-zahrnuje příliš mnoho konverzace. Ženy mají potřebu mluvit, mluvit, mluvit. Ty méně upovídané jsou ok, ale jakmile jsou jen slabě nad průměrem, je to už k nepřežití. Možná je to věc názoru, ale popisovat činnosti, které žena zjevně v danou chvíli dělá, typu ohřívám si jídlo v mikrovlnce apod., je opravdu zbytečné. Natožpak se o tom snažit vést rozhovor.
-je náročné na rozum. Ženy(respektive jejich většina) mají tendenci chovat se nelogicky a naštvávat se kvůli blbostem. Věc, která je vždycky jedno, je najednou problém. Jak se má člověk orientovat v neústále se měnících pravidlech, které jsou navíc ukryté hluboko v něčí hlavě?
-je náročné na nervy. Náladovost některým ženám vlastní je chvílemi opravdu k zbláznění.
-je náročné na sebeúctu. Spousta žen má tendenci snažit se dosáhnout svých drobných cílů drobnou manipulací, velkých cílů velkou manipulací. Člověk si je vědom, že je s ním manipulováno a jak, ale radši než říct: "Proč mi to neřekneš přímo?", což by vyvolalo naštvání(viz body 2 a 3), je jednoduší to neřešit a udělat to, co žena chce. Jenže pak se člověk cítí jako blbec bez vlastní vůle a sebeúcty.
Tento text je odporně generalizující, založený na naštvání a náladovosti autorky, která cítí potřebu si o tom popovídat.
2 komentáře:
Rekneme ze zalezi na konkretni zene. ;-)
Zkušenost založená na bydlení s 5ti ženami(postupně, jsem striktně monogamní).. Neříkám, že to je takhle ve všech případech.
Okomentovat