Že člověka slyší, jen když křičí a je hysterický. Ale že nechci křičet, aby mě někdo slyšel, nechci být hysterická víc, než mi velí geny.
Že i v osobním životě je na výběr mezi tím, kým chce člověk být, a mezi tím, čeho chce dosáhnout. A že cena za některá splněná přání by byla příliš vysoká.
Že je fajn čas od času slyšet, že jsem úžasná, i když to není od člověka, se kterým chodím. Ale že to nemění a nemůže změnit s kým chci být.
Že o některých věcech bolí mluvit, i když je to v dlouhodobém hledisku přínosné. Ale že to umím jen nárazově.
Že i po těch letech mě překvapí šílenství mé rodiny. Ale že ji neumím přestat mít ráda.
A taky už umím udělat 70% bun cha.
Žádné komentáře:
Okomentovat