Nektere veci se mi obtizne chapou, obtizne jim rozumim. Aniz by clovek udelal cokoliv spatneho, cokoliv utocneho nebo zleho, staci delat svoji praci dobre a v nekterych statnich institucich to z vas dela nepritele lidu. Proto, ze vam na vasi praci zalezi, jste najednou nebezpecni. A i kdyz nedokaze nikdo rict konkretni vytku, jste problem. Uz jen proto, ze nastavujete lidem zrcadlo. A kdyz se k neoduvodnene nespokojenosti podrizenych prida absence zastani od vedeni a kdyz jste v tom sami, jste v pitome bezvychodne situaci, aniz by to davalo jakykoliv smysl.
Pro cloveka ve dvaceti ve triceti je to jednoduse resitelna situace. Ale po padesatce?