Zvláštním způsobem se zadařilo, že jsem to úspěšně doklepala ze školky až k maturitě. Moc se toho zas nezměnilo - nejsem nijak moc vyšší, na písečku jsem si nikdy nehrála a číst jsem uměla už tehdy... A tak mě napadá: V čem mě vlastně změnilo těch třináct let školní docházky? Naučila jsem se podvádět a opisovat, chodit za školu, nesnášet učitele(pravda jen některé) a tvářit se chytře, i když vím prd. Spousta těchto vlastností se mi asi bude v životě hodit, ovšem možna by mi bylo líp bez nich...
Horší na to všem je, že si na Hejčíně mohu pobýt ještě o rok déle, díky profesorce Kousalové a její snaze mě donutit chodit na hodiny němčiny, kde si stejně jen povídá s maturanty a my ostatní neděláme nic. A tak teď řeším složitou otázku - mám jet do Prahy na pokec s americkým velvyslancem, přestože mi Kousalová řekla, že další absence v němčině povede k tomu, že mě nepustí k maturitě?
Btw. Už se nebudu snažit být pozitivní, protože má mizerná snaha (viz minulý příspěvek) je dost odstrašující a děsivá a hlavně mi ji nikdo nevěří.
Žádné komentáře:
Okomentovat