Banky

Proč právě já? Na to se ptá čas od času asi každý. Já se na to ptala ve chvíli, kdy mi bylo oznámeno, že bankomaty "čas od času nějaký ty kiksy mají" a já zírala jak puk. Nejen, že mám kvůli skvělým automatům do neděle bloklou kartu, ale ještě byla nabourána má naivní víra, že bankomaty a bankovnictví o sobě se snaží jakýchkoliv chyb vyvarovat a když o nich ví, tak je řeší. O tom, že ATMs občas mají problémy zjevně nejenže všichni ví, ale nikdo se s tím neobtěžuje nic dělat!!!
Teď mi ale došlo, že jsem přece jen v Česku a tak nemohu mít přehnané požadavky. Změní se to někdy?

Maturita stuff

Sice mi to vůbec nedochází, ale maturita je naštěstí za mnou. Je poměrně jasné, že jsem ji udělala- myslím, že říct aspoň něco by zvládl jakýkoliv normálně myslící člověk. Jenže Kristýně se nepodařilo dostat samé jedničky, ale má dvojky z chemie a biologie, což je zjevně velký problém. Mě to upřímně řečeno taky lehce štve, ale nečekala jsem, že na to bude moje matka reagovat: Nevím jestli ti mám gratulovat nebo kondolovat...
Anyway - můj mozek stále ještě nechápe jak to, že končí střední, tak to, že už jsem odmaturovala(mám pořád pocit, že mě to teprve čeká). Možná ta informace časem dorazí, ale zatím se někde po cestě ztratila.
Poslední zvonění bylo asi tou nejzábavnější částí z toho celého humbuku. Nejvtipnější bylo asi to, jak jsem šla z domu za ostatníma a potom zas zpět. Když člověk chodí ve skupince podobně střeleně oblečených lidí, tak je všem jasné, že jde o maturanty, ale když jde sám vypadá dost divně. V mém případě by se asi jednalo o hodně uhozenou excentrickou osobu, která se teprv vrací z nějaké hodně divoké akce.

Dům na předměstí versus byt v centru

Původně měl tenhle post být o tom jak jsme se s matkou pohádaly kvůli domu nebo spíš ruině v Radotíně, kterou chce koupit a zbytek života strávit dojížděním a opravováním toho objektu.
Když jsem ale hledala nejaka slovicka na www.urbandictionary.com narazila jsem na reklamu na scientologii. Myslela jsem si, že to je něco, co nikdy při surfování na netu nepotkám, ale zjevně jsem byla naivní. Rozhodla jsem se, že se nenechám zaskočit a podívám se na to co mi scientologové nabízejí. Kromě kýčovitých obrázků, které obsahovaly snad všechny barvy duhy, jsem narazila i na sekci co říkají scientologové - dozvěděla jsem se, že scientologie je brána do věčnosti, cesta ke štěstí a absolutní svobodě. Scientologové bojují proti drogám a jiným společenským nešvarum. A až na fakt, že mi vymyjí mozek vlastně nenacházím žádný důvod proč se nestat členem jejich skvělé sekty. (Vlastně bych spíš měla říkat církve, při tom jak se rychle šíří)
Přestože poslední týden a půl je ve znamení jedné katastrofy za druhou, ještě jsem díkybohu(nevím jestli tohle slovo je appropriate) nedospěla do takového stavu, aby mě "vysvobodili" scientologové nebo nějaký libanonský člověk, který se ani nevím proč stal mým friendem na facebooku, a teď mi nabízí vysvobození. A tak si kladu otázku: Jak moc je možné oblbnout člověka, aby se stal členem sekty, a nakolik je to jeho osobní volba?

Late night idea

Today, while listening to the news, I got a thinking about the world nowadays. The relativisation of everything reached its peak some time ago, but I have very strong feeling that things that are happening show how we are not sure what is good and what is bad anymore. We only care about how much money/power/sex/shoes/houses we get. I know that this is an idealist speaking but still: should we not get back to strict rules of what is good and fight for it?