Velká vietnamská výprava III - nápoje

Ovoce a ovocné džusy:
Místo sladkosti evropského typu, k snídani, obědu nebo večeři, jsme většinou dostali čerstvé tropické ovoce. A rozhodně jsme si neměli na co stěžovat. Banány chutnaly úplně jinak - byly zralé a šťavnaté, a to platilo i o ananasech, marakujách, dragon fruit, mangu, papaye, melounech, atd. atp. Úplně běžně jsou dostupné čerstvě připravené džusy ze všech typů ovoce. V některých případech je to víc šťáva, někdy víc purée, asi hlavně podle typu ovoce. Co se nám moc nevyplatilo byl winter melon nápoj v plechovce. Přeslazené s divnou pachutí, vůbec se to nedalo pít.. Lepší je zůstat u čerstvých šťáv, ty byly vždycky super a za hubičku.

Káva:
Dalším velkým zážitkem byla určitě vietnamská káva. Na rozdíl od té zápaďácké je zatraceně silná, neuvěřitelně dobrá a pije se nejčastěji s hojnou dávkou slazeného kondenzovaného mléka a s ledem. V Hanoji pak někteří ochutnali i místní speciality jako káva se šlehaným syrovým bílkem nebo káva s jogurtem, oboje podávané po studenu. Dobré, ale stejně asi vítězila základní verze jen s mlékem.

Pivo:
Piva je ve Vietnamu všude spousta, v rámci socialistické pomoci čeští sládci přinesli know-how i kulturu pití. Na severu v Hanoi je populární Bia Hoi, které se normálně jako v česku točí do sklenic a pije v restauračním zařízení(čti plastových stoličkách na ulici). Taková česká hospoda po vietnamsku. Oblíbené značky ve skle nebo plechovce u nás bylo pivo Ha Noi a pivo Sai Gon, hlavně to druhé vynikalo hořkostí. Do horkého a vlhkého klimatu pivo sedne úplně geniálně. Led:
Při cestování se často u ledu doporučuje obezřetnost - místní ho často vyrábí z kohoutkové vody, takže veškerá snaha se jí vyhnout přijde vniveč. Ne tak ve Vietnamu - ledárenský průmysl je prý velký byznys, všude mají led kupovaný. Do kávy, džusů, dokonce i piva se přidává led a chladí se tím, neb ne všude mají dostatečně velké lednice na vychlazování plechovek/soudků. Možno pít bez obav.

Voda:
Pili jsme jen balenou. Litr a půl se dá všude sehnat za 10 000 VND (9 Kč), všude vám automaticky budou dávat chlazenou(jsou zvyklí na zmlsané turisty). V turistických destinacích to někdy mají osolené na klidně 30 nebo 40 000, někdy to i ve městě zkoušejí za 20, ale většinou se při smlouvání na 10 dostanete velmi rychle. Jen na té lodi v Ha Long Bay by to asi nešlo.

Velká vietnamská výprava II - gastro zážitky

Od výpravy do Asie se většinou čekají veselé fekální historky. Těch se nám bohužel nedostalo. Zato jsme měli spoustu skvělých zážitků s vietnamskou kuchyní. Jezení na ulici se ukázalo být bezpečným a postupně jsme byli čím dál otrlejší. Nakonec jsme vesele pojídali zeleninu omytou v buhvíčem, jestli něčem, v zaplivaném stánku na ulici, sedíc na miniplastových židličkách s hmyzem běhajícím okolo nás. Nutno dodat, že já jsem byla z celé výpravy nejbojácnější, ale i tak jsem se streetfoodu nemohla nabažit.

V naší paměti zůstanou asi napořád Bun Cha a Bun Bo Nam Bo. Obě jídla chutnala nejlépe v pouličním provedení (každé jinde) za 30 000 dongů za velkou porci (asi 27 Kč). Zkoušeli jsme to pak i v "lepších" podnicích (čti dražších, kde člověk nesedí na plastu, ale v klimatizované snobsky se tvářící restauraci, snobsky na vietnamské poměry), ale nemohlo se to ani zdaleka rovnat. Oboje jsou to rýžové nudle, jednou s do křupava vypečeným búčkem podruhé s opečeným hovězím, do zlatova opraženou cibulkou a arašídy.

Polévky:
Vietnamci jedí v jednom kuse polévky. Pokud člověk nespecifikuje, dostane nudle většinou plavající ve vývaru. Zkoušeli jsme je v mnoha podobách, od známeho Pho po různé další typy vývarů, ve kterých často plavaly dost záhadné věci. O některých se mi ještě teď zdá.. Obecně polévky dobré, vývary silné, chuť sice dost jiná, než polévky evropské, ale vynikající. Vietnamci polévky jedí k snídani, obědu i večeři; za celou dobu jsme neviděli místní snídat nic jiného a u ostatních jídel bych řekla tak poměr 70:30 ve prospěch polévek.

Bagety:
Asi od Francouzů se Vietnamci naučili jíst bagety. Naráželi jsme na ně na každém rohu a Bahn Mi (Ban Mi, Ban My, Bahn My...) nás minimálně jednou zachránilo před smrtí hladem. O co se jedná? V podstatě bageta plněná tím, co by asi jinak jedli s rýží nebo nudlemi. Nejčastěji je to nějaká jemná sekaná/paštika (paté) nebo pečené maso, doplněné zeleninou, omáčkami a bylinkami. To všechno zahřáté či zapečené. Mají to všude od jihu až na sever. Akorát ve sřední části používají bagety trochu menší (tip-vzít hned dvě).

Velká vietnamská výprava I - Přípravy

Není nad to, když vám jeden z účastníků výpravy pár dní před odletem napíše, že s ním nemáte počítat. Ale všechno se dá řešit.

Vietnamská ambasáda v Praze
Vtipná instituce, kde se česky spíš nedomluvíte a dost pravděpodobně budete jediní evropsky vypadající. Všechny popisky, vysvětlivky a instrukce jsou ve vietnamštině. Jde ale asi stejně jen o to, vybrat od vás peníze (2500 za single-entry na měsíc), takže se není třeba procesu strachovat. Vyřízení trvá týden. Pořád nevím, jestli jsme neměli využít online možnosti, která sice není oficiálně posvěcená (asi aby turisti raději zaplatili víc), ale prý funguje dobře.

Repelenty
Ve Vietnamu se prý nedají sehnat opalovací krémy a silné repelenty, zato úžeh a malárie jo. Takže jsem sháněla pro jistotu hned dva koncentrované roztoky DEETu(50 a 35%) a ochranu, proti slunci přirozeně. Na místě jsme si ověřili, že nejsilnější repelenty mají vietnamci opravdu jen 14%, záhada opalovacích krémů zůstane nevyřešená, neb prvních několik dní pršelo. S 14% repelentem jsme ale nakonec přežili ve zdraví (snad) a to, že nám Aeroflot ztratil zavazadla nemělo dramatické následky.

Po zabalení, kdy většinu batohu zabírala lékárnička, repelenty, panthenoly a podobné blbosti, jsem se dostala na krásných 9 a půl kila. Jupí!