Už druhý týden v kuse laborkujeme na praktiku z molekulární genetiky od rána do večera a nějak mě to zmáhá (člověk vidí za oknem zpívat ptáčky, svítit slunce a zelenající se travičku, pak vidí jak slunce zapadá, ptáčci už nezpívají a tráva získá odstín šedi a pak je ještě tak dvě hodiny v labu). Standardně si člověk při práci v laborce dělá svoje pokusy, na které se soustředí a které občas v některých fázích zapne a pak mu třeba hodinu běží. Což dává dostatek času zpracovat si nějaká data z dřívějška, dočíst článek, psát laboratorní deník, ujasnit si, že to všechno je správně atd. atp. Na tomto praktiku ale využíváme opravdu každou minutu na přepínání mezi cca sedmi úlohami s vmezeřenými přednáškami ze všeho možného, plus jako bonus jsme dostali hromadu článků, manuálů a úkolů k načtení/udělání doma. Reálně se tak člověk celý den ani na chvíli nesmí přestat soustředit a i tak to je na hranici stíhání. A po přijití domů bychom asi měli ještě několik hodin strávit domácími úkoly. Dnes jsme ukončili (konečně) praktickou část a šup, zítra ráno máme zkoušku, která si prý co do náročnosti nezadá s genovým inženýrstvím(=je sakra těžká), aniž by byl čas se na ní jindy než dnes večer učit. Ať už to dopadne jakkoliv, vidím světlo na konci tunelu. Budu se moct vrátit k deseti hodinám ve "své" laborce denně.
FYI - nechápejte mě špatně, tohle praktikum mi dalo asi nejvíc ze všech předmětů za celé studium a klidně by podobných kurzů mohlo být víc. Pro univerzitu je to asi náročné - hodně vyučujících na málo studentů, omezené prostory, náklady na materiál.., tak je to určené hlavně pro magisterské studenty a to ještě v omezeném počtu. Hodilo by se to ale pro všechny bakaláře, minimálně ty molekulárně-biologické.
Žádné komentáře:
Okomentovat