Škola, kam se podíváš.

Už druhý týden v kuse laborkujeme na praktiku z molekulární genetiky od rána do večera a nějak mě to zmáhá (člověk vidí za oknem zpívat ptáčky, svítit slunce a zelenající se travičku, pak vidí jak slunce zapadá, ptáčci už nezpívají a tráva získá odstín šedi a pak je ještě tak dvě hodiny v labu). Standardně si člověk při práci v laborce dělá svoje pokusy, na které se soustředí a které občas v některých fázích zapne a pak mu třeba hodinu běží. Což dává dostatek času zpracovat si nějaká data z dřívějška, dočíst článek, psát laboratorní deník, ujasnit si, že to všechno je správně atd. atp. Na tomto praktiku ale využíváme opravdu každou minutu na přepínání mezi cca sedmi úlohami s vmezeřenými přednáškami ze všeho možného, plus jako bonus jsme dostali hromadu článků, manuálů a úkolů k načtení/udělání doma. Reálně se tak člověk celý den ani na chvíli nesmí přestat soustředit a i tak to je na hranici stíhání. A po přijití domů bychom asi měli ještě několik hodin strávit domácími úkoly. Dnes jsme ukončili (konečně) praktickou část a šup, zítra ráno máme zkoušku, která si prý co do náročnosti nezadá s genovým inženýrstvím(=je sakra těžká), aniž by byl čas se na ní jindy než dnes večer učit. Ať už to dopadne jakkoliv, vidím světlo na konci tunelu. Budu se moct vrátit k deseti hodinám ve "své" laborce denně.


FYI - nechápejte mě špatně, tohle praktikum mi dalo asi nejvíc ze všech předmětů za celé studium a klidně by podobných kurzů mohlo být víc. Pro univerzitu je to asi náročné - hodně vyučujících na málo studentů, omezené prostory, náklady na materiál.., tak je to určené hlavně pro magisterské studenty a to ještě v omezeném počtu. Hodilo by se to ale pro všechny bakaláře, minimálně ty molekulárně-biologické.

The men I was attracted to never showed their feelings(if they had any). Neither did I. I never knew how to do that. Even when I was in love, I was unable to show it. So maybe it was just me being attracted to those with the same disability.
What I have realized lately is that I don't even know how to respond to someone who wants to include me in his life. Not just in the superficial things, but for real. And how to do the same.
I somehow have the disease of being and feeling single even when in a relationship. Is there a cure?

Já to dělám zadarmo, tak mi vlezte na záda...

Pracovat pro neziskovku člověka naučí mnoho.
- Že jít do práce po práci je vyčerpávající.
- Že je třeba mít pevné nervy, nečekat mnoho a radovat se z blbostí.
- Že kdyby člověk nevěřil, že to má smysl, dávno by se na to vykašlal.
- Že lidi jsou všelijací a že když jim nejde o zaměstnání, o moc, o sex nebo o peníze, chovají se úplně jinak.
- Že typicky všichni mají pocit, že dělají mnoho a výsledků je málo.
- Že na všechno je ultimátní argument-dělám to zadarmo, tak si to budu dělat, jak chci já.
- Že mít koncepci, nastavená pravidla a trvat na jejich dodržování, je špatně. Asi proto, že pak nemůže každý dělat úplně všechno, co si usmyslí, ale musí to koordinovat s ostatními a to je opruz, a protože pravidla z podstaty věci nejsou cool.
- Že alkohol je kamarád, možná až nebezpečně moc.
- Že jste blázni, že jste do toho šli.
- A že pravděpodobně máte spasitelský syndrom, na který byste se měli vykašlat. Vlastně byste se na to celé měli vykašlat. Jenže ono to nejde. Viz bod č. 3.