Sometimes, usually late at night, you start thinking.

A i když se často ukáže, že logika byla založena na vyšším příjmu alkoholu, v daný moment se vám jeví jako absolutně dokonalá. Máte pocit, že věci se vyjasní a vy vidíte jasně. Ne? Tak aspoň já se tak občas cítím.

Příhoda aneb někteří muži jsou ještě víc nepochopitelní než jiní

Dějství prvé: Noční tramvaj před více než rokem, velice pohledný Korejec studující medicínu a hrající v nějakém orchestru univerzity Karlovy či co se dává do řeči s Češkou jedoucí domů díky šílenci snažícímu se jim oběma vnutit pozvánku na vernisáž výstavy. Půl hodinu společné cesty se baví, jeden by řekl, že přeskočila nějaká jiskra. Korejec se loučí a vystupuje.
Dějství druhé: Asi o dva tři měsíce později před menzou na Albertově. Češka jde zrovna pozdě na cvičení s povinnou docházkou, když v tom někdo volá její jméno. Ukazuje se, že pohledný Korejec obědvá ve výše zmíněné menze, neb měl přednášku v přilehlé budově lékařské fakulty. Tentokráte se zeptá na telefonní číslo, které je mu poskytnuto, neb se oné Češce líbil už v tramvaji a litovala, že se s ním nemá jak potkat. Češka odchází na cvičení s velkým úsměvem.
Dějství třetí: Češka následující týden nepozorovaně kontroluje mobilní telefon, aby zjistila znovu a znovu, že Korejec se neozval.
Dějství čtvrté: O pár měsíců později zazvoní telefon a Češce volá Korejec, který je zjevně zmaten a spletl si číslo. Or did he? Každopádně se pouze omluví za to, že vyrušoval a zavěsí.
Dějství páté: Dnes okolo jedenácté večerní přijde Češce od Korejce smska dotazující se, zda jí o telefonní číslo požádal už v oné tramvaji, když se potkali poprvé.
Češka dochází k závěru, že mužům nerozumí a Korejcům už vůbec ne.

When you get used to living with pain, you are surprised when it s suddenly gone.

Krása je ve všech věcech okolo. Taylor kdysi řekl, že štěstí je stav mysli nezávislý na věcech, kterých člověk dosáhl, které se dějí okolo. A tehdy jsem si myslela, že to je blbost. Vždyť přece potřebujeme něčeho dosáhnout nebo třeba být s někým, koho milujeme, abychom mohli být šťastní. Čím dál víc ale přicházím na to, že měl/má pravdu. Těšit se na blbosti, vidět v nich krásu, mít z nich radost. Slyšet písničku, jejíž slova jako báseň vyprávějí příběh, někdy i ten můj. Koupit si vanilkové aroma do kávy nebo třeba proužkované podkolenky. Vidět úplně růžové auto jak se proplétá šedí na Barandovském mostě. ... Krása.

Men are full of shit. Everybody lies.

Začínám chápat, proč ženy hrají hry a muže všelijak testují. Možná, že jen tak jde najít těch pár, kteří nekecají, a odlišit je od zbytku. Hmmm. Jenže občas i zpětně jde jen těžko zjistit, kdo konkrétně byl/je ten jerk. Má smysl snažit se přijít na to, kdo si vymýšlel? Kdo je ta svině?
A někdy vám lže i kamarádka, což už je hodně špatné. Měla by zůstat kamarádkou? Co už nejde odpustit a co ještě ano?