Praha-2

Poté, co jsem se absolutně znemožnila na stanici Dejvická(viz předchozí post) jsme nakoknec vyrazili správným směrem a dorazili s mírným zpožděním na VŠCHT. Škola vypadala velice sympaticky - uvažuji o tom, že se tam na asi dva obory budu hlásit. Mají svůj vlastní pivovárek(bohužel ne pro studentské účely) a vyučující byli velice zajímaví - jednomu například chyběl kus ucha...
Zaměstnanci VŠCHT asi měli původně dobrý záměr a to pohostit nás obědem v menze, ale obávám se, že to zafungovala spíš jako mínus než jako plus. Maso bylo ještě podeševovitější než to z naší školní jídelny a místo brusinek byla u svíčkové jahodová marmeláda... Musí se ale nechat, že si mě naprosto získali tím, že měli v nabídce nápojů tonic, to se hned tak nepoštěstí.
Můj spoluvýletník Honza(mimochodem za celou akkci odpovědný) řekl svým rodičům, že má zajištěný nocleh a že se vrátí až další den ráno, což nás oba zavazovalo k noci strávené v Pražském centru. Byli jsme velice unavení už při prohlídce VŠCHT, ale nějaká velice laskavá slečna nám ukázala, kterým směrem je automat na kafe a my se posilněni vydali směr nádraží abychom zjistili jak jezdí v noci vlaky Praha-Olomouc. Paní v informačním okénku nám ochotně sdělila, že poslední jede o půlnoci. Honza ještě položil dotaz typu: "A pak první ranní jede kdy? Víte kdyby se nám ta prohlídka města protáhla..." Za což jsme si vysloužili podezřelý pohled.
V plánu bylo sightseeing, poté večeře, a pak jeden bar, o kterém Honza věděl, že má otevřeno až do pěti do rána(první ranní vlak jel 4:45) Když jsme se o notnou dobu později k onomu baru vypravili, vyšlo najevo, že pro tu noc jej má zamluvený nějaká soukromá akce - homosexuálové z celé Evropy se sjeli... Vzhledem ke kapacitě baru jich bylo odhadem tak pět set. To z nás učinilo bezdomovce, kteří hledali kam se vrtnout před odporným mrazem. Jak jsme uspěli se dozvíte už brzy. Musím běžet...