Nikdo mě jako malou nenutil jíst s knihami mezi lokty a tělem, etiketa nikdy nebyla nějak zásadní bod našeho rodinného života. Ostatním členům rodiny se ale nikdy nenadávalo, každý jsme si po sobě museli uklízet a některé věci bylo tak všeobecně normální nedělat. Jsem tedy dost zaskočená z toho, co vidím ve veřejných prostorech.
Že lidi po sobě začali s klidem nechávat odpadky v metru. Ještě na ulici bych to nějak chápala. Vadilo by mi to taky, ale bylo by mi jasné, že se to děje. Ale zahodit odpadky na zem v uzavřeném prostoru? Nechávat v něm nedojedené jídlo? Lahve od vodky? To už mi přijde jako trochu silné kafe. Asi se to přidává na seznam věcí, kterým nikdy nebudu rozumět.
Že si lidi nadávají. Úplně cizí lidi, kteří se do té chvíle nikdy neviděli si jsou schopní říct neuvěřitelně sprosté a neuctivé věci. Jasně, když mi někdo stoupne na nohu v metru, bolí to. Ale když se několikrát sám od sebe automaticky omluví, není snad důvod začít na něj řvát nadávky a pokračovat v tom několik dalších stanic. Neudělal to schválně, tak proč?
Že lidi neustále kašlou bez ruky před pusou. Kdejaká noblesně vypadající paní se změní v barbara, když začne kašlat. Jasně, nikdo není zdravý 100% času, stejně jako se v době nemoci nedá vyhnout MHD. Zvlášť, když se jedná o prachobyčejnou rýmičku, necítí se člověk povinen zahájit opatření jako při pandemii moru. Ale dát si ruku před pusu a dramaticky tím omezit šíření bacilů na ostatní snad není takový výkon. Vždycky jsem myslela, že to je standardní součástí ohleduplnosti vůči ostatním. To, že jsem nemocná já, neznamená, že mi je jedno, jestli nebudou i ostatní cizí lidí, které potkám. Nebo to je teď standard?
Žádné komentáře:
Okomentovat