Posilněni bagetou z Panerie jsme se vydali na průzkum. Dobrá čajovna nás sice mohla hostit do půl desáté, nicméně vzhledem k tomu, že nesahá té olomoucké ani po kotníky, nezdrželi jsme se příliš dlouho. Naše návštěva byla zahájena sezením ve velice stísněném prostoru(když to řeknu já tak je to už něco) u krabice místo stolku hned za dveřmi, a tak jsme hladově koukali na všechny lidi okkolo a doufali, že některý z nich nakonec odejde pod tíhou našich zraků... První to vzdal jeden kluk s holkou a my tak pyšně zaujali jejich místo:-)
Dobrá čajovna v Praze se nedá ani trochu srovnávat s tou olomouckou. Nevím jestli bohužel(byla shitty) nebo bohudík(já chodím mnohem častěji do té olomoucké, takže mám vlastně štěstí že situace naní opačná)...
Bohužel ani Dobrá čajovna jakkoliv špatná nás nemohla hostit déle než do půl desáte, a tak jsme byli nuceni se vydat na strastiplnou cestu. Noc jsme strávili povětšinou pendlováním mezi Staroměstským a Václavským náměstím. Zakoupili jsme ještě nějaké energy drinky abychom přežili celou noc a vydali se na menší procházku po Kampě, před tím, než se zakopáme na několik hodin do už možná dříve zmiňovaného baru. Bohužel jak už jsem asi psala, bar byl obsazen čtyřprocentní menšinou, proti které jinak vůbec nic nemám, ale v tu chvíli jsem je chtěla všechny zabít. Znamenalo to totiž, že se musíme celý zbytek noci poflakovat po Václaváku. HURÁ:-)
A tak jsme tak nějakk hledali místo k přežití až jsme nakonec zakotvili v KFC. Nikdy jsem si nemyslela, že budu tak šťastná v nějakém fast foodu. Naši společníci sice byli lehce hmm zvláštní... Nejvíce mě zaujal opilý Brit v dámském oblečení, paruce a se spoustou rtěnky okolo pusy(nikoli na...). Nakonec svou zadní částí těla rozmačkal společníkkovi večeři a následně se odporoučeli. Honza se po chvilce vrátil zcela zděšený a zničený ze záchodu a oznámi mi, že na pánských záchodech "byly porušeny přírodní zákony, třeba ten gravitační", což se projevovalo především(teď přemýšlím jak to napsat politicky korektně) produkty lidského trávicího procesu zahrnujícího střeva umístěnými na stropě oné místnosti. Následně jsme byli pobaveni dealerem, který prodával paní vzhledu zazobané matky sáček s jistým práškem přímo za okny KFC. Asi mu nedošlo, že by za okny mohl někdo sedět, nebo prostě nepovažuje prodej drog za něco s čím by se měl aspoň snažit předstírat snahu o bytí nenápadný.
Když už jsme nemohli sedět v KFC přesunuli jsme se do McDonalds, které ale bylo o dost úděsnější. Vymysleli jsme skvělý plán, který skoro neměl chybu - přečkáme zbytek času do odjezdu na pražském hlavním nádraží mezi bezdomovci. Ukázalo se, že přece jen nejsme tak geniální jak jsme si mysleli, a že nádraží je mezi (už si to asi nepomatuju přesně) 1:30 a 3:45 nebo tak nějak uzavřené. A tak jsme opět pochodovali po Václaváku. Dealeři na nás pomrkávali a usmívali se. ASi jim bylo jasné, že jsme v posledním tažení...
Nakonec jsme se vlaku dočkali, přestože jsem se už trochu obávala smrti umrznutím. Ve vlaku jsme velice rychle usli(nedivte se při tom jaké tam bylo teplíčko).
Po příjezdu do Olomouce jsem ale trochu byla překvapená množstvím lidí, které se v sobotu v osm ráno vyskytují ve městě.l. Sice jsem byla ve stavu schopném uvěřit čemukoliv, ale nakonec jsem přece jen byla schopná dedukce/indukce (nikdy nevím:D) a došlo mi, že je Open Day na Univerzitě Palackého. Ani to mě ale nezastavilo na cestě do postele:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat