Fear

Můj bratr mi vyprávěl příhodu, kterou považoval za vtipnou. Měla bych možná zdůraznit, že můj bratr je vysoký s dlouhými dready a lehce děsivým obličejem. Typ hocha, který je sice strašně hodný, ale padesátileté spořádané dámy by si k němu v metru nesedly. No a jednou v noci šel z metra a před ním šla nějaká slečna. Měli stejnou cestu a můj bratr považoval za vtipné jít za ní jakoby ji pronásledoval. Takže když si všimla, že za ní jde nějaký dreadatý člověk s kapucí v pozdní noční hodině, a zrychlila, tak zrychlil taky. Když zpomalila, tak zpomalil taky. Až došla ke svému vchodu(ke stejnému, kde bydlí můj bratr) a hledala klíče. Byla vyděšená k smrti a bratr přišel, vytáhl svoje klíče a řekl: "S dovolením..", otevřel si a pak řekl: "uvidíme se ve výtahu." Slečna prý vypadala na infarkt a nebyla se schopná pohnout. Nedivím se jí.
Mně stačila mnohem méně děsivá příhoda včera večer. Myslela jsem si naivně(asi jsem přecejen venkovské děvče či co), že jít nakoupit do Tesca na Andělu je v pohodě i v 11 večer. Bohužel jsem si neuváženě stoupla do fronty, která byla sice nejkratší, za to v ní přede mnou stál opilý muž mluvící s ruským přízvukem, který kupoval flašku vodky. Chtěl se se mnou ve frontě bavit, ale já jsem se s ním nebavila, dokonce si začal myslet, že ani nemluvím česky. Pak odcházel, ale rozmyslel si to a počkal na mě. A začal mě pronásledovat, chodil za mnou, okolo mě, mluvil na mě. Řekla jsem mu, že se s ním nechci bavit a ať mě nechá být. A on mi zastoupil cestu, začal mi bránit v jití pryč a začal na mě křičet, co si myslím, že udělám. Jestli zavolám policii jako malé dítě, jestli si myslím, že mi to pomůže.. Jestli jsem tak blbá a myslím, že nějaká ochranka ho zastaví. Přiznávám, že tak vyděšená jsem asi v životě nebyla..