Někteří lidi mají prostě štěstí na magory. Včera jsem se asi hodinu a pul bavila na icq s člověkem, kterej mi nechce říct, kdo je... Je to divný bavit se s někým, kdo vás zná a vy jeho pravděpodobně taky, ale přitom netušíte, kdo to je. Mohl by být kdokoliv... Hmmm Zvláštní pocit, jako by byl člověk pod lupou, zkoumaný neznámým člověkem, kterej se vám dostal příliš blízko k tělu...
Dřív jsem strašně nesnášela, když někdo za větou psal místo jedné tečky tři. Vlastně to pořád trochu nesnáším, i když to sama dělám docela často. Nechává to za větou imaginární prostor na přemýšlení, naznačuje to, že to, co člověk chtěl říct nemá jedno určité místo, kde to přestane. Ale je to všechno až moc neurčitý.
Žádné komentáře:
Okomentovat