Intelektuálka v domácnosti

Před nedávnem jsem zametala podlahu a nějak mě zaujal prach a jeho neustálý vznik zánikem. Což vedlo k úvaze o tom, že se všechno rozmělňuje a rozpadá na menší a menší částečky a časem ztrácí barvy, šedne. Že konečný stav všech věcí je šedý prach. A že tím, jak ho ze svých příbytků, ze svého okolí, neustále vymetáme a vyhazujeme na skládky, jakobychom se snažili vytěsnit tuhle informaci ze svého vědomí. Že možnost prach vyhodit do koše a nechat ho odvézt někam pryč, je vlastně příznačná pro náš postoj ke stáří, k rozpadu, ke konci - nechceme ho vidět, nechceme o něm vědět.. Pak jsem si uvědomila, že jsem přestala zametat, nařídila si přestat přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta a dokončila úklid.