Nálepkování

Nedokážu se zbavit pocitu, že v českém veřejném životě, je čím dál častější nálepkování. Když se mnou někdo nesouhlasí, označím ho za: sluníčkáře, nácka, lesanu, feministku, hatefree (!), anarchistu atd. atp. Ok, to by možná samo o sobě bylo trochu smutné, ale ještě horší a nebezpečnější důsledek vidím v tom, že označením člověka, přiřazením nálepky, mají najednou lidé pocit, že už se nemusí vypořádat s jakýmkoliv argumentem, který daný člověk říkal.
Klaus kdysi označoval myšlenkové směry odporující jeho názoru za -ismy, které jsou samy o sobě nebezpečné a špatné. Aniž by úplně vysvětlil proč a jak škodí. V duchu této tradice s tím vesele pokračujeme dál. Je smutné, že raegování na protiargumenty se už řeší jen přiřazením nálepky a ne věcnou reakcí. Co se o to třeba trochu víc snažit?

Nektere veci se mi obtizne chapou, obtizne jim rozumim. Aniz by clovek udelal cokoliv spatneho, cokoliv utocneho nebo zleho, staci delat svoji praci dobre a v nekterych statnich institucich to z vas dela nepritele lidu. Proto, ze vam na vasi praci zalezi, jste najednou nebezpecni. A i kdyz nedokaze nikdo rict konkretni vytku, jste problem. Uz jen proto, ze nastavujete lidem zrcadlo. A kdyz se k neoduvodnene nespokojenosti podrizenych prida absence zastani od vedeni a kdyz jste v tom sami, jste v pitome bezvychodne situaci, aniz by to davalo jakykoliv smysl.
Pro cloveka ve dvaceti ve triceti je to jednoduse resitelna situace. Ale po padesatce?