Tento týden se v Olomouci konal Jeden svět, který jako obvykle přinesl depresi z toho jakk je tenhle svět v pytli. Ale vezmu to postupně. Oproti loňskému a předloňskému festivalu mě zaujalo mnohem míň filmů, asi to bylo tím, že jsem nijak zvlášť netoužila po tom vidět patý film o tom samém - Lukašenkově režimu v Bělorusku, který nepřinášel nic nového... Přesto jsem byla na pěti projekcích. Film Za Darfúr/Darfur Now byl poměrně dobrý nicméně vyzníval velice optimisticky, což se od amerického filmu asi dá čekat. Mě na tom zarazilo jakk moc lidi v Darfúru věří v to, že je západ zachrání, že mezinárodní jednotky přijdou a pomůžou vyřešit situaci(což se pravděpodobně nikdy nestane, kvůli Číně a Rusku, kteří mají v Security Council právo veta, a tak nepřipustí misi UN v Sudanu). Zarazilo mě jak moc toho lidé v Dárfúru ví o ICC a že dokonce znají jméno žalobce zabývajícího se jejich situací.
Na projekci Dopis Anně bylo vidět jaká je situace v Rusku a taky postupné omezování svobody slova v zemi(např.tak, že nepohodlné zabijí a ostatní se začnou bát) Následná diskuze se senátorem Štětinou pro mě byla rájem na zemi, neboť ho miluji:D Jeho názory v 99 procentech souhlasí s tím, co si myslím... Jednosvětové publikum se uázalo být většinově protiklausovské neboť panu Štětinovi tleskalo za to že pro Klause nehlasoval.
Nejděsivějším filmem byl snímek Kongo: Hluboké Ticho o ženách a dětech v kongu, které jsou masově znásilňovány, a o tom jaké ticho okolo celé záležitosti panuje. Oběti jsou staré od dvou do osmdesáti let a nejsou "jen znásilněny" ale i zohaveny, a to tak, že jim klacky, puškami nebo čímkoliv co je po ruce roztrhají vaginu, dělohu, močovod a řiť, takže už nemůžou nikdy normálně fungovat. Jejich rodiny a vesnice se jich zbaví a ony nemají kam jít. Ve filmu byly i rozhovory s vojáky, kteří tohle všechno páchají - vysvětlení se různí-jsou ubozí muži v buši, kteří nemají čas se se ženou dohadovat, dodá jim to sílu v boji a znásilněné by měly být vlastně rády, že přispějí k vítězství v boji apod. Přestože vojáci podle svých slov znají lektvar, který zabraňuje přenosu HIV, je asi 30% obětí nakaženo. And nobody cares...
Na celém filmu mě zaujalo i to, jak se kino po skončení projekce v podstatě mlčky vyprázdnilo. Co se taky na to dá říct?
Žádné komentáře:
Okomentovat