Nejak se v mym zivote stalo, ze jsem zena po tricitce, co "jeste nema deti". Nedavno na pivu s kamaradem jsem docela zirala, kdyz z nej vylezla kupa tvrzeni o presne moji demograficke skupine (bezdetne zeny po tricitce):
Zeny po tricitce, co nemaji deti
- jsou desne karieristky
- nikdo jim neni dost dobry
- kdyz uvidi "lepsiho samecka" tak okamzite opusti toho, s kym jsou
- jsou zahledene do sebe a sobecke
Tak jsem docela zaskocene nechapala, co se deje. Pri kratke uvaze vidim spis nasledujici:
Zeny po tricitce, co nemaji deti:
- casto byly v dlouhodobem vztahu, kde je jejich partner podvadel/lhal jim/po letech z nej vylezlo, ze nechce deti nebo spolecny zivot... takze z toho vztahu odesly. Mit deti s takovym partnerem asi neni dobry napad. Kazdopadne byly s neidealnimi partnery mnoho let, nez zjistili totalni dealbreaker. Nebyly preletave ani naivne ocekavajici prince na bilem koni..
- minimalne nektere nevnimaji deti a karieru jako bud a/nebo... Ale jako kdyz clovek nespecha z prace ve tri, aby vyzvedl deti ze skolky, tak ano, stravi v praci vic casu, protoze (a to je sokujici) ji ta prace bavi!
- nektere treba deti vubec nechteji mit anebo to pro ne neni hlavni zivotni cil. Je to asi pro spoustu lidi sokujici, ale existuje pomerne dost zen, ktere deti vubec mit necheji (i kdyz se mezi ne neradim). A kupodivu do toho nikomu nic neni! Jasne, ze je dobrej napad pak najit partnera, ktery to ma stejne, ale pokud nejste ten potencialni partner, nemate co na to mit nazor..
- zeny nejsou samosprasne bytosti. A existuje spoustu muzu, co deti mit nechteji, nebo je nechteji mit v petadvaceti. Nez zacnu soudit zeny, kvuli jejich bezdetnosti, mozna by bylo lepsi se zamyslet nad duvody a nad tim, ze na plozeni deti jsou potreba dva a ze byt single matka je v Cechach za trest.
Obecne me zarazilo, jak silne presvedceny muj kamarad byl o svych pravdach a bez uzardeni mi je rikal do obliceje. Porad nevim, jaka je spravna reakce. Snaha mu to v klidu vysvetlovat bohuzel moc nefungovala.:(
