pátek 23. září 2011
úterý 20. září 2011
Den Dé
Očekávání se zvyšují, napětí roste, blíží se nějaký klíčový moment, kdy se věci změní, nebo by se mohly změnit. Člověk je ve stresu, bojí se, taky trochu těší. Pokud je člověk jako já, tak je navíc nervózní a špatně spí.
A pak je to najednou tady. Okamžik přijde, přejde a zmizí. A ... nic. Byli jste před tím, budete i potom. Nějak.
Měl by se dostavit pocit vítězství, úspěchu, hrdosti na sebe sama. Jste skvělí, protože jste to všechno zvládli. To přece musí cítit všichni ti závodníci ve formulích, co dojedou první a pak sebe a ostatní kropí bublinkami, ne?
Jenže já vždycky cítím akorát úlevu, že už je to za mnou, že mě to nemusí trápit.
Pak následuje hnusný dojezd z rauše, který ani nebyl, ve kterém mě doženou všechny potlačované a odkládané věci, které je potřeba prožít, udělat, vypořádat se s, zajistit. Najednou mi dojde, že jsem jako každý rok zapomněla na jaře zaplatit poplatek za odpad na olomouckém magistrátě, že jsem ještě nereklamovala boty, které jsem měla reklamovat před měsícem a milion dalších podobných věcí. Pak mě popadne každoroční koncozářijová sebedestruktivní tendence a chuť na cigaretu. Možná jsem se měla polít nějakým alkoholem, třeba se to vstřebává kůží a funguje jinak, a proto jsou ti vítězové ve formuli takoví usměvaví.
A pak je to najednou tady. Okamžik přijde, přejde a zmizí. A ... nic. Byli jste před tím, budete i potom. Nějak.
Měl by se dostavit pocit vítězství, úspěchu, hrdosti na sebe sama. Jste skvělí, protože jste to všechno zvládli. To přece musí cítit všichni ti závodníci ve formulích, co dojedou první a pak sebe a ostatní kropí bublinkami, ne?
Jenže já vždycky cítím akorát úlevu, že už je to za mnou, že mě to nemusí trápit.
Pak následuje hnusný dojezd z rauše, který ani nebyl, ve kterém mě doženou všechny potlačované a odkládané věci, které je potřeba prožít, udělat, vypořádat se s, zajistit. Najednou mi dojde, že jsem jako každý rok zapomněla na jaře zaplatit poplatek za odpad na olomouckém magistrátě, že jsem ještě nereklamovala boty, které jsem měla reklamovat před měsícem a milion dalších podobných věcí. Pak mě popadne každoroční koncozářijová sebedestruktivní tendence a chuť na cigaretu. Možná jsem se měla polít nějakým alkoholem, třeba se to vstřebává kůží a funguje jinak, a proto jsou ti vítězové ve formuli takoví usměvaví.
pondělí 12. září 2011
mám tě rád
Není zákeřnější slovní spojení. V reakci na tuhle větu o třech slovech se lámou skeptici a ti s nadějí. Ti první vidí cit přátelský, ti druzí zamilování. Nejhorší je slyšet je od člověka, kterého v podstatě neznáte a nevíte, komu, kdy a hlavně z jakých důvodů, s jakou motivací tohle říkává. Nakonec tak říct: "mám tě rád," vlastně nic neznamená, když si to druhý nemůže nebo neumí správně vyložit.
Analogie je třeba pusa na čelo a v některých vymykajících se případech i polibek na rty.
Analogie je třeba pusa na čelo a v některých vymykajících se případech i polibek na rty.
neděle 11. září 2011
Běh pro ženy (5 km)
Po dnešním běhu pro ženy se samými ženami mám ženy rázem mnohem míň ráda. Před startem i po startu se chovaly spíš jako hejno splašených slepic spíš než jako lidi. Ach jo.
Ve spojení se špatnou organizací a vyššími než ideálními teplotami je celkový zážitek o kus horší než z 10 km v Olomouci v červnu. Třeba se na jaře dočkám lepších akcí.
Ve spojení se špatnou organizací a vyššími než ideálními teplotami je celkový zážitek o kus horší než z 10 km v Olomouci v červnu. Třeba se na jaře dočkám lepších akcí.
pátek 9. září 2011
Shopping
Co se týče nakupování, jsou asi dvě hlavní věci, které mě ničí:
1) Prodavačky a prodavači
Při příchodu do obchodu si vás změří pohledem, pozdraví vás, protože mají naučeno, že pozdravený člověk bude s menší pravděpodobností krást a pak na vás hodí bobek, protože dojdou k závěru, že si nic ve skutečnosti koupit nechcete. Když byste pomoc potřebovali, žádné se vám nedostane. Když už přijdete až za nimi a přímo je oslovíte s nějakou žádostí, vyhoví vám, ale bude to s naštvaným nebo povýšeným výrazem v obličeji. Takových prodavaček a prodavačů díky bohu není dnes už tolik a v Praze je jich rozhodně o mnoho méně než třeba v Olomouci, ale ještě zdaleka nevymizeli.
Dnešní příklad ze Sephory - stojím u nabídky kosmetiky(která nepatří k tomu nejlevnějšímu, co je na trhu) a viditelně hledám nějakého z prodavačů, aby mi pomohl s výběrem. Okolo jich projde několik, ale nikdo se nemá k tomu, aby se mi věnoval. Jedna prodavačka si dokonce všimne paní okolo čtyřicítky stojící za mnou (která nevypadá na to, že by akutně potřebovala asistenci) a pošle k ní kolegyni. A já tam stojím jako blb.
2)Nekonfekčnost konfekčních velikostí
Vím, že deprese z toho, že je mi tričko velikosti 34 příliš velké, je jen můj problém, měla jsem se (podle názoru výrobců oblečení) narodit ramenatější, prsatější, s širším hrudníkem, větším břichem a rozhodně širším pasem. Co mi ale nejde do hlavy, jsou kusy oblečení, které jedním rozměrem absolutně vybočují. Jako když tričko velikosti XS, které je tak akorát uzké a tak akorát dlouhé má výstřih, ze kterého vyléza polovina podprsenky(návrhář byl asi heterosexuální nadržený chlap bez vkusu), nebo sedí výstřihem a šířkou, ale najednou má délku pod zadek. Nebo když jsou šaty úzké(pas, prsa) a najednou jsou ramena strašně široká. (A ne, nemyslím "zajímavé módní prvky" u jednotlivých střihů, to je záležitost na jinou, mnohem rozsáhlejší, esej). Jo, jsou holky, které mají velikost podprsenky 70E, ale není jich(bohužel?) mnoho. Stejně jako většina žen nemá 2 metry. Nemají ke drobné konstituci najednou olbřímí ramena atd.
1) Prodavačky a prodavači
Při příchodu do obchodu si vás změří pohledem, pozdraví vás, protože mají naučeno, že pozdravený člověk bude s menší pravděpodobností krást a pak na vás hodí bobek, protože dojdou k závěru, že si nic ve skutečnosti koupit nechcete. Když byste pomoc potřebovali, žádné se vám nedostane. Když už přijdete až za nimi a přímo je oslovíte s nějakou žádostí, vyhoví vám, ale bude to s naštvaným nebo povýšeným výrazem v obličeji. Takových prodavaček a prodavačů díky bohu není dnes už tolik a v Praze je jich rozhodně o mnoho méně než třeba v Olomouci, ale ještě zdaleka nevymizeli.
Dnešní příklad ze Sephory - stojím u nabídky kosmetiky(která nepatří k tomu nejlevnějšímu, co je na trhu) a viditelně hledám nějakého z prodavačů, aby mi pomohl s výběrem. Okolo jich projde několik, ale nikdo se nemá k tomu, aby se mi věnoval. Jedna prodavačka si dokonce všimne paní okolo čtyřicítky stojící za mnou (která nevypadá na to, že by akutně potřebovala asistenci) a pošle k ní kolegyni. A já tam stojím jako blb.
2)Nekonfekčnost konfekčních velikostí
Vím, že deprese z toho, že je mi tričko velikosti 34 příliš velké, je jen můj problém, měla jsem se (podle názoru výrobců oblečení) narodit ramenatější, prsatější, s širším hrudníkem, větším břichem a rozhodně širším pasem. Co mi ale nejde do hlavy, jsou kusy oblečení, které jedním rozměrem absolutně vybočují. Jako když tričko velikosti XS, které je tak akorát uzké a tak akorát dlouhé má výstřih, ze kterého vyléza polovina podprsenky(návrhář byl asi heterosexuální nadržený chlap bez vkusu), nebo sedí výstřihem a šířkou, ale najednou má délku pod zadek. Nebo když jsou šaty úzké(pas, prsa) a najednou jsou ramena strašně široká. (A ne, nemyslím "zajímavé módní prvky" u jednotlivých střihů, to je záležitost na jinou, mnohem rozsáhlejší, esej). Jo, jsou holky, které mají velikost podprsenky 70E, ale není jich(bohužel?) mnoho. Stejně jako většina žen nemá 2 metry. Nemají ke drobné konstituci najednou olbřímí ramena atd.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)