Výzva vědců a Islám v České republice nechceme

Výzva vědců je text, který si každý může posoudit sám. Já se za něj stavím, ostatně, podepsala jsem ho. Co mě ale fascinovalo byla reakce na facebooku Islám v ČR nechceme. Dozvěděla jsem se poznatky v několika kategoriích

a) zpochybňující výzvu samotnou
-každý ví, že v ČR je výzkum podfinancovaný, takže 600 vědců tu určitě není a tím pádem to ani nemohlo podepsat (například v roce 2008 bylo jen v akademii věd zaměstnáno 7730 lidí, z toho 4350 vysokoškolsky vzdělaných a tedy předpokládám vědců, či vědeckých pracovníků, další vědci pak pracují na univerzitách a vysokých školách)
-výzva byla lidmi podepsána omylem, neb klikli z čiré zvědavosti na potvrzující odkaz ve svém emailu

 b) útočící na vědce samotné a jejich kredibilitu
-vědci jsou stejně jako uprchlíci placení z veřejných zdrojů a oboje by se mělo škrtnout
-tituly se v ČR přece kupují, to ví každý
-vědec vymyslel atomovou bombu (asi autor chtěl říct, že vědci jsou nebezpeční)

-vedci jsou pro bezny zivot uplne nepouzitelni (asi videli za zivot tolik vedcu jako muslimu...)
-vedci jsou jini nez bezni lide a jejich problemum nerozumi (vedci si asi nekupuji rohliky, neresi hypoteky, nemaji deti, atd. atp.)

c) agresivní
-jedná se v zásadě o Antichartu (nechapu, koho to srovnani napadlo)

-akademici by se meli nahnat do vyroby, aby je nenapadaly takove blbosti (jako treba vyjadrit svuj nazor)
-petice se hodí, neb se jedná o seznam smejdu
-víme, kdo signatáři jsou a ono na ně taky dojde

Asi me brzo zbavi obcanskych prav a semelou na masokostni moucku.

Jak si vybrat správné lidi

Ve stručnosti - nemám ponětí.
Co mě ale hodně fascinuje, je to, jak mylné je často společenské vnímání. Lidi, kteří nikdy nic moc nedokázali a veškeré jejich úspěchy, se datují do doby, kdy byli na střední, i když už jim je 30, jsou fascinující skupina. Nejsou hloupí, nejsou zmatení, nejsou nesystematičtí. Jen z nějakého důvodu nikdy ani vzdáleně nezačali řešit to, že by za sebe měli převzít odpovědnost. Že to, co umí a jsou schopní udělat, je to, co je de facto určuje a vypovídá o nich nejvíc. Mluvení může být fajn (jsem přece jen debatér), ale přece to samo o sobě nestačí a je divné, že některým skupinám lidí by to skoro stačit mohlo. Klademe opravdu už tak malou váhu na to, co reálně umíme udělat?

Dnes v autobuse jsem nebyla jediná, kdo chtěl pomoct arabsky vypadajícím cizincům. Plní mě to mírným optimismem, že možná Česká republika není až tak plná xenofobů, jak by si člověk mohl myslet. Skutečnost, že přistěhovalci, kteří sem příšli třeba před patnácti dvaceti lety, jsou xenofobní taky, to zase trochu zabíjí.