Homo Radottiensis

Radotín je území vysoce specifické. Mimo jiné zde najdeme i Člověka radotínského, také známého jako Radotíňák. Na rozdíl od Homo Pragensis se vyznačuje především výrazně odlišnými kulturními i oděvními zvyklostmi. Dnes se budeme věnovat především samečkům.

Odívání:
Každý Radotíňák dobře ví, jaká uniforma se sluší a patří. Pro každodenní nošení se nejlépe hodí volné plážové kraťasy, sandály s ponožkami a ideálně odhalený břuch, pokud je chladněji, je možné zvolit lehký nátělník. Mladí samečci dávají najevo svoji převahu především stažením kraťasů do půle zadku, někdy i se spodním prádlem, někdy spodní prádlo ani nemají. K čemu taky.
Pro slavnostní příležitosti se hodí to nejelegantnější - pořádně seprané džíny a nějaké vyšisované tričko. Ale to je opravdu jen pro ty speciální okamžiky, na běžné nošení by toho byla škoda. Mladí samečci se ovšem potřebují předvádět před samičkami, a tak preferují slavnostní oblečení i pro běžné situace, ve kterých by mohli na nějakou ženu narazit.

Volnočasové aktivity:
Každý radotínský muž ví, že nejlépe se zabaví v hospodě. V dnešních těžkých časech je ale potřeba šetřit, a tak se volí i z jiných možnosti. Mezi nejoblíbenější patří jednoznačně tato: Muži v počtu 15-20 se sejdou u cesty mezi panelákovým sídlištěm a nádražím, kde vybalí pivo lahvové i plechovkové a začnou popíjet. V případě, že okolo jde žena(jakéhokoliv věku a vzezření), jmou se zuřivě dohadovat, zda by jim dotyčná vykouřila či ne. Pokud ano, nastává krok hodnocení očekávané kvality, pokud ne, následuje hromada nadávek na frigidnost ženy. Tato zábava vydrží hodiny a hodiny a poskytuje příslušníkům rodu Homo Radottiensis velké potěšení.
Méně náročnou, trochu méně zábavnou, ale zároveň o to rozšířenější variantou je prosté obdivné hvízdání, kdykoliv žena prochází okolo muže. (Je možno doplnit i pokřikováním a pozvánkami na místní kulturní akce.) Již dlouhé roky si badatelé lámou hlavy důvody pro toto chování, neb samiček druhu Homo Radottiensis není nijak tragický nedostatek. Jedna z teorií je, že se jedná o unikátní rituál námluv.

Zaměstnání:
Místní jsou buď zaměstnaní v blízké cementárně, dojíždí do Prahy(ti vzdělaní) či pracují v některém z místních obchodů či hostinců. Zaměstnání v Radotíně jsou vysoce náročná, i proto si místní otevřou lahváč ihned po odchodu z práce a na autobusových zastávkách si stěžují na to, jací jsou ti zákazníci hajzli.

Výzkum oblasti výskytu Člověka radotínského dále probíhá a my budeme laskavého čtenáře dále informovat o nejnovějších zjištěních(ať chce, či nechce).