PPM

Možná jsem jediná a možná taky ne. Čas od času mám pocit, který ze všeho nejvíc nesnáším. Pocit pomalého mozku. Mozek běží, ale jsem si vědomá toho, že tak na 30% kapacity. Je to jako by mi chyběla ruka. Nejde s tím nic dělat, jen čekat až to přejde.
Pocit pomalého mozku přichází obzvlášť při nedostatku spánku, někdy se objeví i jindy. Většinou naschvál v okamžiku, kdy je to nejmíň potřeba.
Zajímalo by mě, jestli hloupějším lidem mozek tímto způsobem prostě jen (ne)funguje dlouhodobě.

Dressing down

In the Czech republic dressing down is the necessary means of survival. Since dressing up or just wearing what one consider´s "normal" results in some raised eyebrows, weird questions or not-so-funny remarks, knowing when to dress down has become crucial if one wants to avoid the unwanted attention. Some ladies don´t care if they are considered overdressed and I applaud them. However when I am meeting people who are used to me wearing worn-out jeans and sneakers(kinda water under the bridge), I try to leave skirts, dresses and heels at home. Maybe it´s better to dress appropriately for one´s standards and not for the standards of others, but hell, I don´t want to keep explaining that clothes, just like feelings and opinions, change with time.

Creatures of habit

Dealing with new and/or unexpected situations is stressful and demanding. If people do only the things they know, they are also rarely caught off guard, unprepared. They don´t have to stay alarmed. They don´t have to use their brains to think about all moves that they are about to make.
Somehow humans are built to create habits. Habits that we repeat every day, over and over again. Habits that control our behaviour even when they are no longer beneficial.
Once we get used to something it becomes very hard to stop doing it.
It applies to the way we cut vegetables, the choice of food and drinks in a restaurant or even to talking to other people. The pattern of behaviour, once formed, stays the same.

Žít se ženou

-zahrnuje příliš mnoho konverzace. Ženy mají potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Ty méně upovídané jsou ok, ale jakmile jsou jen slabě nad průměrem, je to už k nepřežití. Možná je to věc názoru, ale popisovat činnosti, které žena zjevně v danou chvíli dělá, typu ohřívám si jídlo v mikrovlnce apod., je opravdu zbytečné. Natožpak se o tom snažit vést rozhovor.
-je náročné na rozum. Ženy(respektive jejich většina) mají tendenci chovat se nelogicky a naštvávat se kvůli blbostem. Věc, která je vždycky jedno, je najednou problém. Jak se má člověk orientovat v neústále se měnících pravidlech, které jsou navíc ukryté hluboko v něčí hlavě?
-je náročné na nervy. Náladovost některým ženám vlastní je chvílemi opravdu k zbláznění.
-je náročné na sebeúctu. Spousta žen má tendenci snažit se dosáhnout svých drobných cílů drobnou manipulací, velkých cílů velkou manipulací. Člověk si je vědom, že je s ním manipulováno a jak, ale radši než říct: "Proč mi to neřekneš přímo?", což by vyvolalo naštvání(viz body 2 a 3), je jednoduší to neřešit a udělat to, co žena chce. Jenže pak se člověk cítí jako blbec bez vlastní vůle a sebeúcty.

Tento text je odporně generalizující, založený na naštvání a náladovosti autorky, která cítí potřebu si o tom popovídat.