Zhnusení

Ve čtvrtek jsem jela do Olomouce a tím se odřízla od internetového připojení(zjevně trpím sklony k masochismu či co..). Jedním z důvodů byla i účast na skvělé věci jménem krajské volby. Jelikož to byly první volby, ve kterých jsem mohla hlasovat, velice jsem se těšila. Některé děti se těší, že až budou velké, budou si moct koupit kolik lízátek budou chtít, já se vždy těšila až se budu moct občansky vyjádřit. Lehce mě sice mátlo to, že jsem na internetu i v médiích viděla Olomouc mezi místy, kde se konají i senátní volby ačkoliv jsem dostala hlasovací lístky pouze k těm krajským, ale vzhledem k tomu, že v mé volební místnosti byly velké cedule s nápisy KRAJSKÉ VOLBY s jakákoliv zmínka o senátních nebyla přítomna, došla jsem k závěru, že se volba do sněmu moudrých starců koná v nějaké jiné části Olomouce. Nadšení, které jsem cítila, když jsem vhazovala obálku se svým hlasovacím lístkem do urny, rychle opadlo, když jsem o den později viděla odhady výsledků a nakonec i výsledky samotné. Vážně mě nenapadlo, že se přihodí až taková katastrofa. To, kolik hlasů získala strana, jejíž předseda je zjevně nezničitelný muž, který přežije všechny svoje průsery a dlouhodobě se stýká s mafiány, mě natolik dorazilo, že mé nadšení z voleb opadlo. Babička(posledních dvacet let volící ODS) prohlásila, že to mají "ódéesáci" za to jak zavedli "nemorální" poplatky u doktora. Zjevně lidem nedochází, že to byl krok nutný a účinný(ušetřených několik miliard korun jim zjevně nepřipadá jako dostatečný argument). Výsledkem je, že v naší skvělé zemi volí stranu bezpáteřního hovada, který nemá žádnou svoji vizi a dělá velká populistická gesta, která budou stát spoustu peněz, jen to nebude tak jasné jako když člověk musí vytáhnout ze své peněženky 30 Kč u doktora. Takže HURÁ! Nebudeme muset platit poplatek u doktora, ale zato zaplatíme vyšší daně a tím i přilepšíme některým lidem. Bohužel to nebudou v levicovém duchu ti potřební, ale spíš Paroubkovi kamarádi, kteří budou dostávat v podivných soutěžích krajské zakázky. Teď už zbývá jen to, aby podobným způsobem dopadly volby celostátní za dva roky a můžem se jít zakopat..

Věková bariéra

Člověk, který vypadá jako já, má prostě čas od času problém s tím, že ho nepovažují za zletilého. Poslední dobou je to ale až příliš často. Nejdřív mě nechtěli pustit do klubu, což bych ještě mohla chápat. Bohužel to ale dospělo až do stavu, kdy mi nechtěla paní ve večerce nechtěla prodat dva lahváče a po tom, co jsem jí ukazála občanku měla projev stylu: "Vážně? Tolik? Jejda!" což mě už dorazilo. For heaven s sake, people! Nesuďte lidi podle toho jak vypadají.

Žloutenka

Člověk nikdy neví na co může na cestě narazit. Podivná individua, žloutenku apod.. Nebezpečí této zákeřné choroby jsem si nějak neuvědomovala, dokud se několik mých kamarádek nezačalo bavit o tom, jak si myjí ruce minimálně patnáctkrát denně a pokaždé aspoň deset minut, nedotýkají se ve veřejné dopravě ničeho a pokud to jen trochu jde, chodí pěšky. To narušilo mé přesvědčení, že pravděpodobnost střetu se žloutenkou je malá, a tak jsem začala malým stihomamem trpět taky. Moje spolubydlící, která studuje medicínu, mi přečetla výňatek z jejích skript o tom jak se vyhnout chorobě v době epidemie(chřipky ale i jakékoliv jiné nemoci). Seznam čítal takové věci jako zdržovat se pouze doma, nechodit na veřejná místa, kde se vyskytuje více lidí, necestovat dopravními prostředky, nechodit do práce/školy atd. Pokud bych se radami jistě velice chytré autorky měla řídit, asi bych zbytek života strávila v protiatomovém krytu. Proot zbývá jen doufat,že žloutenka brzy zežloutne zlostí a odporoučí se do věčných lovišť 200 případů ročně..

Čajovna U Džoudyho s Weinbym,

Následuje úplný přepis textu napsaného v čajovně mnou a mým kamarádem Weinbym mezi řádky cilichilli: Svou návštěvu jsem započali originálním dotazem směřovaným na teamana: "Mohu se vás zeptat, jestli jste Ten Jouda(čtěte anglicky Džouda)?" Jsou události níže popsané aktem pomsty za tento dotaz?! Pod slibným názvem Květy divokého čajovníku se skrýval "výluh chuti nepopsatelné a pachu přesahujícího hranice lidského poznání."(scénická poznámka číslo 1: Kristýna právě dalším mohutným záchvatem smíchu sfrkla všechny medovníkové drobky na sebe a koberec a Weinby se začal po požití čaje dusit)(scénická poznámka číslo 2 Weinby se směje nepřetržitě už hodinu a půl)(scénická poznámka číslo 3 Kristýna se právě pokusila fagocytovat zbytek medovníku. úspěšně.) Zpět k popisu: Čaj je servírován v PRŮHLEDNÉ skleněné konvici, což bohužel umožňuje zřít onu magickou čajovou směs(scénická poznámka číslo 4: Weinby jde na záchod. Opět. Byla vyslovena hypotéza, že čaj je mimojiné močopudný) Ve vroucí vodě plovou hnědé mimozemsky vypadající chuchvalce aka květy. Na základě neoddiskutovatelné vizuální podobnosti bly tyto UFO(unidentifiable floating objects) označeny jako himalájský syfl, vyblité ragú nebo též tibetská filcka. Kristýna dodala, že najít něco takového doma, použije na to savo.(Což už možná někdo udělal, pokud vezmeme v úvahu roztoDIVNÉ čichové vjemy)(scénická poznámka číslo 5: Weinby právě označil vůni tohoto čaje za hroší prd a následně se konvice ozvala podivným kviknutím)Byl navrhnut atraktivní popisek pro tento čaj: Tento čaj je sbírán speciální metodou hadru. Chuchvalce, které byste z použitého hadru spláchli do odpadu, jsou v tomto případě vysušeny a použity k přípravě této dobroty.(scénická poznámka číslo 6 Weinby právě sebral všechnu odvahu a dotkl se jednoho chuchvalce vyvrženého konvicí)(dodatek ke scénické poznámce číslo 6 konvici se netřeba divit, chuchvalec by vyvrhl každý)(důsledek dodatku ke scénické poznámce číslo 6: Kristýna se celá smíchy posmrkala) Této metodě člověk vděčí za nekonečnou varietu chuťových dispozic tohoto čaje. Ty závisí na substanci, která byla před extrakcí setřena hadrem.(V našem případě se pravděpodobně jedná o opakovaně vydávené chlupy z perského koberce)(scénická poznámka číslo 7: Weinby uvažuje o použití této směsi k dezinfekci savu rezistentní špíny na toaletě a nabízí se i komerční vužití jako náhradní náplň do prostředků proti hmyzu nebo na hubení plevele)Zakončíme tento traktát zbožným přáním: Ó velký Joudo, nedopusť, aby se tento recept dostal do rukou teroristům!!!

Stále ještě studentem VŠ

První den bydlení na kolejích proběhl asi přesně podle toho, co byste čekali od vysoké školy. Jediným mínusem snad byla cesta do klubu až na Jižák(přes celou Prahu) a především zpátky-pokud jsem žloutenku nechytila v noční tramvaji od všech těch úžasných lidí(bezdomovců, narkomanů a opilců), tak už ji asi nechytnu nikdy.
Přes počáteční šok z kolejí a asi i díky přestěhování se do aspoň trochu lepšího pokoje to vypadá, že přece jen budu schopná přežít na koleji. Jsem asi příliš rozmazlené dítě a prostě mi nějak nejde si zvyknout na to, že sdílím pokoj s cizím člověkem, nemám kuchyňku a nádobí musím mýt v umvadle. Přesto se asi vyvíjím do homo vysokoškolensis, který vydrží vše.
Nejvíc mě ale doráží fakt, že jsem za poslední měsíc naplnila svou peněženku bohužel ne penězi ale průkazkami na všechno možné. Jejich počet už překročil desítku a začíná to mít vliv i na mé duševní zdraví. Jedinou cestou ven z tohoto přeprůkazkovaného pekla je asi pořídit si dokladovku, kterou během prvního týdne ztratím. Hurá!