středa 24. července 2013

Doručování balíků

Velké doručovací firmy už se naučily aspoň trošku fungovat normálně - dají o sobě dopředu vědět, dá se domluvit na doručení na jinou adresu, funguje jim zákaznická linka atd. atp.
Malé doručovací firmy jsou ale kapitola sama pro sebe. Na rozdíl od déháeláků a pépéeláků si po interakci s nimi budete pravděpodobně chtít vyrvat vlasy z hlavy.
Např. Objednáte si v eshopu zboží. Zaškrtnete, že byste ho chtěli doručit Českou poštou, neb přes všechny chyby si to tam můžete vyzvednout a nikdo vás nebude nahánět po Praze. Objednávku vyřídí nečekaně rychle, a v 5 odpoledne vám přijde email, že vaše zboží odeslali s firmou XY a že vám ho doručí zítra během dne na vaši adresu. Super, ale já nebudu celý den doma. Ok, vidím číslo na zákaznickou linku. Hmm, ale ona funguje jen od 8mi do 5ti. Vzhledem k tomu, že je 17:00, zkusím to a volané číslo neexistuje. Ok, tak to zkusím další den ráno po osmé.

Dějství druhé:
V sedm ráno mě vzbudí zvonící telefon - neznámé číslo. Típu a snažím se spát dál. Volá znovu, znovu típu. V 8:05 volám na zákaznickou linku a volané číslo stále neexistuje. Rezignuju a zavolám na neznámé číslo - nečekaně je to kurýr, který se mi na doručení po sedmé večer vysměje: "my pracujeme od pěti od rána, v 7 večer už dávno nejezdíme.."

Dějství třetí:
Zkusíte pro zajímavost zákaznickou linku mezi 8mou a pátou několikrát - pokaždé se dozvíte to stejné, že volané číslo neexistuje.

pondělí 22. července 2013

Někteří vedle sebe nikoho nepotřebují, někteří naopak chtějí nebo dokonce potřebují. Když nám místo vedle nás přijde prázdné, hledáme někoho, kdo by ho zaplnil. Jenže to místo má určitý tvar. Většinou po někom. Vědomě nebo nevědomě se pak osobu nalezenou snažíme přizpůsobit tvaru, který by měla v naší představě mít. Tvaru, který měla osoba předchozí (možná s pár úpravami). A divíme se, když to na sebe nejde přesně napasovat. Když se obrousí hrany, dosáhneme kompromisu, nebo zůstane jen nezajímavý oblázek?

pátek 12. července 2013

Čas konverzace

I ve světě superchytrých strojů a virtuálního světa je nějakým zázrakem stále strašně moc přímých mezilidských kontaktů. Neuvěřitelně mnoho času každý jednotlivý den člověk stráví mluvením s jinými lidmi. Ať už pracovně, nebo volnočasově. Ve spoustě případů jde o předávání informací, které od strojů nezískáme. Nebo preferujeme získávat je od lidí. Lidí, které vidíme, známe. Zvláštní paradox věku informací.

neděle 7. července 2013

Exhaustion

For one reason or another I am exhausted all the time, not sure how to change it. Sleeping enough is not helping. It's like I have used all the reserves of energy without realizing it and now, it all caught up with me. I don't feel like eating and when I do I sometimes vomit for no reason, I can't seem to find energy to move out of bed and out of the house sometimes and when I do, I need double the time to walk the same distance. There is a huge load of work that I need to get done. So I can't afford to just switch off completely, even if that is what I have done in the past few days.
Makes me wonder if being this exhausted is in any way similar to being old and if that's what people in retirement homes feel like.

středa 3. července 2013

Fearful to Fearless?

There is a number of things that might never lose their appeal to me. Be it running away or trying to be emotionally unattached at any sign of trouble, avoiding problems instead of dealing with them, never asking for what I need, persuading myself that I don't care about someone even when I do, finding any other boy to kiss to prove I don't care. All of those things probably make me feel less vulnerable, even if they are stupid.
How do people manage to just let go of the fear that they might be hurt in the end? Even if the odds are good, they are still bad.. Is it the being in love that is supposed to make you ignore that? And how can you be open to one emotion an ignore the other - fear.
Maybe it is just a matter of perspective. Even if you let yourself be vulnerable, people can only hurt you, if you consider their actions hurtful. Being paralyzed by fear is neither healthy nor productive. The only tiny problem is changing one's attitude. Which is really not easy if you are stuck in you M.O.

Then again: "If you never say your name out loud to anyone, they can never ever call you by it."