my whole life revolved around trying to judge the right point in a conversation to say goodbye."
— Haruki Murakami (Blind Willow, Sleeping Woman: 24 Stories)

"Unfortunately, the clock is ticking, the hours are going by. The past increases, the future recedes. Possibilities decreasing, regrets mounting."
— Haruki Murakami (Dance, Dance, Dance)

"Being with her I feel a pain, like a frozen knife stuck in my chest. An awful pain, but the funny thing is I'm thankful for it. It's like that frozen pain and my very existence are one.
The pain is an anchor, mooring me here."
— Haruki Murakami (Kafka on the Shore)

"I wondered if she was trying to convey something to me, something she could not put into words - something prior to words that she could not grasp within herself and which therefore had no hope of ever turning into words."
— Haruki Murakami (Norwegian Wood)

"We might have ended up happy. But we´d already passed that point. That possibility was sealed up, frozen solid. And it would never open up again."
(Blind Willow, Sleeping Woman)

Post-break-up remedies

When somebody you love breaks up with you it always hurts. But what do you do, when you cannot be angry at that person(or anyone else for that matter), you lose the ability to cry after few days, you simply do not know, how to deal with all the emotions that are deep inside of you? Staying in and eating ice cream(in my case substituted with vinegar crisps) did not work and going out, drinking heavily and partying did not help either. SO what now? Being this deeply sad is exhausting me and I certainly cannot carry on with this insomniac lifestyle..

I had spent several days thinking about the question bothering many people and very popular topic for debates(although contenwise these debates usually suck) - Is it better to love and lose than never love? And I finally reached a conclusion - of course it is better to love and lose than never love. And the best option of all is to love and never lose:-D