Praha-1

Vse vlastne zacalo skvelou session v cajovne ve ctvrtek. Skvele jsme pokecali s kamosema, pokourili dymku(vážně nás potěšilo když nám čajovna věnovala třetí jako pozornost podniku:D) a já šla spát až někdy v jedenáct. Nemohla jsem usnout(asi kvůli přemíře voňavého tabáku) a tak jsem nakonec spala jen asi dvě hodiny... Další den mě totiž čekala strastiplná pouť do Prahy na Den otevřených dveří VSCHT a vlak odjížděl už o půl šesté ráno. Asi si říkáte jak jsem to já, chronicky nedochvilný a ospalý člověk mohla zvládnout po dvou hodinách spánku, ale nějak se stal zázrak a já dokonce deset minut před odjezdem vlaku byla na nádraží.
Cesta se ale změnila v hrozný zážitek v moment, kdy jsme zjistili, že jediný relativně volný vagón nám ČD vyměnily za mrazák. Topení nefungovalo, ale jakožto ohleduplní lidé, nás průvodčí obdařili pěknou dávkou ledového vzduchu z klimatizace - asi aby nám pořádně zchladili nervy...
Po příjezdu do Prahy(s 45ti minutovým zpožděním) jsme byli natolik vymrazení, že jsem ještě asi hodinu poté necítila konečky prstů na nohách, což vzhledem k jejich malé vzdálenosti k hlavě a tedy krátké dráze jakéhokoliv impulsu je dosti dobrým důkazem o pohodlí cesty...
Má důvěra v mého cestovního společníka Honzu byla těžce otřesena ve chvíli kdy jsem zjistila, že on úplně stejně jako já nemá tušení, kde se VSCHT nachází. Jediné upřesnění bylo kdesi v Dejvicích... Ti z vás, kteří jsou již ostřílenými mazáky nebo se dokonce v Praze narodili a žijí tam delší dobu se nám ubohým vesničanům ve velkoměstě jistě již teď musí velice smát.
Shromáždila jsem veškerý potenciál svého mozku a zaměřila se na jedinou myšlenku - Dejvice. Můj orientační smysl mě nejdříve zrádně ponoukal zamířit směr jihovýchod, ale nakonec jsem přece jen našla stanici metra Dejvická a my byli aspoň na moment zachráněni...
Na konečné linky A jsme se ale opět odhalili jakožto vesničtí balíci. Sice jsem nejdříve rafinovaně chtěla využít informačního portálu města Prahy, který se nacházel přímo ve stanici, nicméně všechno bylo ztraceno ve chvíli, kdy jsem omylem stiskla kulaté tlačítko, pod kterým jak jsem později zjistila bylo napsáno operátor. Vytočila se informační linka a z panelu se ozval hlas. Byl velice hlasitý aby překřičel případné přijíždějící metro, což se ukázalo být dosti zrádné, vzhledem k tomu že metra oběma směry zrovna odjela a všichni lidé se tedy mohli skvěle bavit. Jak mi později matka(ostřílená Pražačka) se zděšením v hlase řekla: "snad jste se proboha na Dejvické neptali, kde je VSCHT?!" Bohužel opak byl pravdou a já se sveřepým výrazem ve tváři(dovedete si jistě představit jak to v mém podání vypadalo) jsem se onoho hlasu zeptala, kde je VSCHT. Cestující po mě vrhali divné pohledy ale já si připadala jako velice chytré děvče:D
Pokračování brzy:-)