Reálně ale u pokladny naúčtovali cenu o kus vyšší - 152 Kč a nějaké drobné. Při reklamaci se ale paní, jménem tuším Libuše, místo omluvy rozhodla ukázat, zač je toho loket. Zavedla nás ke stojanu a agresivním hlasem nám vysvětlovala, že "různé druhy" znamená pouze červená a fialová, že dole na stojanu jsou malé cedulky, kde jsou rozepsané ceny pro jednotlivé barvy, že se prostě na zakoupené zboží nevztahuje akce atd. atp. A mnoha dalšími způsoby z nás místo omluvy dělala voly. Wtf? Ukázalo se, že pokud by platily malé cenovky na spodní straně stojanu, nebylo by reálně jediné zboží, na které by se vztahovala horní obří cenovka. Díky neuvěřitelné vytrvalosti a odhodlání A., za které si zaslouží obdiv, Tesco paní nakonec byla nucena uznat chybu a vrátila rozdíl cen. Na omluvu byste však čekali marně.
Dalo by se říct, že se mohlo jednat o ojedinělou záležitost a optimiticky jsem měla tendenci si to myslet, dokud jsem v neděli v Tescu na Lukách nenarazila na velmi povědomou situaci.
Zde si na velké ceduli nad stojanem můžete všimnout ceny 29,9 Kč.
Zato na malých cenovkách dole je na jedné 54,9 Kč a na druhé 44,9 Kč.
Podobná situace je k vidění i zde:
Nahoře 19,9 Kč, dole 24,9 Kč.
Ani jedno ovoce jsem si nekoupila, ale optimista moc nejsem. Rozhodně už ale vím, že velkým cedulím nevěřit a pídit se po malých.
Děsí mě, že toto může být cílená a bohužel i velmi účinná strategie. Obchodník může počítat s tím, že účtenky kontroluje málokdo a že kvůli pár korunám se půjde hádat jen pár lidí. A z těch to většina vzdá, když jim bude Tesco paní dávat jednoznačně najevo, že jsou pitomci, a dělat z nich veřejně voly.
Základní poučení tedy je (a za vulgarismus se omlouvám): nenechat si srát na hlavu a bojovat s nimi o každou korunu. I když je to směšná suma, Tesco si ji nezaslouží dostat za nic.
