Vysokoškolský systém

Existuje něco, co bych nazvala vysokoškolským systém a co mě dokonale mate. Matka mě sice varovala, že mazáci přece nemůžou nováčkům hned všechno říct, že by pak mezi těmi zkušenými a nezkušenými nebyl rozdíl, ale i tak je mi záhadou, jak je schopná většina studentů projít začátkem akademického roku a neztratit se ve změti různých a často i protichůdných informací. Začátkem všeho je naučit se nový slovník – už nemáte žákovskou nebo studijní průkaz, ale „index“(pozn.nemá nic společného se seznamem zakázané literatury). Nechodíte na hodiny, ale na „přednášky“. Předměty nemáte přidělené, ale musíte si je aktivně „zapsat“. Pro potvrzení o studiu si nechodíte k třídnímu učiteli, ale na „studijní“. Ale univerzita/vysoká škola vás nemate jen jinými dosud neznámými slovy. Zaměstnancům a studentům vyšších ročníku je systém znám a nepřipadá jim nutné ho vysvětlovat. Zmatený nováček tak nedostane informace k absolutní většině věcí a musí se hodiny zabývat jejich hledáním na internetu. I zde ale byly nalíčeny různé pasti. Nejenže neexistují nějaké jednotné stránky, kde se dá najít všechno se studiem spojené, ale je několik elektronických systémů, do kterých se musíte přihlásit, a nejméně čtyři weby(počítám pouze domény, i když si teď nejsem jistá jestli je doména správný výraz) – stránky kolejí a menz, stránky univerzity, stránky fakulty, stránky vaší konkrétní koleje. Na každé z výše zmíněných vás čeká jiný kousek informací, ze kterých si možná poskládáte dohromady aspoň jakýs takýs obraz o tom, co vás čeká. Před zápisem se je třeba vybavit minimálně osmi průkazovými fotografiemi(pokud budete mít větší štěstí než já, bude vá fotit člověk a ne mluvící budka, která vám udělá stařecký krk). A hlavně je třeba si s sebou vzít dostatečné množství čtiva, protože strávíte velice mnoho času čekáním v různých frontách(na průkaz studenta, na kupon na MHD, na potvrzení kartičky na žákovské jízdné na studijním oddělení, na zápis…). Asi stačilo prostě napsat, že mi z počátků univerzitního života hrabe.