neděle 11. ledna 2009
Úvaha
Dopravní prostředk jsou bezpochyby panoptikem. Můžete potkat absolutně jakýkoliv typ člověka, včetně zjevných bláznů. Co mě ale zarazilo na jedné cestě zpět na kolej, byla úvaha nad tím, jestli si lidé, ať už vědomě nebo podvědomě, vybírají jestli budou sedět ve směru jízdy, proti směru jízdy, nebo případně bokem, a to nakolik to odráží jejich obecný postoj k životu. Například mi došlo, že já většinou sedím zády ke směru jízdy a vidím tak jenom cestu, kterou bus/vlak už ujel. A zároveň v životě mám pocit, že nevím kam jedu a jen se dívám na to, co je za mnou. Proto mě napadá - jsou lidé sedící zády ke směru jízdy tažení do neznáma? A vědí lidé, kteří vidí kam vozidlo směřuje, kam směřují v životě? A co ti, kteří sedí bokem? Údajně je to nezdravé pro páteř, ale co když to zároveň znamená, že mají nějaký směr, ale není to jejich rozhodnutí a tak se za ním ještě úplně nevydali. A tak ubližují nejenom svojí páteři, ale i sami sobě.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Kristýnko a neměla by ses místo podobných úvah a změn vzhledu svého blogu raději věnovat studiu?:))
(hm a já bych možná místo pročítání tvých fascinujících úvah měla dělat to samé:)))) )
já se studiu věnuju až příliš, navíc napsání této krátké úvahy netrvalo nijak dlouho a přemýšlení se odehrálo jak jinak v dopravním prostředku
Okomentovat