Je skvělý pocit, když člověka přestane bolet každý další krok a může konečně pořádně běžet. Vzdálenosti, které se zdály být nemožnými, jsou překonány a laťka se posunuje. Noční můry z 1,5 km v hodině tělocviku na střední se zdají najednou býti vskutku směšnými. Jen kdyby se nezačaly ozývat klouby(kolena a kotníky). Asi se mi mé staré tělo snaží říct, že bych měla pořídit běžecké boty(ne obyč tenisky, ve kterých běhám teď). Anebo, že je na čase začít holdovat chrupavkám. Tak či tak, chci běhat dáááál!
Žádné komentáře:
Okomentovat