Lies, white lies, honesty, brutal honesty, just plain rude

Pohled na politickou korektnost v Česku

Kde je přesně hranice mezi v nadpise uvedenými? People often seem to mistake one for another.

Homo Radottiensis

Radotín je území vysoce specifické. Mimo jiné zde najdeme i Člověka radotínského, také známého jako Radotíňák. Na rozdíl od Homo Pragensis se vyznačuje především výrazně odlišnými kulturními i oděvními zvyklostmi. Dnes se budeme věnovat především samečkům.

Odívání:
Každý Radotíňák dobře ví, jaká uniforma se sluší a patří. Pro každodenní nošení se nejlépe hodí volné plážové kraťasy, sandály s ponožkami a ideálně odhalený břuch, pokud je chladněji, je možné zvolit lehký nátělník. Mladí samečci dávají najevo svoji převahu především stažením kraťasů do půle zadku, někdy i se spodním prádlem, někdy spodní prádlo ani nemají. K čemu taky.
Pro slavnostní příležitosti se hodí to nejelegantnější - pořádně seprané džíny a nějaké vyšisované tričko. Ale to je opravdu jen pro ty speciální okamžiky, na běžné nošení by toho byla škoda. Mladí samečci se ovšem potřebují předvádět před samičkami, a tak preferují slavnostní oblečení i pro běžné situace, ve kterých by mohli na nějakou ženu narazit.

Volnočasové aktivity:
Každý radotínský muž ví, že nejlépe se zabaví v hospodě. V dnešních těžkých časech je ale potřeba šetřit, a tak se volí i z jiných možnosti. Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně tato: Muži v počtu 15-20 se sejdou u cesty mezi panelákovým sídlištěm a nádražím, kde vybalí pivo lahvové i plechovkové a začnou popíjet. V případě, že okolo jde žena(jakéhokoliv věku a vzezření), jmou se zuřivě dohadovat, zda by jim dotyčná vykouřila či ne. Pokud ano, nastává krok hodnocení očekávané kvality, pokud ne, následuje hromada nadávek na frigidnost ženy. Tato zábava vydrží hodiny a hodiny a poskytuje příslušníkům rodu Homo Radottiensis velké potěšení.
Méně náročnou, trochu méně zábavnou, ale zároveň o to rozšířenější variantou je prosté obdivné hvízdání, kdykoliv žena prochází okolo muže. (Je možno doplnit i pokřikováním a pozvánkami na místní kulturní akce.) Již dlouhé roky si badatelé lámou hlavy důvody pro toto chování, neb samiček druhu Homo Radottiensis není nijak tragický nedostatek. Jedna z teorií je, že se jedná o unikátní rituál námluv.

Zaměstnání:
Místní jsou buď zaměstnaní v blízké cementárně, dojíždí do Prahy(ti vzdělaní) či pracují v některém z místních obchodů či hostinců. Zaměstnání v Radotíně jsou vysoce náročná, i proto si místní otevřou lahváč ihned po odchodu z práce a na autobusových zastávkách si stěžují na to, jací jsou ti zákazníci hajzli.

Výzkum oblasti výskytu Člověka radotínského dále probíhá a my budeme laskavého čtenáře dále informovat o nejnovějších zjištěních(ať chce, či nechce).

Vzpomínky se probudí až děsivě snadno. Člověk ucítí nějakou vůni ve vzduchu. Otevře po pár letech knihu a najde jízdenku, kterou ji založil. Ve skříni je zapadlé tričko, které od daného momentu nenosil. Uvidí film, ve kterém někdo použije konkrétní gesto. Stane se událost, která by byla vyvolala diskuzi. Nastane čas zavařování okurek. Člověk upeče dort...
Vzpomínky se probudí až děsivě snadno a nejde s tím bojovat. Jen to zvládnout a pak udělat další krok směrem do budoucnosti.