Blízké setkání třetího druhu... s českým zdravotnictvím

Není nad to, když se vám po snězení pár pistácii začne špatně dýchat, nateče a zčervená vám obličej, ucpe se vám nos a zalehnou uši. Moje nově objevená alergie na pistácie mě zaskočila nepřipravenou. Nicméně české zdravotnictví připraveno díkybohu bylo, a tak jsem nezemřela v čekárně na udušení. Dostala jsem skvělý koktejl sestávající se z asi pěti různých léků(za takový Cosmopolitan nebo Pina Coladu bych to vyměnila v mžiku sekundy). Bohužel jsem musela zůstat přes noc na pozorování a to znamenalo poupravení meho pozitivního dojmu z českého zdravotnictví v praxi. Sestřička vypadala, že neví jak připojit a odpojit správně infúzi, což způsobilo mé neustálé obavy, aby se mi do krve nedostal vzduch a já neumřela. Chození na záchod jsem si prakticky musela vybojovat(nějak se necítím na mísu v devatenácti) a stálo mě to poslouchání nekonečných litanii o tom, jak tam můžu zkolabovat a jak oni musí odpojit a připojit všechny ty zařízení. Noc byla dost nepříjemná, neboť v jedné ruce jsem měla infúzi a měřič tepu, na druhé ruce tlakoměr, který pravidelně automaticky měřil tlak a na ehm hrudi jsem měla elektrody na měření asi srdeční činnosti(bylo jich pět a ke každé vedl jeden drát). Nejvtipnějším momentem večera zůstává to, když mě z té pohotovosti převáželi do pokoje a vezli mě vleže na posteli. Jela jsem okolo všech těch lidí, kteří tam čekali, na sobě spousty drátů, kyslíkovou masku, a viděla jsem jak se na mě všichni dívají s myšlenkou: "chudák holka má na kahánku..."