Co mě zaujalo na Americe

Navzdory nekonečnému opakování mantry, že v Americe se nedá žít dlouhodobě a Evropa je lepší, jsem z USA měla docela dobrý pocit. Všechno mi přišlo takové svobodnější, jako že všechno je možné. Jen existují díky té svobodě větší extrémy, jinak řečeno větší nerovnost.

Soucit s chudými
Možná to jen v USA víc vidím, ale lidi velmi často dávají peníze bezdomovcům, dají jim jídlo, které si zjevně nesli domů na večeři apod. Ten osobní kontakt a prožívání soucitu s lidmi mi přišel patrný i ve velkých městech. Nějak to cítím i v jejich zvyklostech se zpropitným. Automatické dávání pár dolarům kdekomu, kdo je servis a tím pádem pravděpodobně moc nevydělává, mají lidi hluboce zažité.

Zvláštní záchodové zvyklosti
Záchody mají obrovské škvíry okolo dvěří, takže člověk v pohodě má oční kontakt s lidmi, kteří prochází okolo. Fotobuňkami ovládané splachování pod vámi xkrát spláchne, protože je divně nastavené, ale když by spláchnout mělo, najednou je nejlínější na světě. Toaletní papír je jednovrstvý, tenoučký a trhá se, nedá se tedy pořádně ani odrolovat, protože se spíš přetrhne, než se otočí role. Plus je typicky jeden unisex záchod na opravdu velký establishment, kde by v Evropě byly aspoň 2+2 záchody, plus separé pro zaměstnance.

Jídlo
To je kapitola sama pro sebe. Levné jídlo může být po pořádných porcích a i docela dobře chutná, ale zdravé není ani trochu. A to, co bych považovala za dvě velké porce, je zjevně porce jedna. V lepších restauracích jsou porce rozumně velké a jídlo kvalitní. Ale být chudý američan, asi není na výběr nic jiného než jíst hrozné věci. To je asi důvod, proč je tu spousta tlustých lidí, ale zas je oproti tomu vymezená úplně jiná sociální skupina. Fit nadlidi, což je asi norma mezi městskými úspěšnými liberálními vzdělanými lidmi.

Slušnost
Všechno je prosím madam a děkuji madam a můžu vám nějak pomoct. Až na výjimky to lidi říkají při každé příležitosti a děkují si za kdejakou blbost. Je to možná až přehnané, ale zase ve srovnání s nimi mi pak připadá, že jsme v Čechách takoví nějací obhroublí.

People are set in their ways. Not just theirs, but also their parents´.
You don´t want to admit it, noone does. Yet finally, there is the inevitable sign that you have not been able to escape it. And you emulate the behaviour you have seen many times and considered wrong. You see it happen in yourself and others. And you don´t like it one bit.