Další debatní turnaj je za námi

Po delší pauze, kterou mé ego potřebovalo ke vzpomatování se z loňské prohry(nebo aspoň předstírání, že to stačilo), jsem se opět vydala na středoškolský debatní turnaj. Třebaže jsem se v roli trenérky národního týmu mohla cítit jako velký boss, tento pocit se nedostavoval. A tak jsem prostě a jednoduše strávila víkend jako rozhodčí, který bez obalu kritizuje, a jako alkoholik/vysokoškolák, který konzumuje každou noc do pozdních večerních/brzkých raních hodin. Už mě to nějak zmáhá, a proto to všechno léčím zimním spánkem.

Náprava

Po předchozím velice optimistickém postu se navracím ke své obvyklé depresi a skepticismu. Jeden kamarád mi říkal, že se dřív stresoval ze zkoušek. Pak s tím přestal, ale po čase se začal stresovat z toho, že se nestresuje. Pak ale i to přešlo a teď s ním nic nehne. A já se obávám, že na sobě začínám pozorovat stejný průběh, ale ve velice zrychlené verzi. Aktuálně se totiž stresuji z toho, že se nestresuji ze zkoušky, což může být důsledek toho, že když jsem se z nich stresovala a měla pocit, že nic neumím, nakonec jsem dostala jedničku. Obávám se ale, že zítra už zkoušejícího neoblbnu.