On gold diggers or what happened to me a month ago..

When on a date with a foreigner one gets all sorts of weird comments. Czech people feel like when the person is not able to understand them, they can say whatever they want. Anything goes. But what really got me was the following situation.
We were sitting at a table with his friends(American and Spanish) and their Czech/Slovak girlfriends. What surprised me was the fact that the girlfriends spoke in Czech/Slovak only, did not even bother to try to be a part of the general conversation. And what they discussed struck me even more - they were stating their reasons for hanging out with Americans - possibly getting a green card, going on fancy dates, having a rich boyfriend(they presumed that any American is rich), getting English lessons for free etc. None of them even mentioned actually liking the guy. One girl used to go out with one American and when they broke up she found another one to go out with. Not because he was handsome, intelligent and/or funny, but because he was from the States.
I didn´t get it at all and I had not been more ashamed of my fellow Czechs in a long long time..

What should a relationship look like?
Weird, that I should even be asking that question. I should have that all figured out by now, right? But I don´t. Is the relationship supposed to make you feel relaxed, make you not worry about anything, make you be able to not think and just enjoy yourself? And is it enough if you´re getting all that without feeling deeper emotional connection, without really getting to know the person and the person getting to know you, without feeling that tiny little bit of admiration that you need to be able to love that person?
Which makes me wonder about the need to define a relationship. What if you realize that you no longer need or even want to know the label that fits best? Because you don´t want it to be a relationship anymore and at the same time you don´t want to be the slut that does not need the thing to be exclusive or is not able to make the man make the commitment. I would call that the trap of modern times. It is no longer considered immoral to be casual but people will still judge you and think less of you if you do that.

Debata mě naučila, že definice jsou zcela zásadní. Ať už člověk začíná cokoliv, měl by se ujistit, že je všem zúčastněným jasné, co jednotlivé pojmy znamenají, co je co. Jasné definice často působí v debatě problém, jeden má pocit, že význam je jiný, než jak ho bere druhý.. Ve vědecké práci, v debatě a u spousty dalších věcí je i proto potřeba udělat ve věcech jasno a nastavená pravidla k tomu ve své podstatě každého nutí. Kéž by to pokaždé bylo tak jednoduché.

Sníh ve městě?

Spousta lidí nemá rádo sníh ve městě, především asi proto, že se mění ve břečku rychlostí blesku. Když se ale zadaří a zároveň se sněžením příjde ochlazení, sníh netaje, netvoří se mokrá břečka, ale spíš hromady sněhu, kterými se je potřeba brodit. Na domech, stromech a všude okolo zůstává krásný sněhový koberec, jako v nějaké zimní pohádce. And I just can´t get enough!

Things I like that I also consider cheating

When a song I love appears in a movie I am watching and it makes me like the movie much more.
When I eat 7 of my grandmas dumplings after I have found that I lost weight.
When I sleep in instead of going to a lecture.

"Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhou po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu." Kundera
Proč nikdo nepředpokládá opak? To, že by žena mohla mít problém usnout s mužem a to dokonce i takovým, kterého má ráda. V každém správném cliche je to muž, který zanechává usnuvší ženu a vytrácí se, ale co když je to naopak? Co když žena ne nechce, ale skoro nemůže spánek sdílet?

Malichernosti

V běžném životě se člověk čas od času setká poprvé se situací nikterak vyjímečnou, která ho stejně určitým způsobem zaskočí. Na doporučení šílené doktorky Dany Diamantové(dermatoložky) jsem se o prázdninách konečně odhodlala nechat do sebe říznout a rozebrat kousky sebe aka odstranit tři znamínka. Objednala jsem se tedy na zákrok, což bylo možné nejdřív za 4 měsíce. Ok, tak tedy za 4 měsíce. Nic tak dlouho dopředu sice neplánuju, ale když to muselo být.
V úterý jsem se vydala do nemocnice v Olomouci na tento v podstatě banální zákrok. Nebyla jsem si jistá, jestli budou mé kroky směřovat na chirurgii nebo na kožní, ale doufala jsem, že mi na vrátnici poradí stejně jako vždy v minulosti. Na místě jsem ale byla lehce zaskočena skutečností, že vrátnice zmizela a jediné informační středisko je na chirurgii. Existovala šance, že tam stejně jdu, tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem odtamtud nakonec byla odeslána na kliniku chorob kožních a pohlavních(na zcela jiném konci areálu).
Po vstupu jsem si během pár okamžiků připomněla některé neduhy českého zdravotnictví-pacienti odevzdaně čekající dlouhé minuty až hodiny než na ně přijde řada, sestřičky v lepším případě pořvávaly na pacienty přes chodby, v tom horším je seřvávaly za to, že s sebou nepřinesli pero(můj případ), nebo si dovolili přistoupit k objednávacímu okýnku aniž byli vyzváni(opět já).
Samotný zákrok trval asi 15 minut, což bylo super, nebolelo nic, paní doktorka byla skvělá. Jen mě zaskočilo několik detailů - souhlas se zákrokem a zároveň i to, že jsem byla seznámena se vším, co zákrok obnáší, jsem podepisovala kus před tím, než jsem se s doktorkou vůbec potkala. Podrobné seznámení se se zákrokem proběhlo víceméně v průběhu výkonu(kvůli mým zvědavým otázkám) a ve většině po něm. Při zákroku jsem zcela nesmyslně musela být vysvlečená do spodního prádla, což dávalo smysl u horní části těla, ale ne u dolní a i při té čtvrthodině mi byla dost zima. Na vytahování stehů se se mnou domlouvali zatímco jsem se polonahá potácela k židli s věcmi, všechno ve spěchu, neb do sálu už vcházela další pacientka. Atd.
Ke své hrůze jsem se dozvěděla, že se operovaná místa(to zní lehce jako hyperbola) nesmí minimálně týden namočit. Nějak jsem to možná tušila, ale nechtělo se mi věřit, že bude potřeba si týden, tedy celých 7 dní nemýt vlasy. Jsem asi příliš cimprlich, ale je to pro mě dost utrpení. Vyhýbám se lidem(díkybohu angína mi pro to dala legitimnější důvod, jinak bych se musela ke své malichernosti přiznat) a nevycházím z domu.
Což mě vede k úvaze o tom, kdy jsem naposledy za posledních řekněme 5 let vydržela víc než 3 dny bez umytí vlasů, makeupu, vyjití z domu atd. Asi jsem víc závislá na výdobytcích civilizace než jsem si myslela.

Screw up

Didn´t use my brain at all. Wasn´t thinking. What´s happening to me?
And the sad part is that even though I screwed up real bad, it still felt amazing to just not think, switch off the controlling voice inside of my head. Which is not right.

Halloween

Když člověk vyrůstá v Česku, Halloween ho moc nepoznamená. Nezvykne si vyrábět/kupovat kostýmy(s přibývajícím věkem se zvyšuje drasticky i míra sluttiness), nezvykne si vyřezávat dýně, nezvykne si na divoké Halloweenské večírky. I když na ty se ještě zvyká docela snadno, to spíš ty kostýmy mě ničí.
Když někdo neví, jak být sexy, jak má vybrat kostým, jehož jediným účelem je bytí sexy? A co hůř, i když ho vybere, jak ho má na sobě mít a reálně vypadat sexy(není nic horšího než žena v sexy šatech, která je v nich viditelně nesvá)? A jak má takový člověk jít na večírek, kde se sexy/slutty Haloween costume očekává?

Kdyby si webové stránky pomatovaly špatná hesla, které člověk zkusil před tím správným, a pak je vyzkoušely na jiné stránky, které stejná IP navštívila, asi by se dost snadno hackli do mnoha účtů. Just a thought, I am not an IT person.
Dating is tough. What if you find that someone you thought could be the one is just a random person who is not very interesting and laughs at really stupid jokes in a really stupid movie?
I miss the sunny weather of the past few days.

The Rules?

Supposedly there are The Rules when it comes to dating. Being a weirdo, I have never really learned to obey them or to play other games in a relationship. (Maybe that is the reason why I am not in one.) But what if you start dating someone who sticks to them. Should you start behaving like these rules are the code of behaviour?
The silliest rule so far encountered is the three day rule - apparently if a guy likes a gal and they had an amazing date, he is still not supposed to call her until after 3 days. I don´t really get this need to show how much you DON´T care. And yes, I am aware that men are supposed to be the hunters and need the thrill and mystery and conquest, but it is just stupid to me. Either you like someone and want to know him/her better, see them again, or you don´t...
(And maybe this view on The Rules will result in me being a crazy cat lady.)

Sometimes the world seems to be cruel, harsh and depressing to live in. Sometimes you get so used to the misery that you don´t even notice it anymore. But from time to time, there is this moment when you just don´t feel that way. And with your eyes open you are able to see that life can also be amazing, exciting and definitely worth living.

Všechno jinak, všechno stejně

Zázrakem se podařilo získat další kredity a přece jen studuji. Ale asi dost nejsem schopná dodělat bakaláře během jediného roku(získat přes 80 kreditů, napsat bakalářku, udělat státnice..)
I did not lead anyone on.
However I broke my moral code and it makes me wonder if there is any point in sticking to it from now on. If it means that I would be a hypocrite or if I would be stupid not to try to uphold the values that I think are right.
Jebe mi z takové pitomé události, jako výměna karty. Proč proboha?! A proč to musí být na jednom konkrétním místě v republice?!

In one day I got kicked out of school, probably lead someone on(still not sure if I actually just did that or not), disappointed my parents and myself, failed to eat a thing, sent a dozen desperate emails to people from my faculty trying to find someone willing to give me a chance to pass an exam from a course I have not attended, got an angry email from one of the teachers at our school who was insulted that I even asked him, and who thinks I am a cheating immoral person. And I actually started thinking about the advise my mum gave me yesterday: "You are a beautiful girl, use it!" I don´t even know how...

A year gone by

Přesně před rokem jsem se taky učila na zkoušku v tomhle bytě. Ale skoro všechno ostatní je jinak. Nikdy bych si nemyslela, že rok zmizí tak rychle. Přijde mi, jako by se všechno stalo včera a ne před dlouhou dobou(možná to patří ke stárnutí, ten pocit, že čas ubíhá stále rychleji..).
Regrets? Some.
Time? Lost.
Mood? Much better now than a year ago.
But my wisdom teeth have somewhat grown.

Po měsíc a půl dlouhém pozorování se odvažuji vyslovit hypotézu - dělnící, dřevorubci, řemeslníci a stavaři mají šestý smysl. Vždy, když nemůžu v noci spát a potřebuji se dospat, začnou už před sednou ráno budovat. Vždy, když se chci učit, začnou buď vrtat do panelu nebo (jako třeba celý dnešní den) řezat asfaltový chodník pod našimi okny. Je sice trochu sebestředné si myslet, že jejich speciální schopnosti jsou cílené na moji maličkost, avšak tato hypotéza je podporována četnými pozorováními a přesným načasováním dělníku, které nemůže být náhoda.

U konce s dechem

Ač jsem na tomto Godardově filmu nakonec nebyla, jeho název se mi líbí. Možná proto, že přesně tak se aktuálně cítím. Ale to půjde. Jen musím kromě pochopení principu vylepšit schopnost memorování kvan termínů.

Fear

Můj bratr mi vyprávěl příhodu, kterou považoval za vtipnou. Měla bych možná zdůraznit, že můj bratr je vysoký s dlouhými dready a lehce děsivým obličejem. Typ hocha, který je sice strašně hodný, ale padesátileté spořádané dámy by si k němu v metru nesedly. No a jednou v noci šel z metra a před ním šla nějaká slečna. Měli stejnou cestu a můj bratr považoval za vtipné jít za ní jakoby ji pronásledoval. Takže když si všimla, že za ní jde nějaký dreadatý člověk s kapucí v pozdní noční hodině, a zrychlila, tak zrychlil taky. Když zpomalila, tak zpomalil taky. Až došla ke svému vchodu(ke stejnému, kde bydlí můj bratr) a hledala klíče. Byla vyděšená k smrti a bratr přišel, vytáhl svoje klíče a řekl: "S dovolením..", otevřel si a pak řekl: "uvidíme se ve výtahu." Slečna prý vypadala na infarkt a nebyla se schopná pohnout. Nedivím se jí.
Mně stačila mnohem méně děsivá příhoda včera večer. Myslela jsem si naivně(asi jsem přecejen venkovské děvče či co), že jít nakoupit do Tesca na Andělu je v pohodě i v 11 večer. Bohužel jsem si neuváženě stoupla do fronty, která byla sice nejkratší, za to v ní přede mnou stál opilý muž mluvící s ruským přízvukem, který kupoval flašku vodky. Chtěl se se mnou ve frontě bavit, ale já jsem se s ním nebavila, dokonce si začal myslet, že ani nemluvím česky. Pak odcházel, ale rozmyslel si to a počkal na mě. A začal mě pronásledovat, chodil za mnou, okolo mě, mluvil na mě. Řekla jsem mu, že se s ním nechci bavit a ať mě nechá být. A on mi zastoupil cestu, začal mi bránit v jití pryč a začal na mě křičet, co si myslím, že udělám. Jestli zavolám policii jako malé dítě, jestli si myslím, že mi to pomůže.. Jestli jsem tak blbá a myslím, že nějaká ochranka ho zastaví. Přiznávám, že tak vyděšená jsem asi v životě nebyla..

The ultimate test of a prospective relationship is a kiss. If you don´t feel anything he is really just a friend, if you feel something, well, you are beyond friends.
But what if you decide to kiss him and you feel nothing but he feels something. It gets you much deeper into shit than you have been before. So, should you try kissing him, when you are not sure?

Being sure

I don´t trust people when they are 100% sure. The more certain they are, the less certain I am that they are right. And vice versa - if they are not sure, I am. Why is that? I just don´t know..

Ignorance

Moments when I think about my ignorance:
1-When a Muslim woman in niqab laughed, I realized that I had had the image of "poor opressed woman who has to cover herself" buried so deep in my brain that I had expected her and every other Muslim woman never to laugh or be happy. How prejudicial of me!
2-When people few years younger than me talk about some TV show I don´t know. And I start thinking that maybe "I am too old for this stuff". That maybe if I walked into a room full of teenagers, I would be "the old one".. And it seems kinda funny that I am even thinking that way at 21.
3-When I am unable to get what is so fabulous about some movie or a book. Like One Hundred Years Of Solitude which I was unable to finish or Amarcord which I just did not like.

The rain that washes away all dirt. Brings serenity and silence. Clears everything. And then you see. Or do you?
I feel like I am in between chapters, in the empty space between worlds. And I cannot see what is the future holding for me.
How can you ever move on, when you feel anchored in the past? And when from time to time the rope you have been tied to tries to bring you closer. You struggle, you push forward with all your strength, but you are not sure it is gonna be enough.

"This is how it works
you´re young until you´re not
you love until you don´t..."(Regina Spektor, On The Radio)


Never before did I need to make a decision so hard. Hmm. And the funny thing is that this is the same thing that comes kick me in the back every once in a while - should a decision be based on the heart or the mind?

Možná bych měla být větší pesimista ohledně lidské přirozenosti.
Možná bych měla být typ člověka, který říká lidem okolo, že někdo jiný je svině.
Možná bych měla najít způsob, jak lidmi manipulovat.
Možná bych měla přesvědčit sama sebe, že mstít se dává smysl.
Možná bych měla přestat se snahou odstranit bariéry okolo sebe, ale naopak je přidávat.

When academically failing I try to motivate myself to do better. But when I am failing even at that I just feel like giving up. Even when I studied for something, I am still not able to do great. Is it the fact that I am not intelligent enough? Or is it laziness? Or what?! I am pissed at myself. Sinking into depression. What´s wrong with me?

Manželka jak se sluší a patří?

V domění, že jako správná česká hospodyně bych neuspěla, jsem se rozhodla ovládnout recepty jako knedlík, svíčková, omáčky atd. Začala jsem hned tím prvním - babiččin 50 let starý recept na houskové knedlíky(nekynuté, se sněhem z bílků) miluju, a tak jsem vydyndala návod na přípravu. Zatím cvičím správný poměr sněhu ke krupici a délku vaření, dosavadní výsledky nejsou špatné, ale prostor pro zlepšení jistě je.
Když jsem babičku o svých pokrocích víkendu v Olomouci informovala, začala rozvíjet jeden ze svých monologů, tentokrát na téma, co správná hospodyně uměla a věděla. Nějak se časem dostala k tomu, jak se ona ptala své matky(mé prababičky), jak je to s tou postelí, že před svatbou je to fuj a po je to svátost manželská. Na dotaz prý moje prababička reagovala okřiknutím, že je taková nemravná a že to má určitě od těch doktorů(babička byla zdravotní sestra), že ti jsou zvířata, a následným útěkem z místnosti. Tak by mě zajímalo, kdo zkazil tu celou generaci dnešních žen, že se nejen ptají, ale i konají.

Compulsive behaviour

I find that sometimes it is just hard to stop. If it is easy to do something and you have already done it in the past, why not do it again? Even when you know it is not what you are supposed to be doing. Like eating fries, making out with a jerk, watching a bad movie you secretly like, reading gossip online even when your mother taught you that people reading gossip are bad, wasting your time on FB, seeing the world in black and white etc.. Why is it so easy to judge other people but very hard to change our own behavioural patterns?

Feeling old

Sounds paradoxical when 21 year old person says she is feeling old. Or does it? There is so much to do, so little time. And now and then you stop for a moment and think about your choices. Things you did and you shouldn´t have, things you should have done and you didn´t, things that could have been different. What matters is if at the end of the day you are left with regrets or hope. So which one is it?

Memory loss

I don´t know what is wrong with me. I realized that lately there are pieces missing in my memory(no, it is not alcohol related) and that had never happened before. Usually when I focus I can find lost stuff just by remembering exactly where and when I last had it. My memories sometimes go as far as describing the exact clothes other people wore, the weather on a particular day or what kind of food I ate. But now I am not able to remember doing even the simple things. Has my brain given up? Or is it just a part of getting older and eventually senile?

When one realizes how close one is to getting kicked out of school, it is definitely time to freak out. Am I that dumb? Or that lazy? Or both? Will knowing that I cannot fail motivate me enough? I just want to slap myself hard enough to wake up from this weird state of mind that is lasting for somewhat a year and a half now.

Deal breakers

Is a bad kisser non-negotiable? Can you teach a guy how to kiss? Just two questions that popped up in my head at the end of a date with a really great guy when he kissed me. Hmm.

Should I stay or should I go?

When faced with an important dilemma I used to remain undecisive for as long as possible, wait until one of the choices was no longer available and thereby avoid making it. My new me is different. Or is it?
At least three options where to live next year. Number 3 is actually not an option, since my mother creates terrible atmosphere of stress and panic and even if she didn´t, moving back to one´s parents would be a step backwards that I am not willing to make.
But it is really hard to decide between number one and two, knowing whether you should choose one friend or another.. Whether to stick to the devil I know rather than taking a leap of faith and live with someone with possibly better kitchen hygiene habits. It is not about emotions(well it is, but it should not be), it is about me. Do I want to live with someone who makes me feel guilty or who makes me feel comfortable but aim lower? Important questions for which I have not yet figured out an answer.

Thinking about people

What defines whether we are a good person or a bad one? Is it the way we treat our friends and family or is it the way we treat our mere acquaintances or even enemies?
If the former - what if your friend behaves nicely enough to you but thinks you are a fool or a loser and does not trust your judgement one bit?
If the latter - are people obliged to be nice to everyone? Do you have to smile and be polite to people that are rude to you? Do you have to try to find common ground with everyone?
On the other hand it cannot work like my tribe good, the other tribe bad, let´s stab them in their backs, right?
Which makes me think that the boundaries can never be clear. And even when you figure them out for yourself, they will never match the boundaries that other people have created for themselves. In the end - situations necessarily lead to a mess, especially when someone judges others without applying the same standards to herself/himself.

Sometimes, usually late at night, you start thinking.

A i když se často ukáže, že logika byla založena na vyšším příjmu alkoholu, v daný moment se vám jeví jako absolutně dokonalá. Máte pocit, že věci se vyjasní a vy vidíte jasně. Ne? Tak aspoň já se tak občas cítím.

Příhoda aneb někteří muži jsou ještě víc nepochopitelní než jiní

Dějství prvé: Noční tramvaj před více než rokem, velice pohledný Korejec studující medicínu a hrající v nějakém orchestru univerzity Karlovy či co se dává do řeči s Češkou jedoucí domů díky šílenci snažícímu se jim oběma vnutit pozvánku na vernisáž výstavy. Půl hodinu společné cesty se baví, jeden by řekl, že přeskočila nějaká jiskra. Korejec se loučí a vystupuje.
Dějství druhé: Asi o dva tři měsíce později před menzou na Albertově. Češka jde zrovna pozdě na cvičení s povinnou docházkou, když v tom někdo volá její jméno. Ukazuje se, že pohledný Korejec obědvá ve výše zmíněné menze, neb měl přednášku v přilehlé budově lékařské fakulty. Tentokráte se zeptá na telefonní číslo, které je mu poskytnuto, neb se oné Češce líbil už v tramvaji a litovala, že se s ním nemá jak potkat. Češka odchází na cvičení s velkým úsměvem.
Dějství třetí: Češka následující týden nepozorovaně kontroluje mobilní telefon, aby zjistila znovu a znovu, že Korejec se neozval.
Dějství čtvrté: O pár měsíců později zazvoní telefon a Češce volá Korejec, který je zjevně zmaten a spletl si číslo. Or did he? Každopádně se pouze omluví za to, že vyrušoval a zavěsí.
Dějství páté: Dnes okolo jedenácté večerní přijde Češce od Korejce smska dotazující se, zda jí o telefonní číslo požádal už v oné tramvaji, když se potkali poprvé.
Češka dochází k závěru, že mužům nerozumí a Korejcům už vůbec ne.

When you get used to living with pain, you are surprised when it s suddenly gone.

Krása je ve všech věcech okolo. Taylor kdysi řekl, že štěstí je stav mysli nezávislý na věcech, kterých člověk dosáhl, které se dějí okolo. A tehdy jsem si myslela, že to je blbost. Vždyť přece potřebujeme něčeho dosáhnout nebo třeba být s někým, koho milujeme, abychom mohli být šťastní. Čím dál víc ale přicházím na to, že měl/má pravdu. Těšit se na blbosti, vidět v nich krásu, mít z nich radost. Slyšet písničku, jejíž slova jako báseň vyprávějí příběh, někdy i ten můj. Koupit si vanilkové aroma do kávy nebo třeba proužkované podkolenky. Vidět úplně růžové auto jak se proplétá šedí na Barandovském mostě. ... Krása.

Men are full of shit. Everybody lies.

Začínám chápat, proč ženy hrají hry a muže všelijak testují. Možná, že jen tak jde najít těch pár, kteří nekecají, a odlišit je od zbytku. Hmmm. Jenže občas i zpětně jde jen těžko zjistit, kdo konkrétně byl/je ten jerk. Má smysl snažit se přijít na to, kdo si vymýšlel? Kdo je ta svině?
A někdy vám lže i kamarádka, což už je hodně špatné. Měla by zůstat kamarádkou? Co už nejde odpustit a co ještě ano?

If in real life the only reason to be in a relationship is reason, something is wrong. If in real life you have the rare luck and find someone who loves you back, it is never enough and in the end there is always something that fucks it all up.
It would be really nice if fairy tale endings happened to actual people. People who live around me. It would surely help me stay an optimist.

Kdyby se váš život měl sestříhat do traileru na film(maximálně 2 a půl minuty), co by v něm bylo? Kolik by v něm bylo lidí, kolik událostí, kolik zlomů? Jaké by bylo jeho poselství? Kolik knih, filmů nebo hudby vás utvářelo? Kolik bylo vlastních všeměnících zážitků? Co dělá lidi tím, kým jsou?

1-start being decisive
2-figure out what you want
3-find your motivation
4-learn how to fight for it

Too bad I only got so far as step number 2. How do you start being motivated?

Modern culture has scientific studies for all sorts of questions. We know how many things are harmful to our health, in fact we sometimes get a feeling that we should rather stop living because anything we do/eat/choose is somehow damaging. But then we carry on living in the very same way we know is harmful. My heart has to be seriously damaged due to the vast amounts of caffeine that I have drunk over past years and yet I love coffee so much I am not going to stop drinking it any time soon. Am I carefully balancing the pros and cons of another cup or am I just being stupid?

Crappy TV shows
- surprisingly enough they sometimes stumble upon a piece of wisdom.
- you can switch off when watching them.
- are a guilty pleasure.
- unfortunately exist.

"...when someone tells you that they somehow stopped missing you, you're pretty much screwed no matter what you say."

OK, enough, here comes the end of mourning. I am going to stop being sad and start being awesome instead.

Night time questions

Through pain and suffering we grow, but we do not want to get hurt or be hurting. Is personal growth the silver lining of break ups? And if so, is it enough to make us not regret that the relationship with somebody we loved has ended? How long are you allowed to grieve before you become pathetic? How do you move on? Yes, it would be nice to move on to someone else, but how to manage that when you do see less than few people worth falling for? And even if you did manage that - will you ever heal completely?

Foreign dreams

Lately I have been having all those weird dreams. They are usually easy to decipher - but I do not like what they are suggesting. Things that I thought are burried in the past, that have nothing to do with who I am now. Some are things that I know are still occupying my brain but I wish they were not. How to make my brain stop having dreams? And on the other hand - do I really want to stop dreaming?

My blog obviously became the it-place for nonsensical comments:-D Whatever.


When you figure out who you are and who and what you want in your life, things surprisingly do not get any easier.:-(

Since I am unable to describe my feelings, I buried myself in textbooks and music. I especially like this one song(for some reason I cannot get it out of my head): http://www.youtube.com/watch?v=0Agxi21STJY&feature=related

So many things are on my mind right now. How certain someone number 1 has not been an act of revenge or torture but how I genuinely loved him. How I am quite confused about my feelings right now. How I changed over past few months. And if that change was bound to happen or if it was caused by meeting certain someone number 2. How can you ever figure things out? Paradoxes in life are huge - you do not want to be in a relationship and you meet someone who does and when you want to be in a relationship you meet someone who does not. Damn.

Můj malý mor

Zkouškové je velice specifická část roku. U mě se projeví hlavně tím, že na jeho začátku provedu velký úklid(abych se ještě nemusela začít učit, potřeba to dřív nebo později bude). Na začátku každého studijního úseku je potřeba zkontrolovat, co se stalo na facebooku(když se teď k němu nějakou dobu nedostanu, budu se přece učit), přečíst nové maily a titulky zpravodajství aspoň na 4 serverech(BBC, aktualne, ihned, idnes). Pak se možná i podaří dokopat mou maličkost k tomu, abych otevřela prezentaci popřípadě nahrávku přednášky a pustila si to, když v tom si uvědomím, že musím někomu na něco odepsat(nebo cokoliv podobného), a tak se vracím zase na začátek. Nebo je třeba si udělat něco k jídlu, zajít nakoupit, najít, který telefon si koupím, zkontrolovat, že jsem poslala do Kataru vše, co jsem měla, zjistit jestli svěřenci poctivě pracují na argumentech do Kataru.. Největším nepřítelem není učení, ale má vlastní lenost. Jak s tím bojovat?

Avatar

Dnešní plán na návštěvu kina se zpočátku nevyvíjel dobře. Při spuštění projekce Avatara vyšlo najevo, že se jedná o dabovanou verzi. Fakt, kterýžto Aničku, Michala a mě znechutil natolik, že jsme jeli do jiného kina. Tam už jsme se pohodlně usadili a ten skoro tříhodinový spektákl si užili, někteří více, někteří méně.
Můj problém v 99% filmů je ten, že si nedokážu film užívat a místo toho přemýšlím nad tím, jestli je dobrý střih, hudba a jestli herci hrají dobře, jestli se dá děj hodnotit jako originální apod. V některých z těchto ohledů bych asi Avatara neměla ráda - děj je jedno cliche za druhým(recenzenti to označují za archetypální příběh, asi se chtějí vyhnout pojmu cliche), hudba je občas špatně přiřazená - víte, co se stane jen kvůli ní a to není dobře.
Proto jsem překvapila sama sebe, když jsem dokázala svoji hodnotící část tak ve třetině filmu vypnout a začala jsem si ho opravdu užívat. Ano, je tam jedna cliche situace za druhou, ale to nebrání tomu, aby se člověk ponořil do děje, začal se bát o Na´Vi a fandil jim, prožíval romantiku příběhu páru, proti kterým stojí celý svět(so cliche:-D), cítil radost z létání..
Cameron možná natočil příběh, který tu už mockrát byl, ale natočil ho líp než kdokoliv jiný.

Bilanční

Nový rok vede spoustu lidí k hodnocení toho, co se za ten minulý povedlo/nepovedlo, jak moc se člověk změnil. A přestože mi v roce 2009 bylo poprvé doopravdy zlomeno srdce, byl to asi zatím nejlepší rok. Změny, které proběhly, proběhly ve většině k lepšímu, přestala jsem být malou holkou s utkvělým pocitem, že nejsem good enough. Jedinou věc bych tomu poslednímu roku vyčetla - jak si sakra Ježíšek může myslet, že už jsme s bráchou za věkem, kdy chceme velký stromeček a hromadu dárků pod ním?