Vánoce

Rok se s rokem sešel a Vánoce jsou opět tady. Všichni máme být šťastní a veselí. Faktem je, že nakonec stejně většina z nás cití jenom vyčerpání, jsme vynervovaní z toho jestli to všechno stihneme, ti nerozhodnější z nás trpí traumaty z vybírání dárků a Vánoce - svátky klidu a míru - se kvůli výše zmíněnému mění ve vysoce výbušnou směs hádek a depresí.
Převapivé je, že přestože letošek byl první rok, kdy jsem neslavila Vánoce se všemi členy své rodiny(jen s její částí), jsem si je poprvé aspoň trochu užila.
Stresy z vybírání dárků sice proběhly, ale zbytek byl ve znamení relaxace a dělaní jenom toho, co jsem chtěla(no dobře uznávám, že to byl z velké části jen spánek:-))
S Luckou jsme splnily některé tradice, např. jsme házely botou nebo věštily budoucnost pomocí šálků(já vím, nejsou to takové uplně tradiční tradice). Nejvíce asi obvyklé představě vánočních obyčejů bylo krájení jablíčka na půl:-) a překvapení: ani jedna z nás neumře takže se i v příštím roce máte na co těšit:-)

Vídeň

Zápis by vydal skoro na knihu, takkže to zkrátím:
Vídeň byla skvělá. Skvělá až na pár detailů. Předně - nikdy nevěřte lidem, kteří se tváří, že ví... Ale hlavně mám další zkušenost s Českými Drahami, po které se budu asi vlakové dopravě vyhýbat jak jen to bude možné. Byla jsem seřvána prodavačkou za to, že jsem si dovolila posunout zeřízení na placení kartou o asi deset centimetrů. Vlak měl zpoždění-proč mě to nepřekvapuje? Po přejetí do Rakouska bylo zcela jasně vidět drastický rozdíl mezi českým a rakouským vlakovým personálem. Whatever
Kousalová nás jako obvykle zásobovala informacemi typu Evžen Savojský byl velice ošklivý a mezi lety xxxx-xxxx postavil Belvedér... Historická data a podobně "užitečné" informace sypala z rukávu a my byli zpraženi jejím Pohledem, pokud jsme si dovolili vyrušovat.
A po tomto zdrcujícím zkrácení mám vzkaz pro Terezu, jestli si tohle kdy přečte:
Není to v pohodě, jsem na tebe nasraná a nedovedu si skoro představit, že se přes to, cos udělala, kdy přenesu.

Fobie

Je spousta věcí, které mě děsí. Nedávno jsem přemýšlela o dvém duševním zdraví(nebo spíš jeho absenci) a napadlo mě udělat seznam mých obsesí. Naneštěstí by byl mnohem delší než předchozí příspěvek (Praha-3). Jen jsem vás chtěla oficiálně varovat, že pokud se někdy budu chovat absolutně nelogicky - je to možná způsobené některou z mých šílených fobií.

Praha-3

Posilněni bagetou z Panerie jsme se vydali na průzkum. Dobrá čajovna nás sice mohla hostit do půl desáté, nicméně vzhledem k tomu, že nesahá té olomoucké ani po kotníky, nezdrželi jsme se příliš dlouho. Naše návštěva byla zahájena sezením ve velice stísněném prostoru(když to řeknu já tak je to už něco) u krabice místo stolku hned za dveřmi, a tak jsme hladově koukali na všechny lidi okkolo a doufali, že některý z nich nakonec odejde pod tíhou našich zraků... První to vzdal jeden kluk s holkou a my tak pyšně zaujali jejich místo:-)
Dobrá čajovna v Praze se nedá ani trochu srovnávat s tou olomouckou. Nevím jestli bohužel(byla shitty) nebo bohudík(já chodím mnohem častěji do té olomoucké, takže mám vlastně štěstí že situace naní opačná)...
Bohužel ani Dobrá čajovna jakkoliv špatná nás nemohla hostit déle než do půl desáte, a tak jsme byli nuceni se vydat na strastiplnou cestu. Noc jsme strávili povětšinou pendlováním mezi Staroměstským a Václavským náměstím. Zakoupili jsme ještě nějaké energy drinky abychom přežili celou noc a vydali se na menší procházku po Kampě, před tím, než se zakopáme na několik hodin do už možná dříve zmiňovaného baru. Bohužel jak už jsem asi psala, bar byl obsazen čtyřprocentní menšinou, proti které jinak vůbec nic nemám, ale v tu chvíli jsem je chtěla všechny zabít. Znamenalo to totiž, že se musíme celý zbytek noci poflakovat po Václaváku. HURÁ:-)
A tak jsme tak nějakk hledali místo k přežití až jsme nakonec zakotvili v KFC. Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak šťastná v nějakém fast foodu. Naši společníci sice byli lehce hmm zvláštní... Nejvíce mě zaujal opilý Brit v dámském oblečení, paruce a se spoustou rtěnky okolo pusy(nikoli na...). Nakonec svou zadní částí těla rozmačkal společníkkovi večeři a následně se odporoučeli. Honza se po chvilce vrátil zcela zděšený a zničený ze záchodu a oznámi mi, že na pánských záchodech "byly porušeny přírodní zákony, třeba ten gravitační", což se projevovalo především(teď přemýšlím jak to napsat politicky korektně) produkty lidského trávicího procesu zahrnujícího střeva umístěnými na stropě oné místnosti. Následně jsme byli pobaveni dealerem, který prodával paní vzhledu zazobané matky sáček s jistým práškem přímo za okny KFC. Asi mu nedošlo, že by za okny mohl někdo sedět, nebo prostě nepovažuje prodej drog za něco s čím by se měl aspoň snažit předstírat snahu o bytí nenápadný.
Když už jsme nemohli sedět v KFC přesunuli jsme se do McDonalds, které ale bylo o dost úděsnější. Vymysleli jsme skvělý plán, který skoro neměl chybu - přečkáme zbytek času do odjezdu na pražském hlavním nádraží mezi bezdomovci. Ukázalo se, že přece jen nejsme tak geniální jak jsme si mysleli, a že nádraží je mezi (už si to asi nepomatuju přesně) 1:30 a 3:45 nebo tak nějak uzavřené. A tak jsme opět pochodovali po Václaváku. Dealeři na nás pomrkávali a usmívali se. ASi jim bylo jasné, že jsme v posledním tažení...
Nakonec jsme se vlaku dočkali, přestože jsem se už trochu obávala smrti umrznutím. Ve vlaku jsme velice rychle usli(nedivte se při tom jaké tam bylo teplíčko).
Po příjezdu do Olomouce jsem ale trochu byla překvapená množstvím lidí, které se v sobotu v osm ráno vyskytují ve městě.l. Sice jsem byla ve stavu schopném uvěřit čemukoliv, ale nakonec jsem přece jen byla schopná dedukce/indukce (nikdy nevím:D) a došlo mi, že je Open Day na Univerzitě Palackého. Ani to mě ale nezastavilo na cestě do postele:-)

Vasil

Dnes se ve škole objevil zajímavý text, kkterý považuji za hodný publikace na svém blogu. Nehejčíňákům sice asi mnoho neřekne, ale Hejčíňáci se snad pobaví...

Rudá pravda

Proč by se Mgr. Hana Vasiljevová měla stát prezidentkou ČR?

Šok! V nedávné době se objevily se spekulace o tom, že se chce Mgr. Hana Vasiljevová stát ředitelkou hejčínského gymnázia, ve skutečnosti však míří mnohem výš. To, že byla Mgr. Hana Vasiljevová vybrána jako kanditátka na prezidentku ČR, dalece přesahuje i ty nejodvážnější představy. Když předsedové všech politických stran oznámili, že se shodli na jediném kandidátovi, všem spadla čelist a mysleli si, že je nakazil nový virus. Realita byla jiná: „Vasil nás spasil!“ tvrdí Jiří Paroubek, kterému se výše jmenovaná podívala na zoubek. „Její znalosti biologie jsou šokující.Všichni ji milujeme! Je inteligentní, reprezentativního vzhledu, mladá a sympatická. Navíc umí skvěle anglicky. Nemohli jsme si vybrat lepší kandidátku, tvrdí se v kuloárech. Posílila by naše zemědělství tím, že by v první pětiletce zvýšila produkci krup o 150% a ve druhé dokonce o dalších 250%. Jen ona ví, jak správně vy(u)žít dotace z fondů EU.

Naše budoucí prezidentka pokračuje v Klausově doktríně a tvrdí: „Globální oteplování neexistuje a kdyby přece jen existovalo, tak je způsobeno globalizací, proto je jedinou účinou zbraní proti globálnímu oteplování vyvarování se konzumace produktů typu coca-cola, káva nebo úzkostlivé vyhýbání se řetězcům typu McDonalds a KFC.“ Navíc navrhuje vytvoření Červené knihy, která by obsahovala seznam zakázaných věcí. Tento dokument by měl být ratifikován všemi vládami a Valným shromážděním OSN v průběhu příštích týdnů. Pokud se tak nestane, Vasil vyhrožuje násilím. Viva la revolution!Budoucí prezidentka se staví zády multikulturnímu světu, který přináší spoustu konfliktů a násilí. Řekněme ne šíření amerického imperialismu! Při minulém zájezdu do rakouských Alp došlo ke klíčovému setkání s prezidenty zemí G8. S prezidentem Putinem se rychle seznámila a odešli za blíže nejmenovaný strom (byl to smrk). Následovalo její prohlášení: „Jen on je opravdový muž a ví, jak mě učinit šťastnou.“

ZLOMTE VAZ A VOLTE VAS!

(Tedy zatím ne, protože neexistuje přímá volba prezidenta… Taky se vám tak ulevilo? Ale co udělá Vasil, aby si ulevil? Vylije si zlost na studenty? A co na to Jan Tleskač?)

Připomínky zasílejte redakci na: vasilnasspasil@email.cz

Praha-2

Poté, co jsem se absolutně znemožnila na stanici Dejvická(viz předchozí post) jsme nakoknec vyrazili správným směrem a dorazili s mírným zpožděním na VŠCHT. Škola vypadala velice sympaticky - uvažuji o tom, že se tam na asi dva obory budu hlásit. Mají svůj vlastní pivovárek(bohužel ne pro studentské účely) a vyučující byli velice zajímaví - jednomu například chyběl kus ucha...
Zaměstnanci VŠCHT asi měli původně dobrý záměr a to pohostit nás obědem v menze, ale obávám se, že to zafungovala spíš jako mínus než jako plus. Maso bylo ještě podeševovitější než to z naší školní jídelny a místo brusinek byla u svíčkové jahodová marmeláda... Musí se ale nechat, že si mě naprosto získali tím, že měli v nabídce nápojů tonic, to se hned tak nepoštěstí.
Můj spoluvýletník Honza(mimochodem za celou akkci odpovědný) řekl svým rodičům, že má zajištěný nocleh a že se vrátí až další den ráno, což nás oba zavazovalo k noci strávené v Pražském centru. Byli jsme velice unavení už při prohlídce VŠCHT, ale nějaká velice laskavá slečna nám ukázala, kterým směrem je automat na kafe a my se posilněni vydali směr nádraží abychom zjistili jak jezdí v noci vlaky Praha-Olomouc. Paní v informačním okénku nám ochotně sdělila, že poslední jede o půlnoci. Honza ještě položil dotaz typu: "A pak první ranní jede kdy? Víte kdyby se nám ta prohlídka města protáhla..." Za což jsme si vysloužili podezřelý pohled.
V plánu bylo sightseeing, poté večeře, a pak jeden bar, o kterém Honza věděl, že má otevřeno až do pěti do rána(první ranní vlak jel 4:45) Když jsme se o notnou dobu později k onomu baru vypravili, vyšlo najevo, že pro tu noc jej má zamluvený nějaká soukromá akce - homosexuálové z celé Evropy se sjeli... Vzhledem ke kapacitě baru jich bylo odhadem tak pět set. To z nás učinilo bezdomovce, kteří hledali kam se vrtnout před odporným mrazem. Jak jsme uspěli se dozvíte už brzy. Musím běžet...

Praha-1

Vse vlastne zacalo skvelou session v cajovne ve ctvrtek. Skvele jsme pokecali s kamosema, pokourili dymku(vážně nás potěšilo když nám čajovna věnovala třetí jako pozornost podniku:D) a já šla spát až někdy v jedenáct. Nemohla jsem usnout(asi kvůli přemíře voňavého tabáku) a tak jsem nakonec spala jen asi dvě hodiny... Další den mě totiž čekala strastiplná pouť do Prahy na Den otevřených dveří VSCHT a vlak odjížděl už o půl šesté ráno. Asi si říkáte jak jsem to já, chronicky nedochvilný a ospalý člověk mohla zvládnout po dvou hodinách spánku, ale nějak se stal zázrak a já dokonce deset minut před odjezdem vlaku byla na nádraží.
Cesta se ale změnila v hrozný zážitek v moment, kdy jsme zjistili, že jediný relativně volný vagón nám ČD vyměnily za mrazák. Topení nefungovalo, ale jakožto ohleduplní lidé, nás průvodčí obdařili pěknou dávkou ledového vzduchu z klimatizace - asi aby nám pořádně zchladili nervy...
Po příjezdu do Prahy(s 45ti minutovým zpožděním) jsme byli natolik vymrazení, že jsem ještě asi hodinu poté necítila konečky prstů na nohách, což vzhledem k jejich malé vzdálenosti k hlavě a tedy krátké dráze jakéhokoliv impulsu je dosti dobrým důkazem o pohodlí cesty...
Má důvěra v mého cestovního společníka Honzu byla těžce otřesena ve chvíli kdy jsem zjistila, že on úplně stejně jako já nemá tušení, kde se VSCHT nachází. Jediné upřesnění bylo kdesi v Dejvicích... Ti z vás, kteří jsou již ostřílenými mazáky nebo se dokonce v Praze narodili a žijí tam delší dobu se nám ubohým vesničanům ve velkoměstě jistě již teď musí velice smát.
Shromáždila jsem veškerý potenciál svého mozku a zaměřila se na jedinou myšlenku - Dejvice. Můj orientační smysl mě nejdříve zrádně ponoukal zamířit směr jihovýchod, ale nakonec jsem přece jen našla stanici metra Dejvická a my byli aspoň na moment zachráněni...
Na konečné linky A jsme se ale opět odhalili jakožto vesničtí balíci. Sice jsem nejdříve rafinovaně chtěla využít informačního portálu města Prahy, který se nacházel přímo ve stanici, nicméně všechno bylo ztraceno ve chvíli, kdy jsem omylem stiskla kulaté tlačítko, pod kterým jak jsem později zjistila bylo napsáno operátor. Vytočila se informační linka a z panelu se ozval hlas. Byl velice hlasitý aby překřičel případné přijíždějící metro, což se ukázalo být dosti zrádné, vzhledem k tomu že metra oběma směry zrovna odjela a všichni lidé se tedy mohli skvěle bavit. Jak mi později matka(ostřílená Pražačka) se zděšením v hlase řekla: "snad jste se proboha na Dejvické neptali, kde je VSCHT?!" Bohužel opak byl pravdou a já se sveřepým výrazem ve tváři(dovedete si jistě představit jak to v mém podání vypadalo) jsem se onoho hlasu zeptala, kde je VSCHT. Cestující po mě vrhali divné pohledy ale já si připadala jako velice chytré děvče:D
Pokračování brzy:-)

Post about Prague coming soon:D

Brzy se zde objevi post o Praze, zatim jsem prilis zamestnana spankem - skoro 20 hodin s asi tri hodinovou prestavkou...
At zije VSCHT

Freedom of expression? NO WAY!

Vždycky jsem trpěla falešným dojmem, že žiju ve státě, kde nebudu trestaná za vyjádření názoru. Ale zjevně jsem se pletla. Důkazem byla dnešní hodina biologie. Něco co jsem považovala za absolutně nemožné se stalo pravdou. Ale co se divit, když je učitelka (jak to říct politicky korektně?) řekněme poněkud méně intelektově vybavena... Moji spolužáci i já jsme se stali svědky toho, jak agitace ve stylu Američani nás vyvraždí, dosazují nám prezidenta a můžou za špatnej kurz dolaru(pravděpodobně to dělají naschvál, nový černý pátek zasáhne jenom zbytek světa, oni maj asi nějakej zázračnej plán jak se tomu vyhnout), ovládla hodiny přírodovědného předmětu. Na její otázku, co my na to, jsem jí odpověděla, že tohle se snad nemá řešit v hodině biologie...(Možná se vám to bude zdát hnusné, ale v tu chvíli se ve mě vařila krev a na skladě bylo kromě tohohle už jenom vyliž si nebo dlouhá řeč na téma víš hovno blbko) Na mé poukázání na povahu biologie reagovala tak, že mě vyzkoušela na látku, kterou jsme ten den nově probírali(latinské názvy svalů). Překvapivě jsem dostala za jedna, její komentář mě ale dorazil. Kdybyste někdy v budoucnu toužili po tom abych podala excelentní výkon jednoduše mě naštvěte. Prý jsem pak nejlepší...
Je mi líto, ale nejsem ten typ člověka, kterej bude říkat, co chce slyšet, aby měl jedničku z biologie. Sice z ní chci maturovat, ale naštěstí stačí dostat za čtyři. Na vysokou mě vezmou na základě přijmaček. Tohle je snad poprvé, kdy si říkám, že je dobře, že nemáme britský systém školství.

Dalnice a CD again

O vikendu jsem měla to potěšení cestovat do Prahy a zpět. Tam jsem si užila řízení za větru, deště a sněhu, v zácpě a uzávěrách, uhýbání sanitkám(chvíle napětí jestli jsem uhla na správnou stranu byla docela strašná). Zpátky jsem využila služeb našich skvělých Českých Drah. Musím je pochválit, topení sice nefungovalo většinu cesty a my tak byli oblažování množstvím ledového vzduchu z klimatizace, ale je třeba říct, že několik momentů z jízdy fungovalo a to je pozitivum. Zastávku jsme si sice udělali asi čtvrthodinovou, abychom se pokochali lesy a lukami, zato byla jen jedna a tak jsme dojeli jen s desetiminutovým zpožděním. Jsem tedy velice spokojená...
V Praze jsem se poprvé pořádně občansky vyjádřila-jelikož jsem v posledních volbách ještě jakožto nezletilá nemohla volit, nezbývá mi než využít všech možných příležitostí k demonstracím a peticím. Chvíli jsem sice byla na pochybách jestli se najde nějaké shromáždění, kterého by se mohl účastnit normální člověk, ale nakonec jsem přece jen zjistila, že se nemusím přidat ani k anarchistům ani neonacistům, ale že mohu přidat na objemu pietnímu shromáždění. Jaké bylo mé rozladění, když jsem neviděla za celou tu dobu ani jediného nacistu. Jak ráda bych se do některého trefila dlažební kostkou, já, pacifistický člověk... Bohužel nebo vlastně bych spíš měla napsat bohudík vše proběhlo víceméně v klidu a já získala pocit angažovaného občana přispívajícího k demokracii:D Co vše dokáže jedna demonstrace...

Hrich

Pouzila jsem stejny zpusob nazvu jako ceska media poslední dobou. Titulek možná zajímavý nicméně článek neodpovídá. No doufám, že ty z vás koho název nalákal neodradí fakt, že jediný hřích, o kterém se hodlám zmiňovat je ten, že už jsem pořádně dlouho nenapsala žádný zápis na blog a tímto se to snažím napravit.
Přihodilo se od té doby spousta věcí, a proto bude tento zápis možná poněkud delší, než je vhodné nebo i únosné...
Především jsem se přestěhovala. Bydlím teď s jedním strašně milým a hodným človíčkem - Luckou Mackovou. Měla jsem šílený nápad, že se přestěhuji i s televizí, za což jsem těžce zaplatila, a to zničenýma zádama, rukama, modřinama na kyčlích a neschopností normálně chodit po dobu několika dní. Jediné štěstí je, že v mém novém bydlišti(učím se ho zvát domovem) je výtah, jinak bych se totiž denodenně musela tahat do šestého patra...
Bojím se jediné věci - že sousedé(moji novou spolubydlící nevyjímaje) zjistí jaký jsem blázen a budu si muset hledat nové bydliště, ale snad je vydržím klamat aspoň do konce školního roku:D
Ve škole jsem se kvůli své dlouhotrvající nemoci stala terčem vtipů, posměšků a rýpaní, ale všem jim hodlám vytřít zrak tím, že se začnu v ústavu objevovat pravidelně a na všechny hodiny. Někteří z vás(např. Nicol) možná budou v pokušení napsat mi, že jsem to dneškem moc neprokázala, ale na svou obranu musím říct, že pohřeb příbuzného mě ze školní docházky snad omlouvá...
O víkendu také proběhl debatní turnaj:-D Měl pouze dvě nevýhody - byl AŽ v Liberci, což pro nás z Olomouce znamené skoro pět hodin cesty, když máme štěstí(pro některé např. z Frýdku je doba strávená cestováním ještě větší). No a druhou nevýhodou jsou v Hotelu(dá se to tak nazvat?) Arena palandy, které byly zjevně projektované v Liliputanii neboť i tak malý člověk jako já(mám něco málo přes 160 cm) má problém se do postele vlézt. Z jejích rozměrů vyplývají i další obtíže jakožto složité povlíkání postele, nebo závažná hrozba v podobě kovových podpěr pro horní postel, které v případě rychlého probuzení rády potkají vaše čelo a udělají vám na něm velkou dlouhou jizvu. Naštěstí se zranění tohoto typu mezi debatéry zatím neobjevilo, a tak můžeme jen doufat, že stejné štěstí budou mít i další návštěvníci tohoto ubytovacího zařízení...
Ondra Krásný mi přislíbil, že sepíše nějaké postřehy o turnaji, takže doufám, že se jimi vy stejně jao já už brzy pobavíme a připomeneme si vtipné momenty.
Na závěr bych chtěla vyzdvihnout kvalitu debat, kterou jsem vzhledem k tomu, že šlo o první turnaj, vůbec nečekala:-) Už se těším na turnaj příští!!!

Nakupování

Nákupem pro své příbuzné se člověk naučí spoustu zajímavých věcí. Zjistíte, že kondolence mají mezi přáníma k narozeninám a ke svatbě, koupíte si o půl kila masa víc(přiznávám za to jsem odpovědná já, nebo spíš ten kluk za přepážkou neměl být tak pěknej:-D), najdete pečící papír, vyberete jedny sardlinky z padesáti druhů co mají apod. Je to docela dobrý lék na mojí nerozhodnost. Dokonce se doba, terou strávím v obchodě začala snižovat(místo půl hodiny stojím bezradně před regálem jen dvacet minut-vynásobte to množstvím regálů v hypermarketu a vyjde vám razantní zlepšení).
Nedávno jsem v Lidových novinách četla skvělý článek o tom jak funguje reklama, a tak jsem své nové znalosti zkusila uplatňovat v praxi. Vím, že jak maso tak zelenina jsou nasvícené, aby vypadaly líp. V reklamách na jogurty a v obrázcích na jejich obalech se místo jogurtu objevuje latex, díky praxi z pekárny vím jak se peče pečivo a jak je to s jeho recyklací(na úsek masa jsem nikdy neměla odvahu a tak stále mohu nakupovat...) Problém nastává ve chvíli, kdy si máte vybrat mezi spoustou výrobků, které neznáte, nerozumíte jejich složení a víte, že nevypadají tak jako na obrázku a rozhodně nejsou "nejčerstvější"...
Rozhodně nejlepším úlovkem včerejšího nákupu byly citróny, tkeré sice vypadají pěkně zvenku ale nevymačkáte z nich ani kapku. Hned dnes ráno jsem tudíž vyrazila do obchodu znova a to abych zakoupila jiné citróny. Jsem totiž vášnivý piják černého čaje s citrónem a cukrem a ráno se bez něj neobejdu...
Život je pes a nakupování nesnáším, mám z něj pokaždé depresi a jsem znechucena.
Pokud ale máte na kreditce pár milionů a nevíte, co s nima, můžete mi ji dát k dispozici. Myslím, že to bych svoji nechuť překonala:-)

Bydlení s rodiči

Hodně mladých Čechů v dnešní době bydlí u rodičů. Vyhovuje jim komfort. Někdo jim vypere, nemusí uklízet mají zajištěnou stravu... A přesně tyhle lidi asi nikdy nepochopim. U nás to vždycky fungovalo naopak. Rodiče chtěli abychom my bydleli s nimi aby oni měli zajištěný bezplatný komfort. Došlo to dokonce tak daleko, že nám vyčítali, že místo odpočinku o víkendu za námi musí pořád chodit a opakovat nám kolik toho ještě musíme udělat, abychom náhodou na něco nezapoměli. Nemoc byla někdy i omluvou z povinností uklízečky, kuchařky, zahradnice...
Bohužel už není. To jsem zjistila dnes, kdy za mnou matka přes moji angínu přišla a řekla mi, že mám jet sama nakoupit do Globusu. Já chápu, že se to zdá být triviální, ale pro člověka, který se stěží vyhrabe z postele je to skoro nadlidský výkon. Jí se nechce jet, tak co záleží na nemoci...
Už se těším až se odstěhuju a nebudu muset řešit věčné války se svou matkou. A vy nebudete zahrnování banalitami.:-)

Kundera

Doufám, že následujícím počinem ctrl c a ctrl v neporuším žádná autorská práva. Pro jistotu přidám i link odkud to je. Třeba mi odpustí...
http://mh.bmj.com/cgi/content/full/28/1/3
Vysvětluje proč se Nesnesitelná lehkost bytí jmenuje tak jak se jmenuje.
Na mém blogu se tento mnou nenapsaný text objevuje ze dvou důvodů: miluju Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí a je to určitě zajímavá úvaha.

This idea, which, according to Kundera, is as comic as it is ingenious, is that the weight of our being is inversely proportional to the growth of the population on the planet. Democritos represented 1/400,000,000 of humankind. Gombrowicz himself represented 1/2,000,000,000 of humankind. In this kind of arithmetic, says Kundera, each of us today weighs 1/6,000,000,000, and such lightness, which progressively reduces the weight of our being, starts becoming unbearable. From this perspective, because of the continuous growth of the population on the planet, we are condemned to a continuous (and potentially lethal) rush toward lightness. In fact, each of us would be confined to a smaller and smaller space, and condemned to a continuous loss of weight. As the clinical studies reported above also show, lightness may be physically unbearable, and may even put our own existence at risk.

CD-pokracovani

Tak nejak jste me vydesili:-D No sice je mozne se zabyvat resenim cele koncepce dopravy v cesku nicmene 1-si na to netroufam, protoze nevidim do olbrimiho podniku Ceskych drah(prestoze jenom napr. problem Pendolina jsem trosku zkoumala a musela po chvilce prestat, nebot jsem byla znechucena) 2-jsou veci, ktere drahy muzou vyresit i bez toho. Treba zapojovane vagony by meli zkontrolovat driv nez na nadrazi ve chvili odjezdu, zvlast kdyz se jedna o zavadu, ktera neni neobvykla. Jestli se jedna o soukromou spolecnost, tak ji stejne maji kontrolovat a ve smlouve by meli mit pokuty dostatecne vysoke na to aby takova spolecnost byla motivovana delat veci tak jak ma.
Nebo preplnenost vagonu-pripomelo mi to nasi lonskou cestu ze Zderazu. Muselo jim byt jasne ze pojede o dost vic lidi nez normalne. Cekali jsme na nadrazi hodinu, takze dostatek casu na pripojeni dalsiho vagonu meli taky. Nejaky v rezerve mit musi, ne? I kdyz u nich by se mozna nebylo cemu divit, kdyby tomu tak nebylo.
A ta pruvodci ve vlaku taky urcite byla vzhledem k jejimu vydesenemu hlasu, ktery k nam zaznival z reproduktoru ve vagonu. Na jeji obranu musim priznat ze by se mi taky nechtelo prodirat se preplnenym vlakem.
No overall cesta byla silena. A rozhodne lituju tech lidi, kteri si na rozdil ode mne(jsem vlastnikem kilometricke banky) museli priplatit za "vyssi kvalitu spoje EC".
Rozvijejte debatu dal! Budu se tesit:-)

CD

Jelikoz jsem se ctrnacteho zari stala oficialne danovym poplatnikem, citim se byt opravnena vyjadrovat k zavaznym otazkam jako napriklad pouziti mnou prispenych penez. Jelikoz nevim ci urednicky zadek se z nich bude mit dobre nebo ktery usek zbytecne drahe dalnice za ne bude postaven, jsem dokonce tak drza, ze se citim povinna vyjadrit k libovolnemu nesvaru. A to predevsim k Ceskym Draham. Ano, jsem si vedoma toho, ze od nich racionalne uvazujici clovek nemuze cekat nic nez pohromy. Ano, vim, ze jsem si uz mela zvyknout jezdit pozde(zrovna v mem pripade by to nemel byt problem, vim...). Ale prece jen me dozere kdyz uz potreti resi nebrzdici jidelni vuz hodinu a ve vlaku stravim misto tri hodin ctyri. CD mi zrejme chteji doprat to poteseni kochat se padesat minut Prazskym hlavnim nadrazim a jeho vuni, mackat se v preplnenem vlaku(vazne nikoho nenapadne, ze po prodlouzenem vikendu se bude vracet hromada lidi a mohl by se pridat vagon?), stat ctvrt hodiny v polich, byt utlacovana zadkem postarsi damy(ano, muj zadek se bal o svuj zivotni prostor) a nepotkat podle hlasu vydesenou pruvodci ani jednou za jizdu.
Sakra nechci uz dotovat tuhle silenou "spolecnost", ktera nedokaze snad nic udelat dobre. Vlastne jo, jedna vec se jim povedla, nakonec jsem zmozena, znechucena a nastvana dorazila do Olomouce. At ziji CD!

Starbucks

Pro ty z vás, kteří Starbucks neznají-jedná se o americký řetězec kaváren, který má snad brzo proniknout i do Česka. Stala jsem se lehce posedlou jejich kávou, která nemá chybu a je stejně dobrá v Cardiffu, Vídni nebo Soulu, ve kterém Starbucks najdete na každém kroku(příhoda: jednou jsme se domlouvali, kde se setkáme a kdosi řelk, že u Starbucks. Ti znalejší věděli, že v okolí hotelu jsou minimálně čtyři a proto následoval logický dotaz u kterýho? V tu chvíli se mi málem podlomily kolena štěstím... Ano, já vím, jsem strašná pipka)
Anyway, Lucka Macková mi dneska psala, že s Terezou sedí ve Švýcarským Starbucks a užívají si to.
Mám pro vás radu: Až budete někdy sedět ve Starbucks, tak mi nepište! It makes me jealous! Až bych vraždila!

Nedochvilnost jako fenomén

Jsem si plně vědomá své příšerné nedochvilnosti a omlouvám se za ni. Bohužel je to liška podšitá a zbavit se jí není tak snadné. Zkusila jsem snad už všechno: deset budíků nastavených na zvonění minutu po sobě(z těch drastičtějších) nebo jsem dooknce poprosila svou matku, aby mě probudila když nevylezu z postele(je ještě horší než já a zapomene že má dceru, která musí na osm do školy, tak mě budí třeba o půl osmé...), zkusila jsem jít spát v devět večer, dala jsem si dokonce k posteli špendlík a sůl. Zdá se vám to jako divná metoda? Vysvětlím. Když mi zazvoní budík mám vysokou tendenci ho zamáčknout a spát dál. Měla jsem tak i bláznivý nápad, že když si vytvořím určitý ranní rituál, tak třeba i vstanu. Měl spočívat v tom, že hned po zazvonění budíku si píchnu do ruky špendlík a do takto vzniklého podrážděného místa nasypu sůl, aby to pálilo. Sice bych pak asi neusnula, ale nakonec jsem tuto metodu odsoudila jako až příliš drastickou.
Bohužel žádný z mých plánů zatím nefungoval. Pokud nějaký máte napište mi ho, ráda ho vyzkouším. Věřím, že i vás sere(pardon) má příšerná nedochvilnost.

Plumlov

Kdo ví jestli si nědo všiml odmlky.
Jsem na Plumlově, podivném zámku na Moravě, kde dělám průvodce.
Tak se ještě nějakou dobu nebudu ozývat.
Užívejte si prázdniny:-)

Stávám se keště větším bláznem než jsem teď?

Nevím čím to je, ale jsem čím dál víc odtržená od reality. Snad je to léčitelný.
Existuje jeden film, o kterým byste rozhodně meli vědět. Pokud vás ale nezajímá můžete zbytek tohohle postu přeskočit...
Film se jmenuje True Lies. Videla jsem ho castecne v Koreji anglicky(bezel na jednom nasem oblíbeném kanálu) a částečně česky v Česku. Hraje tam Arnie a Jamie Lee Curtis. Je to buď strašně špatnej akční film nebo skvělá parodie akčního filmu, anebo možná obojí, kdo ví...
Arnie je tajný agent, který ale před ženou úspěšně předstírá, že je nudný obchodník s počítači a celých patnáct let mu to vycházelo. Jeho žena je dokonce tak znuděná, že se seznámí s obchodníkem s auty, který předstírá, že je tajný agent, aby ji dostal do postele. To Arnieho nasere(omluvte ten slovník) a dá ji sledovat. Když ji i obchodníka s auty chytí(zamaskovaní, aby ho nepoznala) obchodníka pustí a jí "naverbují" k tajné službě. Její první mise má být hraní šlapky, která má umístit zákazníkovi do pokoje štěnici. No a zákazník není nikdo jiný než její manžel, což ona neví. Ja je to možný ptáte se asi - je schovanej ve stínu a řekne jí ať mu tančí. Ze stydlivé puťky se stane tanečnice - posuďte sami:
http://www.youtube.com/watch?v=zKwoiL_NIdE&mode=related&search=
V zápětí jsou ale zajati teroristy a vyjde najevo Arnieho skutečná identita. A on se svojí ženou a dcerou zachrání svět.
Scény, které stojí za to:
Jamie Curtis jako šlapka
Arnie, který na konci jednou rukou řídí letadlo, jednou drží dceru, která visí z letadla, a tou třetí bojuje s teroristou
Kameře, která natáčí poselství teroristů(Amerika je hnusná) dojdou baterky
J.L.Curtis upadne samopal a postřílí všechny teroristy

Citace:
J.L.Curtis: Zabil jsi někoho?
Arnie: Jo, ale jenom ty zlý.

J.L.C.: Nic je nezastaví?
A.:Jedině my. Vem si tohle(podá jí zbraň)
J.L.C.: A kruci

Tolik nudný post o filmu, který se z mého nudného postu může jevit nudný, ale je vtipný a doporučuju ho, pokud se chcete zasmát...

LONG LIVE THE RADAR

Dřív jsem sice byla v otázce radaru v Česuk docela vlažná a neangažovaná, ale mám čím dál tím víc pocit, že argumenty proti němu jsou docela nesmyslný. A to obzvlášť ty, které tzv. odpůrci radaru používají.
Doporučuju se podívat na diskuzi o radaru, diskutující jsou Chytilová a Topfer...
www.ct24.cz/vysilani/?id=156171&datum=2007-07-16&porad=
Zvlášť bych zdůraznila taková základní fakta jakko že Chytilová skáče Topferovi do řeči a tyká mu, zatímco on jí vyká. To do formy.
Každý debatér si určitě udělá sám obrázek o její argumentaci.
Líbí se mi třeba pasáž:
Chytilová: Jsme ve válce? Otazník.
Topfer: Ano, tak samozřejmě, že jsme.
Chytilová mu skočí do řeči s výkřikem Nejsme ve válce.
Hmmm, ať žije slušnost a racionální debata s věcnýma argumentama...
Chjo, jen se na to podívejte a udělejte si obrázek sami...

Youth Forum

Tak jsem se vrátila z Youth Fora. Letos bylo v Česku, takže to nebylo zase tak daleko, i když já jsem si tu cestu krásně prodloužila:-D Turnaj byl v Třešti a Anton mě přemluvil, abych vstávala někdy ve dvě ráno a jela vlakem do České Třebové, tam přestoupila na bus a dojela někdy o půl deváté na místo, Problémem se ale ukázalo být, že díky úžasnému značení autobusových zastávek(je to asi speciální šifra, kterou znají pouze zasvěcení: např. pokud chcete jet busem směr Třeboň najdete zastávku na které je napsáno Ústí nad Orlicí...) mi bus ujel. Takže jsem v konečném důsledku cestovala asi osm hodin. Myslela jsem, že mi hrábne...
Úroveň první debaty mě překvapila. Začala jsem si myslet, že se to od Makedonie pohlo správným směrem, jenže zbytek debat byl jenom utrpení:-( CO už...
Jenom bych chtěla i coachovat ne jen rozhodovat, ale IDEA došla k závěru, že pokud mi není dvacet a nemám dokočenou střední, tak prostě nejsem vhodná...
No po asi šestihodinové cestě zpátky(Třešť-Praha-Olomouc) jsem docela ráda, že se můžu pořádně vyspat.

Bad day?

Prani k svatku jsem od svych rodicu vazne necekala. Ale kdyz matka o pul sedme vrazila ke mne do pokoje a nekolik minut na me rvala, jak si to jako predstavuju, ze jedu pryc(vedela to minimalne tyden dopredu), vazne jsem myslela ze budu vrazdit. Nejvtipnejsi moment dnesniho strasneho rana ale prisel ve chvili, kdy se zase vratila a pronesla neco stylu, tak vstan at se muzem domluvit.
Vazne mi jebne....
Prani k svatku od Nicol me pak uz totalne dorazilo. Ten kontrast rodicu, kteri si na to ani nevzpomenou me dojal. Ne, necekam, ze si vsichni budou pomatovat, kdy mam svatek, ale cekala bych, ze na me aspon nebudou o pul sedme rano bezduvodne rvat.

Sileny ridic?

Kdybyste nekde videli stribrneho Focuse a v nem holku co vypada spis na trinact nez na osmnact, tak to jsem ja:-) Ridim rada a nadmerne. Dokonce jsem zacala jezdit i s odpadkama autem. Nutno rict, ze to jsou odpadky tridene, a tudiz jsou kontejnery dal nez deset metru(vzdalenost nasi popelnice na směšný odpad). Nic to ale nemeni na tom, ze kdyz uz vydyndam na našich auto, zálibně s ním kroužím po Olomouci. Jsem asi blázen,že? Nic to ale nemění na tom, že jsem zamilovaná do řízení...
Je třeba ale udělat jasný rozdíl mezi mou láskou k řízení a schopností řídit. Ta bohužel není ještě úplně vypilovaná, především kvůli nedostatku příležitostí řídit (dostatek by podle mých maniakálních měřítek byl řídit 24 hodin denně). Ale těšte se, za chvíli ze mě bude pirát silnic!

Rano nebo noc?

Jet lag? Nevim, kazdopadne mam pocit ze jsem uplne vzhuru a to presto, ze je po pulnoci... Chjo. V Soulu je ted rano. Zvlastni je, ze pri ceste tam jsem mela pocit, ze na me posun nejak nepusobi. Ale mozna, ze vtomhle pripade je to zpusobeny spis moji nespavosti:-(
Nocni deprese, chjo. Pozitiva statu quo se hledaji těžko, ale řekla bych, že se mezi ně dá započítat třeba to, že žiju, nebo to, že řídím. To nezní nijak skvěle. Chjo. Doufam lidi, že se mojí depresi aspoň zasmějete.

Casovej posun?

Zjistila jsem zvlastni vec ktera me vede k tomuhle pokusu. Mam totiz takovy blize nedefinovatelny pocit ze se mi u zapisu zobrazuje jiny cas nez by mel takze tohle publikuju v 16:25 uvidime jak to dopadne:-D

Blog Addict

Jak uz Lucy napsala v jednom commentu stava se ze me blog addict. Cim se to projevuje?
1-Delkou zapisu - jak si muzete povsimnout predchozi dva jsou poradne dlouhe
2-Mnozstvim zapisu - Tenhle je tento den uz treti a asi budu pokracovat:-D

Here I am, back again

Tak uz mame zavazadla, teda aspon ja.
POkracovani minulyho postu:
Let do Vidne
Pred vystoupenim z letadla ze Soulu nam velice mila Korejska letuska rekla ze musime bezet abysme to stihli... Po silenym behu po letisti v Parizi(zase) jsme dobehli k te spravne gate kde ostatni zjistili, ze (nesnasim kdyz to nekdo rika) jsem mela pravdu a letadlo opravdu otevira check in az o hodinu a pul pozdeji nez melo odlitat. Hmmm... Let s Austrian Airlines byl urcite zajimavej nicmene jsem hned vytuhla takze ho vazne nemuzu hodnotit. Probudilo me az pristani ve Vidni:-D
Noc stravena na Videnskym letisti byla nezazivna a nastesti z velke casti stravena spanim na lavici v jedne ze zavrenych restauraci. Myslim ze bych mohla uspesne kandidovat na bezdomovce, pac to tak nejak vypadalo...
Cesta busem se Student Agency byla stejne dobra jako pred odletem, takze nas cekal uz "jenom vlak". Po tom co jsem dorazila domu jsem myslela ze mi jebne...nastesti tech skvelych tricet pet hodin cesty bylo uspesne za nama, takze jsem se uz nemusela desit zadnych dalsich hruz krome facing my lovely family.
Matka me nastesti behem spanku nebudila a tak jsem se probrala do sveta, ktery sice nebyl ani zdaleka dokonaly ale aspon brother-free

Zavazadla

Hmm tak nam nekde zasantrocili zavazadla:-D i kdyz ono se vlastne ani neni moc cemu divit, pri tom jaky je letiste Charles de Gaulla v Parizi bych se nedivila kdyby se ztratili i kdybysme nemeli zpozdeni a letadlo kterym jsme puvodne meli letet do VIdne nebylo rozbity... Ale kazdopadne je to vtipny, jenom doufam ze nam daj nejaky prachy, to by bylo vtipny:-)
Vsera po priletu jsem nejdriv chvili statecne vzdorovala spanku ale nakonec jsem precejenom usla. Puvodne to bylo mineno jako spanek na hodinku dve. Nakonec jsem se probudila ve trictvrte na pet. Byl to docela sok. Nejdriv jsem zkontrolovala jak to vypada venku, ale mohl to byt stejne tak usvit jako zapad slunce(pro ty bystrejsi:nedoslo mi ze v lete slunce zapada az nekdy po osme...). Znovu jsem se podivala na hodiny ktere hrde hlasaly 4:45 hmm, doslo mi ze kdyby bylo odpoledne bylo by tam asi 16:45 takze mi tak nejak doslo ze misto dvouhodinoveho spanku, jsem vytuhla na skoro patnact hodin... Strasne me boli hlava:-D Taky me napada ze v SOulu vlastne bylo 11:45 coz byl s Lucy takovy nas spolecny vstavaci cas nekolik tech poslednich dni.
Zcela nekulturne jsme se kvuli spani do pozde vykkaslaly nejprve na debaty potom i na uzasny kulturni zazitecek ze smlouvani na trzisti s doprovodem nasich milych hochu:-) Nejhorsi byl ten den pred odletem. Na finale se mi vazne vubec nechtelo ale nejak me tam Lucy dostala. PO "uzasne" veceri v nasem "uzasnem"hotelu jsme s Matejem, Lucy a Markem dopili, nebo spis skoro dopili tu flasku vodky(mandarinkove) kterou jsme zakoupili(nebo spis nas drahy trener zakoupil) v protejsi liquer store, a ktera se nakonec ukazala byt neprilis chutnou. Nastesti jsme ji prebili pomerancovym dzusem. V noci probehla druha a nastesti posledni z mych krizi na turnaji, a dekuju Matejovi ze se mnou az do ctyr do rana sedel na lavicce, kouril a pomahal mi:-) Musim se priznat ze jsem ze stredy na ctvrtek vykourila nejakejch sedm cigaret za coz se stydim, ale bylo to helpful...
Mimojine ale to ze jsem sla spat az ve ctyri znamenalo ze jsem spala pred odjezdem vsehovsudy dvehodiny, coz nebylo moc dobry, vzhledem k tomu ze pred nama byla dlouha cesta, na ktere nas necekal vubec zadny(Lucy), precejenom nejaky i kdyz velice nepohodlny(ja) anebo velice dlouhy(Sonya) spanek.
Let ze SOulu byl operated by Korean Airlines takze se hosi misto francouzek museli spokojit s Korejkami:-) Jidlo sice nebylo tak dobry jako s Air France nicmene kvalita letu byla minimalne stejne dobra ne-li lepsi. Rozhodne bylo na vyber z vice filmu(ja se koukala na In the land of women a Zodiac, Friends a HOuse) prestoze Milionar nam chybel...
Odlitali jsme s asi hodinovym zpozdenim, kvuli velkymu provozu, a taky jsme se zpozdenim, i kdyz jen asi pulhodinovym, prileteli.
Post bude pokracovat za chvili, muj hyperaktivni mozek ma prave chut na vanu:-)

Soul

Vyrazime do Soulu! Akorat ma Lucy kratke saty, ktere se prave rozhodla vymenit za neco vhodnejsiho na piknik:-) Nasla jsem skvelej park, doufam ze bude stejne dobrej jak vypada na mape... Marek je srab nechce se mu jit do Asijskych casti SOulu. K cemu to je byt v Asii a pohybovat se jenom po Evropsky/Americky vypadajicich castech? Hmm musim se priznat ze pres to ze chci jit do te "prave" Asie tak jsem taky trochu srab. Nektery jejich jidla jsou vazne divny, treba kimci(not sure about the transcription) jsem se ani neodhodlala zkusit. Ale neco je fakt dobry, treba ty nudle co jsme na Soul tour meli s Ondrou na pul byly dobry...
Skoda ze se za ctyri dny uz vracime, so far jsem videla prd:-(

AC

Nesnasim klimatizaci! A to strasne moooc, Korejci ji jsou posedli a je vsude, kde to jde. Takze je clovek permanentne vystaven odpornym skokum teploty. Venku je pres tricet a vlhko, v busech, skolach, hotelu apod. je vsechno klimatizovany na dvacet stupnu. V buse je to nejhorsi, klimoska vam tam fuci na hlavu... Uz mi z toho hrabe
DMZ: Super zazitek az na to ze to bylo o nicem. Krome uzasnyho vyletu do tunelu, kterym se severokorejci snazili dostat na Jih aby na ne mohli zautocit jsme byli v centrech pro turisty. Vsude nam pustili propagandisticke video, ktere oplyvalo uzasnymi informacemi, kterym k dokonalosti chybelo jenom to ze Severni Korea je opravdu na severu, bylo tam i par zajimavosti. Treba to ze severokorejci vykopali ctyri tunely, kteryma chteli zautocit, ten nejvetsi, ve kteym jsme byli, koncil neco malo pres padesat kilometru od Soulu. Nebo nam rekli spoustu informaci o tom kolik jakych budov postavili Severokorejci na sve strane hranice, jako propagandu...
Je to vtipny, jak je Severni Korea uzavrena a nikdo se nedostane ani tam ani zpet, ale Jihokorejci se tomu moc nesmejou. Ani se jim nedivim...
Debaty jsou na prd, prohry o jeden az pet bodu vazne nastvou zvlast kdyz jich je nekolik v rade. Mohli jsme se dostat do octos, urcite na to mame, ale split decisions ktery jsou vazne o ten bod dva, to je proste smula.
Na mym pokoji prave po stopadesate prvni omilaji case na freetrade takze koncim, pac asi mozna uz! budou potrebovat ty dukazy co tu na pocitaci jsou... CHJO
I am fucked up, sick and tired and angry, in love, jet lagged, air conditioned, tired of case discussions, hating my new hair style, hoping for better tomorrows but expecting only worse...

Let

Jednim slovek skvelej:-) Air france ma bozske jidlo a kazdej pasazer ma svoji miniobrazovku s vyberem z myslim dvanacti filmu a spousty hudby a her, takze to bylo super... Po priletu jsme byli vzati na hul ve smenarne ktera mela extremne nevyhodny kurz ale co uz, potrebovali jsme na bus... Imperial Palace Hotel je silenej, na jednu stranu fakt luxus a pohoda, na druhou stranu je to preplacanej evropskej styl typu Bouzov, takze hmmm. Pristup ke vsem facilities je za poplatek a to dost vysoky ovsem je vyhodne zakoupit si clenstvi v klubu za nejakych bratru 10000 dolaru:-) Coz nikdo z nas neudelal, prekvapive...
Na pokoji nas cekal docela sok, kdyz do manzelskeho pokoje dali jeste bunk bed aby se tam vlezli tri lidi, sice jsme se pak poprehazovali, takze tam nakonec spim jen ja a Lucy, ale palanda zustala, takze mame spoustu mista pro nas bordel.
Nekdymam pocit ze jsme nejvetsi burani siroko daleko, okolo nas chodi nacancany prachaci, tak je to vtipny... Varovali nas ze do haly a na snidani nemame chodit v zupanu a papucich, coz by nas normalne ani nenapadlo, ale v zoufalem stavu hladu nekdy okolo pulnoci jsme si vcera s Lucy vzali ono inkriminovane obleceni a behaly po hotelu a hledaly Ondru.

Letadlo

Do letadla jsme se uz tesili, jednim z lakadel byl i snack, bohuzel se ale ukazalo ze jde o malinkou cokoladovou vec stylu Bebe Brumik nebo jak se to sakra jmenuje... na Parizskem letisti jsme byli letuskou presvedcovani ze dostat se na let do Koreje kterej uz mel byt uzavrenej bude trvat jenom tri nebo ctyri minutky. Nakonec se ukazalo ze pujde o deseti minutovy beh, ale nastesti jsme to vsechno stihli... No a pak nasledoval absolutne dokonaly let do Soulu(beze stopy ironie). pokracovani priste

Korea

Neuveritelne se stalo skutecnosti a ja jsem uz druhej den v Korei, te Jizni nastesti. Hmmm co dodat
Cesta byla dlouha a dost silena. Nejdriv hodka a neco z Olomouce do Brna(odjezd nekdy ve ctvrt na deset) a pak nekolika hodinovy cekani na bus do Vidne, kterej jel ve tri rano. Cas byl straven v dobre hospudce s fotbalkem a podezrelym cisnikem, ktery se o nas uzasne staral:-) V mirne priopilem stavu jsem si pak na poloserem nastupisti lovila cocky z oci a bylo to docela dobrodruzny. Cesta se Student agency byla luxusni, takze ubehla rychle. Hm vubec by mi nevadilo vetsi zpozdeni protoze jediny co nas cekalo ve Vidni bylo zase cekani a teda taky meeting se Sonyou. Vlezli jsme do nejaky kavarny, ktera se ukazala byt mafianskou a jeji majitel tam kul pikle stylem kurva pico dame mu do nosu a on si to priste kurevsky rozmysli... Bang se ukazal byt spolecne s poslouchanim nadavek reprezentantu nasi vlasti v Rakousku skvelym zaplacanim casu, takze jsme to prezili ve zdravi... Ale spanku bylo pomalu vsehovsudy tak dve hodinky...
Cesta z Vidne bude popsana v dalsim prispevku

Odjezd, směr Korea

Hmm zvláštní je, že mám spoustu místa jak v kufru tak v batohu. Nevím jestli jsem úspornější než loni když jsem jela do Walesu, ale přijde mi to podezřelý. Mám pocit, že jsem určitě milion věcí zapoměla... Chjo, hlavně ať stihnu vlak, jinak by to byl pořádnej průser.Hmm loučím se s Českem a odjíždím... Pá Pá

Weird

Někteří lidi mají prostě štěstí na magory. Včera jsem se asi hodinu a pul bavila na icq s člověkem, kterej mi nechce říct, kdo je... Je to divný bavit se s někým, kdo vás zná a vy jeho pravděpodobně taky, ale přitom netušíte, kdo to je. Mohl by být kdokoliv... Hmmm Zvláštní pocit, jako by byl člověk pod lupou, zkoumaný neznámým člověkem, kterej se vám dostal příliš blízko k tělu...
Dřív jsem strašně nesnášela, když někdo za větou psal místo jedné tečky tři. Vlastně to pořád trochu nesnáším, i když to sama dělám docela často. Nechává to za větou imaginární prostor na přemýšlení, naznačuje to, že to, co člověk chtěl říct nemá jedno určité místo, kde to přestane. Ale je to všechno až moc neurčitý.

Kukurukuku

Zit bez svých rodičů je nádhera, i když je to jenom na tři týdny. Žádné hádky kvůli hovadinám, žádnej bordel, jenom relax a pohodička. Škoda jenom, že se ta Korea tak moc blíží, chtělo by to ještě tak měsíc... Válela bych se na sluníčku, abych nebyla tak bledá(ženská na pitevně si myslela, že plánuju omdlít, i když to byla moje přirozená barva), dohnala svoje šílené absence, i když možná by to dopadlo naopak jejich zvýšením o sto procent, ale hlavně bych nemusela řešit kdo se kdy a kam bude stěhovat.
Zajímalo by mě jestli i v Koreji budu potkávat tolik magorů, úchylů nebo bezdomovců kolik jich potkávám tady. Akorát tam asi budou mít oblek, hmmm.

Tři, dva, jedna, nic

Hm, nejsem vtipná a ani nemám důvod mít blog, jen jsem chtěla napsat Lucy nudný comment a chtělo to po mě registraci, hmm...