V běžném životě se člověk čas od času setká poprvé se situací nikterak vyjímečnou, která ho stejně určitým způsobem zaskočí. Na doporučení šílené doktorky Dany Diamantové(dermatoložky) jsem se o prázdninách konečně odhodlala nechat do sebe říznout a rozebrat kousky sebe aka odstranit tři znamínka. Objednala jsem se tedy na zákrok, což bylo možné nejdřív za 4 měsíce. Ok, tak tedy za 4 měsíce. Nic tak dlouho dopředu sice neplánuju, ale když to muselo být.
V úterý jsem se vydala do nemocnice v Olomouci na tento v podstatě banální zákrok. Nebyla jsem si jistá, jestli budou mé kroky směřovat na chirurgii nebo na kožní, ale doufala jsem, že mi na vrátnici poradí stejně jako vždy v minulosti. Na místě jsem ale byla lehce zaskočena skutečností, že vrátnice zmizela a jediné informační středisko je na chirurgii. Existovala šance, že tam stejně jdu, tak jsem si řekla, proč ne. Bohužel jsem odtamtud nakonec byla odeslána na kliniku chorob kožních a pohlavních(na zcela jiném konci areálu).
Po vstupu jsem si během pár okamžiků připomněla některé neduhy českého zdravotnictví-pacienti odevzdaně čekající dlouhé minuty až hodiny než na ně přijde řada, sestřičky v lepším případě pořvávaly na pacienty přes chodby, v tom horším je seřvávaly za to, že s sebou nepřinesli pero(můj případ), nebo si dovolili přistoupit k objednávacímu okýnku aniž byli vyzváni(opět já).
Samotný zákrok trval asi 15 minut, což bylo super, nebolelo nic, paní doktorka byla skvělá. Jen mě zaskočilo několik detailů - souhlas se zákrokem a zároveň i to, že jsem byla seznámena se vším, co zákrok obnáší, jsem podepisovala kus před tím, než jsem se s doktorkou vůbec potkala. Podrobné seznámení se se zákrokem proběhlo víceméně v průběhu výkonu(kvůli mým zvědavým otázkám) a ve většině po něm. Při zákroku jsem zcela nesmyslně musela být vysvlečená do spodního prádla, což dávalo smysl u horní části těla, ale ne u dolní a i při té čtvrthodině mi byla dost zima. Na vytahování stehů se se mnou domlouvali zatímco jsem se polonahá potácela k židli s věcmi, všechno ve spěchu, neb do sálu už vcházela další pacientka. Atd.
Ke své hrůze jsem se dozvěděla, že se operovaná místa(to zní lehce jako hyperbola) nesmí minimálně týden namočit. Nějak jsem to možná tušila, ale nechtělo se mi věřit, že bude potřeba si týden, tedy celých 7 dní nemýt vlasy. Jsem asi příliš cimprlich, ale je to pro mě dost utrpení. Vyhýbám se lidem(díkybohu angína mi pro to dala legitimnější důvod, jinak bych se musela ke své malichernosti přiznat) a nevycházím z domu.
Což mě vede k úvaze o tom, kdy jsem naposledy za posledních řekněme 5 let vydržela víc než 3 dny bez umytí vlasů, makeupu, vyjití z domu atd. Asi jsem víc závislá na výdobytcích civilizace než jsem si myslela.
Žádné komentáře:
Okomentovat