Někteří vedle sebe nikoho nepotřebují, někteří naopak chtějí nebo dokonce potřebují. Když nám místo vedle nás přijde prázdné, hledáme někoho, kdo by ho zaplnil. Jenže to místo má určitý tvar. Většinou po někom. Vědomě nebo nevědomě se pak osobu nalezenou snažíme přizpůsobit tvaru, který by měla v naší představě mít. Tvaru, který měla osoba předchozí (možná s pár úpravami). A divíme se, když to na sebe nejde přesně napasovat. Když se obrousí hrany, dosáhneme kompromisu, nebo zůstane jen nezajímavý oblázek?