neděle 18. dubna 2010

Příhoda aneb někteří muži jsou ještě víc nepochopitelní než jiní

Dějství prvé: Noční tramvaj před více než rokem, velice pohledný Korejec studující medicínu a hrající v nějakém orchestru univerzity Karlovy či co se dává do řeči s Češkou jedoucí domů díky šílenci snažícímu se jim oběma vnutit pozvánku na vernisáž výstavy. Půl hodinu společné cesty se baví, jeden by řekl, že přeskočila nějaká jiskra. Korejec se loučí a vystupuje.
Dějství druhé: Asi o dva tři měsíce později před menzou na Albertově. Češka jde zrovna pozdě na cvičení s povinnou docházkou, když v tom někdo volá její jméno. Ukazuje se, že pohledný Korejec obědvá ve výše zmíněné menze, neb měl přednášku v přilehlé budově lékařské fakulty. Tentokráte se zeptá na telefonní číslo, které je mu poskytnuto, neb se oné Češce líbil už v tramvaji a litovala, že se s ním nemá jak potkat. Češka odchází na cvičení s velkým úsměvem.
Dějství třetí: Češka následující týden nepozorovaně kontroluje mobilní telefon, aby zjistila znovu a znovu, že Korejec se neozval.
Dějství čtvrté: O pár měsíců později zazvoní telefon a Češce volá Korejec, který je zjevně zmaten a spletl si číslo. Or did he? Každopádně se pouze omluví za to, že vyrušoval a zavěsí.
Dějství páté: Dnes okolo jedenácté večerní přijde Češce od Korejce smska dotazující se, zda jí o telefonní číslo požádal už v oné tramvaji, když se potkali poprvé.
Češka dochází k závěru, že mužům nerozumí a Korejcům už vůbec ne.

9 komentářů:

Rez řekl(a)...

Korejce nebrat :D

Irenka řekl(a)...

tak mu proste napis, jestli nechce do cukrarny...

K řekl(a)...

Dějství šesté: Dnes ráno mě pozval na rande. Hmm. Mám, nemám? :-D Překvapivě je mi fuk, že je to Korejec, ale spíš by mě zajímalo, co je to za člověka, který se rok neozve..
Btw. Ty chodíš na rande do cukrárny?:-)

Irenka řekl(a)...

Ja chodim na rande kamkoliv! :-D Ale on znel jako nekdo, koho bych vzala do cukrarny. Neres ze se neozval, treba ti to pekne vysvetli a kdyz ne, tak to taky neres... ;-) Proste bez na rande a uvidis!

K řekl(a)...

Haha dějství sedmé: Řekla jsem mu, že si to musím rozmyslet a během čtyř hodin po tom mi napsal asi 6 smsek, že bych fakt s ním měla někam jít. Tak jsem mu napsala, že teda jo. Na což mi odpověděl, že he would feel more comfortable seeing me at the beginning of summer holiday and that he will contact me when the exam time is over. WTF!!! Toho ne do cukrárny, ale do pekla.

Irenka řekl(a)...

LOL, dejstvi sedme bohuzel podporuje klise o "hrani nedobytne" - mozna na tom fakt neco bude...hmmmm

K řekl(a)...

Taky si začínám myslet. Jsem naivně žila v představě, že relationships(obecně ne jen s muži) by měly být honest a ne o hraní her. But maybe we need to play games to make a relationship work. Depressing thought.

Irenka řekl(a)...

Hele ja si myslim, ze v takovym pripade mu musis proste rict, ze zadny hry hrat neodlas, zeptat se ho jestli chce na rande a jestli jo, tak at se ted domluvite a jestli ne tak at ti da pokoj, protoze to nema smysl... narovinu. Myslim, ze to holky moc nedelaji, protoze se boji, ze jim nakonec pod tlakem rekne ze zajem nema, ale to je dobre - zjistit to hned a ne nad nim rok premyslet, jestli chce nebo nechce

K řekl(a)...

Já mu napsala, že sorry, ale že ne. To fakt nemá smysl. Jen jsem to nepochopila:-D