Odjezd, směr Korea

Hmm zvláštní je, že mám spoustu místa jak v kufru tak v batohu. Nevím jestli jsem úspornější než loni když jsem jela do Walesu, ale přijde mi to podezřelý. Mám pocit, že jsem určitě milion věcí zapoměla... Chjo, hlavně ať stihnu vlak, jinak by to byl pořádnej průser.Hmm loučím se s Českem a odjíždím... Pá Pá

Weird

Někteří lidi mají prostě štěstí na magory. Včera jsem se asi hodinu a pul bavila na icq s člověkem, kterej mi nechce říct, kdo je... Je to divný bavit se s někým, kdo vás zná a vy jeho pravděpodobně taky, ale přitom netušíte, kdo to je. Mohl by být kdokoliv... Hmmm Zvláštní pocit, jako by byl člověk pod lupou, zkoumaný neznámým člověkem, kterej se vám dostal příliš blízko k tělu...
Dřív jsem strašně nesnášela, když někdo za větou psal místo jedné tečky tři. Vlastně to pořád trochu nesnáším, i když to sama dělám docela často. Nechává to za větou imaginární prostor na přemýšlení, naznačuje to, že to, co člověk chtěl říct nemá jedno určité místo, kde to přestane. Ale je to všechno až moc neurčitý.

Kukurukuku

Zit bez svých rodičů je nádhera, i když je to jenom na tři týdny. Žádné hádky kvůli hovadinám, žádnej bordel, jenom relax a pohodička. Škoda jenom, že se ta Korea tak moc blíží, chtělo by to ještě tak měsíc... Válela bych se na sluníčku, abych nebyla tak bledá(ženská na pitevně si myslela, že plánuju omdlít, i když to byla moje přirozená barva), dohnala svoje šílené absence, i když možná by to dopadlo naopak jejich zvýšením o sto procent, ale hlavně bych nemusela řešit kdo se kdy a kam bude stěhovat.
Zajímalo by mě jestli i v Koreji budu potkávat tolik magorů, úchylů nebo bezdomovců kolik jich potkávám tady. Akorát tam asi budou mít oblek, hmmm.

Tři, dva, jedna, nic

Hm, nejsem vtipná a ani nemám důvod mít blog, jen jsem chtěla napsat Lucy nudný comment a chtělo to po mě registraci, hmm...