Dnešní plán na návštěvu kina se zpočátku nevyvíjel dobře. Při spuštění projekce Avatara vyšlo najevo, že se jedná o dabovanou verzi. Fakt, kterýžto Aničku, Michala a mě znechutil natolik, že jsme jeli do jiného kina. Tam už jsme se pohodlně usadili a ten skoro tříhodinový spektákl si užili, někteří více, někteří méně.
Můj problém v 99% filmů je ten, že si nedokážu film užívat a místo toho přemýšlím nad tím, jestli je dobrý střih, hudba a jestli herci hrají dobře, jestli se dá děj hodnotit jako originální apod. V některých z těchto ohledů bych asi Avatara neměla ráda - děj je jedno cliche za druhým(recenzenti to označují za archetypální příběh, asi se chtějí vyhnout pojmu cliche), hudba je občas špatně přiřazená - víte, co se stane jen kvůli ní a to není dobře.
Proto jsem překvapila sama sebe, když jsem dokázala svoji hodnotící část tak ve třetině filmu vypnout a začala jsem si ho opravdu užívat. Ano, je tam jedna cliche situace za druhou, ale to nebrání tomu, aby se člověk ponořil do děje, začal se bát o Na´Vi a fandil jim, prožíval romantiku příběhu páru, proti kterým stojí celý svět(so cliche:-D), cítil radost z létání..
Cameron možná natočil příběh, který tu už mockrát byl, ale natočil ho líp než kdokoliv jiný.
Žádné komentáře:
Okomentovat